Čcheidzeho frakce a její úloha

Vladimír Iljič Lenin

Čcheidzeho frakce a její úloha

Vždycky jsme upozorňovali, že pánové Čcheidze a spol. nereprezentují sociálně demokratický proletariát a že skutečná sociálně demokratická dělnická strana se s touto frakcí nikdy nesmíří a neslouči. Odůvodňovali jsme to nespornými fakty: 1. heslo "záchrana země", které razí Čcheidze, se v podstatě ničím neliší od obranářství; 2. proti panu Potresovovi a spol. Čcheidzeho frakce nikdy nevystupovala, dokonce ani když proti němu vystoupil Martov; 3. proti účasti ve výborech pro řízení válečného průmyslu tato frakce nevystoupila, a to je rozhodující fakt.

Tato fakta se nikdo ani nepokoušel popřít. Stoupenci Čcheidzeho je jednoduše zamlčují.

List Naše slovo a Trockij, kteří nám spílají za "frakcionářství", dospívali pod tlakem fakt stále více k boji proti organizačnímu výboru a Čcheidzemu; jenže stoupenci listu Naše slovo právě jen "pod tlakem" (naší kritiky a kritiky, která vycházela z fakt) ustupovali krok za krokem, avšak rozhodné slovo dosud neřekli. Jednota, nebo rozchod s Čcheidzeho frakcí? — to se stále ještě bojí domyslit!

V 1. čísle bulletinu zahraničního výboru Bundu (září 1916) je uveřejněn dopis z Petrohradu z 26. února 1916. Je to cenný dokument, který plně potvrzuje naše hodnocení. Autor dopisu bez okolků přiznává, že "v menševickém táboře došlo nesporně ke krizi", přitom se však, a to je zvlášť charakteristické, vůbec nezmiňuje o menševicích, kteří jsou proti účasti ve výborech pro řízení válečného průmyslu! V Rusku se nimi nesetkal, ani o nich neslyšel!

Prohlašuje, že tři z pěti členů Čcheidzeho frakce jsou proti "obranářskému stanovisku" (tak jako organizační výbor) a dva jsou pro.

"Osobám, jež obletují frakci," píše, "se nepodaří odvrátit většinu frakce od stanoviska, které zaujala. Většině frakce přichází na pomoc místní ‚iniciativní skupina' ^[100], která obranářské stanovisko odmítá."

Osoby, jež obletují frakci, to jsou páni liberální intelektuálové typu Potresova, Maslova, Ortodoxe a spol., kteří si říkají sociální demokraté. Naše častá upozornění, že tato skupina intelektuálů je "ohniskem" oportunismu a liberální dělnické politiky, potvrdil nyní bundovec.

Dál píše: "Život si vynutil (a ne Puriškevič a Gučkov si vynutili?)… nový orgán, dělnickou skupinu, která se stává stále víc centrem dělnického hnutí. (Autor mluví o gučkovovském nebo podle starého termínu stolypinovském dělnickém hnutí: jiné neuznává!) Při její volbě se shodli na kompromisu: nikoli obrana a sebeobrana, ale záchrana zemi, jíž se rozumělo nico značně širšího."

Tak tady vidíte, jak bundovec usvědčuje Čcheidzeho a odhaluje Martovovu lež o něm! Čcheidze a organizační výbor při volbě Gučkovových lidí (Gvozděva, Brejda a jiných) do výborů pro řízení válečného průmyslu uzavřeli kompromis. Heslo, které razí Čcheidze, je kompromis s Potresovem a Gvozděvy!

To Martov zatajoval a zatajuje.

Tím kompromis neskončil. Také deklarace byla vypracována na základě kompromisu, který bundovec charakterizuje takto:

"Vyhraněnost zmizela." "Představitelé většiny frakce a ‚inicíativní skupiny' jsou nespokojeni, protože tato deklarace je přece jen velkým krokem kupředu ve formulaci obranářského stanoviska." "Kompromis v podstatě odpovídá stanovisku německé sociální demokracie aplikovanému na Rusko."

To tedy píše bundovec.

Zdá se, že je to jasné. Existuje jedna strana — strana organizačního výboru, Čcheidzeho a Potresova. V ní svádějí boj dvě křídla a dohadují se, uzavírají kompromis a zůstávají v jedné straně. Kompromis uzavírají na základě účasti ve výborech pro řízení válečného průmyslu. Dohadují se jen o formulaci "motivů" (tj. o způsob, jak oklamat dělníky). Uzavřený kompromis "v podstatě odpovídá stanovisku německé sociální demokracie."

Tak co? Neměli jsme snad pravdu, když jsme říkali, že strana organizačního výboru je sociálšovinistická? Že organizační výbor a Čcheidze jsou jako strana totéž co Südekumové v Německu?

Jejich totožnost se Südekumy byl nucen přiznat dokonce i bundovec!

Ani Čcheidze a spol., ani organizační výbor nikde a nikdy proti kompromisu nevystoupili, třebaže s ním nebyli "spokojeni".

Tak vypadala situace v únoru 1916, avšak v dubnu 1916 přijíždí Martov do Kienthalu s mandátem za ‚iniciativní skupinu' a zastupuje celý organizační výbor, organizační výbor jako takový.

Není to klamání internacionály?

Podívejte se, co se děje teď! Potresov, Maslov a Ortodox zakládají vlastní časopis Dělo^[101], orgán otevřeně obranářský, zvou ke spolupráci Plechanova, seskupují kolem něho pány Dmitrijevy, Čerevaniny, Majevské, Gr. Petroviče aj., celou společnost intelektuálů, kteří byli oporou likvidátorství. To, co jsem řekl jménem bolševiků v květnu 1910 (Diskussionnyj listok^[102]) o konečném semknutí skupiny nezávislých legalistů^[a], se plně potvrzuje.

