Karel Marx
Abolicionistické projevy v Americe
Už dříve jsme v našem listě[a] upozorňovali, že president Lincoln, člověk právnicky úzkostlivý, zvyklý na konstituční zprostředkování, původem občan pohraničního otrokářského státu Kentucky, se jen stěží zbavuje kontroly "loajálních" otrokářů, snaží se vyhnout jakékoli otevřené roztržce s nimi, a právě tím vyvolává konflikt se stranami Severu, které jsou zásadově důsledné a které pod vlivem událostí vystupují stále víc do popředí. Řeč, kterou pronesl u příležitosti výročí osvobození otroků v Britské Západní Indii Wendell Phillips v Abingtonu ve státě Massachusetts, je možno považovat za předehru tohoto konfliktu.
Wendell Phillips je vedle Garrisona a G. Smitha vůdcem abolicionistů v Nové Anglii. Bez ohledu na výsměch tisku, zuřivost placených rowdies[b] a smírné domluvy zneklidněných přátel hlásal nepřetržitě třicet let s nasazením vlastního života bojové heslo osvobození otroků. Sami jeho protivníci ho uznávají za jednoho z největších řečníků Severu, muže železného charakteru, ktcrý v sobě spojuje siláckou energii a ryzí čistotu smýšlení. Londýnské "Times" — a co by tento šlechetný list mohlo trefněji charakterizovat — denuncují dnes řeč Wendella Phillipse v Abingtonu washingtonské vládě. "Zneužívá" prý řečnické svobody.
"Není možné," říkají "Times", "vymyslet větší nehoráznost, žádný člověk se zdravým rozumem a který si jen trochu vážil svého života a své svobody, nevyslovil ještě za občanské války v žádné zemi něco tak šíleně odvážného. Po přečtení této řeči je těžké zbavit se dojmu, že úmyslem řečníka bylo přimět vládu, aby ho pronásledovala."
A zdá se, že přes všechnu nenávist vůči vládě Spojených států, nebo snad právě pro tuto nenávist, by se "Times" nijak nezdráhaly převzít úlohu veřejného žalobce!
V současné situaci je řeč Wendella Phillipse v Abingtonu důležitější než nějaká zpráva z bojiště. Shrnujeme proto její nejpádnější místa
"Vláda bojuje," říká se tu mimo jiné, "za udržení otroctví, a proto bojuje marně. Lincoln vede politickou válku. Ještě dnes se bojí Kentucky víc než celého Severu, Věří v Jih. Když se černochů na jižních bojištích ptali, zda se nelekají deště dělových kulí a bomb, které kolem dokola trhaly zemi a tříštily stromy, odpovídali; ‚Ne, massa[c], víme, že nejsou určeny pro nás!' Vzbouřenci mohou o McClellanových bombách říci totéž. Vědí, že jim nemají ublížit, Neříkám, že McClellan je zrádce, ale říkám, že kdyby zrádcem byl, musel by jednat právě tak, jako jednal. Nebojte se o Richmond, McClellan ho nedobude. Povede-li se válka i nadále stejným způsobem, bez rozumného cíle, bude to jen bezúčelné mrhání krví a penězi. Bylo by lépe, aby Jih byl dnes nezávislý, než aby se ještě riskoval třeba jen jediný lidský život ve válce, která se vede na základě dnešní opovrženíhodné politiky. Pokračování v dosavadním způsobu války vyžaduje 125 000 mužů ročně a milión dolarů denně. Ale Jihu se zbavit nemůžete.
Jefferson řekl o otroctví: ‚Jižní státy drží býka za rohy, ale nemohou ho ani udržet, ani pustit'; právě tak i my držíme Jih a nemůžeme jej ani udržet, ani pustit. Uznejte jej zítra, a stejně nebudete mít mír. 80 let žil Jih s námi, po celý ten čas se nás bál a polovinu té doby nás nenáviděl, stále nás zneklidňoval a hanobil. Kdybychom uznali jeho dnešní požadavky, jeho zpupnost by vzrostla a ani jediný rok by se nedržel ve svých pomyslných hranicích — ne, už v okamžiku, kdy budeme hovořit o mírových podmínkách, spustí vítězný pokřik! Nebudeme mít mír, dokud nebude vymýceno otroctví. Dokud ponecháváte v čele naší vlády želvu, která tam je nyní, děláte jednou rukou díru, kterou druhou rukou ucpáváte. Ať celý národ potvrdí usnesení newyorské obchodní komory, a armáda bude mít zač bojovat. Jefferson Davis by neobsadil Washington, ani kdyby mohl. Uvědomuje si, že bomba, která by padla do této Sodomy, by probudila celý narod.
