Pruský názor na válku

Karel Marx

Pruský názor na válku

Berlín 24. května 1859

Válka rozpoutaná francouzským samovládcem nejenže určitě nebude „lokalizována“ tak, jak se tomuto výrazu rozumí v politické hantýrce, to znamená, že válečné operace nemají přesáhnout hranice italského poloostrova; naopak, tato válka se neomezí jen na rámec obyčejné války, kterou vedou proti sobě dvě despotické vlády a o jejímž výsledku rozhodují akce vycvičených armád. Ve svém dalším vývoji přejde ve všeobecný revoluční požár na evropském kontinentu, z něhož se pravděpodobně mnohým nynějším vládcům nepodaří zachránit své koruny a dynastie. Centrem tohoto náhlého obratu se může stát Německo, neboť se musí stát centrem vojenských operací v okamžiku, kdy se Rusko tak připraví, aby hodilo na misku vah svůj meč. Není třeba dlouhých úvah, abychom dospěli k závěru, že vážná porážka na bitevním poli vyvolá revoluční otřesy ve Francii nebo v Rakousku, ale Berlín je snad jediné místo, kde je možno nalézt potřebné údaje, podle nichž se dá určit rozsah tvrdých zkoušek, kterými bude muset Německo projít v nedaleké budoucnosti. Den ze dne je očividnější, jak narůstají podmínky, které až uzrají k určitému stupni, vyvolají obrovskou krizi, o níž prosťáčci všeho druhu nemají ani tušení. Příznaky blížící se bouře se dají shrnout do několika slov: je to závistivá řevnivost německých vladařů, která je odsuzuje k tomu, aby v první fázi války nic nepodnikali; jsou to dále bída a nespokojenost lidu, šířící se jako lesní požár od Visly k Rýnu, které ve druhé fázi války přidají k cizí agresi ještě nepokoje mezi lidem doma; a nakonec je to povstání slovanského obyvatelstva včleněného do Německa, povstání, které k válce s cizím nepřítelem a k revolučnímu chaosu připojí ještě národnostní boj uvnitř země.

Podívejme se nejdříve na sociální základnu, o niž se budou opírat němečtí panovníci, až je okolnosti nakonec přinutí rozhodnout se pro nějaký společný postup. Víte patrně, že období od roku 1849 do roku 1859 je pro Německo obdobím nebývalého hospodářského rozvoje. Německo se za tuto dobu takřka přeměnilo ze země agrární v zemi průmyslovou. Vezměme třeba jen jediné město, Berlín. V roce 1848 v něm nebylo ani 50 000 továrních dělníků, mužů i žen dohromady, a teď dosáhl jejich počet 180 000. Vezměme jen jediné průmyslové odvětví: do roku 1848 byl vývoz vlny do Anglie, Francie a jiných zemí jedním z hlavních zdrojů příjmů Německa, a teď domácí vlna sotva stačí krýt spotřebu německých továren. Současně s rozvojem továren, železnic, paroplavby a s otvíráním nových dolů se náhle rozbujel úvěrový systém, který nebyl jen přiměřený všeobecnému rozkvětu průmyslu a obchodu, ale díky umělým manipulacím typu Crédit mobilier, importovaným z Francie, dokonce přerostl přípustné meze. Rolnictvo a maloburžoazie, které až donedávna tvořily převážnou většinu národa, se až do revoluce 1848 klidně držely starobylého asijského způsobu schraňovat kovové peníze; teď je vyměnily za cenné papíry všech druhů, všech barev a všech hodnot. Hamburská krize z roku 1857 sice budovou této novodobé prosperity lehce otřásla, ale nijak vážně ji nepoškodila; zato nyní se zachvívá už při prvním dělovém výstřelu na březích Pádu a Ticina. Zajisté jste už informováni o tom, jak se rakouská obchodní krize projevila v ostatním Německu a jak v Lipsku, Berlíně, Mnichově, Augsburgu, Magdeburku, Kasselu, Frankfurtu a jiných německých obchodních centrech stíhal jeden úpadek druhý. Tyto pohromy však jsou pouze projevem přechodných katastrof ve vyšších obchodních sférách. Abyste si mohli udělat představu o skutečném stavu věcí, bude myslím vhodné upozornit na právě uveřejněné provolání pruské vlády, ve kterém poukazuje na nebezpečné rozpuštění celých průmyslových armád ve Slezsku, Berlíně, Sasku a porýnském Prusku a prohlašuje, že nemůže vyhovět peticím obchodních komor v Berlíně, Vratislavi, Štětině, Gdaňsku a Magdeburku, jež jí doporučují pochybný experiment vydat víc nesměnitelných papírových peněz; zároveň v tomto provolání ještě rozhodněji odmítá zaměstnávat dělníky na veřejných pracích jen proto, aby jim poskytovala zaměstnání a mzdu. Poslední požadavek zní jistě podivně ve chvíli, kdy vláda byla pro nedostatek finančních prostředků nucena zahájené veřejné práce najednou zastavit. Už sama skutečnost, že pruská vláda musí hned na začátku války vydat takovéto prohlášení, je dostatečně výmluvná. Přidejte si k tomuto nenadálému narušení průmyslového života ještě to, že v celém Německu byly všeobecně zavedeny nové daně, že byly všeobecně zvýšeny ceny předmětů denní potřeby a že všude v podnicích vládne všeobecná dezorganizace, protože byly povolány zálohy a zeměbrana, a budete mít přibližnou představu o tom, jakého stupně dosáhne sociální bída za několik měsíců. Jenže ty časy, kdy většina německého lidu považovala útrapy na zemi za nevyhnutelný trest boží, minuly. Lid už tiše, ale srozumitelně reptá: „Odpovědnost! Kdyby revoluce z roku 1848 nebyla bývala poražena klamem a brutalitou, nestály by teď Francie a Německo zase proti sobě se zbraní v ruce. Kdyby ti, kdo tak krutě potlačili německou revoluci, nebyli sklonili své korunované hlavy před nějakým Bonapartem a Alexandrem, nedošlo by k válce ani teď.“ To je tiché reptání lidu, které se pozvolna změní v burácení hromu.

