Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Pád Karsu
III
2. srpna telegrafuje lord Cowley z Paříže, že „hrabě Walewski předvídá námitky proti návrhu“, který jménem Porty předložil Clarendon. Tím se bystrému hraběti Clarendonovi dostává příležitosti, aby v depeši z 3. srpna projevil své vlastenecké zanícení a zdůraziil francouzské vládě ohromné důsledky, které pravděpodobně vzniknou, padne-li Kars a Erzerum do rukou Rusů. Následujícího dne, 4. srpna, dostává Clarendon z Paříže tento telegram:
„Telegraficky
Lord Cowley hraběti ClarendonoviPaříž 4. srpna 1855
Francouzská vláda se nebude stavět proti navrhované výpravě Ömera paši do Malé Asie za předpokladu, že se početní stav tureckých vojsk u Sevastopolu nesníží.“
Nehledě na podmínečnou formu je to bezpodmínečné přijetí návrhu, který 1. srpna předložil Clarendon jménem Porty a podle něhož měla být Ömeru pašovi předána vojska umístěná v Jevpatoriji a na jejich místo měl přijít kontingent generála Viviana. Téhož dne Clarendon telegrafoval Redcliffovi:
„4. srpna. Ömer paša může jít na pomoc Karsu za předpokladu, že nesníží početní stav svého tureckého vojska u Sevastopolu a nenaruší posádku v Jenikale.“
Francouzská vláda protestovala jen proti snížení počtu tureckého vojska u Sevastopolu. Anglická vláda k tomu přidává další překážku a obstavuje i turecké vojsko v Jenikale. 8. srpna obdržel Clarendon dopis od generála Williamse, datovaný v Karsu 14. července, v němž se oznamuje, že generál Muravjov provedl 11. a 12. července průzkum poblíž pevnosti a že 13. července
„se objevil s celou svou armádou na pahorcích, které se zvedají na jih od Karsu a jsou klíčem naší obrany; když se jich v roce 1828 nepřítel zmocnil, Kars padl“.
Dopis končí těmito slovy:
„Právě jsem se dozvěděl, že ruský generál očekává posily z Bayazitu přes Gumri a že jednotky, které byly nedávno vypuzeny z posádek na čerkeském pobřeží, také pochodují do nitra Gruzie a mohou se účastnit budoucích operací v Malé Asii“ (čís. 276).
Když se Clarendon dověděl o ruských posilách, začal znovu horlivě usilovat o zmenšení tureckých sil. Okamžitě sedá a doplňuje svůj index militum prohibitorum[a] tímto telegramem:
„Telegraficky
Hrabě Clarendon lordu RedcliffoviMinisterstvo zahraničních věcí 9. srpna 1855
Kontingent generála Viviana nechť se okamžitě přesune do Jevpatorije. Tamější turecké vojsko, 10 000 nebo 12 000 mužů, odejde s Ömerem pašou do Redut-Kale. Počty tureckých jednotek v Balaklavě a v Kerči nesnižovat. Turecké síly, které půjdou s Ömerem pašou do Redut-Kale, nechť jsou doplněny na patřičné počty vojskem z Bulharska či odjinud, ne však z Krymu.“
Vidíme tedy, jak Clarendon opět rozšiřuje okruh zákazů. Vzpomněl si, že podle zprávy podplukovníka Simmonse z 15. července Ömer paša zamýšlel vzít s sebou „část své armády, která je zde“ (v Balaklavě) „a v Kerči, tj. 25 000 mužů pěchoty a 3000 mužů jezdectva z Jevpatorije a příslušné dělostřelectvo“, a proto nyní zakazuje Portě dotýkat se kerčské posádky a rozšiřuje Bonapartovu námitku proti odsunutí tureckých vojsk od Sevastopolu na celý Krym, s výjimkou Jevpatorije, a dokonce i počet vojska z tohoto místa snižuje na 10 000 nebo 12 000 mužů místo 20 000, o nichž se zmiňoval ve své depeši francouzské vládě z 1. srpna. S jakýmsi klaunovským humorem ponechává Portě na vůli, aby se poohlédla po vojsku „odjinud“. V Londýně naplnil bombu a nyní může klidně čekat, až vybuchne v Cařihradě.