Časopis Dělo zaujímá nestoudně šovinistické a reformistické stanovisko. Stojí za to se podívat, jak paní Ortodox falšuje Marxe a dělá z něho za pomoci vynechávek Hindenburgova spojence (a to, žerty stranou, na "filozofickém" základě), jak pan Maslov hájí (zvláště v 2. čísle Děla) reformismus ve všech směrech, jak pan Potresov obviňuje Axelroda a Martova z "maximalismu" a anarchosyndikalismu, jak celý časopis vydává povinnost obrany za věc "demokracie" a přitom obchází nepříjemnou otázku, zda carismus nevede tuto reakční válku s loupeživými cíli, aby porobil Halič, Arménii atd.

Čcheidzeho frakce a organizační výbor mlčí. Skobelev zdraví "Liebknechty všech zemí", třebaže skutečný Liebknecht nemilosrdně usvědčoval a pranýřoval vlastní Scheidemanny a vlastní kautskisty, kdežto Skobelev setrvává nadále v jednotě a přátelství s ruskými Scheidemanny (Potresov a spol., Čchenkeli aj), stejně jako s ruskými kautskisty (Axelrod aj.).

Martov v Golosu^[103], Č. 2 (Samara, 20. září 1916[69) odmítá za sebe i za své zahraniční přátele spolupráci s časopisem Dělo, zároveň však očišťuje Čcheidzeho a zároveň (Izvěstija, č. 6, 12. 9. 1916) ujišťuje veřejnost, že se prý rozešel s Trockým a s listem Naše slovo kvůli "trockistické" myšlence odmítající buržoazní revoluci v Rusku, i když všichni vědí, že je to lež a že Martov odešel z listu Naše slovo proto, že tento list se nemohl smířit s Martovovým očišt'ováním organizačního výboru! V týchž Izvěstijích Martov obhajuje svoje podvádění německé veřejnosti, což rozhořčilo dokonce i Rolandovou-Holstovou, neboť vydal německou brožuru^[104], v níž je vynechána právě ta část deklarace petrohradských a moskevských menševiků, ve které se mluví o jejich souhlasu s účastí ve výborech pro řízení válečného průmyslu!

Vzpomeňte si na polemiku Trockého a Martova v listu Naše slovo před Martovovým odchodem z redakce. Martov vyčítal Trockému, že stále neví, zda půjde v rozhodujícím okamžiku s Kautským. Trockij řekl Martovovi, že jeho úloha je úlohou "vnadidla", "lákadla" revolučních dělníků ke vstupu do oportunistické a šovinistické strany Potresovů, později strany organizačního výboru atd.

V polemice oba opakovali naše argumenty. A oba měli pravdu.

Ať jakkoli tají pravdu o Čcheidzem a spol., vychází přece najevo. Čcheidzeho úkolem je uzavírat kompromisy s Potresovy a zastírat přitom neurčitými nebo téměř "levicovými" slovy oportunistickou a šovinistickou politiku. A Martovovou úlohou je očišťovat Čcheidzeho.

Otištěno v prosinci 1916
v časopisu Sborník Social-demokrata, č. 2
Podepsán N. Lenin

Podle textu časopisu

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz Sebrané spisy 19, Praha 1984, s. 303-315. Red.

100 „Iniciativní skupiny“ ustavovati od konce roku 1910 menševici-likvidátoři jako protiváhu ilegálních stranických organizací; považovali je za buňky nové, široké legální strany, přizpůsobující se stolypinskému režimu. Likvidátorům se podařilo vytvořit „iniciativní skupiny“ v Petrohradě, Moskvě, Jekatěrinoslavi a Konstantinovce [Donbasu]. Byly to nepočetné skupinky intelektuálů, které neměly spojení s dělnickou třídou. Za první světové války zaujímaly sociálšovinistické stanovisko.

101 Dělo — menševický čtrnáctideník; vycházel v Moskvě od srpna 1916 do ledna 1917 za redakce A. N. Potresova, P. P. Maslova a L. I. Axelrodové (Ortodoxe). V roce 1916 vyšlo 10 čísel (z toho tři dvojčísla) a v roce 1917 jedno číslo. Časopis zaujímal šovinistické stanovisko.

102 Diskussionnyj listok — příloha ústředního orgánu SDDSR Social-demokrat; vycházela na základě usnesení lednového pléna (1910) ÚV SDDSR od 6. (19.) března 1910 do 29. dubna (12. května) 1911 v Paříži. Vyšla tři čísla. Členy redakce byli zástupci bolševiků, menševiků, ultimatistů, bundovců, plechanovovců, polské sociální demokracie a Sociální demokracie Lotyšského kraje. V příloze byly uveřejněny tyto Leninovy články: Poznámky publicisty, Historický význam vnitrostranického boje v Rusku a Rozhovor legalisty s odpůrcem likvidátorství (viz Sebrané spisy 19, Praha 1984, s. 259-324 a 378-395; Sebrané spisy 20, Praha 1984, s. 251-260).

103 Golos — menševický list sociálšovinistického zaměření; vycházel v Samaře [Kujbyšev] v roce 1916. Vyšla čtyři čísla. List navazoval na menševické listy Naš golos a Golos truda, které vycházely rovněž v Samaře.

104 Je míněna brožura Dělnická třída a otázky války a míru, vydaná menševiky; byl to vlastně návrh manifestu k otázce úkolů proletariátu v boji za mír, který předložil P. Axelrod, S. Lapinskij a L. Martov druhé zimmerwaldské konferenci.