Úroda v Evropě

Karel Marx

Úroda v Evropě

Londýn 21. srpna 1860

S postupem léta jsou vyhlídky na úrodu stále chmurnější a naděje, že se snad přece ještě vrátí pěkné počasí, je stále slabší. Počasí bylo letošního léta zcela výjimečné nejen ve Spojeném království, ale v celé severní Evropě, v severní Francii, v Belgii i v Porýní. Počasí zde v Anglii přesně vystihují tato slova:

"Po chladném a opožděném jaru byl červen tak neobyčejně vlhký, že v mnoha obvodech nebylo možné zasít řepu, okopat cviklu ani provést obvyklé jarní polní práce. Pak asi po deseti dnech pohody nastalo počasí tak proměnlivé, že byl div, jestliže dva dny za sebou nepršelo. Ale při této nadměrné vlhkosti se letošní, vlastně už uplynulé léto vyznačovalo ještě nedostatkem slunečných dnů a velmi nízkou teplotou, dokonce i když nepršelo."

Roční průměr srážek byl asi 20 palců a v květnu a v červnu dosáhly srážky 11,17 palce, takže na tyto měsíce připadá víc než polovina celoroční vláhy. Minulý týden, jehož počátek se zdál slibovat změnu k lepšímu, bylo počasí ještě nestálejší a bouřlivější než kdy předtím a ve dnech 16. a 18. t.m. přišly skutečné průtrže mračen s bouřemi a vichřicemi od jihozápadu. Následkem toho ceny pšenice na Mark Lane^[101] stouply včera asi o 2 šilinky za kvarter proti tržní ceně z minulého pondělí^[a].

Sklizeň sena je už vážně narušena a zpožděna pro neustálý vítr, déšť a chladno. Protože tráva lehla a stále mokne, jsou obavy, že vymáčením značně ztratí na výživné hodnotě a většinou se nebude hodit ke krmení, ale bude se jí muset použít jako podestýlky, což znamená značnou ztrátu, neboť se velmi zvýší spotřeba jařin. Mnoho sena čeká ještě na sklizeň a hodně je ho nenávratně ztraceno.

"Je téměř nepochybné," píše tuto sobotu "The Gardeners' Chronicle^[102], "že úroda pšenice vcelku povážlivě utrpěla. Ze zpráv 140 dopisovatelů v Anglii a ve Skotsku neméně než 91 prohlašuje, že úroda je podprůměrná, a jestliže vezmeme hlavní obvody, kde se pěstuje pšenice, zjistíme, že podíl nepříznivých hlášení je stejně velký. Tak pět ze šesti zpráv z Lincolnshiru, tři z pěti z Norfolku a Suffolku a všechny zprávy z hrabství Oxfordu, Gloucestershiru, Wiltsu, Hantsu a Kentu jsou nepříznivé."

Pšenici uhnily většinou kořínky ještě dříve, než zrno dozrálo, a v řadě obvodů byla zachvácena snětí a plísní. Zatímco pšenice byla takto napadena nemocí, a to v mnoha obvodech ve značné míře, choroba brambor, která začala v roce 1845, řádila pak další čtyři léta a po roce 1850 postupně mizela, se znovu objevila v ještě těžší formě nejen v Irsku, ale i v četných oblastech Anglie a severní části kontinentu.

"The Freeman's Journal"^[103] takto shrnuje irské vyhlídky na úrodu:

"Všeobecně se soudí, že úroda ovsa je téměř ztracena. Až na několik nevelkých obvodů oves ještě nedozrál, je ještě úplně zelený a polehlý po nepříznivém počasí. Pšenici zřejmě stihne stejná pohroma, jako hrozí veškeré úrodě obilí. Dosud bylo jen málo posečeno a úroda, která ještě před několika týdny budila nejrůžovější naděje, dělá nyní rolníkům velmi těžké starosti. Pokud jde o úrodu brambor, všeobecně se soudí, že přijde určitě nazmar, potrvá-li nynější počasí ještě další měsíc."

Podle wexfordského "Independentu"^[104]

"choroba brambor postupuje a na některých místech bylo zjištěno, že zachvátila plnou třetinu celé produkce bez ohledu na velikost, druh a dobu sadby".

