B. Engels: Dohodovací debaty ze 7. července

Bedřich Engels

Dohodovací debaty ze 7. července

Kolín 12. července. Zprávu o dohodovacím zasedání ze 7. července jsme dostali teprve včera pozdě večer. Stenografické zprávy, které obvykle docházely jen o 24 hodin později než písemné zprávy, se stále víc zpožďují, místo aby byly hotovy dříve.

Jak snadno by se toto zpožďování dalo odstranit, je vidět z toho, jak rychle přinášejí zprávy ze svých zákonodárných shromáždění francouzské a anglické listy. Anglický parlament zasedá často až do 4 hodin ráno a už čtyři hodiny nato rozšiřují "Times" vytištěnou stenografickou zprávu ze zasedání ve všech částech Londýna. Francouzská sněmovna zahajovala svá zasedání málokdy před jednou, hodinou a končila je mezi pátou a šestou, ale už v sedm hodin večer musel "Moniteur" dodat redakcím všech pařížských novin obtah stenografických záznamů ze zasedání. Pročpak nemůže být náš slovutný "Staatsanzeiger" stejně pohotový?

Přejděme nyní k zasedání ze 7. července, zasedání, na němž si shromáždění dělalo blázny z Hansemannovy vlády. Pomineme: protesty předložené hned zpočátku, d'Esterův návrh na zrušení usnesení přijatého 4. července v závěru zasedání (tento návrh byl ponechán na denním pořadu) a mnohé jiné návrhy, dané na pořad dne. Začneme hned s interpelacemi a nepříjemnými návrhy, jimiž byla dnes vláda přímo zasypána.

Jako první vystoupil pan Philipps. Interpeloval vládu, jaká opatření učinila k ochraně našich hranic proti Rusku?

Pan Auerswald: Nepokládám za vhodné odpovídat na tuto otázku ve shromáždění.

To panu Auerswaldovi rádi věříme. Jediná odpověď, kterou by mohl dát, by byla: vůbec žádná, nebo přesněji řečeno: několik pluků bylo přesunuto od ruských hranic na Rýn. Co nás však udivuje, je, že shromáždění tuto stručnou odpověď pana Auerswalda, toto odvolání se na car tel est notre bon plaisir,^{^[a]} klidně přešlo a spokojilo se nějakým tím syčením a několika výkřiky "bravo".

Pan Borries navrhuje, aby byla prominuta odstupňovaná daň v nejnižší stupnici za druhé pololetí 1848 a aby byla ihned odvolána všechna opatření k vymáhání nedoplatků v této stupnici za první pololetí.

Návrh je postoupen odborné komisi.

Pan Hansemann povstává a prohlašuje, že takovéto finanční věci musí být přece velmi důkladně projednány. Ostatně mohlo by se s tím počkat, tím spíše, že příští týden bude předloženo k projednání několik finančních zákonů, mezi nimi také zákon týkající se odstupňované daně.

Pan Krause interpeluje ministra financí, zda je možné, aby se daň z mletí a porážky a odstupňovaná daň nahradily k počátku roku 1849 daní důchodovou?

Pan Hansemann je nucen znovu povstat a nevrle vysvětlovat, že, jak už jednou řekl, předloží finanční zákony k projednání příští týden.

Ale tím ještě nevypil do dna svůj kalich hořkosti. Teď teprve povstává pan Grebel a přednáší obšírný návrh, jehož každé slovo je rána dýkou do srdce pana Hansemanna.

Vzhledem k tomu, že ke zdůvodnění zamýšlené nucené půjčky naprosto nestačí pouhé sdělení, že státní pokladna a finance jsou vyčerpány;

vzhledem k tomu, že k diskusi o nucené půjčce (proti níž pan Grebel protestuje, dokud není zavedena ústava splňující všechny přísliby) je nutno předložit k nahlédnutí všechny účetní knihy a doklady o státním hospodářství - pan Grebel navrhuje:

aby byla jmenována komise, která přezkoumá všechny účetní knihy a doklady o správě financí a státního pokladu od roku 1840 až do dneška a podá o tom zprávu.

