Z parlamentu: Roebuckův a Bulwerův návrh

Karel Marx

*Z parlamentu: Roebuckův a Bulwerův návrh

Londýn 11. července. Roebuckův návrh, aby byla udělena důtka všem členům staré koaliční vlády, je, jak známo, ohlášen na příští úterý. Zatímco se v Birminghamu, Sheffieldu, Newcastlu atd. konají četná shromáždění na podporu jeho návrhu a současně se pro něj ve všech koutech Londýna veřejně podpisují petice, utíkají se poslanci do Paříže, do Neapole, na svá venkovská sídla, aby se vyhnuli hlasování. Aby zamezil tento útěk, všestranně podporovaný Palmerstonem, žádal včera Roebuck o zmocnění vyhlásit příští úterý v Dolní sněmovně „call“. „Call“je stará parlamentní formule, která od doby debaty o emancipaci katolíků upadla v zapomenutí. Při zahájení zasedání se totiž vyvolávají jména všech poslanců. Ti, kteří chybějí, mohou být zatčeni parlamentním Serjeant-of-arms^{^[a]}, musí se před shromážděnou sněmovnou veřejně omluvit a složit jistou peněžitou pokutu. Dolní sněmovna však většinou 133 hlasů proti 108 Roebuckovi použití donucovacího prostředku „call“ odepřela. Pro britský parlament a jeho tiskové orgány není ostatně nic příznačnějšího než právě postoj k Roebuckovu návrhu. Návrh nepochází od člena „oficiální“ opozice. To je jeho první vada. Je namířen nejen proti členům nynější, nýbrž i proti členům odstoupivší vlády. Není to tudíž čistě stranický manévr. Prohlašuje, že hříchy staré vlády nebyly vykoupeny vytvořením nové vlády. Otvírá cestu k návrhu na pohnání vlády k odpovědnosti. To je druhá velká vada tohoto návrhu. Oficiální opozice chce přirozeně vést parlamentní boj jen „v mezích výměny ministrů“. Je daleka toho, aby bojovala proti odpovědnosti ministrů. Klika Outs^{^[b]} se stará o zachování ministerské všemohoucnosti neméně úzkostlivě než klika Ins^{^[c]}. Umění parlamentního boje spočívá právě v tom, že v šarvátce není nikdy zasažen úřad, nýbrž vždy jen jeho okamžitý držitel, a i ten jen do té míry, aby v témž okamžiku, kdy padl jako ministr, mohl povstat jako kandidát na ministra. Oligarchie se nezvěčňuje tím, že drží moc stále v jedné a téže ruce, nýbrž tím, že střídavě pouští moc z jedné ruky, aby ji druhou rukou zachytila. Toryové jsou tudíž s Roebuckovým návrhem právě tak nespokojeni jako whigové.

Pokud jde o tisk, jsou zde rozhodující „Times“. Který list se hlasitěji dožadoval vytvoření Roebuckova výboru, dokud mohl posloužit jednak k výměně ministrů, jednak jako ventil veřejných vášní? Ale který list zachovává zarputilejší mlčení než právě „Times“ od chvíle, kdy Roebuck zachází dál a opíraje se o výsledky práce svého výboru hrozí výslovně všem členům koalice důtkou parlamentu? Roebuckův návrh pro ně neexistuje; včerejší mezihra v parlamentě s „call“ pro ně neexistuje; shromáždění V Birminghamu, Sheffieldu atd. v jejich sloupcích neexistují. Sám Roebuck není ovšem Brutus. Jednak ho whigové za jeho dlouholeté služby mizerně odměnili. Jednak za ním stojí jeho voliči. Je představitelem volebního obvodu s početným voličstvem, kterému musí platit popularitou, neboť mu nemůže zaplatit v hotovosti. A konečně úloha moderního Warwicka, parlamentního tvůrce králů, je pro ctižádostivého, ale dosud málo úspěšného advokáta jistě velmi přitažlivá. Toryové nemohou ovšem jako opozice bojovat proti Roebuckovu návrhu stejným způsobem jako whigové. Snaží se jej proto předběhnout. To je tajemství Bulwerova návrhu na vyslovení nedůvěry vládě, který se opírá o podivná odhalení lorda Johna Russella o vídeňské konferenci. Bulwerův návrh se pohybuje jen „v mezích výměny ministrů“. Odnímá osud vlády z rukou Roebuckových. Jestliže projde, budou to toryové, kdo svrhnou whigy, a jakmile budou u vlády, nedovolí jim konvenční „velkodušnost“, aby využívali svého vítězství a dále podporovali Roebucka. Ale vychytralost toryů umožňuje zároveň Palmerstonovi, aby použil starých parlamentních kouzel. Russellovo propuštění, ať dobrovolné nebo vynucené, odrazí Bulwerův návrh, jako Bulwer odrazil návrh Roebuckův. Russellovo odstoupení by nepochybně znamenalo pád Palmerstonova kabinetu, kdyby k němu nedošlo těsně před koncem zasedání. Nyní však naopak jeho život patrně prodlouží. Je-li tomu tak, pak jistě žádný anglický ministr před Palmerstoncm nevyužil tak obratně a s takovým štěstím reptání lidu k tomu, aby se vnutil parlamentním stranám, a malicherných parlamentních zájmů, frakcí a formalit k tomu, aby se vnutil lidu. Podobá se zpropadenému staříkovi, kterého námořník Sindibád nemohl setřást, jakmile jednou dovolil, aby si mu sedl na ramena.

Napsal K. Marx 11. července 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 323 ze 14. července 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).

a — disciplinární úředník Dolní sněmovny, jehož povinností je vyvést, případně zatknout rušitele pořádku. (Pozn. red.)

b — opoziční. (Pozn. red.)

c — vládní. (Pozn. red.)