Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
*O Karlu Blindovi[147]
{299} Článek by neměl být nadepsán "Princ Napoleon atd.", nýbrž "Já". Na každou zmínku o princi Napoleonovi v něm připadá nejméně dvacetkrát zájmeno "já", nepočítaje ani jeho různé pády a odvozené tvary. Všechno, co se tam říká o princi Napoleonovi, bylo už nejednou otištěno, a všechno, co se tam říká o onom "já", bylo už v Anglii bohužel také mnohokrát vylíčeno, otištěno a publikováno, jak majitelé a redaktoři nedělních listů, existujících i zaniklých, ke své lítosti dobře vědí.
Odmyslíme-li si falešnou záminku, přináší list novou verzi starého příběhu pana Blinda: jak různé nepříznivé okolnosti Karlu Blindovi naneštěstí zabránily, aby otočil kolo dějin. Nejdřív přichází mnohokrát opakovaný příběh, s kterým chodí nejčastěji na trh, jak ho skomírající prozatímní vláda jihoněmeckého povstání z roku 1849 vyslala s diplomatickým posláním naoko k tehdejší vládě Francouzské republiky, ale ve skutečnosti k revoluční Ledru- Rollinově vládě, kterou, jak se očekávalo, mělo vbrzku dosadit lidové hnutí.[148] Ale běda! Vládu, jež ho vyslala, Prusové bez okolků vyhnali do švýcarského exilu a demonstrace z 13. června, která měla dosadit vládu, k níž byl ve skutečnosti vyslán, byla stejně bez okolků rozehnána.[149] Před tímto poněkud groteskním posláním od mrtvé vlády k vládě ještě nezrozené ho naštěstí zachránila existující francouzská vláda tím, že ho zatkla za účast na "pokojné" demonstraci vzbouřené pařížské národní gardy z 13. června a nakonec ho vykázala ze země. Kdyby však byla vláda, která ho {300} vyslala, zůstala naživu, a kdyby byla vláda, k níž byl ve skutečnosti vyslán, přece jen přišla na svět, co všechno mohl Karl Blind vykonat! Tím, že na sebe vzal poselství od kohosi z Bádenska komusi v Paříži, dokázal se Karl Blind "diplomaticky" vyhnout sebemenší možnosti riskantního setkání s blížící se pruskou armádou. V každém případě vykonal aspoň něco![a]
Roku 1870 při vypuknutí francouzsko-německé války se znovu objevila možnost, že se Itálie připojí k Francii. Karl Blind byl však ve střehu. "Kdyby král Viktor Emanuel, atd." (str. 519). Ale znovu tu šlo o misi jedné neexistující vlády k druhé neexistující vládě. Ludvík Napoleon odmítl vydat Řím Viktoru Emanuelovi. Tím Viktora Emanuela donutil, aby město obsazené Francouzi dobyl, a tak znemožnil italské spojenectví.[150] Služby a nabídky Karla Blinda, byť se zdály být sebecennější, byly opět odmítnuty. A tak tento věčný diplomat in partibus[b], místo aby otočil kolo dějin, musel se spokojit "nejvřelejšími díky" Mazziniho.
Kdo by si přitom nevzpomněl na chvastouna, který, když se zapletl do hádky, křičel: "Zadržte mě, přátelé, nebo se dopustím strašlivého činu!" Na neštěstí pro svět, ale snad naštěstí pro pana Karla Blinda, kdykoli se chystá vystoupit do popředí historického dění, vždycky mu nějaká nepříznivá okolnost zabrání provést onen "strašlivý čin", který ho má učinit nesmrtelným.
Doufejme, že to je poslední učené pojednání, aspoň v angličtině, které napsal Karl Blind o Karlu Blindovi v zájmu Karla Blinda.
Napsali K. Marx a B. Engels
mezi 22.-30. srpnem 1870Podle rukopisu
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a Dvě poslední věty jsou napsány Marxovou rukou. Na okraj první stránky Engelsova rukopisu připsal Marx ještě další variantu: ,,Tím, že včas převzal toto fiktivní poselství do zahraničí, dokázal se Karl Blind vyhnout jakémukoli setkání s pruským vojskem, které tehdy vtrhlo do Bádenska." (Pozn. red.)
b - tj. in partibus infidelium - neexistující ve skutečnosti; doslova: "v zemi nevěřících" - původně doložka k titulu katolických biskupu jmenovaných na čistě nominální biskupský úřad v nekřesťanských zemích. (Pozn. red.)
