Neúspěch z 18. června.

Karel Marx

Neúspěch z 18. června. — Posily

Londýn 23. června. Výroční den bitvy u Waterloo^{^[195]}, 18. červen, se v Londýně tentokrát samozřejmě neslavil. Měl být oslaven vítězstvím na Krymu, ne už nad Francouzi, nýbrž s Francouzi. Událost byla o to pikantnější, že Raglan, Wellingtonův fámulus, velel Angličanům víceméně podle rozkazů jednoho z generálů Napoleona III. Titulek byl už hotov, jen událost, kterou měl zvěčnit, nevyšla podle přání. V dějinách restaurovaného císařství se zřetelně projevuje ona fatalistická záliba, s níž se oživují velká data Empire^{^[a]}, a to tak, že se toto císařství hlásí k úspěchům a popírá neúspěchy druhým, opraveným vydáním. Toto slavné kříšení napoleonských dat se dosud dařilo v boji proti republice, ztroskotává však v boji proti vnějšímu nepříteli. Ale císařství bez vítězných úspěchů prvního císařství připomíná takové zpracování Shakespearova Hamleta, v němž chybí nejen melancholie dánského prince, nýbrž i sám dánský princ^{^[196]}. Na 2. prosince 1854 bylo objednáno z Paříže velké vítězství na Krymu. Nadbytek deště a nedostatek střeliva je obrátily vniveč. 18. června 1855 se měla u Sevastopolu opakovat v opraveném vydání a s opačnou pointou bitva u Waterloo. Místo toho dochází k první vážné porážce francoizsko-anglické armády.

V Londýně je chmurno; kurs cenných papírů klesl a Palmerston ztratil v jednom dnu opět všechno, co získal velmi rafinovanou taktikou za celé měsíce. K porážce došlo 18. června; telegrafické zprávy ji však oznámily až 22. června. Minulý čtvrtek tvrdil oficiální „Globe“^{^[197]} na Palmerstonův příkaz, že „se neudálo nic vážného“. Téhož dne na večerním zasedání Dolní sněmovny Palmerston toto ujištění slavnostně opakoval. A nyní se ukázalo, že telegrafickou zprávu dostal už ve středu 20. června ve čtyři hodiny odpoledne. „Leader“ tvrdí, že zpráva byla utajena na naléhavou žádost Paříže, kde z neúspěchu na bitevním poli učinili úspěch na burze. Ať je tomu jakkoli, cockney^{^[b]} se na Palmerstona vážně zlobí. Už sama porážka je dost zlá. Ale dát se úskokem ministrů strhnout ke komickým ovacím na počest dobytí Sevastopolu v divadlech Drury Lane a Covent Garden — this is too bad, sir!^{^[c]}

Připravili jsme už dostatečně naše čtenáře na to, že zarputilost, s níž Pélissier trval na zteči Jižní strany, věští spojeneckým armádám nezdar. Když přebíral velení, upozorňovali jsme zároveň na polehčující okolnost, že nedostatek dopravních prostředků mu velmi ztíží operace ve volném poli.^{^[198]} Anglický tisk nyní obojí potvrzuje. Tak například dnešní „Morning Herald“ říká:

„Armáda nemůže vytáhnout do pole, jak by podle všech pravidel strategie měla učinit, aby porazila pomocnou armádu u Simferopolu. A nemůže proto, že úřední hrobaři, nedbalost a průtahy, konají i zde svou vražednou práci, takže místo 28 000 kusů tažného dobytka, které potřebujeme, máme k dispozici jen 4000 až 5000; a to všechno v době, kdy nemoc se opět vkrádá do tábora, který je úplným semeništěm zimnice, cholery a moru. Tato neschopnost pohnout se z místa — podobně jako u Varny a v Údolí smrti — způsobuje, že naši generálové musí den co den ničit životy našich vojáků v zoufalých útocích proti téměř nedobytným zemním opevněním, zatímco udatná armáda, která by měla vyrazit do pole, stojí nečinně u Černé, bez jezdectva a dopravních prostředků.“

