Přesuny armád v Turecku

Bedřich Engels

Přesuny armád v Turecku

Na tureckém válčišti došlo v poslední době k několika důležitým přesunům vojsk, které umožňují lépe posoudit postavení a plány obou stran. Rusové, o nichž budeme mluvit napřed, neboť jsou útočící stranou a je proto třeba předpokládat, že se chopí iniciativy, nadále rozšiřují svou operační linii na západ. Posílají brigádu za brigádou směrem na Vidin na horním Dunaji; lze říci, že linie fronty ruské armády probíhá teď od Calafatu — naproti Vidinu, až k Oraši — naproti Hiršově, takže ohrožuje právě tak cestu na Cařihrad jako cestu do Srbska a Makedonie. Už první pohyb směrem na Calafat s dostatečnou jistotou potvrdil, že Rusové zaútočí na centra slovanského a řeckého obyvatelstva v Turecku. Zároveň se ukázalo, že plán tažení pravděpodobně počítá na přímé cestě do Cařihradu s obrannými akcemi a s pouhou demonstrací, kdežto rozhodné útočné akce mají být vedeny na cestě do Sofie a dále v Srbsku a v Makedonii. Turci však nevyhlásili válku, ani když se uskutečnily tyto přesuny. To se stalo teprve později a zdá se, že to cara tak podráždilo, že pravděpodobně donutí svá vojska k mnohem energičtějším akcím, než se původně očekávalo. Nejenže byl do čela ruských vojsk postaven kníže Paskevič, ale říká se též, že s sebou přivede 40 000 mužů z armády v Polsku, kteří jsou vedle gardových granátnických jednotek považováni za nejlepší vojáky v ruském žoldu. Tyto posily by zajistily ruským vojskům přesilu, takže by si mohla dovolit zaútočit na horním i dolním Dunaji, a zároveň by tvořily jakousi protiváhu francouzských a britských jednotek, které mají být podle pověstí poslány na pomoc Turecku. Tyto ruské posily však v žádném případě nemohou dorazit k Dunaji tak brzy, aby se mohly ještě letos zúčastnit operací. Z Varšavy do Bukurešti přes Dubno, Chotin a Jasy je 800 mil^{^[a]} a terén je takový, že tu armáda nemůže urazit víc než 8 až 10 mil denně. Potrvá tedy 3 měsíce čili až do začátku ledna, než budou tyto nové jednotky s to zaujmout svá postavení. A uvážíme-li nynější roční období, je dokonce pravděpodobné, že to bude trvat ještě déle. S těmito jednotkami se proto až do zahájení jarního tažení nedá vůbec počítat.

Početní stav ruských jednotek, které jsou nyní v knížectvích, se odhaduje na 130 000 až 150 000 mužů. Předpokládáme-li, že nemocemi a dezercemi ztratili 20 000 až 30 000 mužů, mají stále ještě početní převahu nad Turky, kteří stojí proti nim. Neboť jestliže o skutečné síle Rusů víme jen o málo víc, než se dá vyvodit z počtu divizí a brigád poslaných do Turecka a z vykazovaných početních stavů těchto jednotek, jsou stavy tureckých vojsk na Dunaji velmi dobře známy ze zpráv britských, francouzských a piemontských důstojníků, které tam vyslaly jejich vlády. Všechny tyto zprávy se shodují v tom, že ani po příchodu egyptských jednotek nemá turecká armáda v poli pod velením Ömera paši víc než 110 000 bojovníků, a z nich jen 80 000 příslušníků pravidelných jednotek. V zázemí v Drinopolu se formuje záložní armáda, jež má být složena z 80 000 mužů redifu (starých vojáků znovu povolaných), o stavu této zálohy nemáme však přesné informace. Skutečnost je tedy taková, že v den, kdy padne první výstřel, bude Ömer paša velet armádě početně slabší, než je armáda protivníkova, a že ho od porážky budou moci zachránit jedině hrubé chyby nepřítele nebo jeho vlastní dokonalé velení.

