Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
„Faedrelandet“[149] o přiměří s Dánskem
Kolín 20. července. Aby se vlast přesvědčila, že svou takzvanou revolucí s Národním shromážděním, říšským správcem atd. nedosáhla ničeho jiného než plného obnovení proslulé Svaté říše římské německého národa, přinášíme tento článek z dánského listu "Faedrelandet". Doufáme, že plně postačí, aby se i ti nejdůvěřivější stoupenci pořádku přesvědčili, že se čtyřicet milionů Němců znovu dalo napálit dvěma miliony Dánů za pomoci anglického zprostředkování a ruského vyhrožování právě tak, jako se to každou chvíli stávalo za časů "vladařů - povždy rozmnožovatelů říše".
"Faedrelandeť', orgán ministra Orly Lehmanna, se vyslovuje o příměří takto:
"Posuzujeme-li příměří pouze z hlediska našich nadějí a přání, nemůžeme s ním ovšem být spokojeni. Připomeneme-li si, že vláda měla na vybranou mezi příměřím a vyhlídkou, že za pomoci Švédska a Norska vyžene Němce ze Šlesviku a přiměje je, aby přiznali Dánsku právo upravit záležitosti tohoto vévodství v dohodě s jeho obyvatelstvem - tu ovšem musíme říci, že vláda nejednala odpovědně, když dala svůj souhlas k příměří. Ale tak tomu nebylo. Musíme si připomenout, že jak Anglie, tak Rusko, dvě velmoci nejvíc zainteresované na této sporné otázce a jejím vyřešení, žádaly uzavření příměří jako podmínku svých budoucích sympatií a svého zprostředkování; právě tak švédsko-norská vláda, dříve než se rozhodla pro nějakou účinnou pomoc, žádala, abychom se pokusili o smírné vyřešení; ale hned na začátku si vymínila, že tuto pomoc poskytne jen tehdy, bude-li jí použito ne ke znovudobytí Šlesviku, nýbrž jedině k obraně Jutska a ostrovů. Stáli jsme tudíž před touto alternativou: buď získáme čas a vyčkáme, jak se vyvinou události v zahraničí, a přitom dokončíme vnitřní politickou a vojenskou organisaci; nebo zvolíme perspektivu zoufalého osamoceného boje proti přesile, který by téměř dojista nevedl k vítězství, dokonce i kdybychom s naším dvakrát menším vojskem zaútočili na spojenecké vojsko v jeho výhodných posicích, nýbrž vedl by k tomu, že by Němci, jakmile by švédsko-norská vojska byla odvolána, obsadili celý poloostrov. Tento boj by nám v nejlepším případě přinesl draze vykoupená, neužitečná vítězství, a v nejhorším případě vyčerpání všech našich obranných sil a pokořující mír."
Dánský list obhajuje dále podmínky příměří jako výhodné pro Dánsko. Obavy, že k obnovení vojenských akcí dojde v zimě, kdy by se německá vojska mohla po ledě přepravit na ostrovy Fyn a Als, prý nejsou opodstatněné; Němci právě tak jako Dánové prý nevydrží zimní tažení v těchto klimatických podmínkách, zatímco výhody tříměsíčního příměří jsou jak pro Dánsko, tak pro obyvatelstvo Šlesviku, sympatisující s Dánskem, velmi značné. Nebude-li mír uzavřen do tří měsíců, protáhne se příměří samočinně do jara. List píše dále:
"Zrušení blokády a propuštění zajatců budou všichni pokládat za správné; naproti tomu vydání zadržených lodí vzbudilo možná u některých lidí nespokojenost. Ale vždyť zadržení německých lodí mělo být spíše prostředkem nátlaku na Německo, aby se neodvážilo překročit naše hranice, a rozhodně nemělo za účel, abychom se obohatili tím, že si přivlastníme cizí soukromý majetek. Kromě toho nemají tyto lodi ani zdaleka tak velkou cenu, jak se někteří lidé domnívají. Kdybychom byli nuceni při nynější stagnaci na našem vnitřním trhu i v celém evropském obchodu prodat tyto lodi v dražbě, dostali bychom za ně nanejvýš 1 1/2 milionu, tj. částku rovnající se válečným výdajům za dva měsíce. A pak - náhradou za to vyklidí Němci obě vévodství a nahradí ztráty způsobené rekvisicemi v Jutsku. Tento prostředek nátlaku dosáhl tedy svého cíle, a je proto zcela na místě, že od něho upouštíme. Máme za to, vyklizuje-li armáda, která má přesilu, armáda, kterou bychom vlastními silami nikdy nemohli přimět k ústupu, tři území, že to desateronásobně vyvažuje tu nevelkou výhodu, kterou by měl stát z prodeje zadržených lodí."
Paragraf 7 prý je nejpovážlivější. Podle něho prý mají nadále existovat zvláštní vlády ve vévodstvích, a tím má být zachován i "šlesviko-holštýnismus". Pokud jde o dva členy prozatímní vlády, které má jmenovat dánský král, je prý vázán tím, že mají být vybráni ze šlesvicko-holštýnských předních osobností, a bude prý jistě velmi těžké najít někoho, kdo by nebyl "Šlesviko-holštýncem". Zato prý se výslovně odsuzuje "celá vzpoura", všechna usnesení prozatímní vlády se ruší a obnovuje se stav, který byl před 17. březnem.
"Přezkoumali jsme tedy všechny základní podmínky příměří z dánského hlediska. Pokusme se nyní podívat se na ně z německého hlediska.
Německo nežádá nic jiného než vydání lodí a zrušení blokády.
Německo se zříká tohoto:
Předně vévodství, obsazených armádou, která dosud neutrpěla porážku a je dost silná, aby uhájila své posice proti armádě dvakrát tak silné, jako je ta, která proti ní stála dosud;
za druhé přijetí Šlesviku do Německého spolku, které vyhlásil Spolkový sněm a které Národní shromáždění uznalo tím, že přijalo do svých řad šlesvické poslance;
za třetí prozatímní vlády, kterou Německo uznalo jako zákonnou a jako s takovou s ní jednalo;
za čtvrté šlesvicko-holštýnské strany, jejíž nevyřešené požadavky, podporované celým Německem, se postupují k projednání neněmeckým mocnostem;
za páté podpory augustenburských pretendentů, kterým pruský král osobně slíbil pomoc, o kterých se však smlouva o příměří ani slovem nezmiňuje a jimž se nezaručuje ani amnestie, ani právo asylu;
konečně náhrady válečných výdajů, které měla jednak obě vévodství, jednak Německý spolek, zatímco válečné výdaje, které mělo Dánsko, mu budou nahrazeny.
Připadá nám, že naši mnohem silnější nepřátelé ztratí tímto příměřím mnohem víc než my - malý přezíraný národ."
Šlesvik pojal nepochopitelné přání stát se německým. Je docela v pořádku, že je za to potrestán, že ho Německo nechalo na holičkách.
Text smlouvy o příměří přineseme zítra.
Napsal B. Engels 20. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 51 z 21. července 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).149 „Faedrelandet“ [„Vlast“] — dánský list, který vycházel v Kodani v letech 1834 až 1839 jako týdeník, později jako deník; v roce 1848 byl polooficiálním orgánem dánské vlády.