Ještě horší než návrh je však zdůvodnění, které pan Grebel podává. Mluví o četných pověstech o mrhání a nezákonném hospodaření se státním pokladem, jež znepokojují veřejnost; chce v zájmu lidu vědět, kam se poděly všechny ty peníze, které lid platil po 30 let míru; prohlašuje, že dokud nebude v této věci podáno vysvětlení, nemůže shromáždění odhlasovat ani haléř výdajů. Nucená půjčka způsobila obrovský rozruch, nucená půjčka láme hůl nad celou dosavadní finanční správou, nucená půjčka je předposlední krok ke státnímu krachu. Nucená půjčka je tím větším překvapením, ježto jsme neustále slyšeli opakovat, že finanční situace je znamenitá a že nám státní poklad dovolí, dokonce i v případě větší války, obejít se bez půjčky. Pan Hansemann sám vypočítal ve Spojeném sněmu, že ve státním pokladu musí být nejméně třicet milionů. To se také dalo čekat, protože se platily nejen stejně vysoké daně jako za války, ale celkový objem daní se neustále zvyšoval.

Tu znenadání přišla zpráva o zamýšlené nucené půjčce a tímto bolestným zklamáním klesla důvěra ihned na nulu.

Jediný prostředek, jak důvěru opět získat, je podat okamžitě nijak nepřikrášlenou zprávu o finanční situaci státu.

Pan Hansemann se sice pokusil osladit svou hořkou pilulku o nucené půjčce humoristickým projevem, přesto však musel připustit, že nucená půjčka vyvolá nepříznivý dojem.

Pan Hansemann odpovídá: Je samozřejmé, že požaduje-li vláda peníze, je ochotna podat také všechna nutná vysvětlení o tom, co bylo podniknuto s penězi, které přišly do státní pokladny. Ale vyčkejte, až budou předloženy finanční zákony, o nichž jsem se už dvakrát zmínil. Co se týče oněch pověstí, není pravda, že ve státním pokladu byly obrovské částky, které se za poslední léta ztenčily. : Je přirozené, že za poslední léta nouze, za nynější politické krize spojené s nevídanou obchodní stagnací se mohl finanční rozkvět změnit v povážlivý stav.

"Bylo zde řečeno, že nucená půjčka bude předzvěstí státního krachu. Nikoli, pánové, tou nemá být, naopak, má posloužit k tomu, aby se oživil úvěr."

(Nemá! Má! jako by účinek nucené půjčky na úvěr závisel na zbožných přáních pana Hansemanna!) Jak neopodstatněné jsou tyto obavy, vysvítá ze vzestupu kursu státních papírů. Vyčkejte, pánové, finančních zákonů, které vám tímto slibuji už po čtvrté.

(Úvěr pruského státu je tedy už tak otřesen, že se nenajde kapitalista, který by půjčil státu peníze ani za nejlichvářštější úroky, že pan Hansemann nevidí jiné východisko než krajní prostředek zkrachovaných států - nucenou půjčku; a to pan Hansemann ještě mluví o vzrůstajícím státním úvěru, protože státní papíry, jak jsme se vzdalovali od 18. března, s námahou povylezly o 2 až 3 %! Ale jak poletí dolů, až bude nucená půjčka hotovou věcí!)

Pan Behnsch naléhá na jmenování navržené komise, která by vyšetřila stav financí.

Pan Schramm: O pomoci potřebným ze státních prostředků nestojí za to mluvit; a jestliže nás svoboda stojí peníze, tedy alespoň vládu dosud nestála nic. Naopak, vláda dávala peníze spíše na to, aby svoboda nedospěla do nynějšího stadia.

Pan Mätz: Nádavkem k tomu, co jsme věděli, totiž že ve státním pokladu nic není, se teď dovídáme, že v něm nic nebylo už dávno. Tato novinka je dalším důkazem, že je nutné, aby byla jmenována komise.