V Clarendonově depeši Redcliffovi ze 16. července nás překvapilo toto místo:
„Kdyby se však Ömer paša, který, jak se dovídáme, má v úmyslu odjet do Cařihradu, skutečně rozhodl vzít s sebou kteroukoli část své armády do Redut-Kale, vláda Jejího Veličenstva by k tomuto postupu neměla připomínky.“
Avšak z dopisu Fuada efendiho Redcliffovi z 31. července, z Redcliffovy odpovědi ze 4. srpna a z Redcliffova dopisu z 8. srpna (viz dokument čís. 282 a přílohy) vysvítá, že Clarendonova depeše ze 16. července do 8. srpna ještě do Cařihradu nedošla. Fuad paša ve svém dopise píše, že zahájené přípravy (mingrelské výpravy) byly pozastaveny, neboť „očekávaná oficiální a rozhodná odpověď“ (z Londýna) „dosud nedošla“, a obhajuje turecký plán mingrelské výpravy proti „podstatě anglických depeší“, podle nichž „posily musí být poslány přes Erzerum trapezuntskou cestou“. Redcliffe ve své odpovědi ze 4. srpna píše, že
„když byl nedávno vyzván, aby oznámil názor své vlády, plnil tuto povinnost s bolestným vědomím těžkostí, které Porta prožívá“,
neboť názor, „který byl nucen oznámit“, musel vést k tomu, že se tyto těžkosti ještě zhorší, a dodává:
„I když vláda Jejího Veličenstva se rozhodně vyslovila pro přímější operaci přes Trapezunt a Erzerum, její námitky proti diverzi směrem od Čerkeska by se s veškerou pravděpodobností zmírnily, kdyby síly, jichž mělo být použito, byly kompaktní a spolehlivé.“
V depeši Clarendonovi z 8. srpna si Redcliffe stěžuje, že vláda
„stále celou vahou prosazuje Trapezunt jako jedinou opravdovou vyhlídku na pomoc... Vojenská místa jsou rozhodně pro ni“ (pro mingrelskou výpravu)... „Přestože mnoho důvodů mluví ve prospěch energické podpory jediného reálného plánu pomoci, oznámil jsem Portě otevřeně opačné názory své vlády.“
Clarerndonovu odpověď (z 20. srpna) na tuto poslední Redcliffovu depeši je nutno posuzovat z dvojího hlediska: s ohledem na Redcliffovo tvrzení, že podle jeho názoru byla anglická vláda až do 8. srpna proti mingrelské výpravě, a s ohledem na plán, který Clarendon 1. srpna odeslal do Paříže jako vlastní plán Porty. Pokud jde o první bod, Clarendon prohlašuje (viz. čís. 283):
„Různá moje telegrafická sdělení a má depeše ze 4. t.m., které jste snad obdržel po odeslání Vaší depeše, Vám ukáží, že vláda Jejího Veličenstva spolu s vládou francouzského císaře svolily, aby se Ömer paša odebral do Asie a provedl diverzi na pomoc Karsu; vláda Jejího Veličenstva v tomto případě již netrvá na svém původním stanovisku, že pomoc by měla být poskytnuta přes Trapezunt.“
Podle Modré knihy neposlal Clarendon žádnou telegrafickou depeši kromě depeše ze 14. července, v níž protestoval proti mingrelské výpravě a vyzýval Turky, aby ustoupili k Erzerumu a Karsu, a kromě depeše z 9. srpna, kterou ovšem Redcliffe nemohl obdržet 8. srpna. Je tedy zjevná lež, mluví-li o „různých telegrafických sděleních“, v nichž odvolal veto britské vlády proti mingrelské výpravě. Proč se neodvolává na svou depeši z 16. července? Protože ta figuruje jen v Modré knize, byla napsána jen pro Modrou knihu a nikdy neopustila ministerstvo zahraničních věcí na Downing Street. Redcliffe, jako by si byl vědom léčky, která mu byla nastražena, píše 13. srpna Clarendonovi (čís. 286):
„Právě jsem se seznámil s obsahem telegrafického sdělení Vašeho Lordstva, datovaného 9. t.m. Nepochybuji, že souhlas vlády Jejího Veličenstva s pokusem o diverzi od Redut-Kale vyvolá největší uspokojení jak turecké vlády, tak i Ömera paši. Obsah předchozího sdělení, které se vyslovovalo výlučně pro postup na Kars přes Trapezunt, způsobil zjevné zklamání.“
Redcliffc neví nic o Clarendonových „různých telegrafických sděleních“. Ví jen o předchozím sdělení, které se „výlučně“ vyslovovalo pro výpravu přes Trapezunt. Má na mysli sdělení z 13. července, které bylo potvrzeno telegramem ze 14. července. O existenci depeše ze 16. července vůbec nic neví. Zdůrazňujeme to ze zcela prostého důvodu. I zběžné nahlédnutí do karských dokumentů stačí každému k tomu, aby zjistil, že britská vláda po celou dobu usilovala o zmaření plánů Porty. Avšak falzifikace, zkomoleniny a lži, které jsme odhalili, dokazují, že si britská vláda byla své falešné hry vědoma, a prozrazují, že měla předem promyšlený plán, který se neodvážila otevřeně přiznat.
