K. Marx, B. Engels: Německé říšské občanství a pruská policie

Karel Marx a Bedřich Engels

Německé říšské občanství a pruská policie

Kolín 11. srpna. Je známo, jak pruská armáda holdovala 6. srpna německé jednotě.^{^[217]} Pruské policie nesmí zůstat pozadu za pruskou armádou. Nikdy pro ni nebylo v Prusku tolik německých cizinců nebo zahraničních Němců jako od té doby, co ve Frankfurtu zasedá nedílné německé Národní shromáždění, německý říšský správce a německý říšský kabinet.

Pan Geiger, úřadující policejní ředitel, jehož nastoupení na trůn jsme předvídavě předem pozdravili, dostal zřejmě zvláštní rozkaz, aby očistil Kolín od německých cizinců a trpěl ve zdech starého říšského města jen pruské poddané. Bude-li postupovat důsledně, kdo si ještě uchová domovské právo kromě policie, armády, byrokracie a rodilých Prušáků? Pan Geiger sám nebude ovšem chybět mezi těmito "posledními mohykány".

O konfliktech mezi šéfredaktorem "Neue Rheinische Zeitung" Karlem Marxem a pruským poddanstvím podáme zprávu později.^{^[a]} Dnes jde o spolupracovníka a korektora "Neue Rheinische Zeitung" - pana Karla Schappera.

Pan Schapper dostal na dnes ráno předvolání k policejnímu komisaři svého obvodu. Pan policejní komisař mu oznámil, že podle výnosu pana Geigera musí jako cizinec už zítra opustit Kolín a pruský stát. Pan komisař mu zároveň sdělil, že mu ze zdvořilosti prodlužuje lhůtu na osm dní.

Pan Schapper není jen Němec, nýbrž kromě toho nasavský občan a má nasavský pas in optima forma^{^[b]}. Pan Schapper bydlí v Kolíně se svou ženou a třemi dětmi. Jeho zločin spočívá vtom, že je členem Demokratické společnosti a Dělnického spolku a korektorem "Neue Rheinische Zeitung" - to jsou ovšem tři zločiny najednou.

"Každý Němec má všeobecné německé státní občanství" - zní první již odhlasovaný paragraf německých základních práv. Pan Geiger tomu rozumí zřejmě tak, že každý Němec má právo být vypovězen ze 37 německých států. Vedle zákonodárství Národního shromáždění je tu Geigerovo zákonodárství!

Panu Hansemannovi, ministru činu, dáváme však radu. Poslance může házet napospas policii, kdy a jak se mu zlíbí, ale s tiskem nejsou žerty! Tisk může nahlédnout do knihy jeho občanské minulosti a pak -

má-li pan hrabě chuť tančit se mnou,
písničku jemnou
mu zahraji!^{^[218]}

ať sebevíc Geigerů hrozí svou basou^{^[c]}.

Napsáno 11. srpna 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 73 z 12. srpna 1848 Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde. (Pozn. red.)

b — se všemi náležitostmi. (Pozn. red.)

c V textu je tu slovní hříčka se jménem Geiger, které v němčině znamená "houslista", a se slovem Violine (housle), které ve tvaru převzatém z francouzštiny - violon - znamená také: "basa", vězeňská cela. (Pozn. red.)

217 Viz poznámku 202.

218 Z Mozartovy opery „Figarova svatba“, I. jednání, Figarova árie.