Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Politické strany a perspektivy
Londýn, v úterý 2. listopadu 1852
Zkoumáme dál politické důsledky, které nutně vyplývají z nynější obchodní a průmyslové prosperity.
V ovzduší všeobecného průmyslového oživení, zrychleného oběhu zboží a peněz a zároveň politické lhostejnosti dokončují parlamentní strany bez jakéhokoli nátlaku zvenčí a v dokonalém poklidu proces svého vlastního rozkladu.
„Peelovci a russellovci k sobě nyní velnu silně tíhnou. Peelovci, tito nepostradatelní ‚státníci‘, nejsou sami schopni nic dokázat, a proto nyní chtějí být přijati do rodiny těch, kteří jsou u moci. Stačí si třeba všimnout, jak jejich orgán ‚Morning Chronicle‘ vynáší zcela průměrnou řeč lorda Johna Russella v Perthu.“
To píše „Morning Herald“[272], polooficiální orgán vlády.
„Guardian“[273] píše pravý opak: Stačí prý si poslechnout, co řekl o peelovcích ministr obchodu pan Henley v projevu k svým přátelům farmářům ve sladovně v Banbury.
„Tato strana,“ prohlásil pan Henley, „má své vlastní zásady a hrdě se k nim hlásí. Svobodný obchod, či ochranná cla, to byla otevřená otázka a teprve zemřelý sir Robert Peel z ní učinil stranickou otázku.“
Pan Henley říká s respektem o peelovcích: „Nyní už nic zásadního nebrání splynutí v jednu velkou konzervativní stranu.“ To je ono! volá „Guardian“, pusťme už ochranářství k vodě a pokusme se raději vzkřísit konzervativní stranu! Jinými slovy, „Guardian“ předpokládá, že peelovci — ponechá-li se otázka obilních zákonů stranou — jsou ochotni uzavřít reakční alianci s toryi. A „Daily News“ píší jako o hotové věci, že část peelovců už přešla do derbyovského tábora. Ale je podezření, že stejnou hanebnost provedla i část whigů — a nebylo by divu, uvážíme-li, že aristokratické jádro této strany tvoří klika kariéristů. Například takový lord Dalhousie. Byl ministrem za Peela v liberálním období jeho vlády. Když Peelova vláda padla, nabídl mu místo ve svém novém kabinetě Russell. Společně s vévodou z Newcastlu, lordem Saint Germansem a jinými členy předchozí vlády podporoval Dalhousie v horní sněmovně manévry whigů a byl za to odměněn uvolnivším se úřadem generálního guvernéra pro Indii, touto nejskvělejší výhrou v celé oligarchické loterii. Dovedl z toho vytěžit ty největší materiální výhody. Whigové se vychloubali, že přinesli „bezpříkladnou“ oběť, když tak žádoucí úřad nedali někomu ze svých vlastních lidí. A právě v této chvíli lákají lorda Dalhousieho na guvernérství pěti přístavů — což je sinekura, která vynáší několik tisíc ročně.[274] Tento muž prý nijak neoplývá rodinným jměním a pokládá za svou vlasteneckou povinnost hájit tuto hodnost před jakýmkoli útokem i za vlády Derbyho.
V liberálních týdenících je možno nalézt desítky podobných epizod z chronique scandaleuse[a], historek o tom, jak ten či onen whig vyjednával, za jakou minimální cenu je ochoten přejít k toryům. Svědčí to o hluboké zkorumpovanosti whigovské strany; ale to všechno nic není proti rozkolu mezi dvěma hlavními vůdci whigů, Russellem a Palmerstoncm. Už před časem jsme se dověděli o nesrovnalostech, k nimž došlo v souvislosti s nedávným volebním bojem; že lord Palmerston v tomto boji podporoval vládní kandidáty, zdálo se liberálnímu tisku naprosto nevysvětlitelné. A teď jednoho krásného dne Palmerstonův vlastní orgán „Morning Post“[275] píše v úvodníku o pověstech, že prý Palmerston je ochoten buď vstoupit do kabinetu jako ministr a předseda poslanecké sněmovny, anebo v případě, že by se Derbyho vláda rychle rozpadla, sestavit nový kabinet z těch zbytků starého, které budou ještě trochu „přijatelné“. „Morning Post“, které se tyto pověsti zdají vcelku velmi zajímavé, prohlašuje, že nemluví jménem lorda Palmerstona, nýbrž svým vlastním jménem. Ale Palmerston přes všechny důtklivé, ba neodbytné výzvy whigovského a liberálního tisku nepokládá za nutné vyvrátit toto urážlivé sdělení. Peelovská „Morning Chronicle“ mluví o těchto pověstech tónem, který jasně naznačuje, že by Gladstone a spol. necítili žádný horror vacui[b] při pomyšlení na podobné splynutí. „Daily News“, noviny manchesterské školy, odhalují tyto skutečnosti a rozhořčeně žádají, aby zrádci z řad whigů a peelovců přešli otevřeně k Derbymu. A tak vidíme, že si všechny parlamentní kliky, které se dosud střídaly u kormidla státu, vzájemně nedůvěřují, ba nedůvěřují ani svým vlastním členům, že se navzájem obviňují z dezerce, korupce, kompromisnictví, ale přitom všechny připouštějí, že nechá-li se stranou otázka obilních zákonů, nic nestojí v cestě tomu, aby se spojily s derbyovci, leda osobní nevraživost a osobní ambice. Zaujímají vůči Derbymu asi totéž stanovisko, jaké měly před 2. prosincem minulého roku různé frakce strany pořádku ve Francii k Bonapartovi.