Posuďme nyní Clarendonovu depeši z 20. srpna z jiného hlediska.
„Ömer paša,“ říká Clarendon, „bude moci jako velitel sultánových vojsk volně řídit pohyby svých jednotek tak, aby co nejvíc prospěly společné věci; vlády omezují jeho kroky jedině podmínkou, že asijský pochod nepovede v žádném případě ke zmenšení tureckých sil nasazených u Sevastopolu a v Jenikale, přičemž tureckého kontingentu pod velením generála Viviana může být použito jako náhrady za turecké jednotky, které si Ömer paša vezme z Jevpatorije.“
Podle zprávy, kterou Clarendon poslal 1. srpna do Paříže, navrhla Porta, aby vojska v Jevpatoriji byla dána pod velení Ömera paši a aby turecká armáda u Sevastopolu zůstala nedotčena. Jak může Clarendon nazývat pouhé přijetí vlastního návrhu Porty „omezením kroků Ömera paši“? Mohl však na druhé straně postupovat jinak? Vždyť právě ta Redcliffova depeše, na niž odpovídá, mu připomíná, že Ömer paša počítá se 17 000 muži z Balaklavy, 3000 muži z Kerče atd. Tudíž to, co figuruje v Clarendonově zprávě do Paříže jako vlastní návrh Porty, je nyní Portě ukládáno jako rada jejích západních spojenců.
Do 13. srpna — právě měsíc ode dne, kdy Ómer paša navrhl spojeneckým generálům svou mingrelskou výpravu — jednala Porta s bolestným přesvědčením, že britská vláda je proti této výpravě, a proto všechny její přípravy na pomoc Karsu visely na vlásku. Teprve 13. srpna se Porta konečně zbavuje této noční můry a s uspokojením se dovídá, že její západní spojenci souhlasí s usnesením, které přijala 22. července. Konečně bude moci obrátit svou energii proti Muravjovovi, místo aby ji obracela proti Clarendonovi. 15. srpna se sešla Osmanská rada[b], aby projednala nejúčinnější prostředky, jak pomoci Karsu. Výsledek tohoto jednání je stejně překvapující jako neočekávaný.
„Ömer paša,“ píše Redcliffe ve své zprávě Clarendonovi z 16. srpna (čís. 294), „se co nejrozhodněji staví proti plánu, který byl telegraficky sdělen z Londýna a podle něhož se má turecký kontingent umístit v Jevpatoriji, a není ochoten převzít odpovědnost za velení výpravě, nebude-li tureckým jednotkám u Sevastopolu dovoleno se jí zúčastnit.“
Jak vidíme, tvrdí se teď o jevpatorijském plánu, který byl údajně odeslán 23. července do Londýna, že byl sdělen 9. srpna z Londýna do Cařihradu.
16. srpna poslal Clarendonovi depeši také podplukovník Simmons (čís. 297):
„Musím Vašemu Lordstvu sdělit, že když serasker obdržel od lorda Stratforda de Redcliffe zprávu, podle níž vláda Jejího Veličenstva nařídila přemístění tureckého kontingentu do Jevpatorije, předal tuto zprávu Jeho Výsosti Ömeru pašovi; Ömer paša, který je přesvědčen, že tento přesun neumožní Portě získat potřebné síly, aby mohla podniknout v Asii nějakou operaci na záchranu karské armády, vypracoval hlášení seraskerovi... Ömer paša sice naléhá, aby si s sebou mohl vzít své jednotky od Sevastopolu, ale současně je ochoten část z nich spolu s tureckým vojskem v Kerči předat do anglo-tureckého kontingentu v takovém počtu, který je zapotřebí pro jeho doplnění na plný stav... Pašův návrh se mi jeví jako jediný, který skýtá nějakou naději na záchranu karské armády, uvážíme-li podmínku, kterou, jak je Jeho Výsosti známo, stanovily anglická a francouzská vláda, že nesmí dojít k žádnému podstatnému zmenšení sil na Krymu, což znamená, že první návrh, který Ömer paša předložil generálům a o němž jsem podal zprávu 15. července, nemůže být uskutečněn. Paša pochybuje o tom, zda se nyní výprava uskuteční včas, aby zachránila karskou posádku, ale i když se to nepodaří, v každém případě výprava zabrání nepříteli zachytit se v erzerumském pašaliku a připravit se tam na další postup do vnitrozemí při příštím tažení.“