Stejně dobře jsme informováni o postavení a obranných přípravách Turků. Opevnili tři linie: první na Dunaji, aby nepříteli zabránili překročit řeku; druhou od Varny k Šumle; třetí několik mil za druhou na řece Kamčiji, kde je pevnost chránící balkánské průsmyky. Podle popisu cizích důstojníků jsou tato opevnění tak mohutná, že by pravděpodobně odolala všem pokusům nepřátel dobýt je. Avšak přes všechnu úctu k důležitému umění stavby polních opevnění a k úsudku důstojníků, kteří podávají takové zprávy, si dovolíme tvrdit, že tyto názory je třeba přijímat velmi opatrně. Kolik polních opevnění považovaných za nedobytná bylo už dobyto po několika kartáčových salvách při první zteči! A kdo by nevěděl, že nejslavnější polní opevnění, jaká kdy byla vybudována — linie Torres Vedras^{^[340]} — byla silná nikoli svou pasívní obrannou schopností, nýbrž tím, že Wellington měl 100 000 mužů na jejich obranu, zatímco Masséna jich mohl shromáždit k útoku pouze 30 000! Jednotlivá samostatná polní opevnění, například v horských průsmycích, prokázala často dobré služby; v moderní době se však nikdy nestalo, že by armáda, která má přesilu a jíž velí schopný generál, byla v generální akci poražena nepřítelem, který kladl pasívní odpor v polních opevněních. Kromě toho závisí téměř všechno na tom, jak se tato opevnění brání; neboť pod prudkou kartáčovou palbou jsou málo ukáznění nebo neukáznění vojáci za předprsněmi málo platní.

Podívejme se však na tři obranné linie, které Turci opevnili. První z nich je na Dunaji. Má-li mít opevněná linie na Dunaji smysl, je třeba vybudovat takové pevnosti, které by zabránily Rusům překročit řeku. Tok Dunaje od Ršavy k moři měří téměř 600 mil; na účinné opevnění této linie a na posádky opevnění by bylo potřeba šestkrát tolik mužů, než jich může turecký generál sehnat, a kdyby je měl, bylo by největší chybou, kdyby jich takto použil. Z toho plyne, že první linie opevnění se musí omezit na obranné stavby mezi Ruščukem a Hiršovou, které sice překročení řeky ztíží, ale nejsou schopny mu zabránit.

Druhé postavení od Šumly k Varně je totéž, na němž byli Turci rozdrceni v roce 1829 a kde by byli nepochybně zničeni znovu, kdyby tu přijali rozhodující boj. Toto postavení se zdá pro obranu mimořádně výhodné a snadno se dá vhodnými stavbami ještě značně posílit. Postavení na řece Kamčiji v týlu Varny a Šumly se zdá ještě silnější a má tu výhodu, že nutí nepřítele, aby nechal v týlu vojsko k blokování těchto pevností. Ale obě mají tu závažnou nevýhodu, že jedinou ústupovou cestou v jejich týlu je úzký průsmyk, a pro početně slabší armádu převažuje tato nevýhoda nad všemi výhodami. Proto by bylo hrubou chybou přijmout boj v těchto místech, ledaže by početně slabší armáda měla jistotu — jako Britové u Waterloo — že v rozhodující chvíli napadne spojenecká armáda útočícího nepřítele z boků.^{^[341]}

Pokud jde o Ömera pašu, nemůžeme odhadnout, k jakému účelu chce těchto opevnění opravdu využít. Určitě velmi dobře ví, že tato válka bude pro něj především válkou obrannou, a je proto docela správné, jestliže upevňuje své obranné pozice všemi prostředky, které mu poskytuje opevňovací umění. Nevíme, zda chce těmito opevněními odstrašit Rusy, aby nepřekračovali Dunaj v těch místech, z nichž by byl Cařihrad nejbezprostředněji ohrožen, nebo zda hodlá v těchto místech přijmout rozhodující boj. Říká se, že rozmístil svou armádu tak, aby v případě, že Rusové překročí řeku v kterémkoli bodě směrem na Šumlu, byl připraven napadnout a rozdrtit čelo jejich hlavního proudu, dříve než budou moci dorazit posily. V tom případě by druhá linie opevnění zajišťovala Turkům bezpečný ústup, kdyby se akce nezdařila. Pravda však je, že kdyby Turci svedli velkou obrannou bitvu na kterékoli z těchto tří linií, udělali by chybu, neboť Rusové buď soustředí všechny své síly do útoku, a pak bude mít Ömer paša jen velmi malou naději na úspěch, nebo se rozdělí, a pak by měl své opevněné linie opustit a napadnout jeden z jejich proudů. Nejlepší způsob, jak využít těchto opevnění, a jediný způsob odpovídající modernímu systému vedení války by byl použít jich jako prozatímní základny pro útočné operace proti jednotlivým ruským proudům při násilném přechodu Dunaje, zadržet postup Rusů víceméně houževnatou obranou každé linie a pomocí třetí linie udržet nejdůležitější balkánské průsmyky tak dlouho, dokud to bude možné, aniž by došlo ke generálnímu sražení. Naproti tomu se nedá popřít, že kterákoli armáda, a zejména armáda turecká, by byla velmi demoralizována, kdyby musela opustit tato opevnění bez boje. Neboť neudrží-li se za příkopy a valy, jak mohou porazit Rusy v otevřeném poli? Takto vždy uvažuje řadový vojín, zejména není-li dost ukázněný, a proto mají-li uvedená opevnění skutečně takový význam, jaký se jim připisuje, pak je musíme považovat za nebezpečnější pro Turky samé než pro Rusy.

