K. Marx, B. Engels: Proudhonova řeč proti Thiersovi

Karel Marx a Bedřich Engels

Proudhonova řeč proti Thiersovi

Paříž 3. srpna. Předevčírem jsme mohli přinést Proudhonovu řeč pouze v úryvcích. Dnes se jí budeme zabývat podrobněji.^{^[181]} Pan Proudhon hned na začátku prohlašuje, že únorová revoluce není nic jiného než vystoupení socialismu, který se chtěl uplatnit ve všech dalších událostech, ve všech dalších fázích této revoluce. Vy se chcete se socialismem vypořádat: dobře tedy, zkuste to; chci vám k tomu podat pomocnou ruku. Úspěch socialismu nezávisí vůbec na jednotlivci; boj, který teď probíhá, to není boj mezi mnou a panem Thiersem, je to boj mezi prací a výsadami. Místo toho však pan Proudhon dokazuje, že ho pan Thiers napadá a osočuje jen pro jeho soukromý život. "Postavíme-li se na tuto půdu, řeknu panu Thiersovi: Tak se oba vyzpovídejme! Doznejte své hříchy a já také doznám své!" Otázka, o niž jde, je otázka revoluce; finanční výbor se dívá na revoluci jako na náhodnou událost, jako na překvapení, ale on, Proudhon, ji bere vážně. Roku 1793 splatilo vlastnictví svůj dluh republice tím, že zaplatilo třetinu daní. Revoluce z roku 1848 by měla zachovat "proporcionální poměr". Roku 1793 byly nepřáteli despotismus a cizina; roku 1848 je nepřítelem pauperismus. "Co je to droit au travail", právo na práci?

"Kdyby byla poptávka po práci větší než nabídka, nepotřebovali bychom žádné sliby od státu. Avšak tak tomu není; spotřeba je velmi slabá, obchody jsou plné zboží a chudí chodí nazí! A přece, která země je ochotnější spotřebovávat než Francie? Kdyby nám dali místo 10 milionů 100, tj. 75 franků na hlavu denně, dovedli bychom je už utratit." (Veselost v sále.)

Hlavní příčinou zbídačení lidu je úroková míra. Zřízení národní banky s dvoumiliardovým kapitálem, která by poskytovala bezúročné půjčky a zavedla bezplatné užívání půdy a domů, by přineslo nesmírné výhody. (Značný rozruch.)

"Budeme-li se tím řídit (smích), bude-li fetišismus peněz vytlačen realismem spotřeby (opět smích), pak tu bude záruka práce. Zrušte clo na pracovní nářadí a budete zachráněni. Ti, kdo tvrdí opak, ať už si říkají girondisté nebo montagnardi, nejsou socialisté, nejsou republikáni (oho, oho!) … Buď vlastnictví položí na lopatky republiku, nebo republika položí na lopatky vlastnictví." (Výkřiky: Dost!)

Pan Proudhon se pak zamotává do obšírných výkladů o významu úroků a o tom, jak by se dala úroková míra zredukovat na nulu. Dokud setrvává na tomto ekonomickém stanovisku, je pan Proudhon slabý, třebaže vyvolává v této buržoasní sněmovně hrozný povyk. Když se však, vydrážděn právě tímto povykem, postaví na stanovisko proletariátu, vypadá to, jako by sněmovna dostala nervový záchvat.

"Pánové, můj myšlenkový pochod je zcela jiný než váš! Stojím na zcela jiném stanovisku než vy! Likvidace staré společnosti začala 24. února bojem mezi buržoasií a pracující třídou. K této likvidaci dojde násilnou nebo pokojnou cestou. Všechno závisí na tom, zda buržoasie bude rozumná, zda bude klást větší či menší odpor."

Nato přechází pan Proudhon k vysvětlení své myšlenky o "zrušení vlastnictví". Nechce zrušit vlastnictví naráz, nýbrž pozvolna, a proto prohlásil ve svém listu^{^[182]}, že pozemková renta je dobrovolným darem půdy, který musí stát postupně odstranit.

"Takto jsem jednak odhalil buržoasii význam únorové revoluce a upozornil vlastnictví, aby se připravilo na likvidaci, přičemž vlastníci budou voláni k odpovědnosti za svůj odpor."

Hromové výkřiky z různých stran: "K jaké odpovědnosti?"

"Chtěl jsem tím říci, že neodhodlají-li se vlastníci k likvidaci dobrovolně, provedeme ji my."

Několik hlasů: "Kdo my?"

Jiné hlasy: Pošlete ho do blázince, do Charentonu. (Strašlivý rozruch; opravdovská bouře s hromobitím a skučením větru.)

"Říkám-li my, pak ztotožňuji sebe s proletariátem a vás s buržoasií!"

Pak se pan Proudhon pouští do specifikace svého daňového systému a je zase "vědecký". Tato "věda", která byla odjakživa Proudhonovou slabinou, stává se právě v této omezené sněmovně jeho silnou stránkou, neboť mu propůjčuje opovážlivost, aby svou čistou, ryzí "vědou" potíral nečistou finanční vědu pana Thierse. Pan Thiers osvědčil svou rozumnost v praktických finančních otázkách. Státní pokladna za jeho správy zhubla, zato jeho soukromé jmění přibralo.