Je tedy zřejmě jisté, že se vcelku úroda značně opozdí za obvyklým termínem a že tudíž nynější zásoby nevystačí. Částečný nezdar sklizně sena spolu s chorobou brambor si vynutí neobvyklou spotřebu obilnin, a přitom výnos všech druhů obilí, zvláště pšenice, bude hluboko pod průměrem. Dovoz ze zahraničí, místo aby převýšil dovoz z let 1858 a 1859, jeví prozatím naopak značný pokles. Na druhé straně pak ceny obilí, i když jsou teď průměrně o 26 procent vyšší, než byly v tomto období loňského roku, se přece jen dále nezvyšují. Přišly totiž zprávy o bohaté úrodě v Americe a v jižním Rusku, doufá se ještě, že se počasí obrátí k lepšímu, a také se po nedávném krachu v kožařském odvětví postupuje při všech finančních operacích nanejvýš opatrně. Srovnání nynějších cen s cenami zaznamenanými v této roční době od roku 1815 mě vede k závěru, že průměrná cena pšenice, kterou nyní můžeme počítat 58 až 59 šilinků za kvarter, musí, aspoň v Anglii, vystoupit na 65 až 70 šilinků. Následky takového zvýšení ceny chlebovin se ještě podstatně zhorší tím, že se dostaví současně s dalším poklesem anglického vývozu. Ze 63 003 159 liber št., realizovaných za šest měsíců do 30. června 1859, poklesl britský vývoz ve stejném období roku 1860 na 62 019 989 liber št. a jak jsem ukázal vjednom dřívějším článku (viz Britský obchod), bylo toto omezení způsobeno hlavně snížením poptávky po bavlněném zboží a bavlněné přízi, když byl přesycen asijský a australský trh. Zatímco vývoz takto klesá, dovoz se ve srovnání s příslušným obdobím roku 1859 značně zvýšil. Skutečně zjišťujeme, že dovoz za pět měsíců do 31. května 1859 činil 44 968 863 liber št., ale za stejné období roku 1860 dosáhl 57 097 638 liber šterlinků.

Tato převaha dovozu nad vývozem nutně zvýší odliv zlata a tím vyvolá na peněžním trhu nejistotu, která vždycky charakterizuje období neúrod a mimořádných nákupů obilí v cizině. V Anglii se důsledky hrozících finančních obtíží pravděpodobně příliš nerozšíří mimo oblast politické ekonomie, ale zcela jiná situace je na kontinentě, kde téměř nevyhnutelně dochází k politickým nepokojům, jestliže finanční krize nastane zároveň s neúrodou a s velkým zvýšením daní. Velmi vážné obavy už panují v Paříži, kde magistrát právě hromadně vykupuje staré domy, aby je mohl dát strhnout a opatřit tak práci pro "ouvriers"^[b]. Pařížské ceny nejlepších druhů pšenice jsou nyní stejně vysoké jako v Londýně, ne-li o něco vyšší, totiž 60 šilinků 6 pencí až 61 šilinků. Nejnovější triky, jimiž se Ludvík Bonaparte pokoušel odvést pozornost veřejnosti, totiž výprava do Sýrie, povýšení Španělska na "velmoc",^[105] jednání s Pruskem a pokusy zabránit úspěchům Garibaldiho, utrpěly všechny naprostý krach. Tak bude muset Ludvík Bonaparte čelit nebezpečím špatného počasí, finančních obtíží a prázdné pokladny právě ve chvíli, kdy jeho politický "prestiž" zřejmě povážlivě klesá. Potřebuje-li toto tvrzení nějaký důkaz, není tu snad dopis, který od něho dostal "Mon cher Persigny"?^[c] ^[93]

Napsal K. Marx 21. srpna 1860
Otištěno v "New-York Daily Tribune",
čís. 6043 ze 6. září 1860

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — tj. 13. srpna. (Pozn. red.)

b — "dělníky". (Pozn. red.)

c — "drahý Persigny". (Pozn. red.)

101 Mark Lane — plodinová burza v Londýně.

102 "Gardeners' Chronicle" — zkrácený název anglického zemědělského týdeníku "The Gardeners' Chronicle and Agricultural Gazette" ["Zahradnické listy a zemědělské noviny"]; vychází v Londýně od roku 1841.

103 "The Freeman's Journal" zkrácený název irského deníku "The Freeman's Journal and Daily Commercial Advertiser" ["Deník svobodného občana, obchodní oznamovatel"], vycházel od roku 1763 do roku 1924 v Dublinu; ve čtyřicátých a padesátých letech 19. století hájil požadavek zrušení unie s Anglií a vystupoval na ochranu práv irských pachtýřů.

104 "The Independent" ["Nezávislé noviny"] — irský list, vycházel od roku 1830 dvakrát týdně ve Wexfordu.

105 Francie vystoupila roku 1860 s návrhem, aby Španělsko bylo přijato mezi velmoci. Návrh narazil na odpor Anglie a byl zamítnut.