Vládní provokace

Kolín 12. března. Vysocí pomazaní i nepomazaní pánové si chtějí vynahradit své strádání v březnu 1848 dvojnásobnými radostmi v březnu 1849. Proto nasazují všechny páky, aby ve dnech výročí březnových událostí v německých „vlastech“ došlo na co nejvíce místech k výtržnostem a aby páni kontrarevolucionáři měli zase příležitost k násilnostem. Proto se už několik týdnů v konstitučních i aristokratických novinách denně blábolí o rozsáhlých přípravách k březnovým vzpourám, o dalších vpádech republikánských dobrovolníků přes francouzské a švýcarské hranice (ve Švýcarsku žije nějakých 15 a půl německých republikánů), a pokaždé přicházejí tyto žvásty ze „spolehlivých pramenů“, dokládají se „neklamnými příznaky“ a „autentickými zprávami“, aby se bodrým šosákům nahnal co největší strach. A zatím si šibalové z boží milosti klidně sedí za kulisami, radují se z účinku svých hrůzostrašných zpráv, soustavně šířených v lokajském tisku, a povzneseně se usmívají, když omezení šosáci přijímají jejich vypočítavé úzkostné výkřiky au sérieux^{^[a]}.

Zahájením této kampaně bylo pověřeno Bádensko, tj. Bekk. Zjednaní žurnalisté se jali poslušně papouškovat všechny ty litanie o vpádech a pučích a jiné hlouposti. Pak muselo přispěchat na pomoc Württembersko a Bavorsko; ani „denní tisk“ čachrářského, prodejného a zaprodaného Frankfurtu, který nebyl k ničemu, ale přitom se pyšnil svou celoříšskou úlohou, nesměl a nechtěl zůstat pozadu. Také Hesenští, slepí i vidoucí^{^[b]}, Hannoverští Stüvova ražení^{^[252]} a brunšvičtí čahouni klobásníci a jak se všechny ty zmučené davy trpitelů mezi národy obývajícími německou říši jmenují: ti všichni museli pískat stejnou písničku. Prim hráli ctihodní pánové Wrangel a Manteuffel. Bylo vyhotoveno čtyři sta falešných pasů pro německé uprchlíky v Besançonu a kromě toho byli na všechny strany po černobílé říši^{^[c]} rozesláni emisaři s instrukcemi, aby se v tisku i ústní propagandou spustil co největší poplach kvůli blížícím se republikánským březnovým povstalcům.

Ale některé křesťansko-germánské listy nedbaly zchytralých pokynů a ztropily hned zpočátku příliš velký hluk. Tato chyba se napravovala ještě silnějším bubnováním, ještě nestoudnějším lhaním.

To se ví, že i pan Hansemann se ve svém novém listu^{^[253]} hned ochotně připojil k této povykující sebrance. V první sněmovně se tváří jako oposičník, ale ve svých novinách napravuje tento šalebný dojem tím, že jako věrný zbrojnoš Manteuffelův a Brandenburgův otiskuje nejnejapnější zprávy a příspěvky o hrozících březnových povstáních. Uvedeme jen jeden příklad. Jako poslední zpráva z Kolína předkládá se v jeho listu tento výmysl:

„Již několik dní žijeme takřka ve stavu úplné anarchie. Vyjdete-li na ulici, vidíte, že se tu za bílého dne potulují houfy dělníků, kteří žebrají nebo loupí; houfně přepadávají zejména výčepy a trafiky. Jsme na tom už tak, že již několik dní musí naši radnici chránit značné vojenské síly. Večer není na ulici naprosto nikdo v bezpečí. Nejhorší však je, že nálada pracující třídy je uměle podněcována, aby 18. března došlo k úplnému povstání.“

Zde v Kolíně stačí, když otiskneme tento článek, a odhalí se celá jeho prolhanost a směšnost.

Co bylo možno vidět v Kolíně za bílého dne a zejména večer — to byly neustálé krvavé rvačky mezi vojáky různých zbraní. Zřejmě jde o to, aby se pomlouváním dělníků překřičely interpelace týkající se „Mé skvělé armády“.

Vlády se otevřeně připravují ke státním převratům, kterými má být dovršena kontrarevoluce. Lid by tedy měl plné právo chystat se k povstání. Ale velmi dobře chápe, že mu kritická situace ve Francii a zejména v Uhrách a v Itálii v blízké budoucnosti nepochybně umožní, aby povstal. Proto se nedá vlákat do tak neobratně nalíčené pasti.

Napsáno 12. března 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 245 ze 14. března 1849

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — vážně. (Pozn. red.)

b — slovní hříčka: Hesse — obyvatel Hesenska; blinder Hesse (nadávka) — slepoun. (Pozn. red.)

c — Prusku. (Pozn. red.)

252 V originále „verstüverte Hannoveraner“. Johann Karl Bertram Stüve byl liberální státník, od března 1848 do října 1850 ministr vnitra království hannoverského.

253 Na jaře 1849 začaly v Berlíně vycházet „Constitutionelle Zeitung“ [„Konstituční noviny“] založené Hansemannem — německý liberálně buržoasní list.