Ale vždyť Rusové se ve Valašsku také opevnili! Ovšem, jenže u nich to vypadá jinak. Jsou útočící stranou a jejich opevnění slouží pouze k tomu, aby v případě neúspěchu kryla ústup a zadržela pronásledujícího nepřítele. A jejich ústupovou linii přetínají jedna za druhou čtyři řeky, které tvoří čtyři obranné linie. Jsou to Dunaj, Ardžiš, Buzau a Seret. Zde jsou velmi dobré podmínky pro budování zajišťovacích opevnění; přirozené obranné linie nepřekážejí evropské armádě v ústupu, budou-li však uměle poněkud zdokonaleny, mohou se pro nepřítele stát závažnou překážkou při pronásledování. A především, Rusové rozhodně nemíní přijmout generální bitvu tam, kde by měli v týlu jen jedinou ústupovou linii. Ruská opevnění, pokud můžeme soudit, rozhodně odpovídají evropskému systému vedení války, kdežto u tureckých převládá asijský ráz.

Stejná neuváženost je i hlavním rysem celkového rozmístění tureckého vojska. Hájí Cařihrad tak, že rozmístili své síly napříč nejkratší cesty, která k němu vede, ačkoli, jak se zdá, Rusové nepovedou první útok na toto město, nýbrž na střední část poloostrova, kde je turecké panství nejzranitelnější a kde se nakonec ruské armádě otvírá nejkratší cesta k hlavnímu městu.

Na jedno však nesmíme zapomínat. Ruská armáda se pohybuje a vždy se pohybovala pomalu a opatrně. V zimním období nebude pravděpodobně provádět žádnou činnost. Může dojít k několika potyčkám, když se ta či ona strana bude chtít zmocnit některého ostrova na Dunaji. Jestliže však car nenařídí mimořádně aktivní činnost — a takový rozkaz by byl se vší pravděpodobností zmařen pasivitou a pedantstvím jeho generálů — pak dojde k rozhodujícím manévrům sotva dřív než na jaře. Ruská armáda může překročit Dunaj, ale nedostane se přes Balkán, a mezi Dunajem a Balkánem by její postavení bylo velmi nebezpečné.

Mezitím Turci poslali své loďstvo do Varny. Anglický admirál Slade, který mu velí, je zřejmě velký optimista. Ale tento krok je také velmi riskantní. Pravda, ruské loďstvo je pravděpodobně ve srovnání s tureckým podřadné ve všech směrech, kromě početního stavu. Dokud však Rusové mají dvě děla a dvě řadové lodi na jedno dělo a jednu loď tureckou, nemohou si Turci dovolit akci mimo dosah svých pobřežních baterií. A v tomto případě by loďstvo bylo bezpečnější a lépe umístěné v Bosporu, kde není pravděpodobné, že by je Rusové blokovali. Ve Varně se turecké loďstvo vystavuje nebezpečí, že bude zbaveno veškeré možnosti manévrovat, kdežto v Bosporu by si zachovalo volnost jednání a mohlo by ho být použito pro výpravy do Trapezuntu, ke kavkazskému pobřeží nebo proti jednotlivým základnám ruského loďstva.

Jsme tak chtě nechtě nuceni uznat, že Rusové ve všech směrech Turky předčí. Zda se Ömeru pašovi, který je opravdu schopný voják, podaří svými osobními vlastnostmi poměr sil změnit, to se teprve uvidí. Avšak starý Paskevič, který je sice pomalý, ale zkušený generál, se nedá tak snadno napálit.

Napsal B. Engels kolem 21. října 1853
Otištěno jako úvodník v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3919 z 8. listopadu 1853

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — tj. anglických mil; 1 angl. míle = 1,6 km. (Pozn. red.)

340 Jde o opevněný tábor u města Torres Vedras (v Portugalsku), který dal vybudovat Wellington roku 1810, aby chránil Lisabon před francouzským vojskem.

341 Když Napoleon za svého tažení v Belgii roku 1815 porazil Prusy 16. června, u Ligny, chtěl je odříznout od Wellingtonovy anglo-holandské armády a porazit spojence každého zvlášť. Pruské vojsko, jemuž velel Blücher, však uniklo svým pronásledovatelům, a když v rozhodující bitvě u Waterloo 18. června 1815 Francouzi zaútočili na Wellingtonovu armádu a pokoušeli se obejít ji z boku, stačila pruská armáda ještě zasáhnout do bitvy a rozhodla ji ve prospěch spojenců.