Celý Sever by zahřímal jedním hlasem: ‚Pryč s otroctvím, pryč se vším, co stojí v cestě záchraně republiky!' Jefferson Davis je se svými úspěchy docela spokojen. Jsou větší, mnohem větší, než předpokládal. Pomohou-li mu udržet se až do 4. března 1863, uzná Anglie, a to je v pořádku, jižní Konfederaci… President neprovedl konfiskační zákon. Je snad poctivý, co tu je ale jeho poctivost platná? Nemá ani úsudek, ani rozvahu. Když jsem byl ve Washingtonu, přesvědčil jsem se, že Lincoln už před třemi měsíci napsal proklamaci o osvobození všech otroků, ale na McClellanův nátlak se svého rozhodnutí zřekl, a že ho zástupci Kentucky přinutili, aby si ponechal McClellana, kterému nedůvěřuje. Bude trvat léta, než se Lincoln naučí slučovat své právnické, advokátské zábrany s požadavky občanské války. V tom je strašná omezenost demokratické vlády a její největší zlo.
Ve Francii by 100 lidí přesvědčených o svém právu strhlo s sebou celý národ; ale aby naše vláda učinila jediný krok, musí se předtím dát do pohybu 19 miliónů. A kolika z těchto miliónů se po léta vštěpovalo, že otroctví je bohem stanovená instituce! S těmito předsudky, s ochrnutýma rukama a srdcem vyzýváte presidenta, aby vás zachránil před černochy. Je-li tato teorie správná, může jen otrokářský despotismus přinést dočasný mir… Znám Lincolna. Ve Washingtonu jsem ho náležitě vystihl. Je prvotřídním ztělesněním prostřednosti (‚a first-rate second-rate man'). Čeká poctivě jako nějaké koště, až se ho národ chopí a smete s ním otroctví… Nedaleko tribuny, ze které nyní mluvím, vypalovali whigové v uplynulých letech dělové rány, aby přehlušili můj hlas, a jaký je výsledek?
Synové těchto whigů dnes leží pohřbeni v bažinách Chickahominy![328] Rozpusťte ve jménu božím tuto Unii a nastolte na její místo jinou, jejíž základní kámen by nesl nápis: ‚Politická rovnost pro všechny světoobčany.' ...Za svého pobytu v Chicagu jsem se ptal právníků z Illinois, mezi nimiž Lincoln praktikoval, jaký je to člověk? Zda umí říci ne? Odpověděli mi: ‚Nemá žádnou páteř. Jestliže Američané chtěli muže absolutně neschopného vedení a iniciativy, museli zvolit Abrahama Lincolna. Nikdy ho nikdo neslyšel říci ne!' Ptal jsem se: ‚Dovede McClellan říci ne?' Ředitel ústřední chicagské železnice, kde byl McClellan zaměstnán, odpověděl: ‚Není schopen rozhodovat. Položte mu otázku, a potrvá hodinu, než si rozmyslí odověď. Pokud ještě pracoval u Centrální dráhy, nerozhodl nikdy ani jednu důležitou spornou otázku.'
A tito dva lidé mají dnes víc než kdo jiný osud severní republiky ve svých rukou! Lidé, kteří velmi dobře znají stav armády, ujišťují, že Richmond mohl být už pětkrát dobyt, kdyby to byl připustil budižkničemu v čele potomacké armády; raději ale rozhrabával bláto v bažinách Chickahominy, aby potom tato místa i své blátivé náspy hanebně opustil. Lincoln ze zbabělého strachu před pohraničními otrokářskými státy drží tohoto muže v jeho dnešním postavení; přijde však den, kdy se Lincoln přizná, že McClellauovi nikdy nevěřil…Doufejme, že válka potrvá dost dlouho, aby se z nás stali muži, a potom rychle zvítězíme. Bůh nám vložit do rukou mocnou zbraň osvobození otroků, abychom tuto vzpouru rozdrtili…"
Napsal K. Marx 22. srpna 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 239 z 30. srpna 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Viz Americké problémy a Ke kritice amerických poměrů. (Pozn. red.)
b — siláckým kouskem. (Pozn. red.)
c Zkomolené anglické slovo "master" (pán), užívané černochy v USA. (Pozn. red.)
328 Sedmidenní bitva před Richmondem (25. června — 1. července 1862) na řece Chickahominy s těžko přístupnými bažinatými břehy skončila ústupem armády severních států pod velením McClellana.