Rusové

Bedřich Engels

Rusové

Kolín 21. dubna. Když začala před necelými jedenácti měsíci vycházet „Neue Rheinische Zeitung“, byla prvním listem, který upozornil na to, že se u našich východních hranic soustřeďuje ruské vojsko. Tehdy leckterý počestný občan prohlašoval, že přehání, zbytečně bije na poplach atd.

Nyní se ukázalo, zda jsme přeháněli či ne. Rusové, kteří zprvu pouze chránili své hranice, začali postupně, tou měrou, jak sílila kontrarevoluce, přecházet do ofensivy. Pařížské červnové vítězství je přivedlo do Jas a Bukurešti; pád Vídně a Pešti do Sibině a Brašova.

Před rokem nebylo Rusko ještě vyzbrojeno; tehdy v první panické hrůze před všemohoucností nenadálé revoluce bylo velmi snadné vytlačit těch 30 000 až 40 000 Rusů z Polska a založit svobodné Polsko. Vyzývalo se k tomu, výzvy však nikdo neuposlechl. Rusům byl ponechán čas, aby se vyzbrojili, a nyní nás obklopuje od Němenu až k Dunaji a Oltu ruské vojsko v počtu 500 000 až 600 000 mužů. Jen podél pruských hranic stojí, jak hlásí „Ostsee-Zeitung“, 150 000 mužů; zbytek je ve vnitrozemí, na haličské hranici, v Moldavsku a ve Valašsku, v Litvě, v Podolí a ve Volyni, v pevnostech Novo-Georgijevsku (Modlin), v Brestu Litevském, Dęblinu a Zamości, kde jsou podle „Ostsee-Zeitung“ sklady zbraní a zásob pro 250 000 mužů.

Týž list píše:

„Zřizování skladů potravin se děje prostřednictvím nucených poukázek, za které musí každý statkář dodat určité množství naturálií pro zásobování armády. V příštím roce se tyto poukázky budou přijímat jako daňové splátky. Tím lze vysvětlit pověsti, které se před nějakou dobou rozšířily, že prý ruská vláda v Polsku vymáhá daně na rok dopředu.“

Jak to vypadá s přijímáním těchto poukázek, dovídáme se odjinud.

Statkáři v Polsku museli koncem minulého roku a počátkem tohoto roku odevzdat obrovské dodávky, které jim však byly započítány do daní; domnívali se tedy, že tím je věc vyřízena, ale nyní se ukázalo, že musí daně zaplatit předem až do konce tohoto roku.

Již z těchto donucovacích zásobovacích metod je zřejmé, jaké strašné spousty ruských vojsk jsou asi v Polsku soustředěny.

Jiný list, poznaňská „Zeitung des Ostens“^{^[304]}, oznamuje 13. dubna z Poznaně:

„Počet ruských vojsk na západě: v Království polském stojí sbor Rüdigerův — polovina čtvrtého Rüdigerova sboru i se zálohami, celkem kolem 120 000 mužů. V Litvě je umístěn takzvaný granátnický sbor (dříve Szachowského) a část prvního sboru. Garda má přijít později, o jejím příchodu se mluví již několik měsíců. Ve Volyni, kde je v Dubnu hlavní stan, stojí zbytek čtvrtého Čegodajevského pluku, u Kyjeva leží druhý pomocný sbor, u Kremence mobilní sbor (Pavlovův) v síle asi 6000 až 8000 mužů, a konečně v Moldavsku a ve Valašsku sbor Lüdersův, čítající až 65 000 mužů.“

Co tam tato vojska pohledávají, to prostoduše doznávají sami vojáci:

„Prostí ruští vojáci ani důstojníci nejsou skoupí na slovo. Zajímavé je, že na otázku, proč stojí na hranici, dávají touž odpověď: náš car je švagr pruského krále. Když Rusové porazili Francouze ve velké válce, patřila celá země až k Paříži carovi; ten svěřil její správu různým malým německým knížatům a za vrchního vojenského guvernéra dosadil svého švagra, pruského knížete. Teď ale udělali Francouzi a Němci revoluci, a německá knížata a také vrchní guvernér poprosili cara o pomoc, a proto teď stojíme tady na hranici; nebude-li brzo pokoj, přejdeme přes hranici a uděláme pořádek.“

Ale to ještě není všechno. Car Mikuláš nařídil, aby se v západní části říše vykonaly nové odvody — 8 mužů na tisíc obyvatel. K rozkazu je přiložen seznam 21 gubernií, odkud mají být rekruti odvedeni.

Tak to vypadá na druhé straně hranice. Půl milionu ozbrojených a organisovaných barbarů čeká jen na příležitost, aby vpadlo do Německa a udělalo z nás nevolníky pravoslavného cara.

Právě tak jako bylo Sedmihradsko už jednou obsazeno Rusy, právě tak jako se nyní požaduje, aby 30 000 Rusů vstoupilo opět na toto území a dalších 30 000 přes Halič, právě tak jako be(a?)nátští Srbové vzývají pravoslavného cara o pomoc, právě tak tomu bude i u nás. Dožijeme se ještě toho, že vláda a buržoasie zavolá Rusy do naší země, tak jako se to nedávno stalo v Sedmihradsku. Až tak daleko to s námi dojde. Vítězství vídeňské a berlínské kontrarevoluce nás ještě dost nepoučilo. Ale až Německo konečně pocítí na sobě ruskou knutu, bude se chovat trochu jinak.

Rusové, to jsou ti praví osvoboditelé Německa, řekli jsme loni v červnu.^{^[305]} Opakujeme to i dnes a nejsme už jediní, kteří to říkají!

Napsal B. Engels 21. dubna 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 279 z 22. dubna 1849

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

304 „Zeitung des Ostens“ [„Východní noviny“] — demokratický deník, který vycházel v Poznani roku 1849; vydával jej představitel polského národně osvobozeneckého hnutí, člen poznaňského národního výboru W. Stefanski.

305 Viz článek „Dohodovací zasedání z 15. června“ (Marx—Engels, Spisy 5, zde).