Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx a Bedřich Engels
Manifest Komunistické Strany
IV.
Stanovisko komunistů k různým opozičním stranám
Po tom, co bylo řečeno v II. oddílu, je jasný poměr komunistů k dělnickým stranám, které se u ustavily, tedy jejich poměr k chartistům v Anglii a ke stoupencům agrární reformy v Severní Americe.
Komunisté bojují za dosaení nejbliích cílů a zájmů dělnické třídy, ale v hnutí přítomnosti představují zároveň budoucnost hnutí. Ve Francii se komunisté v boji proti konzervativní a radikální buroazii spojují se stranou socialisticko-demokratickou[a], ani se tím vzdávají práva chovat se kriticky k frázím a iluzím vyvěrajícím z revoluční tradice.
Ve výcarsku podporují radikály, nezapomínajíce, e tato strana se skládá z protichůdných ivlů, zčásti z demokratických socialistů ve francouzském smyslu, zčásti z radikálních buroů.
Mezi Poláky podporují komunisté stranu, která činí agrární revoluci podmínkou národního osvobození, tou stranu, která vyvolala krakovské povstání roku 1846.
V Německu, pokud buroazie vystupuje revolučně, bojuje komunistická strana společně s ní proti absolutní monarchii, feudálnímu pozemkovému vlastnictví a maloměáctví.
Komunistická strana vak nepřestává ani na okamik pěstovat mezi dělníky co nejjasnějí vědomí nepřátelského protikladu mezi buroazií a proletariátem, aby němečtí dělníci mohli okamitě vyuít společenských a politických podmínek, které musí s sebou přinést panství buroazie, jako zbraně proti ní samé, aby po svrení reakčních tříd byl v Německu ihned zahájen boj přímo proti buroazii.
K Německu obracejí komunisté svou hlavní pozornost, protoe Německo stojí na prahu buroazní revoluce a provede tento převrat za pokročilejích podmínek evropské civilizace vůbec a s mnohem vyspělejím proletariátem, ne tomu bylo v Anglii v 17. a ve Francii v 18. století. Německá buroazní revoluce můe být tedy jen bezprostřední předehrou proletářské revoluce.
Zkrátka, komunisté vude podporují kadé revoluční hnutí proti dosavadním společenským a politickým poměrům.
Ve vech těchto hnutích staví do popředí otázku vlastnictví jako základní otázku hnutí, bez ohledu na to, zda u nabyla více nebo méně vyvinuté formy.
Komunisté konečně vude usilují o spojení a dorozumění demokratických stran vech zemí.
Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlaují otevřeně, e jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svrením celého dosavadního společenského řádu. Nech se panující třídy třesou před komunistickou revolucí! Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět.
Proletáři vech zemí, spojte se!
__________________________________
Poznámky:
a Tato Strana byla tehdy zastoupena v parlamentě Ledru-Rollinem, v literatuře Louis Blancem, v denním tisku listem „La Réforme“. Název sociální demokracie znamenal, že tato část demokratické nebo republikánské strany, stejně jako původci tohoto názvu, měla víceméně socialistický nátěr. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
Stranu, která se tehdy ve Francii nazývala socialisticko-demokratickou, zastupoval v politickém životě Ledru-Rollin a v literatuře Louis Blanc; lišila se tedy jako den a noc od dnešní německé sociální demokracie. (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.)