Karel Marx
Přívrženci secesionistů v Dolní sněmovně. — Uznání americké blokády
Londýn 8. března 1862
Parturiunt montes![a] Angličtí přívrženci secese hrozili od zahájení parlamentu "návrhem" o americké blokádě. Návrh byl konečně předložen v Dolní sněmovně ve velmi skromné formě připomínky, jíž se vláda vyzývá, aby "předložila další dokumenty o stavu blokády" - a dokonce i tato skromná připomínka byla zamítnuta bez formálního vyvolávání jmen.
Pan Gregory, poslanec za Galway, který tento návrh podávat, předložil už na loňském parlamentním zasedání, krátce po vypuknutí občanské války, návrh na uznání jižní Konfederace. Jeho letošní řeči není možno upřít jistou sofistickou obratnost. Nepříjemná je na ní ta okolnost, že se rozpadá na dvě části, z nichž jedna vyvrací druhou. Jedna část líčí neblahé účinky blokády na anglický bavlnářský průmysl, a proto žádá odstranění blokády. Druhá část dokazuje z dokumentů předložených vládou, mimo jné i dvou údajů pánů Yanceye a Manna a pana Masona, že blokáda vůbec neexistuje, jedině snad na papíře, a proto nemá smysl ji nadáte uznávat. Pan Gregory kořenil své důkazy neustálými citacemi z "Times". "Times", jimž je připomínka jejich věšteckých výroků v tomto okamžiku velmi nepříjemná, poděkovaly panu Gregorymu tím, že ho ve svém úvodníku vystavují veřejnému posměchu.
Návrh pana Gregoryho podporoval pan Bentinck, který patří k ultratoryům a který se už dva roky marně snaží vyvolat v konzervativním táboře roztržku s panem Disraelim.
Bylo to samo o sobě směšné divadlo, když údajné zájmy anglického průmyslu zastupovali Gregory, poslanec za Galway, bezvýznamný přístav v západním Irsku, a Bentinck, poslanec za Norfolk, čistě zemědělský obvod.
Proti oběma se postavil pan Forster, zástupce Bradfordu, střediska anglického průmyslu. Forsterova řeč si zaslouží tím větší pozornosti, že pádně dokazuje nicotnost frází o charakteru americké blokády, které pustili v Evropě do oběhu přívrženci secese. Zaprvé, řekl, splnily Spojené státy všechny formality vyžadované mezinárodním právem. Neprohlásily žádný přístav za blokovaný bez předběžného vyhlášení, bez zvláštního oznámení o době zahájení blokády a bez stanovení l5denní lhůty, po jejímž uplynutí má být cizím neutrálním lodím zakázán vjezd a výjezd.
Řeči o právní "neúčinnosti" blokády jsou tedy založeny jen na údajně častých případech, kdy byla prolomena. Před zahájením parlamentu se říkalo, že blokádu prolomilo 600 lodí. Pan Gregory teď snižuje jejich počet na 400. Jeho důkazy se opírají o dva seznamy, z nichž první byl vládě doručen 30. listopadu jižními zmocněnci Yanceyem a Mannem a druhý, doplňovací, byl předán Masonem. Podle Yanceye a Manna prolomilo blokádu od jejího vyhlášení až do 20. srpna víc než 400 lodí, ať už při vplutí nebo při vyplutí. Ale podle oficiálních zpráv celnic činí celkové číslo lodí, které vpluly nebo vypluly, jen 322. Z tohoto počtu jich 119 vyplulo před vyhlášením blokády, 56 před uplynutím povolené patnáctidenní lhůty. Zbývá 147 lodí. Z těchto 147 lodí bylo 25 říčních člunů, které pluly z vnitrozemí do New Orleansu, kde zahálejí; 106 z nich byly pobřežní lodě a všechny, až na 3, byly podle výrazu samého Masona "quasi inland"[b] lodě. Z těchto 106 jich 66 plulo mezi Mobilem a New Orleansem. Každý, kdo zná toto pobřeží, ví, jak hloupé je nazývat prolomením blokády plavbu lodi v lagunách, kdy se loď takřka ani nedostane na otevřené moře a jen se plazí podél pobřeží. Totéž platí i o lodích mezi Savannah a Charlestonem, které se proplétají mezi ostrovy s úzkými výběžky pobřeží. Podle výpovědi anglického konzula Bunche se tyto ploché lodě objevily na otevřeném moři jen na několik málo dní. Po odečtení těchto 106 pobřežních lodí zbývá jen 16 odjezdů do cizích přístavů, z toho 15 do amerických přístavů, hlavně na Kubu, a 1 do Liverpoolu. "Loď", která přistála v Liverpoolu, byl škuner, a škunery byly i všechny ostatní "lodě", s výjimkou jedné šalupy. Hodně se mluvilo, volal pan Forster, o blokádě naoko. Není spíše seznam pánů Yanceye a Manna sestaven naoko? Podobnému rozboru podrobil i doplňující seznam pana Masona a ukázal ještě, že křižníky, které proklouzly blokádou, jsou všeho všudy 3 nebo 4, zatímco v poslední angloamerické válce[224] proniklo anglickou blokádou neméně než 516 křižníků, které znepokojovaly anglické pobřeží. "Blokáda byla naopak od svého zahájení podivuhodně účinná."