Právě uveřejněná finanční zpráva znovu dokazuje, s jakou rafinovanou nedbalostí používala vláda od vypuknutí války prostředků, které měla k dispozici. Podle této úřední zprávy činila k 1. lednu 1854 pokladní hotovost peněz povolených na armádu 1 835 882 liber št. a výdaje na armádu dosáhly k 1. dubnu 1854 pouze částky 2 270 000 liber št., takže se z částky, kterou parlament odhlasoval na nábor vojska, použily necelé tři čtvrtiny. A co bylo, podle zprávy Roebuckova výboru, příčinou zkázy armády? Přetíženost. A co bylo příčinou přetíženosti? Početní slabost armády. Ale početní slabost, jak ukazuje finanční zpráva, byla výsledkem vládních intrik. A princ Albert si stěžuje, že královna nemá k dispozici žádné vojáky! A že vláda má svázané ruce! V debatě o Layardově návrhu se však ukázalo, jak táž vláda, která si stěžuje na nedostatek dopravních prostředků, posílá dopravní lodě do Portsmouthu přes Newcastle-upon-Tyne, aby tam naložily uhlí, nebo z Clydu do Liverpoolu a z Deptfordu do Woolwiche, aby na nich Surveyor^{^[d]} provedl kontrolu.

Neúspěch z 18. června vyžaduje, aby se ihned vyslaly posily. Proto byly včera vydány rozkazy k okamžitému nalodění některých jednotek: 15. pěší pluk, který se nedávno vrátil z Cejlonu, 51. královský lehký pěší pluk, 80. a 94. pěší pluk, všechny jednotky určené pro Indii, složené z různých záložních rot, a 1200 mužů jezdectva mají ihned odjet na válčiště. Do Marseille šly telegrafické příkazy, aby odtud byly poslány guvernérům Malty a Gibraltaru a lordu vrchnímu komisaři [Lord High Commissioner] Jónských ostrovů zvláštní parníky s rozkazem nalodit všechno bojeschopné mužstvo nejen z posádek, nýbrž i ze zálohy gardové brigády a všechny záložní prapory, bez nichž se mohou obejít, ještě před příchodem pluků a milice, které je měly vystřídat. Ihned tedy odplují tyto jednotky: 13. lehký pluk z Gibraltaru, 31. pěší pluk z Jónských ostrovů, 48. z Korfu, 54., 66. a 92. skotský pluk z Gibraltaru. Britské síly na Krymu vzrostou tedy o více než 13 000 mužů. K tomu přistupují 4 polní baterie, oddíl jízdního dělostřelectva a posila obléhacího trénu; všechny tyto posily jsou už připraveny a čekají jen na dopravrmí lodě. Anglie je dnes ostatně ve stejné situaci jako roku 1854. Nemá žádnou záložní armádu. A co je ještě horší, roku 1854, jak přiznává Roebuckova zpráva, Palmerston brzdil a oddaloval vytvoření milice; roku 1855 se mu pak podařilo milici, která se už vytvořila, prakticky rozpustit. Jak je vidět z uvedeného výčtu, pohlcují posily nejen základní masu armády; pohlcují i záložní prapory a zbavují ji kádrů. Anglie se tak podobá Montesquieuovu divochovi, který poráží strom, aby se zmocnil jeho plodů. Země po výtce hospodárná vydává místo úroků svůj vojenský kapitál. Takové jsou výsledky manévrů vlády, k níž princ Albert vyžaduje bezpodmínečnou důvěru! Není větší omyl než domněnka rozšířená na kontinentě, že Anglie má příliš málo lidí, aby mohla stavět velké armády. Roku 1815, po dvaadvacetileté válce, měla Anglie ve zbrani přes 350 000 mužů! Ale vláda úmyslně zanedbává oba prostředky: zvýšení žoldu stálé armády a doplňování milice vylosovanými branci. Co jiného však lze očekávat od ministerského předsedy, jemuž kněžna Livenová zaplatila roku 1827 dluhy a jehož táž kněžna udělala roku 1830 ministrem zahraničních věcí, od člověka, který zajistil Rusku hünkjariskeleskou smlouvou na osm let nadvládu nad Tureckem a který hünkjariskeleskou smlouvu týden předtím, než vypršela, obnovil v podobě smlouvy o Dardanelách?^{^[199]}

