Od redakce "Neue Rheinische Zeitung"[4]
"Neue Rheinische Zeitung" měla původně začít vycházet 1. července. S tímto termínem se počítalo při dohodách s korespondenty atd.
Protože však nyní, kdy reakce znovu drze zvedá hlavu, můžeme co nevidět očekávat německé zářijové zákony, chtěli jsme využít každého dne svobody a vydáváme noviny již od 1. června. Čtenáři nechť nám proto prominou, jestliže v prvních dnech nebudou naše zprávy a různé příspěvky obsahovat ještě tak bohatý materiál, jaký můžeme při svých rozsáhlých stycích získat. V nejbližších dnech však budeme moci uspokojit všechny požadavky našich čtenářů i v tomto směru.
| Redakční výbor | |||
| Karel Marx, šéfredaktor | |||
| Heinrich Bürgers Ernst Dronke Bedřich Engels Georg Weerth Ferdinand Wolf Wilhelm Wolf |
 |
redaktoři | |
| Napsáno 31. května 1848 Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“ čís. 1 z 1. června 1848 |
Podle textu novin Přeloženo z němčiny |
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)
4 "Neue Rheinische Zeitung. Organ der Demokratie" ["Nové porýnské noviny. Orgán demokracie"] - list vycházel za Marxovy redakce jako deník v Kolíně nad Rýnem od 1. června 1848 do 19. května 1849.
Marx a Engels ihned po návratu z emigrace do Německa přistoupili k uskutečnění svého plánu - vydávat revoluční tiskový orgán, který by účinně působil na lidové masy. K svému pobytu si zvolili Kolín nad Rýnem, hlavní město Porýnské provincie, jedné z hospodářsky i politicky nejvyspělejších oblastí Německa. V Porýnské provincii byl početný proletariát a platil tu Napoleonův zákoník, který poskytoval větší svobodu tisku než pruský zákoník. Aby zdůraznili převzetí revolučních tradic a spojitost s "Rheinische Zeitung", kterou Marx redigoval v letech 1842-1843, rozhodli se Marx a Engels, že nový orgán nazvou "Neue Rheinische Zeitung". Při zakládání tohoto orgánu narazili na odpor některých komunistů a demokratů (Bürgerse, Hesse a jiných), kteří chtěli pod podobným názvem vydávat v Kolíně list úzkého místního zaměření. Zakladatelé marxismu však začali vydávat velký politický list, který měl ovlivňovat nejen Porýnskou provincii, ale celé Německo. V dubnu až květnu roku 1848 vynakládají Marx a Engels velké úsilí, aby získali pro list akcionáře, aby list měl dopisovatele a navázal pravidelné styky s demokratickými listy v jiných zemích. Marxovi a Engelsovi stoupenci poslaní do různých německých měst získávali jednak akcionáře pro list, ale připravovali tam také organisování obcí Svazu komunistů. Jak je vidět z dopisů členů Svazu (W. Wolffa, Dronka, Schappera, Borna aj.), nemohly mít tehdy pokusy zakládat obce Svazu komunistů v jednotlivých místech ještě úspěch vzhledem k neorganisovanosti a politické nevyspělosti německých dělníků. Marx, Engels a jejich stoupenci, vědomi si toho, vystoupili na politické dějiště jako levé, skutečně proletářské křídlo demokracie. Tím bylo předurčeno i zaměření listu "Neue Rheinische Zeitung", který vyšel s podtitulem "Orgán demokracie".