Není nic divného, že opozice očekává nadcházející parlamentní kampaň v dosti sklíčené náladě.
Malý John Russell dostal v malém pouzdře čestné občanství města Perthu a po velkolepém obědě odpověděl krátkým projevem, v němž bylo nejdůležitější toto prohlášení:
„Spravedlnost od náš žádá — a myslím, že to předpisuje i prozíravost, abychom vyčkali, až budou provedena opatření, která vynahradí pozemkovým vlastníkům, koloniálním podnikatelům a loďařům všechno, co jim dosud bylo nespravedlivě odpíráno (smích); tato obdivuhodná opatření mají ukončit dlouhý boj.“
Jediný deník, který má Russell ještě k dispozici, „Globe“ (večerník)[276], to komentuje takto: „Každá opozice podobná té, která vystoupila roku 1835 proti siru R. Peelovi, nutně utrpí porážku pro vzájemnou řevnivost jednotlivých liberálních vůdců.“ Plán svrhnout Derbyho vládu hned při zahájení zasedání parlamentu jednomyslným hlasováním sjednocené opozice tedy zcela padl a lord John Russell zůstává věren své roli člověka, který první troubí k ústupu. A pokud jde o další vyhlídky parlamentní opozice, její vůdce pan J. Hume ve svém dopise listu „Hull Advertiser“ doznává:
„Podle mých zkušeností s irskými poslanci, kteří až dosud zasedali v parlamentu, to nejsou lidé, kteří se dají usměrnit a ovlivnit nějakým vůdcem, aby zaujali určité stanovisko. Irští poslanci jsou příliš horkokrevní a prudcí, příliš zaujatí křivdami spáchanými na Irsku a jeho utrpením. Pokud vím, nebylo zatím učiněno nic pro sjednocení těch liberálů, kteří nedůvěřují opatřením Derbyho vlády. A když slyším prázdné řeči předchůdců lorda Derbyho“ (whigů) „a vidím, že se raději vzdávají, než by hájili věc lidu a vyzvali stoupence reformy k jednotnému postupu, nevzbuzuje to ve mně velkou důvěru, že se jirn podaří strany sjednotit. Obávám se, že budou přežvykovat dál staré fráze, zatím co stoupenci Derbyho budou všemožně zneužívat moci k tomu, aby si přihřáli vlastní polívčičku a zajistili výhody svým stoupencům. A ještě mnoho vody uplyne, než bude nějaká naděje na vytvoření lidové strany.“
John Bright, nynější vůdce manchesterské školy, se sice pokusil ve svém projevu na banketu belfastských továrníků napravit lichotkami špatný dojem, který udělaly na irské poslance výpady Josepha Huma; ale ve všem, co se týká parlamentní disciplíny, je mínění „starého Joa“ směrodatné.
Parlamentní opozice tedy úplně ztratila víru sama v sebe.
Se starou parlamentní opozicí je to tak zlé, že její nestor[277] Hume nyní na konci své dlouhé kariéry veřejně prohlašuje, že v poslanecké sněmovně není „lidová strana“. A všechno, co se tak nazývalo, byla jen „iluze“.
V táboře opozice tedy vládne všeobecný rozklad, naprostá ochablost a bezmocnost.
Napsal K. Marx 16. října 1852
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3625 z 29. listopadu 1852,
Podpis: K a r e l M a r xPodle textu novin
Přeloženo z angličtiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — ze skandální kroniky. (Pozn. red.)
b — strach ze zániku, doslova: děs z prázdna. (Pozn. red.)
272 „The Morning Herald“ [„Ranní věstník“] — anglický konzervativní deník; vycházel v Londýně v letech 1780 až 1869.
273 „The Guardian“ [„Strážce“] — anglický týdeník, orgán anglikánské církve; byl založen v Londýně roku 1846.
274 Pět přístavů (Cinque ports) — sdružení přístavních měst na jihovýchodním pobřeží Anglie; sdružení vzniklo ve středověku a bylo nazváno podle původního počtu přístavů, které je tvořily. Mělo různé výsady v oboru námořního obchodu a rybolovu, za to však bylo povinno dodávat králi válečné lodi a výstroj. Hodnost guvernéra pěti přístavů, který měl ve středověku rozsáhlé správní i soudní pravomoci, se po vytvoření stálého královského loďstva postupně změnila v jednu z nejvyšších sinekur anglické monarchie.
275 „The Morning Post“ [„Ranní pošta“] — anglický konzervativní deník; vycházel v Londýně v letech 1772 až 1937.
276 „The Globe“ — zkrácený název anglického deníku „The Globe and Traveller“ [„Svět a cestovatel“], který vycházel v Londýně od roku 1803; orgán whigů; v době, kdy byli u moci, vládní orgán; od roku 1866 orgán konzervativců.
277 Nestor — podle řecké mytologie nejstarší a nejmoudřejší z řeckých hrdinů, kteří se zúčastnili trojské války; v přeneseném smyslu: nejstarší člen, stařešina.