„Débat Social“ z 6. února o demokratickém sdružení

Karel Marx

„Débat Social“ z 6. února o demokratickém sdružení

„Débat social“^{^[238]} z 6. února vystupuje na obranu bruselského Demokratického sdružení a jeho odboček. Dovolujeme si několik poznámek k tomu, jak to činí.

Možná, že je v zájmu belgické radikální strany dokazovat katolíkům, že jednají proti vlastnímu zájmu, obviňují-li belgickou radikální stranu. Možná, že je v zájmu belgické radikální strany rozlišovat mezi vysokým a nízkým duchovenstvem a duchovenstvu jako celku komplimenty vynahrazovat pravdy, které se řekly části duchovenstva. Tomu my nerozumíme. Překvapuje nás jen, jak mohl „Débať‘ přehlédnout, že „Indépendance“^{^[239]} okamžitě otiskla, útoky flanderských katolických listů proti demokratickým sdružením ačkoli, pokud víme, „Indépendance“ není katolický list.

„Débat social“ prohlašuje, žc Belgičané se prostřednictvím demokratických sdružení dožadují politických reforem.

Chápeme, že „Débať‘ na chvíli zapomněl na mezinárodní charakter Demokratického sdružení. Možná, že na něj dokonce ani nezapomněl. Napadlo ho prostě jen, že společnost, která se snaží napomáhat demokracii ve všech zemích, bude především působit na zemi, kde má své sídlo.

„Débat social“ se nespokojuje jen konstatováním, čeho chtějí Belgičané pomocí těchto sdružení dosáhnout; jde dál a říká, čeho jimi Belgičané dosáhnout nechtějí, co tedy nesmíte chtít, jste-li členem sdružení, jež založili Belgičané, aby se domáhali politických reforem. Avis aux étrangers!^{^[a]}

„Politické reformy, jichž se Belgičané domáhají prostřednictvím demokratických sdružení,“ praví „Débat“, „to nejsou ony utopie, za kterými se pachtí jistí demokraté v zemích, kde společenské instituce neskýtají naději na účinné reformy, kde pomýšlet na skromný blahobyt národů, jež dosáhly svobody, je asi tak rozumné, jako stavět vzdušné zámky. Kdo nic nemá, může stejně dobře snít o tom, že najednou získal milion jako sto tolarů renty nebo zisku.“

„Débat“ tu zřejmě mluví o komunistech.

Rádi bychom se ho zeptali, zda se „skromný blahobyt“ „svobodné“ Anglie projevuje v tom, že chudinská daň tu roste rychleji než obyvatelstvo?

Rádi bychom se ho zeptali, zda „skromným blahobytem svobodných národů“ rozumí bídu flanderského lidu?

Rádi bychom od něho vyzvěděli tajemství, jak chce nahradit mzdu stem tolarů zisku nebo renty. Ledaže by snad rozuměl „skromným blahobytem svobodných národů“ skromný blahobyt svobodných kapitalistů a statkářů!

Rádi bychom se ho konečně zeptali, zda ho bruselské Demokratické sdružení pověřilo usvědčit ze lži utopisty, kteří nevěří v „skromné štěstí svobodných národů“?

Ale „Débat social“ zřejmě nemluví o komunistech vůbec, nýbrž o německých komunistech, kteří se — protože jim politický vývoj jejich vlasti nedovoluje založit ani německou Alianci, ani německou Liberální asociaci^{^[240]} — ze zoufalství vrhají do náruče komunismu.

Připomínáme listu „Débat“, že komunismus nepochází z Německa, ale z Anglie a Francie.

Německý komunismus je nejrozhodnějším odpůrcem veškerého utopismu a nejenže nepřehlíží dějinný vývoj, nýbrž se naopak o něj opírá; toto ujištění dáváme zatím listu „Débat social“ oplátkcu za jeho ujišťování.

Německo zůstalo v politickém boji pozadu, bude muset po této stránce mnoho dohánět. Jsme poslední, kdo by to chtěli popírat. Ale na druhé straně si myslíme, že až se bude země s více než 40 miliony obyvatel chystat k revoluci, nebude si hledat měřítko pro své hnutí v radikalismu malých svobodných národů.

