Censura

Kolín 14. března. Německý denní tisk je přece opravdu ta nejnetečnější, nejospalejší a nejzbabělejší instituce pod sluncem! Před jeho očima se mohou dít ty největší hanebnosti, namířené i proti němu samému — on mlčí a všechno utajuje; kdybychom se náhodou nedověděli, jaké skvostné březnové fialky vykvetly z boží milosti v některých místech, tisk by nám to určitě nepověděl.

V Düsseldorfu se občan a komunista Drigalski loni na podzim pokusil pod záminkou stavu obležení^{^[a]} zavést znovu censuru. Udržela se dva dny; ale pobouřené veřejné mínění přimělo pány řinčící šavlemi, aby si na ni zase honem nechali zajít chuť.

A jak to vypadá ve starých provinciích?

Už tři měsíce vládne ve dvou různých obvodech censura v plné slávě, a všechen staropruský tisk klidně snáší toto nehorázné zasahování do svých práv!

Poslechněte si:

Rosenberg^{^[b]} ve Slezsku 7. března. V čísle 19 otiskuje „Rosenberg-Kreuzburger Telegraph“ na první stránce toto prohlášení:

„Žádáme vážené čtenáře našeho listu, aby opožděné vydání tohoto čísla a jeho neúplnost nepřičítali naší vině, nýbrž aby laskavě uvážili, že je u nás stále ještě stav obležení a že ‚Telegraph‘, censurovaný v poslední době zdejším královským zemským radou panem Sackem, který byl zvolen poslancem druhé sněmovny, byl po jeho odjezdu do Berlína dán pod přímou vojenskou censuru.

Redakce“

Dále:

V Erfurtu existuje censura rovněž nerušeně od 25. listopadu. Tamější tisk censuroval zprvu pan F. W. Huthsteiner, nynější policejní inspektor, bývalý redaktor „Barmer Zeitung“, listu, který kdysi byl za censury liberální; Huthsteiner byl údajně liberál, resp. demokrat, později podřízený Dunkersův a stálý agent pruské policie. Přestože tento ctihodný muž vyškrtával dokonce články z nešťastné berlínské „Nationalzeitung“ (!), nebyl jeho úřední výkon uznán za dost pruský a na jeho místo byl dosazen důstojník. V Erfurtu je tedy rovněž vojenská censura.

Ale ani to nestačí, a proto se zavádí také censura novin a publikací tištěných jinde, tj. mimo oblast, na niž se vztahuje stav obležení. „Erfurter Adressblatt“ uveřejnil 7. února tuto vyhlášku:

„Podle nařízení slavného královského velitelství v Erfurtu varuje se zdejší veřejnost pod výstrahou ‚přiměřeného policejního trestu‘ a ‚okamžitého zatčení‘ před rozšiřováním nebo vylepováním jinde tištěných tiskovin, které vyjadřují nedůvěru vůči opatřením vlády nebo je dokonce s oposiční nenávistí napadají, a tak způsobují, že se smýšlení obyvatelstva odcizuje stávající konstituční vládě, nebo které mohou vyvolávat rozhořčení vůči určitým třídám obyvatelstva, a tím i rozjitření a nepokoje v našem městě.

Erfurt 5. února 1849

Magistrát, policejní správa“

Obnovení censury, zdokonalení obyčejné censury vojenskou censurou — to jsou přece věci, které se velmi blízce dotýkají tisku. A tisk v sousedních městech, ve Vratislavi, v Berlíně, v Lipsku to všechno přijímá jako něco samozřejmého! Opravdu, německý tisk je stále ještě ten starý „hodný tisk“.

Ale našich ospalých poslanců v Berlíně se ptáme, jak dlouho ještě budou otálet s návrhem, aby ministři byli posazeni na lavici obžalovaných?

Napsáno 14. března 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 246 z 15. března 1849

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).

a Viz zde.

b — Polské Olešno. (Pozn. red.)