Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Nedávné vraždění v Lipsku. - Německé dělnické hnutí
Lipský masakr[147], o němž jste psali v posledním čísle a o němž jste před několika týdny přinesli podrobnější zprávu, je stále středem pozornosti německých novin. Tento masakr — jejž ohavností překonává jen Peterloo[148] — je tím nejničemnějším padoušstvím, které kdy u nás spáchal vojenský despotismus. Když lid volal: „Ať žije Ronge! Pryč s papežstvím!“, princ Jan Saský, který se mimochodem uveřejněním prašpatného překladu „Pekla“ od italského básníka Danta připojil k řadě našich rýmujících a spisujících princů, tento „pekelný“ překladatel ve snaze rozmnožit svou literární proslulost vojenskou slávou zosnoval proti neozbrojeným masám podlý výpad. Vydal rozkaz, aby se prapor střelců, který sem povolaly úřady, rozdělil na několik oddílů a uzavřel přístup k hotelu, v němž se usídlila jeho literární „královská výsost“. Vojáci uposlechli rozkazu a tlačili před sebou dav, sevřený v úzkém prostoru, k podjezdu hotelu; toho, že lidé, donuceni postupem vojáků, k němuž dal rozkaz princ Jan, znesvětili posvátnou půdu podjezdu královské residence, toho se použilo jako záminky k střelbě do lidu, a tím se vládní listy snažily střelbu ospravedlnit! Ale tím to neskončilo; nasazené oddíly sevřely zástup mezi sebou a podle plánu jeho královského veličenstva zahájily do bezbranných mas křížovou palbu; kam se lidé vrhli, tam je přivítala salva z pušek, a nebýt toho, že vojáci, kteří se ukázali mnohem lidštější než princ Jan, stříleli většinou lidem nad hlavy, bylo by krveprolití strašlivé. Rozhořčení nad tímto padoušstvím je všeobecné; dokonce i ti nejloyálnější poddaní, i ti nejhorlivější zastánci nynějšího pořádku jsou pobouřeni a nijak se netají svou nevolí nad takovýmto postupem. Tato událost velmi prospěje Sasku, té části Německa, která více než jiné odjakživa projevovala sklony k řečnění tam, kde bylo jako soli třeba jednat. Sasové se svou konstituční vládičkou, se svými řečňujícími sněmovnami, se svými liberálními poslanci, liberálními a osvícenými faráři atd. představovali v severním Německu umírněný liberalismus, německé whigovství; a při tom všem otročili vždycky pruskému králi ještě mnohem víc než sami Prusové. Cokoli pruská vláda rozhodla, museli saští ministři provést; v poslední době se pruská vláda dokonce ani neobtěžovala, aby se obraccla k saským ministrům a nařizovala přímo nižším úřadům v Sasku tak, jako by to ani nebyli saští, nýbrž její vlastní zaměstnanci! Sasku se vládne z Berlína, a ne z Drážďan, a Sasové přes všechno své mluvení a holedbání velmi dobře vědí, jak těžce je svírá olověná pruská ruka. Všemu tomuto mluvení a holedbání, vší té domýšlivosti a spokojenosti, jež měly vzbudit dojem, že Sasové jsou zvláštní národ stojící proti Prusům atd., všemu tomu teď učinil lipský masakr konec. Sasové nyní musejí vidět, že jim vládne táž vojenská vláda, která vládne všem ostatním Němcům, a že přes jejich konstituci, přes všechny jejich liberální zákony, liberální censuru a liberální královské řeči platí v jejich zemičce prakticky jen a jen stanné právo. A existujeještě jedna věc, která této lipské události pomůže rozšířit v Sasku ducha vzpoury; přes všechno mluvení saských liberálů velká většina saského národa teprve začíná mluvit; Sasko je manufakturní země a mezi jejími tkalci, pletaři, přadláky bavlny, krajkáři, uhlokopy a rudokopy bylo od nepaměti mnoho a mnoho bídy. Proletářské hnutí, které se od slezských bouří, tzv. války tkalců v květnu 1844, rozšířilo po celém Německu, zasáhlo i Sasko. Před nějakou dobou se na několika místech projevilo vření mezi dělníky stavějícími železniční trati a rovněž mezi tiskaři kartounu, a třebaže nyní nelze uvádět positivní svědectví, je více než pravděpodobné, že se zde mezi dělnictvem šíří komunismus stejně jako všude jinde; a pustí-li se saští dělníci do boje, jistě se nespokojí mluvením jako jejich zaměstnavatelé, liberální buržoové.
