Sevastopolská mystifikace

Karel Marx a Bedřich Engels

Sevastopolská mystifikace

„Chytils Tatara“, říká se v anglickém úsloví. Ale tentokrát se dali nachytat od Tatara^{^[a]} nejen Angličané, ale i Francouzi a Rakušané. Čtenáři nám jistě prominou, když vyjádříme určité zadostiučinění nad tím, že se „Tribune“ a ti z jejích čtenářů, kteří pečlivě sledují průběh nynějšího tažení na Krymu, nedali nachytat jako ostatní.

Hned když jsme dostali pozoruhodnou zvěst o dobytí Sevastopolu, snažili jsme se jednak zkoumáním cest, kterými údajně zpráva došla, jednak kritickým vojenským rozborem ukázat, že po vítězství na Almě, i kdyby bylo sebevíc rozhodující, sotva mohla tak brzy následovat kapitulace objektu celého tažení^{^[b]}. Domníváme se však, že jsme zároveň dost důrazně upozornili na to, že spojenci asi nedosáhli žádného rozhodného vítězství, když Rusové tak spořádaně ustoupili se všemi svými děly. Konečně jsme se zvlášť snažili zdůraznit, že celá novina, až na to, co je obsaženo v oficiální zprávě o bitvě na Almě, se opírá pouze o ústní sdělení tureckého posla, který nesl Ömeru pašovi zapečetěné depeše. A tak nás nijak nepřekvapila zpráva, že strašný „pád Sevastopolu“ nebyl nic víc než fantasticky přehnaná zvěst o vítězství na Almě, kterou dal v Bukurešti k lepšímu šibal Tatar, kterou vyhlásil v Boulogni melodramatický Ludvík Napoleon, a jíž slepě uvěřila nejznamenitější odrůda lidského rodu — angličtí kramáři. Anglický tisk se vcelku ukázal důstojným představitelem této třídy a zdá se, že v Anglii stačí jen vyslovit jméno Sevastopol a každý začne blouznit. Snad si naši čtenáři vzpomenou, jak v závěru posledního zasedání parlamentu ohlásil lord John Russell, že anglická vláda má v plánu zničit Sevastopol, a jak toto oznámení, ačkoli muselo být na témž zasedání odvoláno, přivedlo vážené poslance k tomu — abychom použili slov, která při této příležitosti pronesl pan Disraeli — že po pět hodin blouznili. Londýnské „Times“ uveřejnily až dosud nejméně devět úvodníků, ve kterých se bona fine či mala fide^{^[c]} právě tak blouznilo; všechny měly zřejmě jediný cíl: přimět sira Charlese Napiera k ukvapenému útoku na Kronštadt nebo Sveaborg. Zpité slávou a rozpálené úspěchem začaly tyto noviny dokonce bombardovat — ovšem jen v představách — baltské pobřeží Pruska, právě tak jako „krále Bombu“ v Neapoli a toskánského velkovévodu v Livornu. Byly skutečně ochotny válčit s celým světem a s celým „ostatním lidstvem“.

Skutečný stav sevastopolských pozemních opevnění je příliš málo znám, než aby bylo možno dělat nějaké pozitivní předpovědi, jak dlouho bude pevnost schopna se udržet. Úspěch na Almě naznačuje celkem spolehlivě, že pevnost bude dobyta, neboť jistě pozvedl odvahu a bojového ducha spojeneckých vojsk a ukáže se silným preventivním prostředkem proti nemocem — tomuto nejnebezpečnějšímu nepříteli, s nímž mají spojenci na Krymu co dělat a s nímž se podle zpráv už utkali. Bylo by však bláhové očekávat, že si spojenci budou moci zajít do Sevastopolu jako do kavárny.

Po veliké mystifikaci s dobytím pevnosti, s 30 000 padlými a raněnými a s 22 000 zajatci — mystifikaci, která nemá sobě rovné v celých dějinách novinářských kachen — by se přirozeně dalo čekat, že pravé oficiální dokumenty poskytnou, když nic jiného, aspoň pokud možno jasné a spolehlivé informace. Avšak zpráva, uveřejněná v Londýně 5. října ve zvláštním vydání „Gazette“ a přetištěná v našem dnešním čísle, se stále ještě neobešla bez obojakých výrazů. Lze jí skutečně ledacos vytýkat, což je třeba připsat na vrub tornu, že pochází od lorda Stratforda de Redcliffe, jednoho z žáků Palmerstonovy diplomatické školy. Ze zprávy především plyne, že byla odeslána do Anglie z Bukurešti 30. září v půl čtvrté odpoledne, zatímco lord Redcliffe ji datuje v Cařihradě 30. září v půl desáté večer; to tedy znamená, že zpráva došla do Bukurešti vlastně už šest hodin před tím, než byla odeslána z Cařihradu. Za druhé, ve zprávě není ani zmínka o tom, co se dělo na Krymu od 20. do 28. září; sděluje pouze, že

„spojenecké armády zřídily 28. září ráno svou operační základnu v Balaklavě a učinily přípravy k bezodkladnému pochodu na Sevastopol. ‚Agamemnon‘ (na jehož palubě je admirál Lyons) a ostatní válečné lodi jsou v Balaklavské zátoce. Jsou tu příhodné podmínky pro vylodění obléhacího parku.“