Roebuck oznámil včera v Dolní sněmovně, že 3. července (od úterka za týden) podá tento návrh:

„Sněmovna cítí hlubokou lítost nad útrapami, které prodělala armáda na Krymu za zimního tažení, souhlasí se zprávou svého výboru, že postup vlády byl první a hlavní příčinou pohrom, které tuto armádu postihly, a vyslovuje tímto přísnou důtku každému členu tohoto kabinetu, jehož rady vedly k tak neblahým důsledkům.“

Roebuckův návrh je tedy úmyslně namířen proti Palmerstonovi, Russellovi, Clarendonovi, Granvillovi a Lansdownovi, kteří jsou členy jak nynějšího, tak minulého kabinetu. Malý, jízlivý, thersitovsky ošklivý, avšak prohnaný a v parlamentní taktice dokonale zběhlý advokát byl k podání tohoto návrhu donucen, protože mu jeho sheffieldští voliči pohrozili, že jej, který v úterý Palmerstona obviňoval a ve čtvrtek mu odhlasoval důvěru, potrestají vyslovením nedůvěry na veřejné schůzi. Neblahé vměšování prince Alberta mezi vládu a parlament, jeho provokace vůči suverenitě parlamentu byly druhým motivem tohoto návrhu, jenž hrozí královně ztrátou „jejích důvěrných služebníků“.

O posledních činech a osudech stoupenců správní reformy a o piklech farářů zase příště.

Napsal K. Marx 23. června 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 291 z 26. června 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — tj. prvního císařství. (Pozn. red.)

b — přezdívka pro Londýňany. (Pozn. red.)

c — to už je příliš, pane! (Pozn. red.)

d — tj. inspektor přijíždějících a odjíždějících lodí. (Pozn. red.)

195 V bitvě u Waterloo (v Belgii) 18. června 1815 byla armáda Napoleona I. rozbita anglo-holandským vojskem pod velením Wellingtonovým a pruskou armádou, které velel Blücher.

196 Marx má na mysli běžné anglické úsloví „Itʼs Hamlet without the Prince“ („To je Hamlet bez prince“), které znamená, že nějaké věci chybí to hlavní.

197 „The Globe“ — zkrácený název anglického deníku „The Globe and Traveller“ [„Svět a cestovatel“], který vycházel v Londýně od roku 1803; byl to orgán whigů a v době, kdy byli u moci, vládní orgán; od roku 1866 orgán konzervativců.

198 Zde a na začátku tohoto odstavce se Marx odvolává na článek „Kritika válečných akcí na Krymu“, jehož anglická varianta je otištěna v tomto svazku (zde), a na článek „Předehra u lorda Palmerstona. — Průběh posledních událostí na Krymu“ (zde).

199 O hünkjariskeleské smlouvě viz [poznámku 63].

Smlouva o Dardanelách — je míněna londýnská konvence o mořských úžinách, kterou podepsaly 13. července 1841 Rusko, Anglie, Francie, Rakousko a Prusko na jedné straně a Turecko na straně druhé. Konvence stanovila, že Bospor a Dardanely budou v době míru uzavřeny pro válečné lodi všech států. Netýkala se však plavby v úžinách za války a přiznávala tím formálně Turecku právo, aby samo rozhodlo, zda v takovém případě propustí úžinami cizí válečné lodi.