K. Marx: Poslední zprávy z Vídně, Berlína a Paříže

Karel Marx

Poslední zprávy z Vídně, Berlína a Paříže

Kolín 4. listopadu. Na obzoru se jasní.

Z Vídně stále ještě nedocházejí přímé zprávy. Ale i ze sdělení oficiálního pruského tisku je jasné, že se Vídeň nevzdala a že Windischgrätz buď úmyslně, nebo omylem vrhl do světa lživou telegrafickou depeši, která vyvolala pohotovou, mnohohlasou, ortodoxní odezvu v "dobrém" tisku, i když se snažil zastřít svou škodolibost pokryteckými pohřebními řečmi. Odmyslíme-li si ze slezských a berlínských zpráv všechen ten fantastický nános plný rozporů, které se samy vyvracejí, rýsuje se jasně toto: 29. října měli císařští bandité v rukou jen některá předměstí. Že by se zachytili už přímo ve městě, to z dosavadních zpráv nevyplývá. Z celé kapitulace Vídně zůstává faktem jen několik velezrádných proklamací vídeňské obecní rady. 30. října napadl Windischgrätze předvoj maďarské armády a byl prý odražen. 31. října začal Windischgrätz znovu bombardovat Vídeň - ale bez úspěchu. Nyní ho svírá vídeňská a maďarská armáda, která má víc než 80 000 mužů. Hanebné Windischgrätzovy manifesty byly ve všech provinciích signálem k povstání nebo aspoň k velmi hrozivým vystoupením. Dokonce čeští fanatikové v Praze, neofytové ze Slovanské lípy^{^[273]}, procitli ze svého zmateného snění a vyslovují se pro Vídeň proti císařskému Schinderhannesovi^{^[274]}. Ještě nikdy si kontrarevoluce netroufala vytrubovat do světa své plány tak nestoudně a hloupě. Dokonce v Olomouci, rakouském Koblenci, se korunovanému idiotovi třese půda pod nohama. To, že vojskům velí po celém světě proslulý sipehsalár^{^[a]} Jelačič, který má tak zvučné jméno, že "při zablesknutí jeho šavle se polekaný měsíc skrývá za mraky", kterému při každé příležitosti "hřmění děl ukazuje cestu", kudy by měl zmizet, nenechává nikoho na pochybách, že Maďaři a Vídeňané

do Dunaje zaženou tu chátru,
vymrskají drzou luzu tu,
ty žebráky, jež na smrt žene hlad,
zástupy povalečů, lumpů, vagabundů,
chorvatskou spodinu, ty bídné čeledíny,
jež přesycená země vyvrhla
k šíleným kouskům, k zkáze bezpečné.

Další zprávy přinesou otřesné podrobnosti o hanebném řádění Chorvatů a ostatních rytířů "zákonného pořádku a ústavní svobody". A evropská buržoasie, přihlížející této neslýchaně krvavé scéně ze svých bursovních a jiných pohodlných lóží, nadšeně tleská - táž bídácká buržoasie, která při několika drsných aktech lidové spravedlnosti spustila jako jeden muž jekot mravního rozhořčení a z tisícerých hrdel svorně krákorala své prokletí "vrahů" udatného Latoura a šlechetného Lichnowského.

Poláci se v odplatu za haličské masakry postavili opět v čelo osvoboditelů Vídně, tak jako stojí v čele italského lidu, tak jako jsou všude šlechetnými generály revoluce. Sláva, třikrát sláva Polákům!

Berlínská kamarila, opojená vídeňskou krví, zaslepená mraky dýmu, jež stoupají z hořících předměstí, omámená vítězným pokřikem Chorvatů a hajduků, odhodila závoj. "V Berlíně je obnoven klid." Nous verrons.^{^[b]}

Z Paříže se konečně ozývá podzemní rachot - první signály ohlašující zemětřesení, které pohřbí ctihodnou republiku pod jejími vlastními troskami.

Na obzoru se jasní.

Napsal K. Marx 4. listopadu 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 135 z 5. listopadu 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — vrchní velitel. (Pozn. red.)

b Uvidíme. (Pozn. red.)

273 Slovanská lípa — český národní spolek založený koncem dubna 1848. V Praze bylo vedení spolku v rukou buržoasních liberálů (Šafařík, Gauč), kteří po pražském povstání přešli do tábora kontrarevoluce, zatímco v pobočkách spolku na venkově měli vedoucí úlohu většinou zástupci radikální české buržoasie.

274 Schinderhannes — Janek hrdlořez, přezdívka německého loupežníka Johanna Bücklera, který žil koncem 18. a počátkem 19. století. V článku je tak označen Windischgrätz.