147 Tento koncept článku napsali Marx a Engels pravděpodobně koncem srpna 1870, aby veřejnosti odhalili maloburžoazního demokrata Karla Blinda, který se stále více dostával na pozice nacionálního liberalismu. Blind, který se ve sporu mezi Marxem a Karlem Vogtem, placeným agentem Napoleona III., stal Vogtovým pomocníkem, osočoval v šedesátých letech v německých a amerických novinách bojovníky dělnického hnutí a nezapomínal si přitom dělat reklamu (viz Marxův dopis redaktorovi listu "Beobachter", Marx-Engels, Spisy 16). Za prusko-francouzské války propagoval Blind v anglickém a německém tisku nacionalistické, velkoněmecké myšlenky. Marx o tom napsal Engelsovi 15. srpna 1870: "Ten bídák může v této chvíli svými povedenými kousky s anglickým tiskem způsobit pohromu", a navrhl Engelsovi, aby spojení s "Pall Mall Gazette" využil k "patřičné" kritice Blinda. V dopise Liebknechtovi z 6. dubna 1871 dal také Marx podnět k odhalení Blinda v německém dělnickém listu "Volksstaat".
Dochovaný rukopis byl napsán z větší části Engelsem, některá mista doplnil Marx.
148 Během tažení za říšskou ústavu na jaře 1849 byla v Bádensku ustavena prozatímní vláda v čele s maloburžoazním demokratem Brentanem. Frankfurtské Národní shromáždění přijalo 28. března 1849 říšskou ústavu, ale vlády téměř všech německých státu (Pruska, Saska, Bavorska, Hannoverska aj.) nechtěly ústavu uznat; bránily ji jedině lidové masy, které zahájily ozbrojený boj pod maloburžoazně demokratickým vedením. Prozatímní vláda v Bádensku byla naprosto nerozhodná a boj lidu zradila. Vzhledem k hrozícímu vpádu pruských vojsk do Bádenska a do Falce se vláda rozhodla, že požádá o pomoc Francii. Proto byl Blind vyslán do Paříže. Po porážce červnového povstání z roku 1848 se však ve Francii stále víc vzmáhala kontrarevoluce. Strana maloburžoazních demokratů pod vedením Ledru-Rollina, s jejíž podporou prozatímní vláda v Bádensku počítala, ztratila moc v boji s buržoazní "stranou pořádku" a s bonapartisty, kteří se proti ní spojili. To rovněž přispělo k tomu, že Blindovo poslání, beztak postavené na písku, skončilo neúspěchem.
149 13. června 1849 zorganizovala v Paříži maloburžoazní strana Hory pokojnou demonstraci. Žádala, aby byla odvolána francouzská vojska vyslaná do Itálie potlačit revoluci, a protestovala proti tomuto porušení ústavy Francouzské republiky. Ústava zakazovala používat francouzských vojsk proti svobodě druhého národa. Neúspěch této demonstrace, rozehnané vládním vojskem, potvrdil neschopnost maloburžoazní demokracie ve Francii. Po 13. červnu bylo mnoho vůdců Hory a také maloburžoazních demokratů z řad cizinců, kteří byli s nimi ve spojení, uvězněno nebo posláno do vyhnanství, nebo museli emigrovat z Francie.
150 Po porážce revoluce z let 1848-1849 v Itálii pokračovali Francouzi v okupaci Říma, aby obnovili světskou moc papeže. Protože Napoleon III. odmítal Řím vyklidit, vyvolal tím v Itálii, bojující za sjednocení, hluboké nepřátelství proti francouzské vládě. To se projevilo zvlášť silně na zahraničně politické izolaci Francie na začátku prusko-francouzské války. Italská vláda odmítla návrhy Ludvíka Napoleona na spojenectví proti Prusku, mezi jiným také proto, že francouzská okupace Říma stále ještě pokračovala; italská vláda využila vojenské porážky Francie a 20. září 1870 připojila Řím k italskému království.