Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Výluka stavebních dělníků v Ženevě[373]


Generální rada Mezinárodního dělnického sdružení dělníkům a dělnicím v Evropě a ve Spojených státech

Soudruzi dělníci!

Ženevští stavitelé dospěli po zralé úvaze k závěru, že štěstí pracujícího obyvatelstva může nejlépe dát "úplná svoboda práce". Aby zajistili toto požehnání svým dělníkům, rozhodli se 11. června vyzkoušet trik vynalezený Angličany a vyhlásili výluku více než 3000 dělníků, kteří u nich do té doby byli zaměstnáni.

Odborové svazy, které ve Švýcarsku vznikly teprve nedávno, označovali tito ženevští stavitelé s nelibostí za anglický import. Před dvěma lety popichovali své dělníky pro nedostatek vlasteneckého cítění, protože prý se pokoušejí přesadit do švýcarské půdy takovou cizokrajnou bylinu, jako je omezení pracovního dne a pevná hodinová mzda. Ani vteřinu nebyli na pochybách, že v tom musí mít prsty nějaké nekalé živly, poněvadž švýcarští dělníci, když je nikdo neponouká, by samozřejmě hrozně rádi dřeli 12-14 hodin denně a dostali za to zaplaceno tolik, kolik se uráčí jejich zaměstnavateli. Svedení dělníci, prohlašovali tito podnikatelé veřejně, jednali podle příkazu z Londýna a Paříže, přesně tak, jako jsou švýcarští diplomati zvyklí poslouchat příkazy z Petrohradu, Berlína a Paříže. Avšak ani lichotky, ani výsměch, ani zastrašování nepřesvědčily dělníky, že omezení pracovního dne na 10 hodin a pevná hodinová mzda by urážely důstojnost svobodného občana; nepodařilo se jim ani vyprovokovat je k nějakým násilným činům, které by podnikatelům poskytly vítanou záminku k prosazení otevřených represálií proti odborům.

Konečně v květnu 1868 dosáhl pan Camperio, tehdejší ministr spravedlnosti a policie, toho, že byla uzavřena dohoda, v níž se pracovní doba stanovila na 9 hodin v zimě a 11 hodin v létě při mzdách pohybujících se mezi 45-50 centimy za hodinu. Tuto dohodu podepsali v přítomnosti ministra stavitelé i dělníci. Na jaře 1869 však odmítali někteří podnikatelé platit vyšší mzdu za jedenáctihodinovou pracovní dobu, než platili v zimě za devítihodinovou. Ale záležitost byla urovnána tím, že pro všechna řemesla ve stavebnictví byla stanovena jednotná mzda 45 centimů za hodinu. Přestože se tato dohoda jasně týkala také štukatérů a malířů, museli pracovat i nadále podle starých podmínek, protože ještě nebyli natolik organizováni, aby si mohli prosadit nové. 15. května t. r. požadovali, aby byli postaveni naroveň ostatním oborům, a když to stavitelé odmítli, zastavili od příštího týdne práci. 4. června se stavitelé dohodli, že jestliže štukatéři a malíři nenastoupí do 9. června práci, vyhlásí 11. výluku všech stavebních dělníků. Tuto svou hrozbu také splnili. Nespokojili se jen s propuštěním dělníků, ale ještě veřejně vyzvali spolkovou vládu, aby násilím rozpustila unii[a] a cizince vypudila ze Švýcarska.[374] Jejich blahovolný a vskutku liberální pokus o znovunastolení svobody práce však zhatili švýcarští dělníci z nestavebních odvětví velkým shromážděním a protesty.

Ženevské odborové svazy ostatních odvětví ustavily výbor, který spravuje záležitosti propuštěných dělníků. Někteří majitelé domů, kteří měli se staviteli smlouvy na novostavby, považují tyto smlouvy za neplatné a nabídli dělníkům, kteří na novostavbách pracovali, aby pokračovali v práci, jako by se nic nestalo. Tato nabídka byla okamžitě přijata. Mnoho svobodných dělníků opouští Ženevu, jak nejrychleji může. A přesto zbývá ještě asi 2000 rodin, které nemají být z čeho živy. Generální rada Mezinárodního dělnického sdružení vyzývá proto všechny poctivé dělníky a dělnice v civilizovaném světě, aby ženevským stavebním dělníkům poskytli v jejich spravedlivém boji proti despotismu kapitálu morální i materiální podporu.

Z pověření rady
      B. Lucraft, předseda
      John Weston, pokladník
      George Eccarius, generální tajemník

256, High Holborn
Londýn, W. C., 5. července 1870



Napsal K. Marx
Otištěno jako leták
  Podle textu letáku
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Tím se mysli Internacionála. (Pozn. red.)


373 O výluce stavebních dělníků v Ženevě jednala generální rada na zasedání z 21. června 1870; Marx byl pověřen, aby napsal provolání k odborovým svazům a sekcím Internacionály v Evropě i Americe. Výzvu pak schválila rada na zasedání z 5. července a byla vytištěna jako leták anglicky, německy a francouzsky: ,,The lock-out of the building trades at Geneva. The General Council of the International Working Men's Association to thc working men and women of Europe and the United States"; ,,Die Aussperrung der Bauarbeiter in Genf. Der Generalrath der internationalen Arbeiterassoziation an die Arbeiter und Arbeiterinnen in Europa und den Vereinigten Staaten"; "La grève des corps de métiers en bâtiment à Genève. Appel du Conseil général de l'Association Internationale des Travailleurs aux travailleurs et travailleuses de l'Europe et des États-Unis". Německy byla výzva otištěna také v listech "Volksstaat", čís. 56 z 13. července 1870, "Volkswille", čís. 25 ze 16. července 1870, a v časopise "Vorbote", čís. 7. z července 1870.

Ve Spisech je text přeložen z anglického letáku srovnaného s textem německým a francouzským.

"Volkswille" ["Vůle lidu"] - rakouský dělnický list, který vycházel ve Vídni od ledna 1870 do června 1874.

374 Jde o provolání, které bylo přijato 2. června 1870 na schůzi Sdružení stavitelů v kantonu Ženeva a vytištěno jako plakát. Veškerá odpovědnost za stávky v Ženevě se v něm svalovala na Internacionálu; stavitelé žádali, aby úřady použily příslušného článku spolkové ústavy, který opravňoval vládu vypovědět "cizince ohrožující vnitřní a zahraniční bezpečnost Švýcarska".