Další důkazy poskytují zprávy anglických konzulů, především však jižní ceníky. 11. ledna umožňovala v New Orleansu cena bavlny určené pro vývoz stoprocentní prémii za provezení do Anglie; zisk na dovozu soli činil 1500 procent a na válečném kontrabandu byl zisk ještě nesrovnatelně vyšší. Přes tyto lákavé vyhlídky na zisk bylo stejně nemožné dopravit bavlnu do Anglie jako sůl do New Orleansu nebo Charlestonu. Pan Gregory si však ve skutečnosti nestěžuje na to, že blokáda je neúčinná, ale že je příliš účinná. Vyzývá nás, abychom s ní skoncovali a tím učinili konec i ochromení průmyslu a obchodu. Odpověď zní:
"Kdo žádá tuto sněmovnu, aby zrušila blokádu? Zástupci trpících obvodů? Zní snad tento pokřik z Manchesteru, kde se musely zavřít továrny, nebo z Liverpoolu, kde lodě zahálejí v přístavu, protože nemají co přepravovat? Naopak. Zaznívá z Galwaye a podporuje ho Norfolk."
Mezi přívrženci secese na sebe ještě upozornil pan Lindsay, velký stavitel lodí z North Shieldsu. Lindsay nabídl Unii své loděnice a za tímto účelem odcestoval do Washingtonu, kde se dožil zklamání, protože jeho obchodní nabídky byly odmítnuty. Od té doby začal sympatizovat se Secesií[c].
Debata byla ukončena obšírnou řečí sira R. Palmera, zástupce vrchního státního návladního, který mluvil jménem vlády. Dokázal s právnickou důkladností mezinárodně právní platnost a dostatečnou účinnost blokády. Při této příležitosti ve skutečnosti rozbil na padrť, jak mu vyčetl lord Cecil, "nové zásady" vyhlášené pařížskou konvencí v roce 1856. Mimo jiné projevil svůj podiv nad tím, že Gregory a spol. se odvažují v britském parlamentě odvolávat na autoritu monsieur de Hautefeuille. To je ovšem zbrusu nová "autorita" v bonapartistickém táboře. Hautefeuillovy články v "Revue contemporaine"[289] o námořních právech neutrálů dokazují naprostou ignoranci nebo mauvaise foi[d] na vyšší rozkaz.
Tímto úplným fiaskem přívrženců secese v parlamentě pokud jde o otázku blokády zmizela jakákoli naděje na roztržku mezi Anglií a Spojenými státy.
Napsal K. Marx kolem 8. března 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 70 z 12. března 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — Parturiunt montes, nascetur ridiculus mus! (K porodu pracují hory a zrodí se směšná myš!) Horác, "O umění básnickém". (Pozn. red.)
b — téměř vnitrozemské. (Pozn. red.)
c — Tím se myslí secesionistické státy. (Pozn. red.)
d — nepoctivost. (Pozn. red.)
289 "Revue contemporaine" ["Přehled současnosti"] — francouzský bonapartistický čtrnáctideník, vycházel v Paříži vletech 1851-1870.