Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
„Kölnische Zeitung“ o anglických poměrech
Kolín 31. července.
"Kde najdeš v Anglii byť i jen stopu té nenávisti proti třídě, jíž se ve Francii říká buržoasie? Tato nenávist byla kdysi namířena proti aristokracii, která zavedením obilního monopolu uvalila na průmysl tíživou, nespravedlivou daň. Buržoa nepožívá v Anglii řádných privilegií, je dítětem své píle; ve Francii byl za Ludvíka Filipa dítětem monopolu, privilegia."
Tuto významnou, tuto učenou, tuto pravdymilovnou větu najdete v úvodníku pana Wolferse v "Kölnische Zeitung", v listu vždy výborně informovaném.
Je to vskutku podivuhodné! V Anglii je nejpočetnější, nejkoncentrovanější, nejklasičtější proletariát, proletariát, který je každý pátý až šestý rok decimován nejdrásavější bídou obchodní krize, hladem a tyfem - proletariát, který polovinu svého života nenachází v průmyslu práci a obživu; v Anglii je každý desátý člověk chudák a každý třetí z těchto chudáků je vězněn v bastile chudinského zákona[164]; v Anglii se věnuje na chudinskou péči ročně téměř tolik, kolik činí veškeré výdaje pruského státu; v Anglii jsou bída a pauperismus veřejně prohlášeny za nutného činitele současného průmyslového systému a národního bohatství, a přesto - kde najdete v Anglii byť i jen stopu nenávisti proti buržoasii?
V žádné zemi na světě nedosáhl se vznikem masového proletariátu protiklad mezi proletariátem a buržoasií tak propastné hloubky jako v Anglii; v žádné zemi na světě nejsou tak křiklavé rozdíly mezi nejhroznější bídou a nesmírným bohatstvím; a přesto - kde je tu jen stopa nenávisti proti buržoasii?
Ovšem! Dělnická sdružení, do roku 1825 tajná, od roku 1825 veřejná, sdružení zakládaná ne na jeden den a proti jednomu továrníkovi, nýbrž sdružení trvalá, proti celým skupinám továrníků, sdružení celých pracovních odvětví, celých měst, a konečně sdružení nesčetných dělníků po celé Anglii, všechna tato sdružení a jejich nesčetné boje proti továrníkům, jejich stávky, které vedly k násilnostem, k mstivému pustošení, k zakládání požárů, k ozbrojeným přepadům a zákeřným vraždám - to všechno nejsou zrovna důkazy lásky proletariátu k buržoasii!
Celá válka dělníků proti továrníkům, která trvá teď už asi osmdesát let, válka, jež začala rozbíjením strojů a vyvinula se přes sdružení, přes jednotlivé útoky na osoby a majetek továrníků a hrstky dělníků továrníkům oddaných, přes větší i menší vzpoury, přes bouře v letech 1839 a 1842 v nejvyspělejší třídní boj, jaký kdy viděl svět; celý tento třídní boj chartistů, organisované to proletářské strany proti organisované státní moci buržoasie, boj, který sice ještě nevedl k tak strašlivým krvavým srážkám, jako byl červnový boj v Paříži, zato však se vede s mnohem větší houževnatostí, mnohem početnějšími masami a na mnohem větším území; tato sociální občanská válka je ovšem pro "Kölnische Zeitung" a jejího Wolferse jediným trvalým důkazem lásky anglického proletariátu k buržoasii, jež mu vládne!
Jak je tomu dávno, co bylo v módě pokládat Anglii za klasickou zemi sociálních protikladů a bojů a ve srovnání s takzvanými "nepřirozenými poměry" v Anglii prohlašovat za šťastnou Francii s jejím měšťáckým králem, s jejími měšťáckými parlamentními borci, s jejími hodnými dělníky, kteří se vždy tak statečně bili za buržoasii! Jak je tomu dávno, co "Kölnische Zeitung" notovala dnes a denně tuto písničku, a ukazujíc na anglické třídní boje, varovala Německo před ochranným systémem a "nepřirozeným" skleníkovým průmyslem, který se za tohoto systému vyvíjí. Leč červnové dny všechno zvrátily. Hrůzy červnových bojů "Kölnische Zeitung" úplně ohromily, a miliony chartistů v Londýně, Manchesteru a Glasgowě nebyly najednou úplně nic proti čtyřiceti tisícům pařížských vzbouřenců.