Pan Hansemann je nucen opět povstat:

"Nikdy jsem neřekl, že ve státním pokladu nic není a nebylo; prohlašuji naopak, že za posledních šest až sedm let se státní poklad značně zvětšil."

(Srovnáme-li toto prohlášení pana Hansemanna s jeho memorandem Spojenému sněmu a s trůnní řečí, to už pak člověk teprve neví, na čem je.)

Cieszkowski: Jsem pro Grebelův návrh, protože pan Hansernann nám vždycky jenom sliboval a pokaždé, když přijde řeč na finanční otázky, odkazuje na svá příští vysvětlení, ke kterým však nikdy nedochází. Toto otálení je tím nepochopitelnější, že pan Hansemann je přece přes tři měsíce ministrem.

Pan Milde, ministr obchodu, přichází konečně na pomoc svému kolegovi, který je v úzkých. Žádá naléhavě shromáždění, aby přece jen nejmenovalo komisi. Slibuje jménem vlády co největší otevřenost. Zapřísahá, aby se dobře zvážila situace. Jenže teď je nutno nepřekážet vládě, neboť prý je právě zaměstnána tím, že se snaží vyvést státní koráb z nesnází, do nichž se dostal. Shromáždění jí prý při tom jistě bude pomáhat. (Bravo.)

Pan Baumstark se rovněž pokouší aspoň trochu podepřít pana Hansemanna. Ale ministr financí sotva mohl najít horšího a beztaktnějšího obhájce:

"Ministr financí, který by chtěl zatajovat stav financí, by byl špatným ministrem financí. A jestliže nějaký ministr financí říká, že podá patřičné vysvětlení, musíme ho buď pokládat za čestného člověka, nebo naopak!! (Rozruch v sále.) Pánové, nikoho jsem neurazil, řekl jsem, jestliže nějaký, a ne: jestliže tento ministr financí"!!

Reichenbach: Kam se poděly překrásné dny velkých debat, zásadních otázek a otázky důvěry? Tehdy pan Hansemann vášnivě toužil po tom, aby mohl zkřížit zbraně v boji, a nyní, když je k tomu příležitost a nadto ještě v jeho vlastním oboru, nyní couvá! Vskutku, ministři donekonečna slibují a vytyčují zásady jen proto, aby je už za pár hodin nedodržovali. (Rozruch v sále.)

Pan Hansemann čeká, zda se ho někdo zastane. Ale nikdo se k tomu nemá. Konečně s hrůzou vidí, že se zvedá poslanec Baumstark, a aby ho tento muž znovu neprohlásil za "čestného člověka", bere si honem sám slovo.

Čekati bychom, že ztýraný, špendlíky pobodaný, celou oposicí štvaný lev Duch âtel se konečně vzepne v celé své síle, že srazí své odpůrce, zkrátka, že položí otázku důvěry. Ach ne, je veta po bývalé tvrdosti a odvaze, celá někdejší velikost je tatam, jako obsah státní pokladny v těžkých dobách! Shrbený, zhroucený, zneuznaný stojí tu velký finančník; dospělo to s ním tak daleko, že je nucen dovolávat se důvodů! A ještě jakých důvodů!

"Každý, kdo se zabýval financemi a mnoha čísly (!!)‚ která se v nich vyskytují, ví, že důkladný výklad o finančních otázkách se nemůže podat na základě nějaké interpelace, že daňové otázky jsou tak rozsáhlé, že se o nich diskutuje v zákonodárných shromážděních" (pan Hansemann vzpomíná na své brilantní řeči ve Spojeném sněmu blahé paměti) "po celé dny, ba týdny."

Ale kdo žádá důkladnou diskusi? Na panu Hansemannovi se žádalo předně prohlášení, prosté "ano" nebo "ne" o daňových otázkách; dále se požadoval jeho souhlas k jmenování komise, která by přešetřila dosavadní správu státní pokladny atd.; když obojí odmítl, poukázalo se na rozdíl mezi jeho dřívějšími sliby a jeho nynější zdrženlivostí.

