Velká parlamentní debata

Karel Marx

Velká parlamentní debata

Londýn 9. června. Velká parlamentní debata skončila, nebo spíše pošla — na slintavost. Baringův návrh prošel bez námitek „za všeobecného smíchu sněmovny“. Tento tak nemožný návrh končí adresou koruně o válce. Prohlásila snad sněmovna válku za „une guerre pour rire“^{^[a]}? Nebo prohlásila sebe samu za „un parlament pour rire“^{^[b]}? Tak či onak, skutečným závěrem dvoutýdenní rozpravy není přijetí Baringova návrhu — to je pouhá formalita — nýbrž všeobecný smích, spontánní, všem pravidlům se příčící svalové křeče, indiskrétní nekontrolovaný řev, v němž „ctihodná sněmovna“ pohřbila návrhy i protinávrhy, pozměňovací návrhy a pozměňovací protinávrhy, vládu i opozici, řeči, odpovědi na řeči, kázání, dedukce, jedovatý sarkasmus a patetické zaklínání, modlitby za mír a válečný pokřik, taktiku i netaktnost, samu sebe a své hlasování. Sněmovna se dostala ze směšné situace tím, že se vysmála sama sobě. Přiznala tak, že v jejím parlamentním prostředí se světodějná vážnost nejdříve obrací v konvenční vážnost, až potom se konečně strojená vážnost zvrhne v přirozený žert.

Všechny pokusy přimět Palmerstona, aby formuloval vládní politiku, aby se vyslovil o cíli, tendenci, účelu války, naprosto ztroskotaly. Palmerston přímo prohlásil: „Nelze se ptát ministra, dokonce ani kteréhokoli známého, na cíl války.“ Palmerstonovi posloužili hlavně hlasatelé míru. Chcete vědět, proč vedeme válku? Tamhle sedí Richard Cobden, který chce mír za každou cenu. Nedáváte přednost válce bez jakékoli ceny před mírem za každou cenu? Uhoďte na Richarda Cobdena! Tak Palmerston ustavičně stavěl mezi sebe a své odpůrce Cobdena nebo Brighta, Grahama nebo Gladstona.

Bavlnění hrdinové mu posloužili nejen jako vycpávky do jeho vojenského kabátu. Posloužili mu ještě mnohem víc. Z bavlny vyráběl prach. V rozpravě se také ukázalo, že Palmerston má nyní v Russellovi, stejně jako dříve v Aberdeenovi, hromosvod pro svou přesvatou osobu, hromosvod, který patří přímo ke kabinetu. Právě proto poslal Russella do Vídně, aby si z něho udělal hromosvod. A jako to dříve Layard a spol. prohlašovali o Aberdeenovi, tak teď Roebuck prohlašuje o Russellovi, že je odpovědný za „shortcomings“^{^[c]} hrdinného Palmerstona. Jako tehdy peelovci, tak nyní russellovci brání „rozmachu křídel“ jeho „svobodné duše“^{^[d]}. Tato závaží na něm visí, ale ne jako na švarcvaldkách, aby šly, nýbrž aby mohl nesprávně bít.

Všechny kliky Dolní sněmovny vyšly z této smluvené, předstírané šarvátky pošramoceny. Peelovci konečně přiznali, že dosud byli důstojníky bez armády. Vzdali se nároku na vytvoření vlastní frakce a otevřeně se připojili k manchesterské škole. Tito lidé, jimž bylo v prvním roce války svěřeno řízení armády a námořnictva, se svým vyznáním víry ve věčný mír sami odsoudili jako zrádci uvnitř koalice k radostnému údivu Palmerstona a Russella. Sami se znemožnili.

Manchesterslcá škola chce mír ve skutečnosti proto, aby mohla vést průmyslovou válku v zemi i mimo ni. Chce, aby se anglická buržoazie stala pánem na světovém trhu, kde se má bojovat jen její zbraní — žoky bavlny, i v samé Anglii, kde má být odstraněn aristokrat jako zbytečný pro moderní výrobu a poroben proletář jako pouhý nástroj této výroby, ale buržoazie sama má jako řídící síla výroby řídit také stát a přivlastnit si státní hodnosti. A teď odsuzuje Cobden faráře dr. Griffitha za to, že na veřejné schůzi prohlásil Sněmovnu lordů za zbytečnou. A Bright pláče nad osudem královských dětí, které bída způsobená válkou donutí, aby si samy praly košile. Oba pak odsuzují lidové hnutí. To jsou tedy hrdinové Ligy proti obilním zákonům, kteří, když je vlna lidového hnutí vynesla do výše, odsuzovali „barbarský lesk koruny“, lordy, pozemkovou aristokracii atd. jako „neproduktivní výrobní náklady“? Smyslem všeho jejich úsilí byl boj proti aristokracii, kázání o míru nevyjímaje. A teď odsuzují masy před aristokracií! Et propter vitam, vivendi perdere causas.^{^[e]} Manchesterská škola se v této rozpravě zřekla zdrojů své existence.

Toryové zase odhalili mírovou stranu ve vlastním lůně a dokázali, že neuchovali svou tradici představitelů anglického nacionalismu právě tak, jako neuchovali svou nenávist k „Bonapartům“.

A konečně stoupenci vlády? Nic je necharakterizuje lépe než to, že křečovitě lpějí na návrhu, který sám Palmerston musel před týdnem odmítnout, od kterého navrhovatel chtěl upustit a který přijal Walpole ve jménu toryů, Gladstone ve jménu hlasatelů míru a sněmovna ve jménu „všeobecného veselí“.

List „Morning Herald“ dostal z Finského zálivu tuto zprávu:

„Šestnáct mil od Kronštadtu, 28. května, provedl ‚Orion‘ průzkum. Hlásí, že ruská eskadra v Kronštadtu se skládá ze 6 řadových lodí schopných plavby, ze stejného počtu téměř vyřazených řadových lodí, z 13 řadových lodí, které soudě podle jejich vzhledu byly přeměněny v plovoucí baterie, z 8 velkých parníků a z velkého počtu dělových člunů, které se nepodařilo spočítat. Při návštěvě Bomarsundu jsme našli všechno ve stavu, v jakém to bylo při našem odchodu; Rusové nepodnikli nic, aby obnovili opevnění. Nikde nebylo živé duše. Tresty, jež postihly ty, kteří loni obchodovali sc spojeneckými eskadrami, způsobily, že obyvatelstvo je velmi opatrné.“

Napsal K. Marx 9. června 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 267 z 12. června 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — „válku k smíchu“. (Pozn. red.)

b — „parlament k smíchu“. (Pozn. red.)

c — nedostatky. (Pozn. red.)

d — Georg Herwegh, „Z hor“. (Pozn. red.)

e Kvůli životu obětovat zdroje žití. (Juvenal, „Satiry“.) (Pozn. red.)