Francie se stala klasickou zemí nenávisti proti buržoasii, a jak teď tvrdí "Kölnische Zeitung", byla jí už od roku 1830. Divná věc! Zatímco angličtí agitátoři už deset let za souhlasu všeho proletariátu na táborech lidu, v brožurách a časopisech neúnavně vyzývají k nejžhavější nenávisti proti buržoasii, hlásala francouzská dělnická a socialistická literatura vždy jen smír s buržoasií, odvolávajíc se právě na to, že ve Francii nejsou třídní protiklady zdaleka tak vyvinuty jako v Anglii! A právě ti lidé, při jejichž pouhém jménu se "Kölnische Zeitung" třikrát pokřižuje, lidé jako Louis Blanc, Cabet, Caussidière a Ledru-Rollin hlásali po léta, před únorovou revolucí i po ní, mír s buržoasií a dělali to většinou de la meilleure foi du monde[a]. Ať se "Kölnische Zeitung" podívá na všechno, co tito pánové napsali, ať si prolistuje "Réforme", "Populaire"[165], ba i dělnické listy z posledních let, jako je "Union", "Ruche populaire" a "Fraternité"[166] - úplně však postačí dvě díla známá celému světu: celé "Dějiny deseti let" od Louis Blanca a zejména jejich konec, a oba svazky "Dějin revoluce" od téhož autora.
"Kölnische Zeitung" nezůstává však u pouhého tvrzení, že v Anglii není žádné nenávisti vůči "tomu, čemu se ve Francii říká buržoasie" (také v Anglii, výborně informovaná kolegyně, srovnej "Northern Star" z posledních dvou let) - vysvětluje také, proč tomu musí být právě tak, a nejinak.
Peel zachránil anglickou buržoasii před nenávistí tím, že zrušil monopoly a zavedl svobodný obchod:
"V Anglii nepožívá buržoa žádných privilegií, nemá žádný monopol, ve Francii byl dítětem monopolu." "Peelova opatření zachránila Anglii před nejhroznějším převratem."
Tím, že Peel zrušil monopol aristokracie, zachránil buržoasii před hrozící nenávistí proletariátu - opravdu, "Kölniche Zeitung" má podivuhodnou logiku!
"Anglický lid, pravíme: anglický lid se stále víc přesvědčuje o tom, že pouze od svobodného obchodu lze očekávat řešení životních otázek, s nimiž jsou spojeny všechny jeho nynější útrapy a starosti, řešení, které se v poslední době hledalo v potocích krve… Nezapomeňme, že první myšlenky o svobodném obchodu vyšly z anglického lidu."
Anglický lid! Avšak "anglický lid" bojoval proti stoupencům svobodného obchodu již od roku 1839 na všech jejich shromážděních i v tisku; v dobách největší slávy Ligy proti obilním zákonům[167] je donutil k tomu, že se scházeli jen tajně a dovolovali přístup na svá shromáždění pouze na zvláštní vstupenku, konfrontoval s nejtrpčí ironií praxi freetraderů s jejich krásnými slovy; pro anglický lid je buržoa a freetrader úplně totéž! Anglický lid byl dokonce nucen využít tu a tam na čas pomoci aristokracie, monopolistů, proti buržoasii - například v otázce desetihodinového pracovního dne[168] - a tento lid, který umí tak znamenitě vyhánět freetradery z tribuny veřejných shromáždění, tento "anglický lid" že je původcem myšlenky svobodného obchodu? "Kölnische Zeitung" nejenže s dětskou naivitou papouškuje po velkokapitalistech z Manchesteru a Leedsu jejich iluse, ale také důvěřivě naslouchá jejich záměrným lžím!
"V Anglii nepožívá buržoa žádných privilegií, nemá žádný monopol!" Zato ve Francii to vypadá jinak:
"Buržoa byl pro dělníka odedávna monopolistou, kterému chudý zemědělec platil 60 % daně za železo na svém pluhu, který lichvařil s kamenným uhlím, který vydal vinaře v celé Francii napospas hladové smrti, který jim všecko do nejmenšího prodával o 20, 40, 50 % dráže"...
Ctihodná "Kölnische Zeitung" nezná žádný jiný "monopol" než celní, tj. monopol, který jen zdánlivě doléhá na dělníky, ve skutečnosti však doléhá na buržoasii, na všechny ty průmyslníky, kterým ochranná cla nepřinášejí výhody. "Kölnische Zeitung" nezná žádný jiný monopol než ten, na který útočili páni freetradeři od Adama Smitha až po Cobdena, tj. místní, zákonem stanovený monopol.
