Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Nový hrdinský čin bourbonské dynastie[10]
Dynastie Bourbonů není ještě na konci své slavné životní dráhy. V poslední době se ovšem její bílý prapor důkladně ušpinil a vadnoucí lilie smutně pochýlily své kalichy. Karel Ludvík Bourbon jedno vévodství začachroval a z druhého musel s hanbou utéci; Ferdinand Bourbon ztratil Sicílii a v Neapoli ho revoluce přinutila, aby povolil konstituci. Ludvík Filip, ačkoli jenom skrytý Bourbon, dal se přesto tradiční cestou celé francouzské větve Bourbonů přes Kanál do Anglie. Avšak neapolský Bourbon čest své rodiny skvěle pomstil.
Do Neapole jsou svolány sněmovny. Zahajovacího dne má být využito k rozhodnému boji proti revoluci. Z Malty je potají povolán Campobasso, jeden z šéfů policie smutně proslulého Del Carretta, a v Toledské ulici zase poprvé po dlouhé době řádí celé houfy ozbrojených sbirrů se svými starými náčelníky v čele; odzbrojují občany, trhají s nich kabáty, nutí je, aby si oholili kníry. Blíží se 14. květen, kdy sněmovny mají zahájit svou činnost. Král po nich žádá, aby se pod přísahou zavázaly, že nezmění nic na konstituci, kterou udělil. Poslanci se brání. Národní garda se postaví na stranu poslanců. Vyjednává se, král povolí, ministři odstupují. Poslanci žádají, aby král vyhlásil tento svůj ústupek dekretem. Král slibuje, že dekret uveřejní příštího dne. V noci však vtrhne do Neapole všechno vojsko rozmístěné v okolí. Národní garda vidí, že je zrazena; postaví barikády, za nimiž je připraveno k boji 5000-6000 mužů. Proti nim však stojí 20 000 vojáků s 18 děly; jsou to jednak Neapolitáni, jednak Švýcaři a mezi oběma stranami vyčkává 20 000 neapolských lazaronů, kteří se zatím neúčastní boje.
15. ráno Švýcaři ještě prohlašují, že nebudou na lid útočit. Ale jeden z policejních agentů, který se vmísil mezi lid, vystřelí na Toledské ulici do vojáků; pevnost Sant'-Elmo vztyčí okamžitě rudou vlajku[a] a na tento signál se vojáci vrhnou na barikády. Rozpoutá se strašná řež; národní gardy se v dělové palbě hrdinně brání čtyřnásobné přesile; bojuje se od 10 hodin ráno až do půlnoci; lid by byl zvítězil i přes velkou přesilu soldatesky, kdyby hanebné chování francouzského admirála Baudina nebylo přimělo lazarony přejít na stranu krále.
Admirál Baudin stál před Neapolí s dosti silným francouzským loďstvem. Bylo by stačilo, kdyby byl včas pohrozil, že začne ostřelovat zámek a pevnost, a Ferdinand by byl nucen ustoupit. Avšak Baudin, starý sluha Ludvíka Filipa, zvyklý na to, že dosud v době entente cordiale[b] byla přítomnost francouzského loďstva pouze trpěna, neudělal nic a to ovlivnilo lazarony, kteří se již přikláněli k lidu, že se připojili k vojsku.
Tento krok neapolského lumpenproletariátu rozhodl o porážce revoluce. Švýcarská garda, neapolské řadové vojsko a lazaroni se vrhli společně na bojovníky na barikádách. Na Toledské ulici, vymetené kartáčovou palbou, se pod kanonádou vojska sesouvaly paláce. Běsnící smečka vítězů vtrhla do domů, probodávali muže, napichovali děti na bodáky, znásilňovali ženy a zabíjeli je, všechno vydrancovali a zpustošená obydlí vypalovali. Nejhrabivější byli lazaroni, nejsurovější Švýcaři. Nelze vylíčit všechny hanebnosti a všechno ukrutenství, které se rozpoutalo, když čtyřnásobná přesila výborně ozbrojených bourbonských žoldáků a lazaronů, kteří měli odedávna sanfedistické[11] sklony, dosáhla vítězství nad neapolskou národní gardou, která byla téměř vybita.