„Débať‘ možná rozumí komunismem zdůrazňování třídních protikladů a třídního boje? Ale to pak komunistickým není komunismus, nýbrž politická ekonomie, buržoasní spolcčnost.

Víme, že Robert Peel prorokoval, že třídní rozpor moderní společnosti musí jednou propuknout v strašné krizi. I Guizot, jak víme, se domníval, že ve svých „Dějinách civilisace“^{^[241]} nezobrazuje nic jiného než určité formy třídního boje. Ale Peel a Guizot jsou utopisté. Realisté jsou muži, kteří už pouhou zmínku o společenských skutečnostech pokládají za prohřešek proti loajální životní moudrosti.

Nechť se „Débat social“ po libosti obdivuje Severní Americe a Švýcarsku a nechť je idealisuje, jak se mu líbí.

Ptáme se ho, zda by bylo kdy možné přenést politické zřízeni Severní Ameriky do Evropy bez velkých sociálních převratů. Domníváme se např. — a „Débat“ nechť nám tuto opovážlivost promine — že anglická Charta, nemělo-li za ní stát jenom několik snílků horujících pro všeobecné hlasovací právo, nýbrž velká celonárodní strana, předpokládala zdlouhavé sjednocování anglických dělníků v třídu, že za tuto Chartu se bojuje se zcela jiným cílem a že také nutně přinese docela jiné sociální výsledky, než o jaké kdy usilovaly a jaké přinesly ústava americká a švýcarská. V našich očích jsou utopisté ti, kdo odtrhují politické formy od jejich společenských základů a hlásají je jako obecná, abstraktní dogmata.

To, jak se „Débat social“ pokouší obhajovat Demokratické sdružení tím, že zároveň vylučuje „určité demokraty“, kteří nechtějí vzít zavděk „skromným blahobytem svobodných národů“, to dokazuje o kus dále, když přechází k diskusím o svobodě obchodu, které se ve sdružení pořádaly.

„Prodikutování této zajímavé otázky bylo věnováno šest schůzí,“ praví „Débat“, „a mnoho dělníků z různých dílen našeho města tu předneslo argumenty, které by se bylo hodilo přednést na známém kongresu ekonomů, pořádaném loni v září v Bruselu.“

Nejdřív „Débat social“ tvrdí, že sdružení téměř jednomyslně odhlasovalo, že cílem demokracie je absolutně svobodný obchod mezi všemi národy.

A potom „Débat“ v témž čísle otiskuje docela bezvýznamnou řeč pana Le Hardyho de Beaulieu, slátanou ze všech nejhorších odpadků z kuchyně anglických freetraderů.

A nakonec velebí Cobdena.

Bude ještě někdo pochybovat, když to „Débat social“ takto vylíčí, že sdružení velkou většinou hlasovalo pro svobodný obchod ve smyslu kongresu ekonomů, ve smyslu buržoasních freetraderů?

Napsal K. Marx kolem 10. února 1848
Otištěno v „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“,
čís. 13 z 13. února 1848 Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Výstraha cizincům! (Pozn. red.)

238 „Le Débat Social“ [„Sociální diskuse“] — belgický týdeník, orgán buržoasních radikálů a demokratů; vycházel v Bruselu od roku 1844 do roku 1849.

239 „LʼIndépendance“ — zkrácený název belgického buržoasního deníku „LʼIndépendance belge“ [„Belgická nezávislost“]; byl založen v Bruselu roku 1831 a ve čtyřicátých letech 19. století byl orgánem liberálů.

240 Aliance (založená roku 1841) a Liberální asociace (založená roku 1847) — belgické buržoasní politické organisace liberálního zaměření.

241 Franois Guizot, „Histoire générale de la civilisation en Europe, depuis la chute de lʼempire romain jusquʼ à la révolution française“ [„Všeobecné dějiny evropské civilisace od pádu říše římské až do francouzské revoluce“]. Poprvé otištěno v Guizotově knize „Cours dʼhistoire moderne“ [„Kurs moderních dějin“], Paříž 1828.