K. Marx: Státní návladní „Hecker“ a „Neue Rheinische Zeitung“

Karel Marx

Státní návladní „Hecker“ a „Neue Rheinische Zeitung“

Kolín 28. října. V čísle 116 "Neue Rheinische Zeitung" bylo otištěno pod čarou, tj. v nepolitické části listu, "Slovo k německému lidu" s podpisem "Hecker". Tento "historický dokument" otiskly některé německé listy dříve než "Neue Rheinische Zeitung". Ostatní německé noviny, nevyjímaje porýnsko-pruské ani staropruské, přinesly článek později. Vždyť i "Kölnische Zeitung" měla dost historického smyslu, aby otiskla jak Struvovu proklamaci, tak i proklamaci Fuáda effendiho.

Kdoví - nedaly snad vavříny republikána Heckera pokojně spát státnímu návladnímu Heckerovi? Měl se snad užaslý svět dovědět, že německá revoluce utrpěla dvojnásobnou porážku - útěkem republikána Heckera do New Yorku a přítomností státního návladního Heckera v Kolíně? To je docela možné. Potomci budou mít v obou těchto obrovitých postavách dramaticky ztělesněny protiklady moderního hnutí. Nějaký budoucí Goethe je spojí v jednoho "Fausta". Budiž mu přenecháno, kterému Heckerovi přidělí roli Fausta a kterému roli Wagnera.

Ale dost už. Za fantastickým slovem na rozloučenou republikána Heckera následovala neméně fantastická žaloba státního návladního Heckera.

Či se snad mýlíme? Domnívá se Hecker, státní návladní, že "Slovo k německému lidu" je vlastní výplod "Neue Rheinische Zeitung", která se ve své vynalézavé zlomyslnosti podepsala "Hecker" pod vlastní proklamací, aby tak německému lidu namluvila, že Hecker, státní návladní, emigruje do New Yorku, že Hecker, státní návladní, vyhlašuje německou republiku, že Hecker, státní návladní, úředně schvaluje revoluční zbožná přání?

Taková lest vypadala docela pravděpodobně, neboť dokument otištěný v příloze k číslu 116 "Neue Rheinische Zeitung" není podepsán "Friedrich Hecker", nýbrž tout bonnement^{^[a]} "Hecker". Hecker beze všech kudrlinek, jednoduše Hecker! Což nemá Německo dva Heckery?

A který z těchto dvou je "jednoduše Hecker"? Přes to všechno zůstává tato jednoduchost dvojsmyslná - chceme říci, že vrhá podezření na "Neue Rheinische Zeitung".

Ať je tomu tak či onak, pan Hecker, státní návladní, viděl zřejmě ve "Slově k německému lidu" výplod ,,Neue Rheinische Zeitung". Spatřoval v něm přímou výzvu ke svržení vlády, velezradu nejvyššího stupně, nebo aspoň účast na velezradě, což podle Code pénal^{^[b]} je "jednoduše" velezrada.

Pan Hecker proto vyšetřujícímu soudci navrhl, aby "konstituoval" jako velezrádce nikoli podepsaného odpovědného vydavatele listu, nýbrž šéfredaktora Karla Marxe. "Konstituovat" někoho jako velezrádce znamená ale jinými slovy strčit ho především do vězení a uvalit na něho až na další vyšetřovací vazbu. Jde tu o "konstituování" samovazby. Vyšetřující soudce se zdráhal. Ale když už pana Heckera jednou napadne nějaká idea, tak se jí drží. "Konstituovat" šéfredaktora "Neue Rheinische Zeitung" jako velezrádce se stalo jeho fixní ideou, tak jako se stalo fikcí jméno "Hecker" pod "slovem na rozloučenou". Obrátil se tedy k radní komoře. Radní komora se zdráhala. Šel tedy od radní komory k odvolacímu senátu. I odvolací senát se zdráhal. Ale pan Hecker, státní návladní, se nevzdal své fixní ideje "konstituovat" šéfredaktora "Neue Rheinische Zeitung" Karla Marxe, stále v uvedeném smyslu. Ideje prokuratury nejsou, jak vidíte, spekulativní ideje v hegelovském smyslu. Jsou to ideje v kantovském smyslu. Nápady "praktického" rozumu.

