B. Engels: Rozsudky smrti v Antverpách

Bedřich Engels

Rozsudky smrti v Antverpách

Kolín 2. září. Vzorný konstituční stát Belgie podal nový skvělý důkaz o výtečnosti svých institucí. Sedmnáct rozsudků smrti pro směšnou historii u Risquons-Tout^{^[228]}! Sedmnáct rozsudků smrti, aby byla pomstěna potupa, kterou způsobilo několik nerozvážlivců, několik naivních pošetilců velestydlivému belgickému národu, když se pokusilo nadzvednout cípek jeho konstitučního pláštíku! Sedmnáct rozsudků smrti - jaká brutalita!

Historie u Risquons-Tout je známa. V Paříži se sešli belgičtí dělníci, aby se pokusili o republikánskou invasi do své vlasti. Z Bruselu přijeli belgičtí demokraté a podporovali tuto akci. Ledru-Rollin ji také všemožně podporoval. Lamartine, tento "ušlechtilý" zrádce, který měl pro cizí demokraty stejně krásná slova a stejně podlé činy jako pro demokraty francouzské, Lamartine, který se chlubí, že konspiroval s anarchií jako hromosvod s bleskem, tento Lamartine belgickou legii zprvu podporoval, aby ji později tím bezpečněji zradil. Legie se dala na pochod. Delescluze, vládní komisař v departementu du Nord, prodal první kolonu belgickým železničním úředníkům; vlak, který ji vezl, byl zrádně zavlečen na belgickou půdu, přímo na belgické bodáky. Druhou kolonu, vedenou třemi belgickými špióny (sdělil nám to sám člen pařížské prozatímní vlády a soudní řízení to potvrzuje), zavedli tito zrádci do lesa na belgickém území, kde na ně ve spolehlivé léčce čekala nabitá děla; kolona byla rozbita palbou a z větší části zajata.

Tato nepatrná episoda revolucí z roku 1848, která množstvím zrad a tím, jak ji v Belgii nafoukli, nabyla komického rázu, posloužila bruselské prokuratuře jako pozadí, na němž vykreslila nejobrovitější spiknutí, jaké kdy bylo zosnováno. Osvoboditel Antverp, starý generál Mellinet, Tedesco, Ballin, zkrátka nejrozhodnější, nejaktivnější demokraté z Bruselu, Lutychu a Gentu byli do této aféry uměle zapleteni. Pan Bavay by byl do ní zatáhl dokonce i Jottranda z Bruselu, kdyby pan Jottrand nevěděl o věcech a neměl v rukou dokumenty, jejichž uveřejnění by velmi hanebně zkompromitovalo celou belgickou vládu, moudrého Leopolda nevyjímaje.

A proč toto zatýkání demokratů, proč tento nejmonstrosnější soudní proces proti lidem, kteří mají s celou věcí právě tak málo společného jako porota, před niž byli postaveni? Aby se nahnal strach belgickým měšťákům a aby se s pomocí tohoto strachu mohly vymáhat přemrštěné daně a nucené půjčky, které jsou tmelem slavné belgické státní budovy a s jejichž placením to vypadalo už velmi bledě!

A tak obžalované postavili před antverpskou porotu, před elitu oněch vlámských pivních tatíků, kterým je patos francouzské politické obětavosti stejně cizí jako klidná jistota velkolepého anglického materialismu, před ony obchodníky s treskami, kteří celý svůj život vegetují v džungli nejmaloměšťáčtějšího prospěchářství, v nanejvýš krátkozraké, ustrašené honbě za ziskem. Veliký Bavay znal své lidi a apeloval na jejich strach.

Opravdu, kdo kdy viděl v Antverpách nějakého republikána? A nyní stálo dvaatřicet těchto netvorů před poděšenými Antverpany; vystrašení porotci spolu s moudrým soudním tribunálem předávají sedmnáct obžalovaných milosrdenství článku 86 a dalších článků Code pénal^{^[a]}, tj. smrti!

