Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Povstání ve Frankfurtu[242]
I
Kolín 19. září, 7 hodin večer. Německo-dánské příměří vyvolalo bouři. Ve Frankfurtu vypuklo krvavé povstání; čest Německa, kterou Národní shromáždění zradilo pruské vládě, jež se s hanbou poděkovala, hájí teď svými životy dělníci z Frankfurtu, Offenbachu a Hanau a rolníci z okolí.
Boj není ještě rozhodnut. Zdá se, že vojáci až do včerejšího večera neměli mnoho úspěchů. Dělostřelectva se dá ve Frankfurtu s výjimkou Zeilu a snad ještě několika jiných ulic a náměstí použít jen málokde, jízdy téměř vůbec ne. Po této stránce má lid dobré vyhlídky. Na pomoc přitáhli Hanauští, ozbrojení z dobyté zbrojnice. Stejně tak rolníci z mnoha okolních obcí. Vojsko mohlo mít až do včerejšího večera asi 10 000 mužů a něco málo dělostřelectva. Během noci přibyly patrně značné posily rolníků, posily vojska byly patrně menší, protože z nejbližšího okolí byly posádky už staženy. Rolníci z Odenwaldu, Nasavska a Hesensko-Kaselska[a] projevují tak revoluční smýšlení, že nebylo možno odvolat odtud další oddíly vojska, komunikace byly asi přerušeny. Udrží-li se povstání ještě jen dnes, pak bude ve zbrani celý Odenwald, Nasavsko, Hesensko-Kaselsko a Porýnské Hesensko[b], všechno obyvatelstvo mezi Fuldou, Koblencem, Mannheimem a Aschaffenburgem, a nebude dost vojska, které by povstání potlačilo. A kdo se zaručí za Mohuč, Mannheim, Marburg, Kassel a Wiesbaden, samá města, kde nenávist vůči soldatesce byla krvavým řáděním takzvaných "říšských vojsk" vystupňována na nejvyšší míru? Kdo se zaručí za rolníky na Rýně, kteří mohou velmi snadno zabránit přesunům vojska po vodě?
A přesto, přiznáváme, máme málo naděje na vítězství statečných povstalců. Frankfurt je příliš malé město a značná přesila vojska i známé kontrarevoluční sympatie frankfurtských šosáků jsou v příliš velké převaze, než abychom si mohli dělat přehnané naděje.
Ale i když povstalci podlehnou, nebude ještě nic rozhodnuto. Kontrarevoluce bude zpupná, spoutá nás na čas stavem obležení, potlačením tiskové svobody, klubů a lidových shromáždění; ale nepotrvá dlouho a kokrhání galského kohouta zvěstuje hodinu osvobození, hodinu odplaty.
II
Kolín 20. září. Zprávy z Frankfurtu již postupně potvrzují naše včerejší obavy. Podle všeho je jisté, že povstalci byli z Frankfurtu vytlačeni a drží už jen Sachsenhausen, kde se prý silně opevnili. Ve Frankfurtu je vyhlášen stav obležení: kdo bude přistižen se zbraní v ruce nebo se bude protivit "říšské moci", má být postaven před válečný soud.
Pánové z chrámu Sv. Pavla se teď už tedy vyrovnají svým kolegům z Paříže; mohou nyní v naprostém klidu a za stavu obležení redukovat základní práva německého lidu na "minimum".
Železniční trať do Mohuče je na mnoha místech přerušena a pošta přichází se zpožděním nebo nedochází vůbec.
Zdá se, že dělostřelectvo rozhodlo boj v širších ulicích a otevřelo vojsku cestu do týlu obránců barikád. Horlivost frankfurtských šosáků, kteří otvírali vojákům své domy a poskytli jim tak všechny výhody v pouličním boji, a přesila vojska, které sem bylo rychle dopravováno po železnici, zatímco posily rolníků přicházely jen pomalu, pěšky - vykonaly ostatní.