Když pak sněmovna věnuje dalším jeho výkladům málo pozornosti, prohlásí Proudhon přímo, že bude mluvit nejméně ještě tři čtvrti hodiny. Když se nato většina sněmovny chystá k odchodu, přechází Proudhon opět k přímým útokům na vlastnictví. "Už samotnou únorovou revolucí jste zrušili vlastnictví!" Možno říci, že hrůza přikovávala lidi k lavicím, kdykoli Proudhon řekl něco proti vlastnictví. "Tím, že jste v ústavě uznali právo na práci, uznali jste i zrušení vlastnictví." La Rochejaquelein se táže, zda existuje právo krást. Jiní poslanci chtěli panu Proudhonovi zabránit, aby pokračoval.

"Nemůžete zničit důsledky faits accomplis" (toho, co se už stalo). "Jestliže dlužníci a nájemci ještě platí, činí tak jen z dobré vůle." (Strašlivý hluk. Předseda volá řečníka k pořádku: Každý je povinen platit své dluhy.)

"Neříkám, že dlužní závazky jsou zrušeny, ale ti, kteří je tu chtějí obhajovat, ničí revoluci…

Co tu znamenáme my, zástupci? Nic! docela nic; moci, která nám propůjčila moc, chyběly zásady, základ. Celá naše autorita je násilí, zvůle, moc silnějšího. (Nový výbuch pobouření.) Všeobecné hlasovací právo je pouhá náhoda, a má-li nabýt významu, musí tu napřed být organisace. Nám nevládne zákon, právo; nám vládne násilí, nutnost, prozřetelnost... 16. duben, 15. květen, 23., 24. a 25. červen jsou fakta, nic než fakta uzákoněná dějinami. Dnes můžeme dělat co chceme; jsme silnější. Nemluvme proto o vzbouřeních, vzbouřenci jsou ti, kdo nemají žádné jiné právo než právo silnějšího, ale nechtějí toto právo přiznat i jiným. Vím, že můj návrh nebude přijat. Ale vy jste v takové situaci, že se můžete zachránit před smrtí jen tím, že přijmete můj návrh. Jde o otázku úvěru, o otázku práce! Důvěra se už nikdy nevrátí - ne, není možné, aby se vrátila..." (jaká hrůza!) "Můžete donekonečna opakovat, že chcete vytvořit počestnou, umírněnou republiku: kapitál se neodváží zvednout hlavu v republice, která je nucena jednat ve prospěch dělníků. A tak zatímco kapitál číhá, aby nás likvidoval, číháme my na kapitál, abychom likvidovali jej. 24. únor nastolil právo na práci. Vyškrtnete-li toto právo z ústavy, nastolíte právo na vzpouru."

"Uchylte se navěky pod ochranu bodáků, prodlužte navěky stav obležení: kapitál se bude přesto ještě bát, vždyť ho socialismus sleduje bdělým okem."

Čtenáři "Kölnische Zeitung" znají pana Proudhona už dlouho. Pan Proudhon, který, jak se praví ve zdůvodnění denního pořadu, útočil na morálku, náboženství, rodinu a vlastnictví, byl donedávna oslavovaným hrdinou "Kölnische Zeitung". Proudhonův "takzvaný sociálně ekonomický systém" byl obšírně vychvalován v příspěvcích dopisovatelů z Paříže, ve fejetonech i v dlouhých pojednáních. Z Proudhonova určení hodnoty měly vycházet všechny sociální reformy. Jak přišla "Kölnische Zeitung" k této nebezpečné známosti, to sem nepatří. Pozoruhodné je to, že tento list, který tehdy viděl v Proudhonovi spasitele, nenachází teď dost nadávek, jimiž by jej a jeho "prolhanou stranu" usvědčil z rozvracení společnosti. To už pan Proudhon není panem Proudhonem?

My jsme panu Proudhonovi vytýkali právě "utopickou vědu", s jejíž pomocí chtěl vyrovnat protiklad mezi kapitálem a prací, mezi proletariátem a buržoasií.^{^[183]} K tomu se ještě vrátíme. Celý jeho bankovní systém, celá jeho směna výrobků není nic jiného než maloměšťácká iluse. Nyní, když chce tuto neduživou ilusi realisovat a je tedy nucen demokraticky vystupovat proti celé buržoasní sněmovně, když jí vmetá do tváře tento protiklad, spouští sněmovna pokřik, že se tu útočí na morálku a vlastnictví.

Napsáno 3. srpna 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 66 z 5. srpna 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

181 Proudhonova řeč je v tomto článku vyložena a citována podle zpráv dopisovatelů. Plné znění Proudhonovy řeči na zasedání francouzského Národního shromáždění 31. července 1848 bylo uveřejněno v „Compte rendu des séances de l'Assemblée Nationale“ [„Protokoly ze zasedání Národního shromáždění“], sv. II, Paříž 1849, str. 770-782.

182 Za Proudhonovy redakce vycházel v dubnu až srpnu 1848 v Paříži list „Le Représentant du Peuple. Journal quotidien des travailleurs“ [„Zástupce lidu. Deník pracujících“].

183 Podrobnou kritiku Proudhonových ekonomických a filosofických názorů podal Marx roku 1847 v knize „Bída filosofie“ (viz Marx-Engels, Spisy, sv. 4, čes. vyd. 1958, str. 83—196).