Karel Marx
Historie obchodu s opiem[418]
K zákazu obchodu s opiem v Číně došlo proto, že britská vláda převzala opiový monopol v Indii. Kruté tresty uvalované zákonodárcem Nebeské říše na vlastní neposlušné poddané měly právě tak malý úspěch jako strohé zákazy uplatňované v čínských celnicích. Dalším důsledkem morálního odporu Číňanů bylo to, že Angličané demoralizovali císařské úředníky, celníky a mandaríny vůbec. Korupce, která se zažírala do srdce byrokracie Nebeské říše a ničila tvrz patriarchálního řádu, se do říše pašovala spolu s bednami opia z anglických skladištních lodí zakotvených ve Whampoa.
Obchod s opiem, živený Východoindickou společností a marně potíraný ústřední vládou v Pekingu, nabýval postupně větších rozměrů, takže v roce 1816 už činil asi 2 500 000 dolarů. Když byl v témž roce uvolněn obchod v Indii — s jedinou výjimkou obchodu s čajem, který stále zůstává monopolem Východoindické společnosti — znovu to mocně povzbudilo činnost anglických pašeráků. Roku 1820 vzrostl počet beden propašovaných do Číny na 5147, roku 1821 na 7000 a roku 1824 na 12 639. Mezitím čínská vláda zasílala výhružné výstrahy cizím obchodníkům, kromě toho trestala hongkongské kupce, o nichž se věděla, že jim pomáhají, stíhala usilovně domácí konzumenty opia a na celnicích zavedla přísnější opatření. Konečný výsledek, stejně jako po podobných snahách v roce 1794, byl ten, že skladiště opia se přesunula z nespolehlivé operační základny do spolehlivější. Z Macaa a Whampoa byla přemístěna na ostrov Ling-ting u ústí řeky Kantonu a tam měla zůstat natrvalo zařízena na lodích, které byly po zuby ozbrojeny a obsazeny početnou posádkou. A právě tak, když se čínské vládě dočasně podařilo zastavit činnost starých kantonských firem, přešel obchod pouze do jiných rukou: převzali jej drobnější obchodníci, kteří v něm byli ochotni pokračovat přes všechno riziko a jakýmikoli prostředky. Protože se tak vytvořily ještě příznivější podmínky, vzrostl obchod s opiem za deset let, od roku 1824 do roku 1834, z 12 639 na 21 785 beden.
Stejně tak jako roky 1800, 1816 a 1824, byl i rok 1834 mezníkem v historii obchodu s opiem. Východoindická společnost tehdy ztratila nejen své privilegium na obchodování s čínským čajem, ale musela vůbec zastavit všechnu obchodní činnost a zanechat jí. Když se tak společnost přeměnila z obchodní instituce v instituci čistě administrativní, byl obchod s Čínou vydán úplně napospas anglickým soukromým podnikatelům, kteří se na něj vrhli s takovým elánem, že už v roce 1837 bylo přes zoufalý odpor vlády Nebeské říše do Číny úspěšně propašováno 39 000 beden opia v ceně 25 miliónů dolarů. Je třeba všimnout si tu dvou okolností: za prvé, že při každé fázi rozvoje vývozního obchodu do Číny od roku 1816 připadal neúměrně velký a stále vzrůstající podíl na pašování opia; a za druhé, že tou měrou, jakou postupně ustupoval otevřený obchodní zájem angloindické vlády na obchodu s opiem, nabýval na důležitosti její fiskální zájem na tomto podloudném obchodu. V roce 1837 se nakonec čínská vláda dostala do situace, kdy už nemohla déle odkládat rozhodnou akci. Neustálý odliv stříbra způsobený dovozem opia začal rozvracet státní pokladnu i peněžní oběh Nebeské říše. Jeden z nejvýznamnějších čínských státníků, Sü Naj-cʼ navrhl, aby byl obchod s opiem legalizován a aby se na něm vydělávalo; ale po důkladném projednání, jehož se zúčastnifl všichni vysocí úředníci říše a které trvalo přes rok, se čínská vláda rozhodla, že „tento hanebný obchod nemá být legalizován, protože napáchal obyvatelstvu mnoho