Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Camphausenovo prohlášení na zasedání 30.května
Kolín 2. června. Post et non propter[a], tj. pan Camphausen se nestal ministerským předsedou v důsledku březnové revoluce, nýbrž až po ní. Tento porevoluční charakter své vlády prozradil pan Camphausen 30. května 1848 berlínskému shromáždění[18], dohodnutému mezi ním. a nepřímými voliči, se slavnostní vzletností, s onou tak říkajíc vážnou robustností, která zastírá vady duše.[19]
"Vláda ustavená 29. března," praví hloubavý přítel dějin[20], "se utvořila záhy po události, jejíž význam nepopírala a nepopírá."
Prohlášení pana Camphausena, že před 29. březnem nesestavil žádnou vládu, si můžeme ověřit v pruské "Staatszeitung"[21] z posledních měsíců. A tvrzení, že datum má velký "význam", zejména pro pana Camphausena, protože znamená přinejmenším chronologický počátek jeho závratné kariéry, můžeme přijmout jako spolehlivé. Jaká útěcha pro bojovníky padlé na barikádách, že jejich vychladlé mrtvoly figurují jako milníky, jako ukazatelé na cestě k vládě z 29. března. Quelle gloire![b]
Zkrátka: Po březnové revoluci se ustavila Camphausenova vláda. Tato Camphausenova vláda uznává "velký význam" březnové revoluce nebo jej aspoň nepopírá. Což sama revoluce, to je maličkost, ale ten význam, jaký má! Vždyť znamená Camphausenovu vládu, alespoň post festum[c].
"Tato událost" - utvoření Camphausenovy vlády nebo březnová revoluce? - "je jedna z podstatných příčin, které spolupůsobily při přeměně našeho vnitřního státního zřízení."
Březnová revoluce je tedy jednou z "podstatných příčin", které spolupůsobily při utvoření vlády z 29. března, tj. Camphausenovy vlády. Nebo tím mělo být pouze řečeno, že pruská březnová revoluce zrevolucionovala Prusko? Od "hloubavého přítele dějin" je rozhodně možno takovouto slavnostní tautologii očekávat.
"Stojíme na jejím prahu" (totiž na prahu přeměny našich vnitrostátních poměrů) "a máme před sebou dalekou cestu, to vláda uznává."
Zkrátka, Camphausenova vláda uznává, že má před sebou ještě dalekou cestu, tj. slibuje si dlouhý život. Krátké je umění, tj. revoluce, dlouhý však život, tj. vláda vzniklá po revoluci. Vláda se však sama důkladně přeceňuje. Nebo si máme Camphausenova slova vykládat jinak? Nebudeme přece připisovat hloubavému příteli dějin triviální tvrzení, že národy stojící na prahu nové dějinné epochy stojí na prahu a že cesta, kterou má každá epocha před sebou, je právě tak dlouhá jako budoucnost.
Potud první část nezáživné, vážné, obřadné, důstojné a mazané řeči pana ministerského předsedy Camphausena. Lze ji shrnout do tří bodů: Po březnové revoluci - Camphausenova vláda. Velký význam Camphausenovy vlády. Camphausenova vláda má před sebou dlouhou cestu!
Nyní k druhé části.
"Nikterak jsme se však nedívali na situaci tak," poučuje pan Camphausen, "jako by touto událostí" (březnovou revolucí) "nastal úplný převrat, celé zřízení našeho státu bylo zvráceno, všechno stávající přestalo právně existovat a veškeré poměry bylo nutno znovu právně zdůvodnit. Naopak. V okamžiku, kdy se vláda ustavila, shodla se na tom, že pokládá za podmínku své existence, aby se tehdy svolaný Spojený zemský sněm[22] skutečně sešel, bez ohledu na petice protestující proti tomu, aby se přechod k novému zřízení uskutečnil na základě existujícího zřízení zákonnými prostředky, které skýtá, aniž by bylo zpřetrháno pouto spojjující staré s novým. Tato nesporně správná cesta byla zachována: Spojenému zemskému sněmu byl předložen volební zákon a s jeho svolením vyhlášen. Později byly činěny pokusy přimět vládu, aby o své újmě tento zákon změnila, a to tak, že by systém nepřímých voleb byl změněn v systém přímých voleb. Vláda však s tím nesouhlasila. Vláda neuplatňovala diktaturu, nemohla a nechtěla ji uplatňovat. Volební zákon byl uveden v platnost v té formě, v níž byl pravoplatně schválen. Na základě tohoto volebního zákona byli zvoleni volitelé, byli zvoleni poslanci. Na základě tohoto volebního zákona jste zde, zmocněni k tomu, abyste v dohodě s korunou vypracovali ústavu, kterou, v to doufejme, čeká dlouhý život."
Království za doktrínu! Doktrínu za království!
Napřed je tu "událost" - stydlivý název pro revoluci. Po ní přijde doktrína a připraví "událost" o její plody.