Teď přejděme k podívané, kterou poskytují zrakům dosti netrpělivého publika němečtí panovníci. Rakouská vláda použila od začátku ledna všech možných diplomatických intrik, aby přiměla německé státy soustředit na některém místě v jižním Německu velkou spolkovou armádu, do níž se měla začlenit značná část rakouských sil; toto soustředění mělo vystavit Francii nebezpečí útoku na jejích východních hranicích. Tak měl být Německý spolek vtažen do útočné války a Rakousko si zároveň vyhrazovalo pro sebe vedení této války. Proti rezoluci, kterou v tomto smyslu předložilo 13. května Spolkovému sněmu ve Frankfurtu Hannoversko, vystoupil pruský zmocněnec pan von Usedom s oficiálním protestem své vlády. To vyvolalo výbuch vlasteneckého rozhorlení jihoněmeckých panovníků. Prusko tedy inscenovalo protitah. Než pruský parlament odročil zasedání, zajistila si pruská vláda pomíjivou popularitu prohlášením, že se rozhodla pro politiku „ozbrojenho zprostředkování“. Ale sotva byly sněmovny rozpuštěny, scvrklo se toto „ozbrojené zprostředkování“ na daleko skromnější míru tím, že Prusko odmítlo prohlásit se za neutrální, jak to na něm žádala Francie a Rusko. Tato negativní odvaha stačila sice vyvolat zuřivost petrohradského dvora, ale očekávání pruského lidu ani zdaleka nesplnila. Vyzbrojování západních i východních pevností a povolání záloh a zeměbrany měly jen uklidnit lid pobouřený tímto činem. Avšak 19. května požádal pan von Usedom jménem své vlády Spolkový sněm, aby spolkovou pozorovací armádu podřídil přímo pruskému velení a aby Prusku přenechal všechnu iniciativu, pokud jde o vojenská opatření, která bude třeba učinit. Teď byla řada na menších německých panovnících tajně podporovaných Rakouskem, aby dokázali, jak upřímně to myslí se svým vlastenectvím. Bavorsko prohlásilo, že ještě nepřišel čas podřídit armádu Wittelsbachů velení Hohenzollernů. Hannoversko rozhořčeným „Tu quoque?“^{^[a]} připomnělo Prusku, že bylo proti soustředění spolkové pozorovací armády na určitém místě v jižním Německu. Sasko zase nevidělo žádné důvody, proč by vrchním velením neměl být pověřen jeho nejjasnější panovník, i kdyby jen proto, aby se neutralizovaly nároky soupeřících Habsburků a Hohenzollernů. Württembersko málem dávalo přednost vpádu Francouzů před nadvládou Pruska. A tak slavily hanebné zmrtvýchvstání všechny nejhorší vzpomínky na Svatou říši římskou národa německého (viz poznámka [117]). Výsledkem tohoto hašteření malých německých panovníků je to, že Německo v této době nic neznamená. Volání po obnovení německého Národního shromáždění je jen první chabý protest proti těmto dynastickým překážkám a není to volání revolučních mas, ale bázlivé a smířlivecké buržoazie.

O nepokojích, které se chystají mezi slovanským obyvatelstvem v Německu, pohovořím při jiné příležitosti.

Napsal K. Marx 24. května 1859
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 5659 z 10. června 1859 Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách v tištěné verzi Spisu).

a „I ty?“ (Pozn. red.)