K. Marx, B. Engels: Zatčeni Valdenairovo.

Karel Marx a Bedřich Engels

Zatčeni Valdenairovo. — Sebaldt

Kolín Berlínské dohodovací shromáždění, jak známo, odložilo jednání o Wenceliově dotazu ve věci zatčení Viktora Valdenaira, poslance za trevírský okres. A z jakého důvodu! Protože se v archivech starého pruského zákonodárství nenajde žádný zákon o nedotknutelnosti zástupců lidu, samozřejmě, tak jako v tom starém skladu haraburdí pruských dějin nejsou ani žádní představitelé lidu. Co snazšího než potom z téhož důvodu škrtnout v zájmu eráru všechny vymoženosti revoluce! Samozřejmé nároky, potřeby a práva revoluce nemohou být ovšem sankcionovány zákonodárstvím, jehož základy právě tato revoluce vyhodila do povětří. Od chvíle, kdy existují pruští zástupci lidu, existuje i jejich nedotknutelnost. Nebo je snad další existence celého dohodovacího shromáždění závislá na vrtochu nějakého policejního presidenta nebo soudního dvora? Ovšem, pánové Zweiffel, Reichensperger a ostatní porýnští právníci, kteří udělají z každé politické otázky procedurální spor a Valdenairův případ si nedali ujít, aby při této příležitosti nevyrukovali se svým hnidopišským důvtipem a neomezenou servilností, ti jsou před takovouto nahodilostí plně zabezpečeni.

Při této příležitosti máme dotaz k panu Reichenspergerovi II: Nemá se snad pan Reichensperger stát po panu Schaubergovi, který od 1. července 1848 odchází do pense, předsedou komory v Kolíně?

Valdenaire byl zatčen, právě když nastupoval do poštovního dostavníku odjíždějícího do Merzigu, kde se měly konat volby poslance do frankfurtského shromáždění. Valdenaire měl jistou velkou většinu hlasů. Co pohodlnějšího, má-li se zabránit volbám, které slibují nežádoucí výsledek, než zatknout kandidáta! A vláda, aby zůstala důsledná, nepovolává jeho zástupce Gräffa, přes jeho reklamace, a tak tedy zůstává 60 000 obyvatel, kteří jí nejsou vhod, nezastoupeno. Radíme panu Gräffovi, aby se odebral do Berlína o své újmě.

Nakonec nemůžeme situaci v Trevíru charakterisovat lépe, než otiskneme-li výstrahu všemocného pana Sebaldta, královského zemského rady a trevírského vrchního starosty.

VÝSTRAHA

Již po několik večerů za sebou docházelo na veřejných místech a ulicích ve městě k srocování neobyčejně početných davů lidu, což vyvolávalo u některých bázlivých lidí domnění, že se připravují demonstrace, porušující veřejný pořádek a klid. Nepatřím k těm bázlivým a docela se mi to líbí, když je pouliční provoz naprosto nenucený. Kdyby však proti očekávání napadlo některé nezralé hlavy zneužít tohoto provozu k výtržnostem a urážlivým výpadům, byl bych nucen důrazně požádat lepší část veřejnosti, aby se neprodleně isolovala od těchto živlů, neboť proti vážnému porušování pořádku bude vážně zakročeno a bylo by mi líto, kdyby při nastalém konfliktu utrpěl újmu neopatrný místo viníka.

Trevír 16. června 1848

Královský zemský rada a vrchní starosta
vládní rada Sebaldt

Jak bodře, jak patriarchálně píše tato vysoce postavená osoba!

"Docela se mi to líbí, když je pouliční provoz naprosto nenucený." To je sympatické, že pan Sebaldt má takovou zálibu!

Bázlivci se obávají demonstrací. Trevírský diktátor má pro strach uděláno. Musí však ukázat svou moc, musí z přeludů strašpytlů udělat úřední domněnku, aby se mohlo proti vážnému porušování pořádku zakročit s patřičnou vážností.

Jak překvapujícím způsobem se u tohoto velkého muže spojuje vážnost s bodrostí! Pod ochranou této vážně bodré prozřetelnosti mohou ti lepší z Trevírských klidně spát.

Napsáno 18. června 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 19 z 19. června 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny