Zasedání Horní sněmovny

Karel Marx

Zasedání Horní sněmovny

Londýn 15. května. Galerie Sněmovny lordů byly včera odpoledne přeplněny už před zahájením zasedání. Byla ohlášena velká podívaná — návrh lorda Ellenborougha a obvyklý boj mezi Ins a Outs^{^[a]}. Kromě toho budilo zájem spatřit na vlastní oči, jak dědiční tvůrci zákonů sehrají svou roli křižáků proti aristokracii. Představení bylo špatné. Herci stále vypadávali ze svých rolí. Kus začal dramaticky a skončil fraškou. Při předstíraném boji nebyla zachována, ani iluze, ani divadelní iluze. Na první pohled bylo vidět, že urození bojovníci hleděli uchránit nejen sami sebe, ale dokonce i zbraně, jimiž bojovali.

Pokud se debata točila kolem kritiky dosavadního vedení války, nedostala se na úroveň debat kteréhokoli londýnského Debating Club^{^[b]} a bylo by plýtvání čascm zastavovat se u ní, byť i na okamžik. Nicméně chceme několika tahy načrtnout, jak si urození lordové počínali v roli průkopníků správní reformy, odpůrců vládního monopolu aristokracie a jaký ohlas u nich vyvolaly schůze v City. „Pravý muž na pravé místo!‘ volal lord Ellenborough. Jako důkaz, že každý sklízí vavříny jen a jen za zásluhy, uvedl, že on (Ellenborough) a lord Hardwicke sedí v Horní sněmovně proto, že jejich otcové si vlastními zásluhami připravili cestu do sněmovny pairů. Zdá se, že to byl naopak právě příklad, jak lze s pomocí cizích zásluh, v tomto případě otcovských zásluh, na doživotí dosáhnout nejen nějakého místa, ale i hodnosti anglického zákonodárce. A jaké jsou to zásluhy, jimiž si předseda královského soudu starý Ellenborough a pan Charles Yorke, otec lorda Hardwicka, připravili cestu do Horní sněmovny? Je to poučná historie. Zesnulý Ellenborough, anglický advokát a potom soudce, si dovedl za Pitta a jeho nástupců v tiskových procesech, v procesech se spiklenci a policejními špióny vytvořit pověst Jefreyse en miniature^{^[c]}. Za jeho vedení si special jury^{^[d]} v Anglii získaly takovou slávu, jakou nikdy neměli ani „jurés probes et libres“^{^[e]} za Ludvíka Filipa. Takové byly zásluhy starého Ellenborougha, které mu otevřely cestu do Sněmovny lordů. Pokud jde o pana Charlese Yorka, předka lorda Hardwicka, ten svými zásluhami starého Ellenborougha daleko předčil. Charles Yorke byl dvacet let poslancem za Cambridge, byl jedním z vyvolených, jimž Pitt, Perceval a Liverpool přenechávali „to do the dirty work for them“^{^[f]}. Každé „loajální“ zastrašovací opatření té doby mělo v něm svého Pindara. V každé petici proti veřejnému kupčení s místy v Dolní sněmovně viděl „jakobínské pikle“. Každý návrh proti hanebnému systému sinekur v době, kdy se v Anglii již projevil pauperismus, Charles Yorke napadal jako útok na „požehnané dary naší svaté církve“. Za jakých okolností slavil Charles Yorke svůj slavnostní vstup do Horní sněmovny? Walcherenská výprava^{^[153]} měla v roce 1810 v Anglii podobný účinek jako v roce 1855 výprava krymská. Lord Porchester předložil v Dolní sněmovně návrh, aby byl vytvořen vyšetřovací výbor. Charles Yorke se proti tomu postavil, mluvil o spiknutích, o vyvolávání nespokojenosti apod. Přesto byl Porchesterův návrh přijat. Yorke se tedy rozhodl znemožnit, aby se veřejnost seznámila s výsledky vyšetřování, a opíraje se o starou pošetilou parlamentní výsadu, trval na tom, aby obecenstvo a zpravodajové vyklidili galerie. To se také stalo. Nějaký pan Gale Jones, předseda jednoho londýnského debatního klubu, uveřejnil pak oznámení, podle něhož bude klub na svém nejbližším zasedání jednat o tom, jak Charles Yorke porušil svobodu tisku a hrubě urazil veřejné mínění. Charles Yorke dal nato předvolat Galea Jonese před Dolní sněmovnu, protože urazil člena parlamentu a porušil „parlamentní výsady“, načež byl Jones, v rozporu se všemi anglickými zákony, bez soudu, přímo z Dolní sněmovny odveden do vězení Newgate, „aby tam byl vězněn tak dlouho, jak se poslancům zlíbí“. Když Charles Yorke konal tyto hrdinské skutky, vychloubal se svou nezávislostí. Jedná přece pouze jako šlechetný „venkovský šlechtic“, jako „přítel krále“, jako „loajální antijakobín“. Neuplynuly ani tři týdny ode dne, kdy dal vyklidit galerie, když vešlo ve známost, že už mezitím poslal svůj účet Percevalově vládě a vykšeftařil si doživotní sinekuru Teller of the Exchequer^{^[g]} (něco podobného jako „strážce zeleného vosku“), jinými slovy doživotní prebendu 2700 liber šterlinků ročně. Protože přijal tuto sinekuru, musel Charles Yorke podstoupit v Cambridgi nové volby. Na volební schůzi byl přijat syčením, mručením, shnilými jablky a zkaženými vejci a musel utéci. Aby Yorka odškodnil, povýšil jej Perceval do stavu pairů. Charles Yorke se stal lordem a tak — poučuje lord Ellenborough lorda Palmerstona — v dobře řízeném státním hospodářství se zásluhy musí prosadit. Nepřihlížíme-li k těmto nejvýš naivním a charakteristickým lapsus linguae^{^[h]}, přidržoval se Ellenborough, který se na chlup podobá rytíři smutné postavy^{^[i]}, více frazeologie schůzí v City.

Jeho přítel Derby se snažil omezit i tento čistě rétorický ústupek. Odmítl řeči, že je ve spojení s Layardem. On, jehož veškerý talent spočívá v rozvážnosti, obvinil Layarda, že je nerozvážný. V názorech pánů ze City je prý mnoho pravdy, ale dospěli k příliš extravagantním (!!) závěrům. Ministr si prý musí hledat své kolegy v parlamentě, a nejen tam, nýbrž ve straně, k níž patří, a nejen v této straně, nýbrž v kruhu těch členů strany, kteří mají v parlamentě vliv. V tomto kruhu mají ovšem rozhodovat schopnosti a k těm se dosud často nepřihlíželo. Chyba je podle Derbyho mínění v parlamentní reformě z roku 1831. Zničila se „rozpadlá městečka“, „rotten boroughs“, a právě tato rozpadlá městečka dodávala Anglii zdravé státníky. Umožňovala vlivným lidem dostat talentované, ale nezámožné mladé lidi do parlamentu a z parlamentu pak do státní služby. I podle lorda Derbyho tedy není žádná správní reforma možná bez parlamentní reformy — ovšem parlamentní reformy v opačném smyslu, ve smyslu obnovy „rozpadlých městeček“. Zdá se, že Derbyho nářky nejsou plně opodstatněné, uvážíme-li, že 85 míst v Dolní sněmovně připadá ještě asi 60 malým „rozpadlým městečkům“ (jen v samé Anglii), z nichž žádné nemá přes 500 obyvatel, a některá z nich volí dva poslance.

Lord Panmure, který mluvil za vládu, obrátil debatu v Horní sněmovně k jádru věci. Chcete, koktal, využít pokřiku mimo parlament, abyste nás vyhnali z vlády a sami se do ní dostali. Proč Derby nevytvořil vládu před třemi měsíci, když jej královna pověřila? Ano, odvětil Derby se škodolibým úsměvem, před třemi měsíci! Za tři měsíce se mnoho změnilo. Před třemi měsíci byl lord Palmerston homme à la mode^{^[j]}, velký, nepostradatelný státník. Palmerstonovi nyní dohráli, a proto je řada na nás.

Debata v Horní sněmovně ukázala, že zde ani jedna strana nemá materiál, z něhož je možno ukovat pravé muže. Pokud jde o Dolní sněmovnu, Ellenborough právem poznamenal, že jí došel dech, že ztratila důvěru a že politický vliv je třeba hledat nikoli uvnitř parlamentu, ale mimo něj. Debata v Horní sněmovně jasně ukázala mala fides^{^[k]} aristokratické opozice, která zamýšlí podvodně anulovat hnutí buržoazie a současně ho použít jako berana proti vládě. V dalším příspěvku budeme mít příležitost dokázat také mala fides reformátorů ze City vůči dělnické třídě, s níž si zamýšlejí zahrávat právě tak jako aristokratická opozice s nimi. To nám umožní učinit závěr, že nynější hnutí v Anglii je velmi složité a že, jak jsme dříve naznačili, zahrnuje dvě protikladná a nepřátelská hnutí.

Napsal K. Marx 15. května 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 228 z 19. května 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — vládou a opozicí. (Pozn. red.)

b — diskusního klubu. (Pozn. red.)

c — miniaturního, v malém. (Pozn. red.)

d — zvláštní přísežné soudy. (Pozn. red.)

e — „čestní a svobodní porotci“. (Pozn. red.)

f — „dělat za ně špinavou práci“. (Pozn. red.)

g — úředníka krá1ovské komory, který dozíral na příjmy. (Pozn. red.)

h — přeřeknutím. (Pozn. red.)

i — Donu Quijotovi. (Pozn. red.)

j — v módě. (Pozn. red.)

k — špatný, zlý úmysl. (Pozn. red.)

153 O walcherenské výpravě viz poznámku [23].