Ale monopol kapitálu, monopol, který existuje bez zákonodárství a často proti němu, ten pro pány z "Kölnische Zeitung" neexistuje. A právě tento monopol přímo a neúprosně doléhá na dělníky, plodí boj mezi proletariátem a buržoasií! Právě tento monopol je specifický moderní monopol, z něhož vznikají moderní třídní protiklady; a vyřešení právě těchto protikladů je specifickým úkolem devatenáctého století!
Tento monopol kapitálu se však stává mocnějším, všeobecnějším a hrozivějším tou měrou, jak mizejí ostatní, malé a místní monopoly.
Čím svobodněji se v důsledku odstranění všech "monopolů" rozvíjí konkurence, tím rychleji se koncentruje kapitál v rukou průmyslových feudálů, tím rychleji se ruinuje maloburžoasie, tím rychleji podrobuje Anglie, země kapitálového monopolu, okolní země svému průmyslu. Zrušte "monopoly" francouzské, německé a italské buržoasie, a Německo, Francie a Itálie se stanou proletáři vůči anglické buržoasii požírající všechno kolem sebe. Tak jako jednotlivý anglický buržoa utlačuje jednotlivého anglického proletáře, právě tak bude potom celá anglická buržoasie utlačovat Německo, Francii a Itálii a tím vším bude nejvíc trpět maloburžoasie těchto zemí.
To všechno jsou známé věci, které se dnes už nikomu neodvažujeme vysvětlovat, nechceme-li jej urazit - s výjimkou učených pánů z "Kölnische Zeitung".
Tito hlubocí myslitelé vidí ve svobodném obchodu jediný prostředek, jak zachránit Francii před vyhlazovací válkou mezi dělníky a buržoy.
Skutečně, srazit i buržoasii v zemi na úroveň proletariátu - to je prostředek, jak vyrovnat třídní protiklady, hodný "Kölnische Zeitung"!
Napsal B. Engels 31. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 62 z 1. srpna 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — s nejlepším úmyslem. (Pozn. red.)
164 Anglický chudinský zákon z roku 1834 připouštěl jen jednu formu pomoci chudým - umístění v donucovacích pracovnách s vězeňským režimem, kterým lid říkal "bastily chudinského zákona".
165 "Le Populaire de 1841" ["Lidové noviny z roku 1841"] - propagační orgán pokojného utopického komunismu; vycházel v Paříži v letech 1841 až 1852; do roku 1849 jej redigoval Etienne Cabet.
166 "L'Union. Bulletin des ouvriers rédigé et publié par eux-mêmes" ["Sdružení. Dělnický věstník, řízený a vydávaný přímo dělníky"] měsíčník, který vycházel od prosince 1843 do září 1846 v Paříži; vydávala jej skupina dělníků, stoupenců saint-simonovské školy.
"La Ruche populaire" ["Lidový úl"] dělnický měsíčník spjatý s utopickými socialisty; vycházel v Paříži od prosince 1839 do prosince 1849.
"La Fraternité de 1845. Organe du commnnisme" ["Bratrství z roku 1845. Orgán komunismu"] - dělnický měsíčník babeufovského zaměření; vycházel v Paříži od ledna 1845 do února 1848.
167 Liga proti obilním zákonům (Anti-Corn-Law-League), které omezovaly nebo zakazovaly dovoz obilí ze zahraničí, byla založena roku 1838 manchesterskými továrníky Cobdenem a Brightem. Ohánějíc se požadavkem úplné svobody obchodu, usilovala Liga o zrušení obilních zákonů proto, aby dosáhla snížení dělnických mezd a oslabila ekonomické a politické posice pozemkové aristokracie. V boji proti pozemkovým vlastníkům pokoušela se Liga využít dělnických mas. Ale právě v této době začali angličtí dělníci organisovat samostatné politické hnutí (chartismus).
Boj mezi průmyslovou buržoasií a pozemkovou aristokracií o obilní zákony skončil roku 1846 tím, že byl schválen zákon o jejich zrušení.
168 Boj za zákonné zkrácení pracovního dne na deset hodin začal v Anglii už koncem 18. století, a na začátku třicátých let 19. století se ho účastnily široké masy proletariátu. Protože se představitelé pozemkové aristokracie snažili využít tohoto populárního hesla ve svém boji proti průmyslové buržoasii, vystupovali v parlamentě na obranu zákona o desetihodinovém pracovním dni. Zákon o desetihodinovém pracovním dni pro mládež a ženy byl schválen parlamentem 8. června 1847.