Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Pianori. — Rozmrzelost vůči Rakousku
Londýn 9. května. Listy „Morning Chronicle“, „Advertiser“, „Daily News“ a další uzavírají všechny své filipiky proti úkladnému vrahovi Pianorimu víceméně ostýchavými výtkami proti tomu, že list „Moniteur“ uveřejnil v jednom čísle obžalovací spis proti Pianorimu zároveň s dekretem, podle něhož má být bývalému francouzskému poddůstojníkovi a nynějšímu bruselskému krámskému hlídači Cantillonovi vyplacen Napoleonův odkaz 10 000 franků jako odměna za pokus o úkladnou vraždu na Wellingtonovi. Zvlášť komicky se točí a kroutí obvykle tak vážný „Chronicle“. Napoleon III., soudí list, zřejmě neví o tomto podivném a v dané chvíli tak netaktním holdu Napoleonovi I. Jméno „Cantillon“ zabloudilo zřejmě na bezúhonné stránky „Moniteuru“ nějakým lapsus pennae[a]. Nebo nějaký příliš horlivý podřízený úředník o své vůli přidělil Cantillonovi 10 000 franků atd. Důstojný „Chronicle“ si patrně namlouvá, že francouzská byrokracie se řídí vzorem byrokracie anglické, kde ovšem, jak je vidět z posledního výslechu před parlamentním vyšetřovacím výborem, podřízený úředník zbrojní správy skutečně může o své vůli, za zády svého představeného objednat určitý druh raket, a to za tisíce liber št., nebo kde, jak vysvětluje Palmerston Dolní sněmovně, diplomatické spisy nemohou být parlamentu po celé týdny předloženy, protože „osoba“, která je na ministerstvu zahraničních věcí pověřena, aby tyto dokumenty přeložila, má rýmu nebo revma.
Londýnský tisk už několik dní ustupuje od svého obdivování Rakouska a snaží se připravit své čtenáře na náhlý přechod k opačnému tónu. Jako obvykle musejí prorazit cestu „our own correspondents“[b]. Tak „Morning Chronicle“ uveřejňuje tuto zprávu z Berlína:
„Pruskému kabinetu nelze vytýkat žádný podvodný čin nebo vyslovené porušení slova. Jestliže byly západní kabinety oklamány, byla to jejich vlastní chyba nebo chyba těch, kdo jim měli otevřít oči. Dá se však říci totéž o Rakousku? Jednalo stejně nepokrytě jako Prusko? Prusko škodilo západním mocnostem, jak jen mohlo, otevřeně a nepokrytě. Vystupuje proti nám a posmívá se nám drze do očí. Rakousko s Anglií a Francií 20 měsíců koketovalo, potají se nám vysmívalo, oficiálně a soukromě vyvolávalo naděje, lákalo nás z komise do komise, dávalo nejformálnější ujištění; a jak dávno předpověděli ti, kdo nebyli zaslepeni přehnanou důvěřivostí, chystá se nás nyní nechat na holičkách, nepřijmeme-li mírové podmínky, které jsou co nejvýhodnější pro Rusko a zcela nepříznivé pro Francii a Anglii. Vskutku! Rakousko napřed posloužilo Rusku jako štít na Prutu a umožnilo Gorčakovovi přesunout téměř všechny své síly z Besarábie na Krym, ale teď se dává slyšet a trvá na míru, který má nechat věci tak, jak jsou. Je-li to všechno, co můžeme od rakouského přátelství očekávat, pak čím dřív bude odhozena maska, tím lépe.“
„Times“ se zase dovídají z Vídně:
„Baron Hess, vrchní velitel 3. a 4. armádního sboru, nedávno sepsal a předal svému císaři memorandum, v němž se dokazuje, že za nynějších okolností není radno, aby Rakousko vyhlásilo Rusku válku. Pravděpodobně se proti mně zvedne povyk, že se tak otevřeně dotýkám tak delikátní záležitosti, ale podle mého názoru prokazuji Anglii a Francii službu, říkám-li jim, že musí spoléhat jen na své vlastní zdroje a sotva mohou očekávat rakouskou pomoc. Kdyby se Rakousku podařilo přemluvit Prusko a Německý spolek, aby kryly jeho levý bok armádou o 100 000 mužích, bylo by se přes mnoho překážek, které se stavěly v cestu, pravděpodobně už dávno zavázalo, že zahájí proti Rusku ofenzívu. O argumentech, které baron Hess uvádí ve svém memorandu, není známo nic určitého, ale proruští Rakušané, kteří jsou o takovýchto věcech vždy nejlépe informováni, ujišťují, že jsou zhruba tyto: Jasně se ukázalo, že západní mocnosti musejí vynaložit všechny své i turecké prostředky, aby obstály proti Rusům na Krymu. Rakousko by tedy jednalo nanejvýš nemoudře, kdyby vstoupilo do války s Ruskem, jestliže si nemůže zajistit pomoc Německého spolku. Všeobecně se uznává, že Rusko má v Polsku armádu 250 000 mužů včetně gardového a granátnického sboru; a protože je zde rozmístěna v oblasti sedmi největších pevností ruské říše, nemůže žádná armáda, která není alespoň dvakrát tak silná, dosáhnout proti ní úspěchu. Je také třeba vzít v úvahu, že Rakousko má rozvrácené finance, že Francie není s to dát Rakousku k dispozici 100 000 mužů, že britská vláda je zřejmě bezmocná, že nelze příliš spoléhat na Prusko atd. V posledním týdnu k tomu přistoupil ještě jeden argument — pomíjejícnost věcí vůbec, nejistota lidského osudu zvlášť a dilema, před nímž by se Rakousko ocitlo, kdyby se snad něco stalo s Ludvíkem Napoleonem, zatímco by už bylo ve válce s Ruskem“
Napsal K. Marx 9. května 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 219 z 12. května 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách v tištěné verzi Spisu).a — nedopatřením. (Pozn. red.)
b — „naši dopisovatelé“. (Pozn. red.)