Karla Marxe nebylo rozhodně možno přímo "konstituovat" jako velezrádce, i kdyby se noviny otiskováním revolučních skutečností nebo proklamací dopouštěly velezrady. Napřed je nutno volat k odpovědnosti toho, kdo podpisuje noviny, a zejména pak v tomto případě, kdy sporný dokument je otištěn pod čarou. Co tedy zbývalo? Jedna idea rodí druhou. Karla Marxe bylo možno předvolat podle článku 60 Code pénal jako spoluviníka na zločinu, jehož se údajně dopustil odpovědný vydavatel. Je ho možno, přijde-li na to, předvolat také jako spoluviníka za otištění jakéhokoli oznámení, i kdyby se objevilo třeba v "Kölnische Zeitung". Karel Marx dostal tedy od vyšetřujícího soudce předvolání, dostavil se a byl s ním sepsán protokol. Sazeči, pokud je nám známo, byli předvoláni jako svědkové, rovněž korektor byl předvolán jako svědek a také majitel tiskárny byl předvolán jako svědek. A konečně byl předvolán jako svědek odpovědný vydavatel. Tomuto poslednímu předvolání nerozumíme.

Má snad údajný autor svědčit proti svému spoluviníku?

Aby naše vyprávění bylo úplné: V redakci "Neue Rheinische Zeitung" byla provedena domovní prohlídka.

Státní návladní Hecker překonal Heckera republikána. Jeden provádí buřičské skutky a vydává buřičské proklamace. Druhý všemu navzdory vyškrtává skutky z letopisů soudobé historie, z novin. Dokáže dokázat, že to, co se stalo, se nestalo. Jestliže "špatný tisk" otiskuje revoluční skutečnosti a proklamace, dopouští se dvojnásobné velezrady. Je morálním spolupachatelem, neboť referuje o buřičských skutečnostech jen proto, že lahodí jeho nitru. Je spolupachatelem i v obvyklém právnickém smyslu; neboť tím, že o těchto skutečnostech referuje, rozšiřuje je, a tím, že je rozšiřuje, stává se nástrojem vzpoury. Je tedy "konstituován" v tom i onom smyslu a sklízí tak plody tohoto "konstituování". "Dobrý tisk" naproti tomu asi má monopol uveřejňovat nebo neuveřejňovat revoluční dokumenty a skutečnosti, falšovat je nebo nefalšovat. Radecký uplatnil tuto teorii, když zakázal milánským listům, aby referovaly o vídeňských skutečnostech a otiskovaly vídeňské proklamace. "Milánské noviny"^{^[266]} předložily veřejnosti místo velké vídeňské "revoluce" malou vídeňskou výtržnost, vlastnoručně zkomponovanou Radeckým. Přesto se však šušká, že v Miláně vypuklo povstání.

Pan Hecker, státní návladní, je, jak je všeobecně známo, spolupracovníkem "Nene Rheinische Zeitung". Jako svému spolupracovníku mu odpustíme ledaco, jen ne hřích proti nesvatému "duchu" našeho listu. A tohoto hříchu se dopouští, když s nekritičností, nevídanou u spolupracovníka "Neue Rheinische Zeitung", dělá z proklamace uprchlíka Heckera proklamaci "Neue Rheinische Zeitung". Friedrich Hecker má patetický, "Neue Rheinische Zeitung" kritický postoj k hnutí. Friedrich Hecker očekává všechno od magického působení jednotlivých osobností. My očekáváme všechno od srážek vyvolaných ekonomickými poměry. Friedrich Hecker odjíždí do Spojených států, aby tam studoval "republiku". "Neue Rheinische Zeitung" nalézá ve velkolepých třídních bojích, k nimž dochází ve francouzské republice, zajímavější předmět studia než v republice, v níž na západě třídní boje ještě neexistují a na východě se projevují jen ve staré nehlučné anglické formě. Pro Friedricha Heckera jsou sociální otázky důsledkem politických bojů, pro "Neue Rheinische Zeitung" jsou politické boje pouze formou projevu sociálních srážek. Friedrich Hecker by mohl být dobrým trojbarevným republikánem. Skutečná oposice "Neue Rheinische Zeitung" začne teprve v trojbarevné republice.

Jak by např. mohla "Neue Rheinische Zeitung", aniž by se úplně zřekla své minulosti, vyzývat německý lid:

"Sdružte se kolem mužů, kteří vysoko třímají a věrně střeží prapor svrchovanosti lidu, kolem mužů krajní levice ve Frankfurtu nad Mohanem, bojujte slovem i skutkem po boku statečných vůdců republikánského odboje."

