Garibaldiho tažení

Bedřich Engels

Garibaldiho tažení

Londýn 8. srpna 1860

V jižní Itálii se přiblížil rozhodný okamžik. Máme-li věřit francouzským a sardinským novinám, vysadilo se 1500 garibaldiovců na kalábrijském pobřeží a očekává se, že každou hodinu přijede Garibaldi. Ale i kdyby byly tyto zprávy předčasné, nedá se pochybovat o tom, že Garibaldi přenese ještě v první polovině srpna válčiště na italskou pevninu.

Abychom pochopili pohyby neapolské armády, musíme si uvědomit, že se v ní střetávají dva protikladné spodní proudy: umírněná liberální strana, která je oficiálně u moci a je reprezentována vládou, a absolutistická kamarila, s níž je spjata většina armádních velitelů. Rozkazy vlády jsou mařeny tajnými rozkazy dvora a intrikami generálů. To je příčina rozporů v pohybech vojsk i rozporů ve zprávách. Dnes se říká, že všechna královská vojska mají opustit Sicílii, zítra zjistíme, že připravují novou operační základnu v Milazzu. Takovýto stav je vlastní všem polovičatým revolucím; rok 1848 pro to poskytl příklady v celé Evropě.

Zatímco vláda nabídla, že vyklidí ostrov, pokusit se Bosco, který se zdá být jediným rozhodným mužem v tomto houfu bab s nárameníky neapolských generálů, přeměnit ve vší tichosti severovýchodní cíp ostrova v pevnost, odkud by bylo možné se pokusit dobýt ostrov zpět; proto táhl do Milazza s vybranými jednotkami nejlepších vojáků, jací v Messině byli. Tady narazil na Mediciho brigádu garibaldiovců. Neodvážil se však na ně vážně zaútočit; mezitím o tom dostal zprávu Garibaldi, který přivedl nějaké posily. Nyní velitel vzbouřenců naopak sám napadl královské vojsko a po úporné bitvě, která trvala déle než dvanáct hodin, je porazil na hlavu. Obě strany byly asi stejně početné, ale postavení Neapolitánů bylo velmi silné. Avšak ani postavení, ani vojáci nemohli odolat náporu povstalců, kteří hnali Neapolitány městem přímo do citadely. Tam Neapolitánům nezbylo než kapitulovat; Garibaldi jim dovolil nalodit se, ale beze zbraní. Po tomto vítězství táhl Garibaldi okamžitě do Messiny, kde se neapolský generál uvolil vydat vnější městské pevnůstky s podmínkou, že nebude znepokojován v citadele. Tato citadela, do níž se nevejde víc než několik tisíc mužů, nebude nikdy vážnou překážkou žádným Garibaldiho útočným operacím a Garibaldi proto jednal správně, když ušetřil město bombardování, které by bylo nevyhnutelné při každém útoku. Takováto řada kapitulací v Palermu, Milazzu a Messině musí rozhodně daleko vážněji podkopat důvěru královských vojsk ve vlastní síly a v jejich velitele a ublížit jí víc než ještě jednou tolik vítězství. Stalo se už samozřejmostí, že Neapolitáni před Garibaldim vždycky kapitulují.

Od této chvíle mohl sicilský diktátor uvažovat o vylodění na pevnině. Jeho parní loďstvo není zatím patrně dost velké, aby si mohl dovolit pokusit se o výsadek dále na sever, někde šest či osm denních pochodů od Neapole, třeba v zálivu Policastro. Zdá se proto, že se rozhodl překročit průliv na nejužším místě, tj. na nejzazším severovýchodním bodě ostrova, severně od Messiny. V tomto místě prý soustředil na 1000 plavidel, z nichž většina jsou s největší pravděpodobností rybářské a pobřežní felúky, obvyklé u těchto břehů, a potvrdí-li se zpráva o výsadku 1500 vojáků pod Sacchiho velením, budou tvořit jeho předvoj. Pro pochod na Neapol to není nejpříznivější místo, protože leží v té části pevniny, která je od hlavního města nejvzdálenější. Jestliže však Garibaldiho parní loďstvo nemůže přepravit najednou na 10 000 vojáků, nemůže Garibaldi volit jiné místo a má výhodu alespoň v tom, že se k němu okamžitě připojí Kalábrijci. Může-li však natlačit deset tisíc mužů na své parní lodě a může-li spoléhat na neutralitu královského loďstva (které je zřejmě rozhodnuto nebojovat proti Italům), pak má stále ještě možnost vysadit v Kalábrii naoko několik vojáků a sám plout s hlavními silami do zálivu Policastro nebo dokonce do zálivu Salernského.

