Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Intervence v Mexiku
Londýn 7. listopadu 1861
"Times" přinášejí dnes úvodník, psaný známým kaleidoskopicky pestrým, afektovaně humoristickým stylem, který se zabývá vpádem francouzské vlády do Dappeského údolí a protestem Švýcarska proti tomuto porušení územní svrchovanosti.[204] Orákulum z Printing House Square[180] si vzpomíná, jak v době nejprudšího boje mezi anglickými továrníky a pozemkovými vlastníky se naváděly malé děti zaměstnané v továrnách, aby házely jehly do nejjemnějších částí strojů, a tak narušovaly pohyb celého mohutného mechanismu. Ten stroj je Evropa, to malé dítě je Švýcarsko, a ta jehla, kterou Švýcarsko hází do pokojně pracujícího mechanismu, je vpád Ludvíka Bonaparta na jeho území nebo spíš pokřik, který kvůli tomuto vpádu spustilo. Tak se jehla z ničeho nic mění v pokřik kvůli píchnutí jehlou a místo přirovnání, které čtenář očekává, si z něho "Times" tropí šašky. Dále se "Times" baví svým objevem, že se Dappeské údolí skládá z jedné jediné vesnice zvané Cressonnières. Konec jejich článku je v naprostém rozporu se začátkem. Nač dělat tolik rámusu kvůli této nepatrné epizodce ve Švýcarsku, vykřikují, když příštího jara bude Evropa na všech stranách v plamenech? Nezapomínejme, že ještě před chvilkou byla Evropa pravidelně běžící mechanismus. Celý článek vypadá jako čirý nesmysl, ale přece jen svůj smysl má. Je z něho vidět, že Palmerston dal svému spojenci na druhé straně Kanálu carte blanche[a] ve švýcarské záležitosti. A vysvětlení toho vysvětlení se najde v suché zmínce "Moniteuru", že Anglie, Francie a Španělsko uzavřely 31. října dohodu o společné intervenci v Mexiku.[205] Jak daleko od sebe leží kanton Waadt a Veracruz, tak blízko k sobě mají článek "Times" o Dappeském údolí a noticka "Moniteuru" o Mexiku.
Je pravděpodobné, že pro Ludvíka Bonaparta je intervence v Mexiku jednou z mnoha možností, které má stále pohotově, aby rozptýlil francouzský lid. Je jisté, že Španělsko, jemuž stouply do hlavy laciné úspěchy v Maroku a na San Domingu[206], sní o restauraci v Mexiku. Ale je nabíledni, že francouzský plán ještě nedozrál a že se obě země, Francie i Španělsko, zpěčovaly proti křižáckému tažení do Mexika pod anglickým vrchním velením.
24. září oznámil Palmerstonův soukromý moniteur, "Morning Post"[207], podrobnosti smlouvy, kterou prý uzavřely Anglie, Francie a Španělsko o společné intervenci v Mexiku. O den později "Patrie"[208] popřela existenci jakékoli takové smlouvy. 27. září odmítly "Times" tvrzení "Patric", aniž ji však jmenovaly. Podle článku "Times" lord Russell sdělil francouzské vládě rozhodnutí Anglie podniknout intervenci, načež pan Thouvenel odpověděl, že císař Francouzů došel k podobnému závěru. Teď byla řada na Španělsku. Španělská vláda prohlásila v polooficiálním orgánu, že na intervenci v Mexiku pomýšlí, rozhodně však ne na společnou intervenci s Anglií. Dementi jen pršela. "Times" kategoricky ohlásily, že "president americké Unie dal k zamýšlené expedici plný souhlas". Sotva došla tato zpráva na druhou stranu Atlantského oceánu, všechny americké vládní listy ji označily za lež a prohlásily, že president Lincoln se nestaví proti Mexiku, ale stojí při něm. Z toho všeho vyplývá, že plán na intervenci ve své nynější podobě vznikl ve svatojakubském kabinetě[209].
Vysvětlení cílů dohody jsou právě tak záhadná a rozporuplná jako vysvětlení toho, proč k ní došlo. Jeden Palmerstonův orgán, "Morning Post", oznámil, že Mexiko není organizovaný stát s ustavenou vládou, ale pouhá loupežnická peleš. Jako s takovou je s ním třeba jednat. Expedice prý sleduje jediný cíl — uspokojit anglické, francouzské a španělské majitele mexických dluhopisů. Proto hodlají ozbrojené síly koalice obsadit hlavní mexické přístavy, budou vybírat na mexickém pobřeží dovozní a vývozní cla a podrží si tuto "materiální záruku" tak dlouho, až budou uspokojeny všechny pohledávky.
Jiný Palmerstonův orgán, "Times", naproti tomu prohlásil, že Anglie je díky dlouhé zkušenosti "zocelena proti loupežím zkrachovaného Mexika". Nejde prý o soukromé zájmy věřitelů, ale "Times" "doufají, že pouhá přítomnost spojené eskadry v Mexickém zálivu a obsazení některých přístavů stačí přimět mexickou vládu k novému úsilí o udržení vnitřního míru a donutit nespokojence, aby se přidrželi konstitučnějších forem opozice, než je loupež".