Nezákonná "událost" udělá z pana Camphausena odpovědného ministerského předsedu, tvora, pro nějž nebylo ve starých podmínkách, v dosavadním zřízení, vůbec místo, který v něm neměl smysl. Smělým saltem mortale jsme se přenesli přes staré, šťastně jsme získali odpovědného ministra a odpovědný ministr ještě šťastněji nalézá doktrínu. S prvním projevem života odpovědného ministerského předsedy zemřela, zahynula absolutní monarchie. Mezi těmi, kdo padli zároveň s ní, byl především nebožtík "Spojený zemský sněm", tato odporná směs gotických bludů a moderní lži.[23] "Spojený zemský sněm" byl "věrný poddaný", "oslátko" absolutní monarchie. Tak jako německá republika může slavit svůj vjezd jedině přes mrtvolu pana Venedeye, tak odpovědná vláda jen přes mrtvolu "věrného poddaného". Odpovědný ministr se tedy snaží vyhrabat zapomenutou mrtvolu nebo vyvolat přízrak věrného poddaného "Spojeného sněmu". Ten se skutečně zjeví, ale nemotorně se kymácí ve vzduchu, dělá nejkrkolomnější přemety, protože už nemá půdu pod nohama, neboť stará půda práva a důvěry se propadla při zemětřesení "události". Černokněžník oznamuje přízraku, že ho zavolal proto, aby mohl likvidovat jeho pozůstalost a vystupovat jako jeho loajální dědic. Přízrak prý nemůže toto zdvořilé jednání dost ocenit, neboť v normálním životě se neumožňuje zesnulým psát dodatečně závěť. Přízrak nanejvýš polichocen kývá hlavou jako čínská loutka ke všemu, co černokněžník přikazuje, při odchodu vysekne poklonu a zmizí. Jeho posmrtnou závětí je zákon o nepřímých volbách.
Doktrinářský hokuspokus, jímž pan Camphausen přešel "na základě existujícího zřízení zákonnými prostředky, které skýtá, k novému zřízení", probíhá tedy takto:
Nezákonná událost učiní z pana Camphausena z hlediska "existujícího zřízení", z hlediska "starého" nezákonnou osobu, odpovědného ministerského předsedu, konstitučního ministra. Konstituční ministr udělá nezákonným způsobem z antikonstitučního, stavovského, věrného poddaného "Spojeného sněmu" ústavodárné shromáždění. Věrný poddaný "Spojený sněm" vyrobí nezákonným způsobem zákon o nepřímých volbách. Zákon o nepřímých volbách zplodí berlínskou sněmovnu, berlínská sněmovna udělá ústavu a ústava plodí všechny další sněmovny až na věky věkův.
Tak se stává z husy vejce a z vejce husa. Ale podle kejhání, které zachránilo Kapitol,[24] lid brzy pozná, že zlatá Ledina vejce, která snesl v revoluci, mu byla ukradena. Dokonce ani poslanec Milde nevypadá na Ledina syna, světlozářného Kastora.[25]
Napánal K. Marx 2. června 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 3 z 3. června 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Potom, a ne proto. (Pozn. red.)
b Jaká čest! (Pozn. red.)
c — doslova: po slavnosti; když je vše hotovo, odbyto. (Pozn. red.)
18 Míní se pruské Národní shromáždění, svolané 22. května 1848 do Berlína, aby „v dohodě s korunou“ vypracovalo ústavu. Volební zákon z 8. dubna 1848 stanovil volební řád do shromáždění na základě všeobecného hlasovacího práva, omezeného ovšem systémem nepřímých (dvoustupňových) voleb.. Většinu poslanců tvořili zástupci buržoasie a pruského úřednictva.
V uvedeném článku, jakož i v následujících článcích o debatách v pruském Národním shromáždění, používali Marx a Engels stenografických záznamů, které později vyšly jako zvláštní publikace „Verhandlungen der constituirenden Versammlung für Preussen“ [„Jednání pruského Ústavodárného shromáždění“], Berlín 1848.
19 Laurence Sterne, „The Life and Opinions of Tristram Shandy, Gentleman“ [„Život a názory pana Tristrama Shandyho“], svazek I, kapitola XI.
20 Takto nazývali Marx a Engels zde i v jiných článcích ironicky Camphausena, narážejíce na podtitul tehdy velmi známé knihy Karla Rottecka „Allgemeine Geschichte vom Anfang der historischen Kenntnis bis auf unsere Zeitcn; für denkende Geschichtsfreunde“ [„Všeobecné dějiny od počátku historických znalostí až po naši dobu; pro hloubavé přátele dějin“], Freiburg a Kostnice 1813—1818.
21 „Staatszeitung“ — zkrácený název listu „Allgemeine Preussische Staats-Zeitung“ [„Všeobecné pruské státní noviny“], založeného v Berlíně roku 1819; od roku 1819 do dubna 1848 byly polooficiálním orgánem pruské vlády; od května 1848 do července 1851 vycházely pod názvem „Preussischer Staats-Anzeiger“ [„Pruský státní věstník“] jako oficiální orgán pruské vlády.
22 Druhý Spojený zemský sněm byl svolán 2. dubna 1848 za Camphausenovy vlády. Byl to stavovský orgán, složený z představitelů všech provinčních sněmů v Prusku. Schválil zákon o volbách do pruského Národního shromáždění a vypsání půjčky, kterou Spojený zemský sněm z roku 1847 vládě odepřel. Nato byl sněm 10. dubna 1848 rozpuštěn.
23 Viz Heine, „Deutschland. Ein Wintermärchen“ [„Německo. Zimní pohádka“], kap. XVII.
24 Když roku 390 před n. l. vtrhli Galové do Říma, zachránily podle podání Kapitol — opevněný pahorek v Římě, kde byli shromážděni obránci města — husy v Junonině chrámu, které svým křikem probudily spící stráže.
25 Podle řecké báje se děti spartské královny Ledy a boha Dia vylíhly z vajec. Kastor — Ledin syn, byl starořecký mythický hrdina, po němž se nazývá hvězda v souhvězdí Blíženců.