Sílu, kterou má Garibaldi nyní k dispozici, tvoří pět brigád pravidelné pěchoty, každá o čtyřech praporech, deset praporů cacciatori dell'Etna^[a], dva prapory cacciatori delle Alpi^[b], kteří jsou elitou jeho armády, jeden cizinecký (nyní italský) prapor pod velením anglického plukovníka Dunna, jeden prapor ženistů, jeden pluk a jedna eskadrona jezdectva a čtyři prapory polního dělostřelectva — celkem 34 prapory, 4 eskadrony a 32 děl, což je dohromady asi 25 000 mužů, z nichž víc než polovina je ze severní Itálie, ostatní z jiných částí Itálie. Téměř všech těchto sil bude možné použít k vpádu do Neapole, protože nové jednotky, které se nyní tvoří, brzy postačí k pozorování messinské citadely a k ochraně Palerma a dalších měst před napadením. Tato síla se nicméně zdá velmi malá ve srovnání s tou, kterou má na papíře k dispozici neapolská vláda.

Neapolskou armádu tvoří tři gardové pluky, patnáct řadových pluků, čtyři cizinecké pluky, každý o dvou praporech, tedy celkem 44 prapory; dále třináct praporů myslivců, devět jezdeckých a dva dělostřelecké pluky - dohromady je to v mírovém stavu 57 praporů a 45 eskadron. Spolu s 9000 četníků, kteří jsou rovněž dokonale vojensky organizováni, má tato armáda v mírovém počtu 90 000 mužů. V posledních dvou letech však vzrostla na plné válečné počty; v plucích byly sestaveny třetí prapory, náhradní eskadrony byly povolány do činné služby, posádkové oddíly byly doplněny; dnes tato armáda vykazuje na papíře přes 150 000 mužů.

Jaká však je to armáda! Nějakému kaprálovi by se snad mohla na první pohled zdát výtečná, není v ní však žádný život, žádný duch, žádné vlastenectví, žádná věrnost. Nemá národní bojovou tradici. Sami Neapolitáni byli vždycky poraženi; pokud vůbec poznali vítězství, pak jen když se drželi Napoleona. Není to národní armáda. Je to armáda čistě královská. Byla vytvořena a zorganizována výslovně a výhradně proto, aby potlačovala lid. Ale ani k tomu se zřejmě nehodí; je v ní spousta antiroajalistických elementů, které se nyní všude derou na povrch. Zvláště seržanti a desátníci jsou téměř všichni liberálové. Celé pluky provolávají "Viva Garibaldi!"^[c]. Dosud žádná armáda nezažila tolik ponížení, jako zažilo toto vojsko mezi Calatafimi a Palermem; a jestliže snad cizinecké oddíly a někteří Neapolitáni dobře bojovali u Milazza, nesmíme zapomínat, že tito vybraní vojáci jsou v celé armádě pouze mizivou menšinou.

Proto vylodí-li se Garibaldi se silami, které budou dostatečně velké, aby mu zajistily aspoň několik úspěchů na pevnině, je téměř jisté, že žádné soustředění neapolských mas nebude s to postavit se mu na odpor se sebemenšími vyhlídkami na úspěch; můžeme brzy očekávat zprávu, že Garibaldi pokračuje ve svém triumfálním pochodu od Scilly k Neapoli s 15 000 muži proti desetkrát silnějšímu protivníkovi.

Napsal B. Engels 8. srpna 1860
Otištěno v "New-York Daily Tribune",
čís. 6031 z 23. srpna 1860

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — etnenských střelců. (Pozn. red.)

b — alpských střelců. (Pozn. red.)

c "Ať žije Garibaldi!" (Pozn. red.)