Indické povstání

Karel Marx

Indické povstání

Londýn 14. srpna 1857

Když se poprvé objevily zprávy z Indie, doručené 30. července terstským telegrafem a 1. srpna indickou poštou,^{^[a]} poukázali jsme hned na to, že zpráva o dobytí Dillí, jak o tom svědčí její obsah i datování, je pouhá kachna, velmi nepovedená napodobenina nezapomenutelného pádu Sevastopolu. Ale důvěřivost Johna Bulla je tak bezmezná, že jeho ministři, jeho spekulanti a jeho tisk jej vskutku dokázali přesvědčit, že právě ty zprávy, které jasně ukazovaly, že generál Barnard zaujímá pouze defenzívní postavení, obsahují doklady o úplném rozdrcení jeho nepřátel. Tento sebeklam se den ze dne stupňoval, až konečně nabyl takové síly, že i muže v podobných věcech tak ostříleného, jako je generál sir de Lacy Evans, svedl k tomu, aby večer 12. srpna prohlásil za nadšeného ohlasu Dolní sněmovny, že věří v pravdivost pověstí o dobytí Dillí. Po tomto směšném vystoupení byla však už bublina zralá k prasknutí a příštího dne, 13. srpna, zatímco se čekalo na poštu z Indie, došly postupně telegraflcké zprávy z Terstu a z Marseille, jež neponechávaly nikoho na pochybách o tom, že 27. června bylo v Dillí stále ještě všechno při starém, že generál Barnard byl stále ještě odsouzen k defenzívě, byl však znepokojován častými prudkými výpady obležených, a proto byl rád, že se prozatím dokázal udržet.

Podle našeho názoru přinese příští pošta pravděpodobně zprávy o ústupu anglické armády nebo alespoň údaje nasvědčující tomu, že se takový ústup chystá. Je nepochybné, že délka dillíských hradeb vylučuje možnost, že by je obránci mohli skutečně všude účinně obsadit, a naopak vybízí k soustředěným a překvapivým coups de main^{^[b]}. Zdá se však, že generál Barnard je spíš přívržencem evropského pojetí opevněňých měst, obléhání a bombardování a nemá sklon k oněm odvážným výstřednostem, jimiž sir Charles Napier uměl ohromovat mysl Asijců. Říká se sice, že jeho síly vzrostly asi na 12 000 mužů, 7000 Evropanů a 5000 „spolehlivých domorodců“; naproti tomu se však nepopírá, že vzbouřenci dostávají denně nové posily, takže se dá právem předpokládat, že početní nepoměr mezi obléhajícími a obléhanými se nezměnil. Kromě toho jediný bod, jehož přepadem by si generál Barnard mohl zajistit určitý úspěch, je palác Mughalů, který zaujímá dominující postavení. Přístup k paláci od řeky bude však zřejmě v nastávajícím období dešťů neschůdný a útok na palác mezi Kašmírskou branou a řekou by pro útočníka znamenal obrovské riziko v případě neúspěchu. A konečně je nepochybné, že s příchodem dešťů se hlavním cílem generálových operací stane zajištění komunikační a ústupové linie. Zkrátka nemáme příčinu k domněnce, že by se v nejnevýhodnějším ročním období odvážil se svými stále ještě nedostatečnými silami takového rizika, k jakému se neodhodlal ve vhodnější době. Přestože se londýnský tisk záměrně snaží nevidět pravý stav věcí, vyskytují se v nejvyšších kruzích vážné obavy, jak o tom svědčí orgán lorda Palmerstona „Morning Post“. Prodejní pánové z tohoto listu nás informují:

„Máme obavy, že ani příští pošta nepřinese zprávy o dobytí Dillí; ale najisto očekáváme, že zprávu o pádu této bašty rebelů dostaneme, jakmile jednotky, které jsou nyní na pochodu, aby se připojily k obléhatelům, dorazí s dostatečným počtem těžkých děl, jichž se patrně stále ještě nedostává.“