Memorandum Ömera paši seraskerovi, o němž se podplukovník Simmons v této depeši zmiňuje, je přiloženo k Redcliffovu dopisu Clarendonovi z 16. srpna. Vyjímáme z něho tyto úvahy Ömera paši:
„Jednotky, které jsou nyní v Jevpatoriji, jsou různorodé, skládají se z Tunisanů a Egypťanů a chybějí jim prostředky pro dopravu po souši. Nejsou schopny vytálmout do pole ani manévrovat... Vzhledem k tomu, že bude nutné bojovat v poli za nadcházející zimy, nemohli by Egypťané, kdyby měli jít do Asie, provádět nutné manévry, neboť pocházejí z horkého podnebí, a protože armáda má různorodé složení, byla by jen malá naděje na úspěch. Uskutečněním tohoto plánu by byla rozrušena jednota osmanské i anglické armády, a je třeba mít na paměti, že na jednotě armády závisí ve válce do značné míry její energie, ne-li sama existence... Paša podotýká, že každý generál, který vede válku, by měl předem uvážit nejobtížnější okolnosti, do nichž se může vývojem válečných událostí dostat, a co nejvíc se zajistit proti neúspěchu. Bere v úvahu případ, že by karská armáda byla zničena před jeho příchodem do Asie a že by Rusové postoupili až za toto místo, a prohlašuje, že v takovém případě by se s armádou, která se skládá z různorodého materiálu a jíž nemůže plně důvěřovat, ocitl v podobných nesnázích, jako je nyní asijská armáda...
Každý generál, jemuž je svěřena nějaká operace, musí souhlasit s operací i se způsobem jejího provedení, aby mohl nést odpovědnost za její průběh. Bude-li anglo-turecký kontingent doplněn na plný stav oddíly, které mohou být vzaty z Bulharska a Kerče, početně se téměř vyrovná divizím, kterým velí Ömer paša. Pokud jde o počty spojeneckých armád, nemusí dojít k žádnému snížení, bude-li s jeho názory vysloven souhlas. Kdyby se naopak postupovalo podle plánu poslaného z Londýna, byl by narušen systém doplňování jevpatorijské posádky, který zavedl serasker, a to by muselo mít nevyhnutelně za následek zdržení, neboť by bylo nutné vytvořit úplně novou organizaci.“
Přirozenými následky plynoucími z londýnského plánu by podle názoru Ömera paši bylo zničení poslední bojeschopné turecké armády, rozrušení jednoty anglické i osmanské armády, svévolné obětování egyptských a tuniských vojáků, narušení systému doplňování tureckých vojsk v Jevpatoriji, nevyhnutelné zdržení, zničení jeho vlastní vojenské pověsti a vystavení mingrelské armády témuž osudu, který stihl posádku Karsu. Když lord Redcliffe sděluje Clarendonovi tento rozhodný protest, nedává ani v nejmenším najevo, že by právě jeho prostřednictvím — jak se teď říká — byla Porta předala lordu Clarendonovi právě takový plán.
Máme tedy nový a nezvratný důkaz, že návrh Porty, tak jak figuruje v depeši z 23. července, je londýnský padělek a že když jej Clarendon předkládal v depeši z 1. srpna ke schválení francouzské vládě, byl si plně vědom, že se dopouští hrubého podvodu.
Clarendonův plán působil přesně tak, jak měl jeho původce v úmyslu; Porta sice byla konečně vyrozuměna, že britská vláda souhlasí s tureckou výpravou vcelku, ale současně se dozvěděla, že se britská vláda staví proti všem jednotlivostem výpravy, potřebným k jejímu uskutečnění. Napřed byla nucena promarnit měsíc času bojem proti Clarendonovu erzerumskému plánu, a nyní musí promarnit ještě cennější měsíc srpen odporem proti jeho plánu jevpatorijskému.
K depeši Clarendonovi z 20. srpna přikládá Redcliffe další memorandum Ömera paši, které se v podstatě podobá předešlému, ale má tento dodatek (viz čís. 296):
„Každý generál, který by podnikl takovou operaci proti všem vojenským pravidlům, by obětoval svou vojenskou pověst a navíc by ohrozil celé spojenectví. Nemám v úmyslu učinit jedno ani druhé.
I kdybych přijal tento úkol, věci by to neprospělo.“
Vojsko v Jevpatoriji líčí jako „neukázněné, všelijak promíchané a nezkušené vojáky“.