Prohlašovali jsme nejednou, že nejsme "parlamentní" list, a proto se nebojíme, že občas přivoláme na svou hlavu hněv dokonce krajní levice v Berlíně i ve Frankfurtu. Vyzývali jsme pány z Frankfurtu, aby se připojili k lidu, ale nikdy jsme nevyzývali lid, aby se připojil k pánům z Frankfurtu. A kde jsou nyní "stateční vůdcové republikánského odboje" a kdo to je? Hecker je, jak známo, v Americe, Struve ve vězení. Tedy Herwegh? Redaktoři "Neue Rheinische Zeitung", zejména Karel Marx, rozhodně vystoupili na veřejných lidových shromážděních proti Herweghovu podniku^{^[267]} v Paříži, a neobávali se, že proti sobě popudí pobouřené masy. Byli za to kdysi, jak se dalo očekávat, osočováni utopisty, kteří se nedopatřením pokládali za revolucionáře (srovnej mimo jiné "Deutsche Volkszeitung"^{^[268]}). A nyní, když události znovu potvrdily naše předpovědi, měli bychom se připojit k lidem, kteří mají opačné názory?

Buďme však spravedliví. Pan Hecker, státní návladní, je teprve mladým spolupracovníkem našeho listu. Začátečník v politice stejně jako začátečník v přírodních vědách je na tom jako malíř, který zná jen dvě barvy, bílou a černou, nebo chcete-li, černobílou a rudou. Jemnější odstíny v každé espèce^{^[c]} jsou viditelné pouze cvičenému a zkušenému oku. A kromě toho, nebyl pan Hecker ovládán fixní ideou "konstituovat" šéfredaktora "Neue Rheinische Zeitung" Karla Marxe, fixní ideou, která se neroztavila ani v očistném ohni vyšetřujícího soudu, ani radní komory, ani odvolacího senátu, která tedy musí být ohnivzdorná?

Největší vymožeností březnové revoluce je nepopíratelně, řečeno slovy Bruta Bassermanna, "vláda nejšlechetnějších a nejlepších" a jejich rychlý vzestup po stupních vládního žebříčku. Doufáme proto, že i zásluhy našeho váženého spolupracovníka, pana státního návladního Heckera, jako ony sněhobílé holubice zapřažené do Afroditina vozu, které vynesly bohyni bleskurychle na Olymp, vynesou i jeho na výšiny státního Olympu. Naše vláda je, jak je všeobecně známo, konstituční. Pfuel horuje pro konstitucionalismus. V konstitučních státech je zvykem, že se pozorně naslouchá doporučením oposičních listů. Pohybujeme se tudíž na konstituční půdě, radíme-li vládě, aby svěřila našemu Heckerovi uprázdněné místo vrchního státního návladního v Düsseldorfu. Pan prokurátor Ammon v Düsseldorfu, který, pokud víme, si dosud nevysloužil žádnou medaili za spásu vlasti, jistě bez váhání, mlčky a uctivě upustí od svých eventuálních nároků před vyššími zásluhami. Jestliže se však pan Heimsoeth, jak doufáme, stane ministrem spravedlnosti, pak doporučujeme pana Heckera za zástupce generálního prokurátora. Od pana Heckera lze očekávat velké věci. Pan Hecker je ještě mladý. A jak to říká onen Rus: "Car je veliký, Bůh je větší, ale vždyť car je ještě mlád."

Napsal K. Marx 28. října 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 129 z 29. října 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — zcela prostě, jednoduše. (Pozn. red.)

b — trestního zákoníku. (Pozn. red.)

c — druhu, jakosti. (Pozn. red.)

266 Tím se míní „Gazzetta di Milano“ — italské noviny, které vycházely v letech 1816 až 1875; do konce padesátých let 19. století byly oficiálním orgánem rakouských úřadů v severní Itálii.

267 Maloburžoasní demokraté Herwegh, Bornstedt aj., kteří stáli v čele Německé demokratické společnosti, založené v Paříži po únorové revoluci 1848, agitovali pro dobrovolnickou legii z řad německých emigrantů. Chtěli vpádem do Německa vyvolat revoluci a nastolit tam republikánské zřízení. Marx a Engels rozhodně vystoupili proti těmto dobrodružným plánům. Herweghova legie, jakmile překročila v dubnu 1848 hranice, byla na bádenském území rozdrcena vojsky jihoněmeckých států.

268 „Deutsche Volkszeitung“ [„Německé lidové noviny“] — demokratický deník, vycházel v Mannheimu v dubnu 1848 za redakce Julia Fröbela a Eduarda Pelze a za účasti Struva, Heckera, Herwegha, Ruga aj. V čísle ze 17. dubna byl otištěn dopis z Paříže, v němž němečtí komunisté důrazně odmítali Herweghův dobrodružný plán.