V domnění, že je možné se na tuto zprávu spolehnout, vyvodil z ní anglický tisk přirozený závěr, že spojenecké armády přešly Belbek a Severní stranu, zmocnily se výšin za Sevastopolskou zátokou a pronikly přímou čarou k Balaklavské zátoce. K tomu musíme poznamenat, že z vojenského hlediska je nepochopitelné, že by armáda, která má v moci výšiny ovládající Sevastopol, s těchto výšin klidně sestoupila na druhou stranu a pochodovala k zátoce vzdálené jedenáct mil jen proto, aby tu zřídila „operační základnu“. Naproti tomu je docela dobře možné, že admirál Lyons obeplul s částí loďstva Chersonéský mys, aby si zajistil přístav, kam by se mohly uchýlit lodi, a to přístav v těsné blízkosti Sevastopolu a zároveň uzpůsobený pro vylodění obléhacího dělostřelectva, o němž jsme vždy tvrdili, že stále ještě nebylo vyloženo. Děla nemohou být ovšem vyložena bez ochranných sil, které by se byly buď daly vyčlenit z hlavních sil armády po výsadku u Staré tvrze, nebo by je mohla tvořit část záloh dopravených po lodích z Cařihradu a z Varny.

Nová zpráva dále tvrdí, že „kníže Menšikov byl v poli v čele 20 000 mužů a očekával posily“. Z toho anglické noviny dovozují, že Rusové museli v bojích od 20. do 28. září ztratit 25 000 až 30 000 mužů; vycházejí z toho, že podle lorda Raglana měli Rusové v bitvě na Almě 45 000 až 50 000 mužů. Už dříve jsme prohlásili, že tato čísla vzbuzují na první pohled nedůvěru,^{^[d]} a tvrdili jsme, že kníže Menšikov nemůže mít pro polní operace k dispozici víc než zhruba 25 000 mužů; nyní vychází najevo, že se náš odhad shoduje s údaji v ruských hlášeních.

Zpráva dále hlásí, že „Rusové spálili pevnost Anapu. Její posádka pochoduje na válčiště“. Nemůžeme věřit, že by tato zpráva byla pravdivá. Očekává-li kníže Menšikov vůbec nějaké posily, které by mohly dojít včas, bylo by to daleko spíš z Perekopu než z Anapy, vzdálené téměř dvě stě mil; nedá-li se nic čekat z Perekopu, bylo by čiré bláznovství povolávat posádku z Anapy, ležící na druhém břehu Černého moře, a obětovat tak kromě Sevastopolu ještě i poslední pevnost na Kavkaze. Jak je vidět, musíme se tedy přes všechny „informace“ z této oficiální zprávy vrátit zpátky k bitvě na Almě jako k hlavní události, jejíž věrohodnost je nepochybná. I o této události však dosud chybějí podrobnosti a vévoda z Newcastlu právě upozornil britskou veřejnost, že je nelze čekat dřív než v pondělí 9. října. Všechno, co jsme se dověděli, kromě oficiální telegrafické zprávy lorda Raglana, je toto: hrdina londýnských zastaváren, maršál Saint-Arnaud, byl v den bitvy „indisponován“ (slyšel kdy někdo něco podobného o jiných hrdinech?), vrchní velení měl lord Raglan, Angličané neztratili 1400, ale 2000 mužů včetně 96 důstojníků a do Cařihradu už připlulo šest parníků s raněnými.

Pohyb armády Ömera paši, která míří z Bukurešti a Valašska přes Ruščuk, Silistru a Oltenitsu k pobřeží Černého moře, potvrzuje, jak se zdá, že spojenečtí velitelé na Krymu žádali o posily. Tento ústup Turků z Valašska se však dá také vysvětlit tím, že Rakousko si možná přeje držet je co nejdál od všech silnic vedoucích do Besarábie, s výjimkou nepoužitelné cesty přes Dobrudžu.

Při mimořádné důvěřivosti, kterou tak velkolepě prokázala anglická veřejnost, zasluhuje zmínky, že londýnská burza byla jen velmi málo zasažena všeobecným nadšením, neboť akcie ani jednou nestouply o víc než o ⁵/₈ %. V Paříži ovšem stouply státní dluhopisy ihned o 1¹/₂ %, což konec konců nic neznamená ve srovnání s 10procentním vzestupem po porážce u Waterloo. A tak vymyslel-li si někdo tuto mystifikaci ze spekulačních důvodů, což není vyloučeno, těžce se zklamal, protože naprosto neměla ty velké výsledky, s nimiž zřejmě počítal.

Napsali K. Marx a B. Engels 5. - 6. října 1854
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4215 z 21. října 1854

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Slovní hříčka s dvojím významem slova „Tatar“ : „to catch a Tartar“ — „chytit Tatara“ znamená: zmýlit se v někom, asi jako naše: „sednout někomu na lep“. Označení „Tatar“ (tartar) se používalo pro turecké vojenské nebo diplomatické kurýry. (Pozn. red.)

b Viz zde. (Pozn. red.)

c — v dobrém nebo špatném úmyslu. (Pozn. red.)

d Viz zde. (Pozn. red.)