I v době teroru roku 1793 docházelo k pseudoprocesům, vynášely se rozsudky, jejichž podkladem byly jiné skutečnosti než ty, které se oficiálně uváděly; ale proces vyznačující se tak nehorázně nestydatým lhaním a takovou slepě zaujatou nenávistí nesvedl ani fanatik Fouquier-Tinville. Zuří snad v Belgii občanská válka, stojí snad půl Evropy na jejích hranicích a konspiruje s rebely, jak tomu bylo roku 1793 ve Francii? Je snad vlast v nebezpečí? Objevily se snad trhliny v koruně? - Naopak, nikdo nepomýšlí na to, aby si Belgii podmanil, a moudrý Leopold jezdí dosud každý den bez eskorty z Laekenu do Bruselu a z Bruselu do Laekenu.

Čeho se dopustil stařičký jedenaosmdesátiletý Mellinet, že ho porota a soudce odsoudili k smrti? Starý voják francouzské republiky zachránil roku 1831 poslední záblesk belgické cti; osvobodil Antverpy a za to ho Antverpy odsuzují k smrti! Celá jeho vina byla v tom, že chránil svého starého přítele Beckera před podezíráním belgického oficiálního tisku a že na něho vzpomínal jako na přítele, i když už Becker konspiroval v Paříži. S konspirací samou neměl však Mellinet pranic společného. A za to je bez okolků odsouzen k smrti.

A Ballin! Byl Mellinetovým přítelem, často ho navštěvoval, viděli ho sedět s Tedescem v jedné hospůdce. To stačí, aby byl odsouzen k smrti.

A co teprve Tedesco! Jakže, nebyl snad členem Německého dělnického spolku, nestýkal se s lidmi, kterým belgická policie podstrčila dýky z divadelních rekvisit? Nebyl viděn s Ballinem v jisté hospůdce? Věc byla dokázána, Tedesco vyprovokoval bitvu národů u Risquons-Tout - na popraviště s ním!

A stejně s ostatními!

Jsme hrdi na to, že můžeme nazývat svým přítelem nejednoho z těchto "spiklenců", kteří byli odsouzeni k smrti jen a jen proto, že jsou demokraté. A jestliže po nich prodejný belgický tisk hází blátem, chceme my zachránit jejich čest aspoň před německou demokracií; zapírá-li je jejich vlast, my se k nim hlásíme.

Když předseda vyřkl nad nimi rozsudek smrti, propukli v bouřlivé volání: "Ať žije republika!" Jak během celého přelíčení, tak při čtení rozsudku si vedli s pravou revoluční pevností.

A teď si to srovnejte s tím, co říká hanebný belgický tisk:

"Vynesení rozsudku," praví "Journal d'Anvers", "nevyvolává ve městě o nic větší sensaci než celý proces, který nevzbudil téměř žádný zájem. Pouze mezi pracujícími třídami" (čti: mezi lumpenproletariátem) "lze pozorovat náladu nepřátelskou paladinům republiky; ostatní obyvatelstvo se o to ani nezajímá; pro ně, jak se zdá, neubral pokusu o revoluci na směšnosti ani rozsudek smrti, v jehož vykonání beztak nikdo nevěří."

Ovšem, kdyby se poskytla Antverpanům zajímavá podívaná a kdyby uviděli pod gilotinou sedmnáct republikánů se starým Mehmetem, svým zachráncem, v čele, pak by se už o proces zajímali!

Jako by brutalita belgické vlády, belgických porotců a soudních tribunálů nespočívala právě v tom, že si zahrávají s rozsudky smrti!

"Vláda," píše "Libéral Liégeois", "chtěla ukázat svou sílu, ale zmohla se jen na brutalitu."

A to bylo ostatně odjakživa údělem vlámského národa.

Napsal B. Engels 2. září 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 93 z 3. září 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a - trestního zákoníku. (Pozn. red.)

228 Takzvaný risquons-toutský proces, který probíhal ve dnech 9. až 30. srpna 1848 v Antverpách, inscenovala vláda belgického krále Leopolda, aby se vypořádala s demokraty. Záminkou k němu byla srážka, k níž došlo 29. března 1848 mezi belgickou republikánskou legií, která přicházela z Francie do vlasti, a oddílem vojáků u vesničky Risquons-Tout nedaleko francouzských hranic.