K nové vládní krizi

Karel Marx

K nové vládní krizi

Londýn 24. února. Dolní sněmovna byla včera nabita, neboť bylo ohlášeno, že ministři podají vysvětlení, proč se rozpadla první Palmerstonova vláda. V zasedací síni, zaplněné do posledního místečka, očekávali poslanci netrpělivě příchod urozeného vikomta, který se konečně hodinu po zahájení zasedání objevil, uvítán z jedněch lavic posměšky a z druhých cheers^{^[a]}. Odstoupivší ministři (Graham, Gladstone, Herbert — zaujali svá místa v lavicích takzvaných radikálů (manchesterské školy), kde je, jak se zdá, uvítal pan Bright. V lavici před nimi trůnil Cardwell, který rovněž rezignoval. Lord Palmerston navrhl, aby se hned přistoupilo k jednání o Roebuckově výboru. Sir James Graham zahájil poté svou ministerskou zpověď, ale ještě ani náležitě nerozvinul své řečnické umění, a už ho Palmerston doprovázel neklamným znamením zdravého spánku.

Grahamova polemika proti vyšetřovacímu výboru se omezila v podstatě na to, že tu jde o zásah Dolní sněmovny do prerogativů koruny. Víme, že už půldruhého století mají angličtí ministři ve zvyku dovolávat se proti koruně privilegií sněmovny a proti sněmovně prerogativů koruny. Ve skutečnosti Graham strašil, že šetření výboru ohrozí anglo-francouzské spojenectví. To byla ovšem zřetelná narážka, že se francouzský spojenec ukáže jako hlavní původce všech nezdarů! Pokud jde o jeho vystoupení z vlády, považovala prý vláda od samého počátku Roebuckův návrh jen za skryté vyslovení nedůvěry. Proto byli obětováni Aberdeen a Newcastle a starý kabinet rozpuštěn. Nový kabinet je kromě Canninga a Panmura složen ze starých známých. Proč by tedy měl být Roebuckův návrh najednou vykládán jinak? Ne on, nýbrž lord Palmerston změnil od pátku do úterka své názory. Dezertérem není on, nýbrž jeho urozený přítel. Kromě toho — a to bylo naivní přiznání — uvedl Graham ještě jeden důvod, pro který vystoupil z obnoveného kabinetu: přesvědčil prý se,

„že nynější vláda nemá o nic větší důvěru sněmovny než ta, která před několika týdny odstoupila“.

Graham ve svém projevu také řekl:

„Když se sestavovala nová vláda, zeptal jsem se urozeného lorda“ (Palmerstona), „zda dojde k nějakým změnám v zahraniční politice hraběte Aberdeena, a také, zda se má něco změnit na stanovených mírových podmínkách. Lord Palmerston mě rozhodně ujistil, že v tomto směru zůstane všechno při starém.«

(Citujeme tato slova tak, jak byla pronesena v Dolní sněmovně, a ne v uhlazenější formě, jak byla otištěna v novinách.)

Bright se ihned chopil tohoto Grahamova prohlášení a konstatoval, že nechce, aby Palmerstonova vláda byla svržena, že osobně nechová k urozenému lordovi žádnou nenávist a je naopak přesvědčen, že Palmerston a Russell mají to, čeho se nedostávalo nespravedlivě pronásledovanému Aberdeenovi, totiž dostatečnou popularitu, aby mohli uzavřít mír na základě čtyř bodů.

Sidney Herbert: Roebuckův návrh se rozpadá na dvě zcela odlišné části. Za prvé navrhuje vyšetřit stav armády u Sevastopolu; za druhé navrhuje vyšetřit, jaké bylo řízení těch vládních resortů, které se měly o zabezpečení armády přímo starat. Sněmovna má právo učinit to druhé, ale ne to první. Snad z tohoto důvodu se Herbert 26. ledna stavěl právě tak vášnivě proti „druhému“, jako se teď, 23. února, staví proti „prvnímu“? Když on (Herbert) přijímal svou funkci v nynější vládě, prohlásil lord Palmerston, v souladu se svým projevem z minulého pátku, výbor za neústavní a vyslovil názor, že Aberdeenovým a Newcastlovým odchodem je tato otázka vyřízena. Palmerston dokonce nepochyboval o tom, že sněmovna nyní bez dalšího jednání Roebuckův návrh zamítne. Výbor, pokud jeho cílem není obvinit vládu, nýbrž vyšetřit stav armády, se ukáže jako hrozné mámení. Tím, že nemá odvahu jednat podle svého přesvědčení, které už několikrát vyslovil, oslabuje lord Palmerston vládu. Jakou prý má cenu silná osobnost, provádí-li slabou politiku?

Gladstone nedodal k vysvětlení svých kolegů ve skutečnosti nic kromě argumentů toho druhu, které svého času přiměly zemřelého Peela, aby po Gladstonově odchodu z jeho vlády — šlo tehdy o kolej v Maynoothu^{^[73]} — prohlásil: domníval prý se, že chápe důvody, pro něž jeho přítel odchází z vlády, dokud si jeho přítel nezamanul, že je vyloží parlamentu v dvouhodinové řeči.

Palmerston považoval za zbytečné zabývat se vysvětleními svých kolegů. Lituje, že odcházejí, ale obejde se i bez nich. Podle něho není cílem výboru obviňovat, nýbrž vyšetřit stav armády. Zpočátku se stavěl proti ustavení výboru, ale přesvědčil se, že sněmovna své rozhodnutí nezruší. Země nemůže zůstat bez vlády, a proto on zůstane v čele vlády, s výborem nebo bez něho. Na Brightovu otázku prohlásil, že mírová jednání jsou míněna vážně a že Russellovy instrukce byly vypracovány na základě čtyř bodů. O situaci své vlády neřekl sněmovně nic.

Palmerston už nesporně dobyl přes náhlý rozpad své první vlády řady vítězství, ne-li v očích veřejného mínění, tedy ve vládě a v parlamentě. Russellovou misí do Vídně se zbavil nepohodlného a vrtošivého soupeře. Jeho kompromis s Roebuckem proměnil parlamentní vyšetřovací výbor ve vládní komisi, která bude až čtvrtá za třemi komisemi, které vytvořil sám. Postavil, jak říká Sidney Herbert, na místo reality „hrozné mámení“. Odchod peelovců mu umožnil vytvořit vládu ze samých nul, mezi nimiž bude sám jedinou veličinou. Není však pochyb, že vytvoření takovéto skutečně palmerstonovské vlády narazí na téměř nepřekonatelné obtíže.

Napsal K. Marx 24. února 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 97 z 27. února 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — ovacemi. (Pozn. red.)

73 Anglický parlament projednával roku 1845 otázku zvýšení podpor pro katolickou kolej v Maynoothu (Irsko), založenou v roce 1795. Toto zvýšení podpor mělo získat irské katolické duchovenstvo na stranu anglických vládnoucích tříd, a tak oslabit národně osvobozenecké hnutí v Irsku.