K. Marx: „Frankfurter Oberpostamts - Zeitung“ a vídeňská revoluce

Karel Marx

„Frankfurter Oberpostamts - Zeitung“ a vídeňská revoluce

Kolín 18. října.

"Německo je v moci podivného osudu. Když už se zdá, že konečně nastala chvíle, kdy smíme přiložit ruku k znovuvybudování společné vlasti, kdy vděčni za to pozvedáme zraky k nebi - tu z bouřkových mračen, stále ještě visících nad Evropou, zaduní nové mocné údery hromu a ruce, které se věnovaly dílu německé ústavy, se začnou třást. Takový úder hromu jsme opět právě zažili ve Vídni."

Tak si stěžuje "Moniteur" říšské správy - "Frankfurter Oberpostamts-Zeitung". Tento ctihodný list, jehož poslední redaktor^{^[a]} se skvěl v seznamu stvůr placených Guizotem, bral svou situaci na okamžik au serieux^{^[b]}. Ústřední moc se svým parlamentním rámcem, frankfurtským koncilem, mu připadala jako vážná moc. Třicet osm německých vlád, místo aby vydávalo svá kontrarevoluční nařízení svým poddaným přímo, dalo si udělit rozkaz k provádění svých vlastních usnesení od ústřední moci ve Frankfurtu. Všechno šlo jako na drátku jako za časů mohučské imediátní komise^{^[260]}. Ústřední moc si mohla namlouvat, že je skutečnou mocí, a její "Moniteur" si mohl namlouvat, že je skutečný "Moniteur". "Teď, pozvednuvše ruce k nebi, poděkujtež všichni Bohu," zpíval.

A nyní "zažíváme" úder hromu z Vídně. "Ruce" našich Lykurgů "se třesou", přestože je tu celá armáda špičatých přílbic, představujících právě tolik hromosvodů revoluce, přestože tu jsou dekrety, jimiž se kritika černo-červeno-zlatých osob a jejich činnosti označuje div ne za hrdelní zločin,^{^[261]} přes energické výroky oněch obrovitých postav, Schmerlinga, Mohla a Gagerna. Opět se ozývá řev revolučního netvora - a ve Frankfurtu "se třesou". "Frankfurter Oberpostamts-Zeitung" je vyrušena ze svého díkůvzdání. - Tragicky žehrá na neúprosný osud.

V Paříži je u vesla strana Thiersova, v Berlíně vláda Pfuelova s Wrangely ve všech provinciích, ve Frankfurtu pruské četnictvo, v celém Německu více či méně maskovaný stav obležení, v Itálii nastolili dobrotivý Ferdinand s Radeckým mír a pořádek, ve Vídni po porážce Maďarů proklamuje Jelačič, velitel v Uhrách, společně s Windischgrätzem "chorvatskou svobodu a pořádek", v Bukurešti je revoluce utopena v krvi, dunajská knížectví jsou obšťastněna dobrodiním ruského režimu, v Anglii zatčeni a deportováni všichni vůdcové chartistů a Irsko příliš vyhladovělé, aby se mohlo pohnout - má milá, co chtěla bys dál?^{^[262]}

Vídeňská revoluce ještě nezvítězila. Ale už její první záblesky stačily, aby se před zraky Evropy objevily všechny posice kontrarevoluce a aby se stal nevyhnutelným všeobecný boj na život a na smrt.

Kontrarevoluce není ještě potřena, ale zesměšnila se. S jejím hrdinou Jelačičem se i všichni její ostatní hrdinové proměnili v komické postavy a proklamace Fuáda effendiho po krvavé lázni v Bukurešti^{^[263]} je ostudnou parodií všech proklamací přátel "ústavních svobod a pořádku", ať už jde o proklamace říšského sněmu nebo o nejposlednější provolání vzdychalů^{^[c]}.

Zítra pojednáme podrobně o bezprostřední situaci ve Vídni a o rakouských poměrech vůbec.

Napsal K. Marx 18. října 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 120 z 19. října 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — tj. Berly. (Pozn. red.)

b — vážně. (Pozn. red.)

c Viz poznámku 243. (Pozn. red.)

260 Mohučská úsřední imediátní komise byla ustavena podle usnesení konference německých států v Karlových Varech roku 1819, aby vyšetřovala „demagogické rejdy“, tj. aby potírala oposiční hnutí v německých státech. Mohučská komise, jejíž členové byli jmenováni jednotlivými vládami německých států, byla zmocněna provádět bezprostředně (immediat) vyšetřování i zatýkání ve všech státech Německého spolku nezávisle na Spolkovém sněmu.

261 Tím se míní „zákon o ochraně ústavodárného Národního shromážděni a úředníků ústředních úřadů“, schválený frankfurtským Národním shromážděním 9. října 1848, podle něhož se urážka poslanců Národního shromáždění nebo úředníků ústředních úřadů trestala vězením. Tento zákon byl jedním z protilidových represivních opatření, která byla schválena po zářijovém povstání ve Frankfurtu většinou Národního shromáždění a říšskou vládou.

262 Heine, z cyklu básní „Návrat“.

263 V září 1848 okupovalo turecké vojsko podporované carskou vládou Valašsko, aby tam potlačilo národně osvobozenecké hnutí. V Bukurešti se krvavě vypořádalo s obyvatelstvem. V proklamaci, kterou vydal turecký vládní komisař Fuád effendi, se prohlašovalo, že je třeba nastolit „zákonný pořádek“ a „vyhladit všechny stopy revoluce“.