Je zřejmé, že britští generálové způsobili svou slabostí, kolísáním i vyslovenými chybami, že Dillí bylo povýšeno na politické a vojenské středisko indického povstání. Ústup anglické armády po dlouhém obléhání nebo pouhé setrvávání v defenzívě se bude považovat za naprostou porážku a bude znamením k všeobecnému povstání. Kromě toho by se v britských jednotkách značně zvýšila úmrtnost, před níž je dosud chránilo velké vzrušení, které vždy provází obléhání plné výpadů a srážek, a také naděje, že se brzy krvavě pomstí svým nepřátelům. Pokud jde o povídání, že hindové jsou apatičtí nebo že dokonce sympatizují s britským panstvím, to je všechno nesmysL Knížata, jako praví Asijci, čekají na svou příležitost. Lid v celém bengálském presidentství, tam kde není udržován v poslušnosti hrstkou Evropanů, si žije v blažené anarchii; ale tam také není nikdo, proti komu by mohl povstat. Bylo by směšné quid pro quo^{^[c]} očekávat, že indické povstání bude mít rysy evropské revoluce.

V madráském a bombajském presidentství, kde se armáda dosud nebouří, se lid ovšem nepohnul. A konečně Paňdžáb je dosud nejdůležitějším střediskem evropských vojsk, zatímco tamější domorodá armáda je odzbrojena. K povstání v Paňdžábu by bylo třeba, aby s veškerou svou vahou vystoupila sousední polonezávislá knížata. Ale že tak rozvětvené spiknutí, jaké vyvolala bengálská armáda, nemohlo být v tak obrovském měřítku uskutečněno bez tajné součinnosti a podpory domorodců, zdá se právě tak jisté jako to, že velké obtíže, na něž narážejí Angličané při obstarávání potravin a dopravních prostředků — a to je hlavní příčina pomalého soustřeďování jejich jednotek — nesvědčí o přátelském smýšlení rolnictva.

Ostatní zprávy obsažené v telegraílckých depeších jsou důležité potud, že ukazují, jak povstání propuká až na nejvzdálenějším okraji Paňdžábu — v Péšávaru — a na druhé straně, jak postupuje směrem na jih od Dillí k bombajskému presidentství, přes posádková místa v Džhánsí, Ságaru, Indauru, Mahú, až nakonec dospěje k Aurangábádu, pouhých 180 mil severovýchodně od Bombaje. Pokud jde o Džhánsí v Bundelkhandu, je třeba poznamenat, že je opevněno, a může se tak stát dalším střediskem ozbrojené vzpoury. Naproti tomu se tvrdí, že generál Van Cortlandt porazil vzbouřence u Sirsy, když táhl od severozápadu, aby se připojil k silám generála Barnarda u Dillí, od něhož je stále ještě vzdálen 170 mil. Musí projít Džhánsí, kde opět narazí na vzbouřence. Pokud jde o přípravy prováděné britskou vládou, lord Palmerston se asi domnívá, že nejkratší cesta vede největší oklikou, a proto posílá jednotky kolem mysu Dobré naděje místo přes Egypt. Když bylo několik tisíc mužů určených pro Čínu zastaveno na Cejlonu a posláno do Kalkaty, kam 2. července opravdu přibyt 5. fyzilírský pluk, viděl v tom Palmerston příležitost k nejapnému žertu na účet těch svých poslušných poslanců, kteří si ještě dovolovali pochybovat, že jeho Čínská válka přišla „jako na zavolanou“.

Napsal K. Marx 14. srpna 1857
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5104 z 29. srpna 1857

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:

a Jde o nepravdivou zprávu, že bylo dobyto Dillí — viz zde. (Pozn. red.)

b — náhlým úderům, přepadům. (Pozn. red.)

c — zaměňování, matení pojmů. (Pozn. red.)