Podle toho má tedy expedice podpořit oficiální mexickou vládu. Zároveň však "Times" naznačují, že "hlavní město México je dostatečně zdravé pro případ, že by snad bylo nutné proniknout tak daleko".
K tomu, aby se upevnila nějaká vláda, je opravdu nejoriginálnější prostředek vůbec násilně sekvestrovat její příjmy a území. Prosté obsazení přístavů a vybírání cel v nich by však na druhé straně vedlo jen k tomu, že by mexická vláda zřídila celní čáru o něco dál ve vnitrozemí. Dovozní cla na cizí zboží a vývozní cla na americké zboží by se tak zdvojnásobila a intervence by ve skutečnosti uspokojila nároky evropských věřitelů tím, že by uvalila výpalné na evropsko-mexický obchod. Platební schopnost může mexická vláda nabýt jen vnitřní konsolidací, a vnitřně se zkonsolidovat může jen tehdy, bude-li respektována její nezávislost navenek.
Odporují-li si údajné cíle expedice, pak si ještě víc odporují údajné prostředky, jimiž má být těchto údajných cílů dosaženo. Samy anglické vládní listy přiznávají, že dá-li se něčeho dosáhnout intervencí samotné Francie, Anglie nebo Španělska, pak společnou intervencí těchto států se nedá dosáhnout zhola ničeho.
Vzpomeňme si, že liberální strana v Mexiku, kterou vede Juárez, oficiální president republiky, má teď skoro všude převahu; že katolická strana, vedená generálem Marquezem, šla od porážky k porážce a že loupežnická sběř, kterou zorganizovala, je zatlačena do horských oblastí Queretara a odkázána na spolek s tamějším indiánským náčelníkem Mejiou. Poslední nadějí katolické strany byla španělská intervence.
"Jediný bod," praví "Times", "kde snad může vzniknout rozpor mezi námi a našimi spojenci, se týká vlády republiky. Anglie si přeje, aby vláda byla ponechána v rukou liberální strany, kdežto Francie a Španělsko jsou v podezření, že straní klerikálnímu panství, které bylo nedávno svrženo. Bylo by podivné, kdyby ze sebe Francie udělala ochránce kněží a banditů jak v Novém, tak ve Starém světě. Právě tak jako se v Itálii stoupenci Františka II. vyzbrojují v Římě pro svůj úkol vyvolat v Neapoli anarchii, tak také v Mexiku se hlavní silnice a dokonce ulice hlavního města hemží loupežníky, které klerikální strana otevřeně prohlašuje za své přátele."
A právě proto upevňuje Anglie liberální vládu tak, že proti ní vede spolu s Francií a Španělskem křižáckou výpravu, a snaží se udusit anarchii tím, že klerikální straně, která je v posledním tažení, přivádí nové spojenecké vojsko z Evropy!
Mexické pobřeží, které je zamořené až na krátké zimní období malárií, může udržet jen ten, kdo ovládne samu zemi. Jenže třetí anglický vládní list, "Economist", prohlašuje, že ovládnout Mexiko je nemožné.
"Kdybychom chtěli Mexiku vnutit s anglickou armádou nějakého britského prince, vzbudili bychom nejprudší hněv Spojených států. Francouzská řevnivost by takovou výbojnost znemožnila a anglický parlament by takový návrh téměř jednomyslně odmítl, sotva by mu byl předložen. Anglie zase nemůže svěřit vládu nad Mexikem Francii. O Španělsku pak nemůže být ani řeči."
Celá expedice je tedy mystifikace a klíč k ní dává "Patrie" těmito slovy: "Dohoda shledává jako nutné dosadit v Mexiku silnou vládu, která tam dokáže udržet klid a pořádek."
Prostě jde o to, aby se zásada, podle níž se Svatá aliance považovala za povolanou zasahovat do vnitřních vládních poměrů evropských zemí, uplatnila prostřednictvím nové svaté aliance na americké státy. První takový plán navrhl v době restaurace španělským a francouzským Bourbonům Chateaubriand.[210] Překazil jej Canning a president Spojených států Monroe, který naprosto zavrhl jakékoli evropské vměšování do vnitřních záležitostí amerických států. Od té doby považovala americká Unie vždycky Monroeovu doktrínu[211] za mezinárodní zákon. Nynější občanská válka však vytvořila vhodnou situaci k tomu, aby si evropské monarchie zajistily precedens pro intervenci a mohly na něm stavět i později. To je skutečný cíl anglo-francouzsko-španělské intervence. Jejím nejbližším výsledkem může a má být jedině obnovení už doznívající anarchie v Mexiku.
Pustíme-li ze zřetele všechna všeobecná mezinárodně právní hlediska, je tato událost pro Evropu velmi významná, protože si Anglie vykoupila spoluúčast Ludvíka Bonaparta na expedici do Mexika ústupky v oblasti evropské politiky.