Nakonec to bylo i admirálu Baudinovi přespříliš. Na lodě přibíhali stále noví a noví uprchlíci a vypravovali, co se děje ve městě. V námořnících vzkypěla francouzská krev. Teprve nyní, když bylo už o králově vítězství rozhodnuto, pomyslil Baudin na ostřelování. Prolévání krve pozvolna ustávalo; na ulicích se už nevraždilo, vítězi se omezili na loupení a znásilňování; zajatce však odvedli na pevnost a tam je bez okolků postříleli. K půlnoci už bylo po všem, Ferdinandova absolutní moc byla fakticky obnovena, čest bourbonské dynastie omyta italskou krví.
To je nejnovější hrdinský čin bourbonské dynastie. A jsou to jako vždy zase Švýcaři, kteří bojují za zájmy Bourbonů proti lidu. 10. srpna 1792, 29. července 1830, v neapolských bojích roku 1820,[12] všude se setkáváme s vnuky Tellovými a Winkelriedovými[13] jako žoldáky ve službách rodu, jehož jméno už po léta znamená v celé Evropě totéž co absolutní monarchie. Teď tomu ovšem už brzy bude konec. Pokročilejší kantony dosáhly po dlouhých sporech zákazu vojenských kapitulací[14]; statní synové svobodného starého Švýcarska si musí nechat zajít chuť na to, aby ušlapávali neapolské ženy, aby hýřili za kořist naloupenou ve vzbouřených městech, musí se vzdát naděje, že v případě porážky budou zvěčněni v podobě Thorvaldsenových lvů, jako byli zvěčněni padlí z 10. srpna.[15]
Dynastie Bourbonů si však prozatím může oddechnout. Nikde nezískala reakce, která od 24. února[16] opět zvedá hlavu, tak rozhodného vítězství jako v Neapoli; a právě v Neapoli a na Sicílii vypukla první letošní revoluce. Revoluční příval, který se valí starou Evropou, nelze však zastavit absolutistickým spiknutím ani státními převraty. Kontrarevolučním převratem 15. května položil Ferdinand Bourbon základní kámen k italské republice. Kalábrie je již v plamenech, v Palermu je dosazena prozatímní vláda; Abruzzy také povstanou, obyvatelé všech vysávaných provincií potáhnou na Neapol a společně s jejími obyvateli se pomstí královskému zrádci a jeho surovým žoldákům. A až Ferdinand padne, bude mít aspoň to zadostučinění, že žil a padl jako pravý Bourbon.
Napsal B. Engels 31. května 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 1 z 1. června 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a tj. na znamení válečného stavu. (Pozn. čes. red.)
b — srdečná shoda. (Pozn. red.)
10 Název Článku pochází od Institutu marxismu-leninismu při ÚV KSSS.
11 Sanfedisté (od santa fede — svatá víra) — členové teroristických skupin, které na počátku 19. století organisovaly papežské orgány, aby bojovaly proti národně osvobozeneckému hnutí v Itálii.
12 10. srpna 1792 byla ve Francii lidovým povstáním svržena monarchie.
29. července 1830 byla svržena bourbonská dynastie ve Francii.
Roku 1820 vypukla v Neapoli revoluce, kterou vedli členové tajné organisace karbonářů, založené v Itálii na počátku 19. století. Zásahem Svaté aliance byla revoluce potlačena.
13 Vilém Tell a Arnold Winkelried — hrdinové lidových pověstí o osvobozenecké válce Švýcarů proti Habsburkům na konci 13. a ve 14. století.
14 Tím se míní smlouvy švýcarských kantonů s evropskými státy o dodávání vojáků jako žoldnéřů. Takové dohody se uzavíraly od poloviny 15. století až do poloviny 19. století; za buržoasních revolucí v 18. a 19. století byli švýcarští žoldnéři nástrojem monarchistické kontrarevoluce.
15 Jde o Thorvaldsenův pomník zobrazující umírajícího lva; pomník byl postaven v Luzernu na památku švýcarských vojáků, kteří padli 10. srpna 1792 při obraně královského paláce v Paříži před útokem lidu.
16 24. únor 1848 — den svržení monarchie Ludvíka Filipa ve Francii.