zla“. Už v roce 1830 by bylo pětadvacetiprocentní clo vyneslo příjem 3 850 000 dolarů. V roce 1837 by bylo vyneslo dvojnásobek, jenže barbaři z Nebeské říše odmítli zavést daň, jejíž výnos by stoupal přesně tou měrou, jak by pokračoval úpadek jejich lidu. V roce 1853 setrval nynější císař Sien-feng na zásadové politice svých předků za ještě zoufalejších okolností a s plným vědomím, že všechno úsilí o zastavení vzrůstajícího dovozu opia je marné. Mimochodem bych poznamenal, že když císař stíhal požívání opia jako kacířství, poskytl těm, kdo s opiem obchodovali, všechny výhody náboženské propagandy. Mimořádná opatření čínské vlády v letech 1831, 1838 a 1839, jež vyvrcholila tím, že do Kantonu přišel vládní komisař Lin, který dal zabavit a zničit pašovaně opium, poskytla záminku k první anglo-čínské válce, jejíž výsledky vedly k čínskému povstání, k úplnému vyčerpání císařské pokladny, k úspěšnému pronikání Ruska od severu a k ohromnému rozmachu obchodu s opiem na jihu. Třebaže obchod s opiem byl odsouzen ve smlouvě, kterou Anglie skončila válku rozpoutanou a vedenou na ochranu tohoto obchodu, provozoval se od roku 1843 dál prakticky beztrestně. V roce 1856 se dovoz odhadoval asi na 35 miliónů dolarů a v témž roce činily příjmy angloindické vlády z opiového monopolu 25 miliónů dolarů, přesně šestinu jejích celkových státních příjmů. Důvody, které se staly záminkou k druhé opiové válce, jsou ještě v příliš dobré paměti, než aby potřebovaly komentář.
Nemůžeme uzavřít tuto část výkladu, aniž upozorníme na jeden do očí bijící vnitřní rozpor v jednání britské vlády, která se pokrytecky ohání křesťanstvím a přitom kupčí s civilizací. Jako vláda impéria předstírá, že nemá nic společného s podloudným obchodem s opiem, a dokonce uzavírá smlouvy, které tento obchod zakazují. Jako vláda Indie však nutí Bengálsko, aby k velké škodě vzhledem k svým výrobním silám pěstovalo opium, jednu část indických raijatů nutí, aby se zabývali pěstováním máku, a druhou část k tomu svádí půjčkami; ponechává si v rukou výlučný monopol velkovýroby tohoto zhoubného jedu, dozírá s celou armádou úředních špehů na pěstování máku, dodávání suroviny na určená místa, zahušťování a úpravu podle vkusu čínských konzumentů, balení do speciálních balíků vhodných k pašování a konečně na dopravu opia do Kalkaty, kde se prodává v dražbě při aukcích pořádaných vládou; tam je vládní úředníci postupují spekulantům, od nichž přechází do rukou podloudníků, kteří je dopravují do Číny. Bedna, která britskou vládu stojí asi 250 rupií, se prodává při kalkatských aukcích za cenu kolísající mezi 1210 a 1600 rupiemi. Taková faktická spoluvina však britské vládě ještě nestačí, a proto se dodnes přímo podílí na ztrátách a ziscích obchodníků a rejdařů, kteří provozují riskantní podnik — otravování celé říše.
Indické finance britské vlády se ve skutečnosti dostaly do závislosti nejen na opiovém obchodu s Čínou, ale i na podloudném charakteru tohoto obchodu. Kdyby Čínská vláda legalizovala obchod s opiem a zároveň povolila pěstování máku v Číně, znamenalo by to pro angloindickou státní pokladnu vážnou katastrofu. Britská vláda sice navenek hlásá svobodný obchod s jedem, potají však hájí monopol jeho výroby. Kdykoli se podíváme zblízka na povahu britského svobodného obchodu, zjistíme téměř vždy, že za touto „svobodou“ se skrývá monopol.
Napsal K. Marx 3. září 1858
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5438 z 25. září 1858Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
a Název článku je uveden podle Marxova zápisníku z roku 1858.