Napsal K. Marx 7. listopadu 1861
Otištěno v "Die Presse",
čís. 311 z 12. listopadu 1861Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — neomezenou plnou moc; svobodu jednání. (Pozn. red.)
204 Po francouzsko-italské válce proti Rakousku roku 1859, jejímž výsledkem bylo připojení Savojska a Nizzy k Francii, pokoušel se Napoleon III. zmocnit se části švýcarského území. 28. října 1861 vtrhla francouzská vojska do Dappeského údolí v kantonu Waadt, patřícího Švýcarsku, a obsadila vesnici Cressonnières. Proti tomu protestovala švýcarská vláda, podporovaná řadou evropských mocností. V prosinci 1862 odstoupila švýcarská vláda Francii část údolí a dostala za ni od vlády Napoleona III. územní náhradu.
205 Intervence v Mexiku neboli mexická expedice z let 1861-1867 byla ozbrojená intervence Anglie, Francie a Španělska, jejímž cílem bylo svrhnout pokrokovou vládu Juárezovu a přeměnit mexickou republiku v kolonii evropských mocností. Interventi zároveň hodlali využít Mexika jako místa, odkud by mohli zasahovat do občanské války v USA a podporovat otrokářské státy. Brzy po začátku intervence (v prosinci 1861) se mezi Anglií a Španělskem na jedné a Francií na druhé straně vyhrotily rozpory, které vedly k tomu, že Anglie a Španělsko v dubnu 1862 svá vojska odvolaly. Francouzští interventi pokračovali v dobyvačném tažení, a když v létě 1863 obsadili město México, vyhlásili mexické císařství, jehož panovníkem se stal chráněnec Napoleona III. rakouský arcivévoda Maxmilián. Mexický lid pod vedením Juárezovým však pokračoval v statečném a vytrvalém boji proti francouzským kolonizátorům, až je nakonec rozhodně porazil. V březnu 1867 byli interventi nuceni Mexiko opustit a v červnu byl "císař" Maxmilián popraven. K neúspěchu mexického dobrodružství Napoleona III. přispělo také to, že expedice byla ve Francii krajně nepopulární a že se po vítězství Severu v občanské válce v USA (1861-1865) značně změnila mezinárodní situace.
206 Španělsko, které se snažilo kolonizovat severní Afriku, vyhlásilo v říjnu 1859 válku Maroku. Vojenské akce, které trvaly do března 1860, nepřinesly však Španělům žádné zvláštní úspěchy, neboť Španělé naráželi na houževnatý odpor svobodymilovného marockého lidu. V dubnu 1860 byl uzavřen mír; Španělsku byla zaplacena určitá kontribuce a poskytnuty nepatrné teritoriální koncese.
San Domingo — východní část ostrova Haiti, která byla do roku 1821 španělskou kolonií a roku 1844 byla prohlášena nezávislou Dominikánskou republikou. Roku 1861 tuto část ostrova znovu anektovalo Španělsko, protože v zemi zvítězila prošpanělská strana, která se v březnu 1861 rozhodla "dobrovolně" připojit San Domingo ke španělským državám v Západní Indii. Koloniální panství Španělska v San Domingu trvalo do roku 1865, kdy byli Španělé definitivně ze země vyhnáni.
207 "The Morning Post" ["Ranní pošta"] — anglický konzervativní deník; vycházel v Londýně vletech 1772- 1937. V polovině 19. století byl orgánem pravicových živlů ve straně whigů, které se seskupily kolem Palmerstona.
208 "La Patrie" ["Vlast"] — francouzský deník založený roku 1841; po státním převratu z 2. prosince 1851 bonapartistický list.
209 Svatojakubský kabinet — Marx tak nazývá anglickou vládu podle Svatojakubského paláce (St. James' Palace) v Londýně, kde bylo od konce 17. století sídlo anglických králů.
210 Marx má na mysli plán ozbrojené intervence do zemí Latinské Ameriky, který vypracoval v létě 1823 francouzský ministr zahraničních věcí Chateaubriand; intervence měla obnovit španělské koloniální panství a rozšířit francouzské koloniální državy v Latinské Americe. Podle Chateaubriandova plánu měly být španělské kolonie přeměněny v autonomní království, jejichž panovníky by byli bourbonští princové ze španělské i francouzské větve bourbonského rodu. Plán ztroskotal především pro odpor Anglie a USA, které se snažily využít národně osvobozeneckého hnutí ve španělských koloniích k tomu, aby je dostaly pod svůj vliv.
211 Monroeova doktrína — poselství presidenta Spojených států Jamese Monroea americkému Kongresu z 2. prosince 1823, v němž se vyhlašovaly zásady zahraniční politiky USA. Podle této doktríny neměla žádná evropská mocnost právo vměšovat se do sporů mezi americkými státy nebo dobývat americké území. ("Amerika Američanům!") Zároveň se USA zříkaly práva zasahovat do evropských záležitostí. O Monroeovu doktrínu se později začali opírat američtí expanzionisté, aby nastolili hegemonii Spojených států v Americe.