Ještě mi dovolte, abych vás poněkud blíže upozornil na hnutí dělnické třídy v Německu. Ve svém čísle z minulého týdne předpovídáte naší zemi slavnou revoluci — ne takovou, jako byla revoluce roku 1688[149]. V tom máte naprosto pravdu — jen bych vás prosil, abyste opravili, nebo spíše upřesnili svůj výrok, že tuto změnu provede v Německu mládež. Tuto mládež nelze hledat v řadách buržoasie. Revoluční akce v Německu začne v samém srdci našeho pracujícího lidu. Je pravda, že v řadách naší buržoasie je značný počet republikánů, dokonce i komunistů a také mladých lidí, a to by bylo pro hnutí velmi dobré, kdyby teď došlo k všeobecnému výbuchu; ale tito lidé jsou buržoové, lidé ženoucí se za ziskem, podnikatelé z povolání; a kdo nám zaručí, že je nezdemoralisuje jejich povolání, jejich sociální postavení, jež je nutí, aby žili z dřiny jiných lidí, aby tyli z toho, že jsou pijavicemi, vykořisťovateli dělnické třídy? A i když zůstanou smýšlením proletáři, přestože jsou povoláním buržoové, bude jich nekonečně málo, uvážíme-li skutečný počet buržoů, kteří z vlastního zájmu lpějí na nynějším zřízení a starají se jen o vlastní kapsu. Na štěstí na buržoasii vůbec nespoléháme. Proletářské hnutí se vyvíjí tak úžasně rychle, že za rok za dva budeme s to postavit nádherný šik demokratických a komunistických dělníků — u nás jsou totiž slova demokracie a komunismus, pokud jde o dělnickou třídu, naprostá synonyma. Slezští tkalci dali roku 1844 znamení; čeští a saští tiskaři kartounu a železniční dělníci, berlínští tiskaři kartounu, a vůbec tovární dělníci téměř celého Německa odpověděli stávkami a dílčími bouřemi, vyvolanými skoro ve všech případech zákony proti spolčování. Hnutí je nyní téměř všeobecné v celé zemi a šíří se klidně, ale vytrvale, zatím co buržoasie marní čas agitací za „konstituci“, „svobodu tisku“, „ochranná cla“, „německé katolictví“ a „protestantskou cirkevni reformu“. Všechna tato buržoasní hnutí, ač jim nelze upřít jisté zásluhy, se vůbec nedotýkají dělnické třídy, která má své vlastní hnutí — hnutí bojující za její nejvlastnější zájmy.
V příštím dopisu o tom napíši podrobněji.
Napsal B. Engels ve dnech
8.—11. září 1845
Po prvé otištěno v čís. 409
listu „The Northern Star“
z 13. září 1845 s redakční poznámkou:
Od našeho zvláštního dopisovatelePodle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)147 Lipský masakr — střelba saského vojska do lidové demonstrace v Lipsku 12. srpna 1845. Demonstrace, k níž dala podnět vojenská přehlídka uspořádaná u příležitosti příjezdu korunního prince Johanna, protestovala proti pronásledování hnutí „německých katolíků“ a jednoho z vůdců tohoto hnutí, kněze Johanna Ronga, saskou vládou. Hnutí „německých katolíků“, které vzniklo roku 1844, zachvátilo značnou část střední a drobné buržoasie; „němečtí katolíci“ odmítali svrchovanost římského papeže a mnoho katolických církevních dogmat a obřadů a snažili se přizpůsobit katolictví potřebám rozvíjející se německé buržoasie.
148 Peterloo — tak současníci nazvali analogicky podle bitvy u Waterloo události z 16. srpna 1819, kdy se anglická vojska krvavě vypořádala s neozbrojenými účastníky masového shromáždění za volební reformu na Svatopetrské pláni (St. Peter‘s Field) u Manchesteru.
149 Názvem „slavná revoluce“ se v anglické buržoasní historiografii označuje státní převrat z roku 1688, jímž se v Anglii upevnila konstituční monarchie založená na kompromisu mezi pozemkovou aristokracií a finanční buržoasií.