Ale i když se v samém Frankfurtu nezačalo znovu bojovat, neznamená to vůbec, že je tím povstání potlačeno. Rozlícení rolníci nesloží zbraně jen tak beze všeho. Nemohou-li už rozehnat Národní shromáždění, pak mají stále ještě dost co odklízet doma. Útok na chrám sv. Pavla byl odražen, může se ale obrátit na šest až osm malých residencí, na stovky šlechtických sídel; selská válka, která začala letos na jaře, neskončí, dokud nedosáhne svého cíle, osvobození rolníků od feudalismu.
Jak to, že všude v Evropě neustále vítězí "pořádek", jak to, že revoluční stranu stíhají nesčetné, stále se opakující porážky, od Neapole, Prahy, Paříže až po Milán, Vídeň a Frankfurt?
Protože všechny strany vědí, že boj, který se chystá ve všech civilisovaných zemích, je docela jiný, nesrovnatelně významnější než všechny dosavadní revoluce; protože všude, ve Vídni jako v Paříži, v Berlíně jako ve Frankfurtu, v Londýně jako v Miláně jde o svržení politického panství buržoasie, o převrat, jehož první důsledky nahánějí už hrůzu všem blahobytným a spekulujícím občanům.
Je na světě ještě nějaké revoluční středisko, kde by v posledních pěti měsících nevlál z barikád rudý prapor, bojový symbol sbratřeného evropského proletariátu?
Také ve Frankfurtu se bojovalo proti parlamentu spojených junkerů a buržoů pod rudým praporem.
A právě proto, že každé povstání, které nyní vypukne, ohrožuje buržoasii přímo v jejím politickém a nepřímo v jejím společenském postavení, právě proto všechny tyto porážky. Lid, většinou neozbrojený, musí bojovat nejen proti moci organisovaného byrokratického a vojenského státu, kterou převzala buržoasie, musí bojovat také proti ozbrojené buržoasii samé. Proti neorganisovanému a špatně ozbrojenému lidu stojí všechny ostatní třídy společnosti, dobře zorganisované a dobře ozbrojené. A právě proto byl lid dosud pokaždé poražen a bude porážen tak dlouho, dokud jeho protivníci nebudou oslabeni, ať už tím, že vojsko bude zaměstnáno válkou, ať už rozkolem ve vlastních řadách, nebo dokud nějaká velká událost nedožene lid k zoufalému boji a nezdemoralisuje jeho protivníky.
A takováto velká událost se chystá ve Francii.
Proto si nemusíme zoufat, jestliže po čtyři měsíce vítězila všude děla nad barikádami. Naopak - každé vítězství našich protivníků bylo zároveň jejich porážkou; rozštěpilo je, nepřineslo panství vítězné straně únorových a březnových konservativců, nýbrž vždy nakonec té straně, která byla v únoru a v březnu svržena. Červnové vítězství v Paříži nastolilo jen pro počátek panství maloburžoasie, ryzích republikánů: neuplynuly ještě ani tři měsíce a velkoburžoasie, konstituční strana, hrozí, že svrhne Cavaignaca a uvrhne "ryzí" do náruče "rudým". Tak tomu bude i ve Frankfurtu: vítězství nepřinese prospěch šosákům ze středů, nýbrž pravici; buržoasie dá přednost pánům představitelům vojenského, byrokratického a junkerského státu a brzy pozná, jak trpce chutná ovoce jejího vítězství.
Ať jí jde k duhu! My zatím vyčkáme chvíle, kdy v Paříži udeří hodina osvobození pro Evropu.
Napsal B. Engels 19. - 20. září 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 107 a 108 z 20. a 21. září 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Německý název: Kurhessen. (Pozn. čes. red.)
b Německý název: Rheinhessen. (Pozn. čes. red.)
242 První článek z této série nemá nadpis, neboť byl otištěn v příloze k „Neue Rheinische Zeitung“, kde se neuváděl seznam názvů uveřejněných článků.