Ömer paša informuje 20. srpna Simmonse (viz čís. 298, Simmons Clarendonovi) o situaci v Karsu, jak o ní podal zprávu seraskerův pobočník, který opustil Kars 5. a do Cařihradu přijel 19. srpna:
„V době jeho odjezdu nebylo ve skladech ve městě Karsu víc potravin, než stačí pro posádku na měsíc či nejvýš na pět týdnů. Rovněž munice se posádce nedostávalo. To ovšem nemá zřejmě velký význam, neboť generál Muravjov prohlásil své armádě, která po obdržení posil má nyní údajně asi 50 000 mužů, že Kars vyhladoví a zmocní se města bez jediného výstřelu... Rusové přiměli obyvatelstvo, aby v okruhu osmi hodin pochodu (28 mil) kolem Karsu odvezlo všechny potraviny... Posádka Erzerumu má 6000 mužů pravidelného a 12 000 mužů nepravidelného vojska, z nepravidelného vojska však mnozí odcházejí a rozptylují se.“ „Z rozhovoru s Ömerem pašou“ — říká Simmons — „je zřejmé, že Porta je hluboce dotčena neutěšenou situací v Asii a je téměř zoufalá nad tím, že karskou posádku, tj. 16 000 mužů s téměř 200 děly, z nichž je asi 70 polních, koncem tohoto měsíce nebo počátkem září zcela jistě ztratí... Porta je velmi zarmoucena a zklamána takovou ztrátou času a tím, že pařížská a londýnská vláda, jakož i vojenská místa na Krymu nebraly věci tak vážně, jak se jeví Portě, ale měly námitky proti návrhům, které dosud byly předkládány s úmyslem zlepšit postavení Porty a uchránit ji před katastrofou.“
21. srpna na zasedání rady Porty (čís. 299, Simmons Clarendonovi z 23. srpna)
„bylo rozhodnuto jednat s největší energií a využít všech prostředků, které má Porta k dispozici, k provedení plánu navrženého Ömerem pašou... Bylo usneseno poslat vyslancům Francie a Anglie nótu, v níž jsou informováni o rozhodnutí Porty a vyzýváni, aby získali pomoc loďstev svých vlád pro dopravu osmanských vojsk, dělostřelectva, zavazadel a pozemních dopravních prostředků na asijské pobřeží... Když“ (Porta) „učinila vše, co bylo v jejích silách, aby uskutečnila pochod na pomoc karské armádě a obnovila své postavení v Asii, zbavuje se odpovědnosti za jakoukoli katastrofu, k níž by mohlo dojít proto, že nebyl uskutečněn žádný z plánů, které za účelem pomoci Karsu předložila. Aby mohla zahájit přesun, posílá nyní turecká vláda své lodě do Sozopolu, kde se vojska začnou naloďovat atd.; ale vzhledem k tomu, že anglo-turecký kontingent dostal z Londýna rozkaz přesunout se do Jevpatorije, byla Porta zřejmě poněkud na pochybách, zda tento rozhodný krok učinit.“
Tak se blíží konec srpna a Porta se stále ještě cítí vázána ve svých krocích Clarendonovým jevpatorijským plánem; její obavy jsou tím větší, čím chmurnější zprávy docházejí z Karsu, až si nakonec vynucuje na Redcliffovi, který v té době navštívil Sevastopol, aby poslal tuto telegrafickou zprávu (čís. 290):
„Lord Redcliffe hraběti Clarendonovi
U Sevastopolu 26. srpna
Žádám, aby mi sem bylo definitivně a bezodkladně sděleno, zda si Ömer paša může vzít z Balaklavy všechno turecké vojsko nebo jeho část za předpokladu, že bude nahrazeno jiným ve stejné početní síle, a zda má kontingent generála Viviana v tom případě volnost zaujmout postavení u Sevastopolu, místo aby se přesunoval do Jevpatorije. Ömer paša je očekáván každým dnem. Podmiňuje svou výpravu tím, že bude mít moc jednat tak, jak je výše uvedeno. Náležitě to odůvodnil. Můžeme-li poskytnout dopravní prostředky, mohou se vojska, jak se zdá, do měsíce vylodit v Redut-Kale. Rusové, ohrožující Erzerum, se stáhli směrem na Kars. Podle zdejších zpráv měla turecká armáda počátkem srpna zásoby asi na dva měsíce.“
__________________________________
Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).a — seznam zakázaných vojsk. (Pozn. red.)
b — tj. turecká státní rada. (Pozn. red.)