A právě proto, že "výklady o financích a mnoha číslech, která se v nich vyskytují", vyžadují čas, právě proto má komise začít se svou prací hned!

"Ostatně, nedošlo-li na finanční záležitosti dříve, měl jsem k tomu pádný důvod, neboť jsem se domníval, že pro situaci země bude příznivější, jestliže ještě trochu posečkám. Doufal jsem, že se klid v zemi upevní, a tím se také poněkud pozvedne státní úvěr; přeji si, aby se tato naděje neukázala marnou, a jsem přesvědčen, že jsem jednal správně, když sem tyto zákony nepředložil k projednání dříve."

Jaké odhalení! Finanční zákony pana Hansemanna, které přece měly upevnit státní úvěr, jsou tedy takové, že státní úvěr ohrožují!

Pan Hansemann pokládal za lepší zachovat prozatím ještě finanční situaci země v tajnosti!

Vypadá-li to se státem takto, pak je od pana Hansemanna neodpovědné, činí-li takovéto neurčité prohlášení, místo aby otevřeně vyložil stav financí a na základě faktů vyvrátil všechny pochybnosti a pověsti. V anglickém parlamentu by po takovémto beztaktním prohlášení následovalo ihned vótum nedůvěry.

Pan Siebert:

"Dosud jsme nic neudělali. Všechny důležité otázky byly přerušeny a odsunuty, sotvaže dozrály k řešení. Dosud jsme nedospěli k žádnému usnesení, které by obsahovalo něco uceleného, ani jedinou věc jsme ještě neudělali celou. Máme to dnes dělat zase tak, máme se znovu spolehnout na sliby a otázku odložit? Kdo nám zaručuje, že vláda zůstane ještě osm dní u vesla?"

Pan Parrisius přichází s pozměňovacím návrhem, jímž se pan Hansemann vybízí, aby do 14 dnů předložil šestnáctičlenné vyšetřující komisi, která má být hned zvolena, potřebné výkazy o správě financí a státního pokladu od roku 1840. Pan Parrisius prohlašuje, že tak činí na zvláštní žádost svých voličů: chtějí vědět, kam se poděl státní poklad, který činil roku 1840 více než 40 milionů.

Po tomto pozměňovacím návrhu, ještě ostřejším než původní návrh, by se měl umořený Duchâtel přece jen vzepřít! Teď snad přece jen položí otázku důvěry?

Právě naopak! Pan Hansemann, který byl proti návrhu, nemá, co by namítl proti tomuto pozměňovacímu návrhu s jeho urážlivou ultimativní lhůtou! Poznamenává jen, že tato věc si vyžádá úžasně mnoho času, a lituje ubohé členy komise, kteří se musí této krušné práce ujmout.

Mluví se ještě kolem dokola o hlasování, přičemž padne také několik slov nepříjemných pro pana Hansemanna. Pak se hlasuje, různé odůvodněné i neodůvodněné návrhy, aby se přešlo k dennímu pořadu, jsou zamítnuty a Parrisiův pozměňovací návrh, k němuž se připojuje pan Grebel, je přijat téměř jednomyslně.

Pan Hansemann ušel rozhodné porážce jen díky své povolnosti, jen díky svému sebezapření, s nímž přijal Parrisiovu urážku. Zhroucený, zlomený, zničený seděl tu ve své lavici jako strom bez listí, který vzbuzuje soucit i u nejsurovějších posměváčků. Vzpomeňme slov básníka:

Vždyť nesluší se pro Germány
hloupými vtipy dávat v plen
posměchu padlé velikány!^{^[140]}

O druhé polovině zasedání napíšeme zítra.

Napsal B. Engels 12. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 44 z 14. července 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — neboť tak se nám zlíbilo. (Pozn. red.)

140 Z Heinovy básně „Tambourmajor“ [„Plukovní tambor“].