B. Engels: Anglický názor na vnitřní krise

Bedřich Engels

Anglický názor na vnitřní krise

Londýn, 29. listopadu. Zabýval-li se člověk nějakou dobu v ústraní anglickými poměry a ujasnil-li si, jak chatrné jsou základy, na nichž stojí celá umělá budova sociálního blahobytu a politické rovnováhy v Anglii, a potom se náhle octne uprostřed anglického honu a shonu, užasne nad tím, s jakým podivuhodným klidem a důvěrou tu každý hledí do budoucnosti. Vládnoucí třídy, ať už střední stav nebo aristokracie, whigové nebo toryové, vládnou této zemi už tak dlouho, že jim připadá nemožné, že by se tu mohla objevit nějaká jiná strana. Můžeš jim sebevíc vyčítat jejich hříchy, bezzásadovost, rozkolísanou politiku, zaslepenost a zkostnatělost, můžeš sebevíc poukazovat na vratkost vnitřní situace, jež je plodem jejich principů, nic nezviklá jejich neotřesitelnou jistotu a oni nepřestanou věřit, že mají dosti sil k tomu, aby vyvedli zemi do lepší budoucnosti. A jestliže je v Anglii nemožná revoluce, alespoň jak oni tvrdí, nemusejí se ovšem bát o své panství. Bude-li chartismus trpělivě čekat, až získá většinu v dolní sněmovně, bude moci ještě mnoho let pořádat shromáždění a žádat uskutečnění šesti bodů lidové charty^[¹⁴⁷]; buržoasie se nikdy nevzdá okupace dolní sněmovny povolením všeobecného hlasovacího práva, protože ústupnost v tomto bodu by nutně znamenala, že by ji spousta nemajetných přehlasovala. Proto chartismus ještě vůbec nemohl zapustit kořeny mezi vzdělanými lidmi v Anglii a také hned tak nezapustí. Mluví-li se zde o chartistech a radikálech, rozumějí se tím téměř všeobecně nejnižší vrstvy, masa proletářů; a těch několik vzdělaných vůdců strany se skutečně ztrácí v mase.

Ale i bez ohledu na politický zájem může být příslušník středního stavu jen whigem nebo toryem, nikdy chartistou. Jeho principem je zachování toho, co je; při dnešní situaci Anglie by „zákonný pokrok“ a všeobecné hlasovací právo určitě vedly k revoluci. A proto je úplně přirozené, že praktický Angličan, pro něhož je politika číselný poměr nebo dokonce obchodní záležitost, vůbec nebere na vědomí sílu chartismu, která v tichosti narůstá, protože ji nelze vyjádřit v číslech nebo konec konců jen v takových číslech, jež jsou ve vztahu k vládě a parlamentu nulami před jedničkou. Jsou však věci, které nelze vyjádřit číselným poměrem, a na tom velemoudrost anglického whigismu a toryismu jednoho krásného dne ztroskotá.

Napsal B. Engels 29. listopadu 1842
Po prvé otištěno v čís. 342 „Rheinische
Zeitung“ 8. prosince 1842 Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:

147 Lidová charta (people‘s charter) — listina, obsahující požadavky chartistů, byla uveřejněna 8. května 1838 jako návrh zákona, který měl být předložen parlamentu; měla šest bodů: všeobecné volební právo (pro muže, kteří dosáhli věku 21 let), každoroční volby do parlamentu, tajné hlasování, vyrovnání volebních okruhů, zrušení majetkového censu pro kandidáty na poslance do parlamentu, diety pro poslance. Podle této listiny se nazývalo tehdejší revoluční hnutí chartismus.