Jako bojový orgán proletářského křídla demokracie vychovávala "Neue Rheinische Zeitung" lidové masy a burcovala je k boji proti kontrarevoluci. Redakce se snažila pohotově informovat čtenáře o všech důležitějších událostech německé a evropské revoluce, a proto často vydávala i druhé vydáni; jestliže materiál přesahoval čtyři stránky, vydávaly se přílohy k základnímu číslu, a jestliže došly další důležité zprávy, vydávaly se zvláštní přílohy a zvláštní vydání, tištěné jako letáky. Úvodníky, které určovaly stanovisko listu k nejdůležitějším otázkám revoluce, psali zpravidla Marx a Engels. Tyto články jsou označeny "*Kolín" a "**Kolín". Protože Marx byl zejména v prvních měsících vydávání listu zaměstnán jeho celkovým řízením a organisačními záležitostmi, psal v této době úvodníky většinou Engels. Někdy byly redakční články označené jednou hvězdičkou umístěny v jiných rubrikách listu (ve zprávách z Itálie, Francie, Anglie, Uher a jiných zemí). Každý z redaktorů listu se kromě toho, že zpracovával korespondenci a pomáhal šéfredaktorovi v organisačních záležitostech, zabýval přesně vymezeným okruhem otázek. Engels psal kritické přehledy o debatách berlínského a frankfurtského Národního shromáždění a také články o průběhu národně osvobozeneckého hnutí v Čechách, v Poznaňsku a v Itálii, o válce ve Šlesviku-Holštýnu a v listopadu 1848 až lednu 1849 několik článků o Švýcarsku. Wilhelm Wolff psal články o agrární otázce v německé revoluci, o postaveni rolníků a o rolnickém hnutí, zejména ve Slezsku, a také řídil rubriku "Z domova". Georg Weerth byl autorem veršovaných i prozaických fejetonů. Ernst Dronke, který byl po určitou dobu dopisovatelem "Neue Rheinische Zeitung" ve Frankfurtu nad Mohanem, napsal několik článků o Polsku a v březnu až květnu 1849 přehledy o událostech v Itálii. Ferdinand Wolf byl po dlouhou dobu dopisovatelem listu v Paříži. Účast Heinricha Bürgerse se podle Marxova a Engelsova svědectví omezila na jediný článek, a ten ještě Marx důkladně přepracoval. Ferdinand Freiligrath, který vstoupil do redakce v říjnu 1848, otiskoval v listu své revoluční básně.
"Neue Rheinische Zeitung" byla financována z prostředků akcionářů. Ale hned jak vyšlo první číslo, v němž byl otištěn Engelsův článek "Frankfurtské shromáždění" (viz zde), přestala značná část buržoasních akcionářů list podporovat. A když "Neue Rheinische Zeitung" vystoupila na obranu účastníků červnového povstání v Paříži, odvrátila se od listu většina zbývajících akcionářů.
Rozhodný a nesmiřitelný postoj listu, jeho bojovný internacionalismus, uveřejňování politických odhalení namířených proti pruské vládě i proti místním kolínským úřadům, to všechno od samého počátku vyvolávalo proti němu štvanice feudálně monarchistického a liberálně buržoasního tisku a pronásledování ze strany vlády. Úřady odepřely Marxovi právo na pruské občanství, aby mu ztížily pobyt v Porýnské provincii, a vyprovokovaly proti redaktorům listu, především proti Marxovi a Engelsovi, celou řadu soudních procesů. Po zářijových událostech v Kolíně vyhlásily tam vojenské orgány 26. září 1848 stav obležení a zastavily některé demokratické listy, mezi nimi i "Neue Rheinische Zeitung". Engels, Dronke a Ferdinand Wolf, kterým hrozilo zatčení, museli dočasně opustit město; Wilhelm Wolff byl nucen odjet na čas do Falce a nato se po několik měsíců musel skrývat před policejním pronásledováním přímo v Kolíně. Když byl stav obležení odvolán, začal list od 12. října znovu vycházet díky tomu, že se Marxovi podařilo heroickým úsilím překonat řadu organisačních a finančních potíží: vložil do listu všechno, co měl na hotovosti. Do ledna 1849 spočívalo hlavní břemeno práce v redakci včetně psaní úvodníků na Marxovi, protože Engels byl nucen odjet z Německa. Po kontrarevolučním převratu v Prusku se soudní a policejní pronásledování redaktorů "Neue Rheinische Zeitung" vystupňovalo. Soudní procesy, které v únoru 1849 zosnovala vláda proti Marxovi, Engelsovi, Korffovi a proti Porýnskému krajskému výboru demokratů, skončily tím, že porota obžalované osvobodila.
Přes všechno pronásledování a překážky ze strany policie hájila "Neue Rheinische Zeitung" statečně zájmy revoluční demokracie a proletariátu. V květnu 1849 za všeobecného nástupu kontrarevoluce pruská vláda využila toho, že Marxovi bylo odepřeno pruské občanství, a vydala příkaz, aby byl vypovězen z pruského území. Marxovo vypovězení a represálie proti ostatním redaktorům "Neue Rheinische Zeitung" byly příčinou, že list přestal vycházet. Poslední, 301. číslo "Neue Rheinische Zeitung", vytištěné rudou barvou, vyšlo 19. května 1849. V článku na rozloučenou, v němž se redaktoři listu obracejí k dělníkům, prohlašují, že "jejich posledním slovem bude vždy a všude: osvobození dělnické třídy!"