Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
{507} *Návrh rezoluce generální rady o Francouzské sekci 1871[373]
Mezinárodrú dělnické sdružení
Rezoluce generální rady přijatá na zasedání 7. listopadu 1871
I. Úvodní poznámky Generální rada se domnívá, že myšlenky vyslovené Francouzskou sekcí 1871 o potřebě radikálrú změny těch článků všeobecných stanov, které se týkají složení generální rady, nijak nesouvisí s otázkou, k níž se má vyjádřit.
Pokud jde o urážky, jimiž jmenovaná sekce zasypává generální radu, ty budou po zásluze oceněny federálními radami a výbory různých zemí.
Rada jen upozorňuje:
že od basilejského kongresu (který se konal od 6. do 11. září 1869) ještě neuplynuly tři roky, jak úmyslně tvrdí jmenovaná sekce;
že roku 1870, než vypukla francouzsko-německá válka, navrhla generální rada v oběžníku zaslaném všem federacím včetně pařížské federální rady, aby sídlo generální rady bylo z Londýna přeloženo;[374]
{508} že odpovědi, které obdržela, se jednomyslně vyslovovaly pro zachování nynějšího sídla rady a pro prodloužení jejích plných mocí;
že roku 1871, jakmile to události dovolily, svolala generální rada konferenci delegátů, to jediné, co mohla za daných okalností svolat;
že na této konferenci delegáti z kontinentu prohlásili, že v jejich zemích vznikají obavy, aby nebyl ohrožen mezinárodní charakter generální rady příliš početným kooptováním francouzských emigrantů;
že konference (viz její "Rezoluce" atd. XV[a]) "ponechává na rozhodnutí generální radě, aby podle okolností stanovila datum a místo konání příštího kongresu nebo konference, která by jej nahradila''.
Pokud jde o nárok výše jmenované sekce, aby výhradně zastupovala "revoluční francouzský element", protože jsou mezi jejími členy bývalí předsedové pařížských dělnických spolků, generální rada připomíná:
To, že někdo byl předsedou dělnického spolku, může jistě generální rada vzít v úvahu, ale rozhodně to nemůže být důvod, aby byl "podle práva", přijat do generální rady a zastupoval tam "revoluční element". Neboť kdyby tomu tak bylo, musela by rada přijmout za člena pana Gustava Duranda, který byl předsedou spolku pařížských zlatníků a tajemníkem Francouzské sekce 1871 v Londýně. Ostatně posláním členů generální rady je spíš zastávat zásady Mezinárodního dělnického sdružení než mínění a zájmy té či oné korporace.
II. Námitky, které vznesla Francouzská sekce 1871
na zasedání generální rady 31. října
proti rezoluci generální rady ze 17. říjnaI. Pokud jde o následující pasus článku 2 stanov Francouzské sekce 1871:
{509} "Kdo chce být přijat za člena sekce, musí prokázat své existenční prostředky, předložit morální záruky atd.",
sekce poznamenává, že
"všeobecné stanovy ukládají sekcím odpovědnost za morálku jejich členů a přiznávají jim tudíž právo požadovat od nich takové záruky, jaké pokládají za nutné".
Při takovém přístupu k věci by sekce Internacionály, kterou by založili teetotalers[b], mohla pojmout do svých zvláštních stanov článek tohoto znění: ,,Kdo chce být přijat za člena sekce, musí odpřisáhnout, že se zdrží jakéhokoliv alkoholického nápoje." Jedním slovem, ve zvláštních stanovách různých sekcí by se mohly klást nejabsurdnější a nejrůznorodější podmínky pro přijetí do Internacionály, a to vždy pod záminkou, že "pokládají za nutné tímto způsobem" dostát své odpovědnosti za bezúhonnost svých členů.
Generální rada upozornila v bodu I své rezoluce ze 17. října, že jsou "případy, kdy právě neexistence existenčních prostředků může být morální zárukou". Domnívá se, že sekce by mohla dbát na to, aby neopakovala jinými slovy tuto myšlenku rady, když říká, že "emigranti" jsou "chráněni proti každému podezření výmluvným svědectvím své bídy".
Na frázi, že "existenčním prostředkem" stávkujících je "stávková pokladna", je možné především odpovědět, že tato "pokladna" je často fiktivní.
Ostatně oficiální anglické šetření dokázalo, že většina anglických dělníků, kteří jsou na tom vcelku lépe než jejich kontinentální bratři, je nucena - pro stávky nebo pro nezaměstnanost, pro nedostatečné mzdy nebo v důsledku výplatních termínů a ještě z mnoha jiných příčin - utíkat se ustavičně k zastavárnám a k dluhům, tedy k "existenčním prostředkům", o nichž nelze požadovat důkaz bez nepřípustného vměšování do soukromého života občanů.
Buď jedno, nebo druhé.
Buď sekce hledá v "existenčních prostředcích" jen "morální záruky", a potom návrh generální rady tohoto znění: "Kdo chce {510} být přijat za člena sekce, musí předložit morální záruky", splňuje tento účel, neboť zároveň znamená (viz bod I rezoluce ze 17. října), že "v pochybných případech si sekce může opatřit informace o existenčních prostředcích jako morální záruku";
anebo sekce v článku 2 svých stanov mluvila záměrně o prokázání "existenčních prostředků" jako o podmínce přijetí mimo "morální záruky", které má právo požadovat; a v tomto případě trvá generální rada na tom, že "je to buržoazní novota, odporující liteře i duchu všeobecných stanov".
2. Na to, že generální rada zamítla následující paragraf článku 11 "Stanov atd.":
"Jeden nebo několik delegátů se bude vysílat do generální rady",
sekce odpovídá:
"Nevíme nic o tom, ... že litera všeobecných stanov jí" (generální radě) ,,dává právo přijmout nebo nepřijmout delegáty."
To očividně dokazuje, že se sekce v liteře všeobecných stanov nevyzná.
Ve skutečnosti uznávají všeobecné stanovy jen dva způsoby zvolení do generální rady - buď jmenování kongresem nebo kooptaci nových členů radou samou - a nikde se v nich nemluví o schválení nebo neschválení delegátů sekcí nebo skupin.
Přijímání delegátů navrhovaných předem londýnskými sekcemi bylo vždy jen administrativním opatřením generální rady, která tím uplatňovala své právo kooptace (viz bod II, 2 rezoluce generální rady ze 17. října).
Mimořádné okolnosti, které vedly radu k uplatnění tohoto způsobu kooptace, byly v její rezoluci ze 17. října dostatečně vysvětleny.
V téže rezoluci (II, 3) vyslovuje rada ochotu přijmout delegáty Francouzské sekce 1871 za týchž podmínek jako ostatní delegáty londýnských sekcí. Ale nemůže pokládat za seriózní požadavek, který by bez ohledu na všeobecné stanovy poskytoval této sekci privilegium.
Tím, že Francouzská sekce 1871 vkládá do článku 11 svých stanov tento paragraf: "Jeden nebo několik delegátů se bude vysílat do generální rady," dovolává se vysílání delegátů do generální {511} rady jako práva založeného na všeobecných stanovách. Tvářila se, jako by byla tak přesvědčena o svém imaginárním právu, že dokonce ještě než byla uznána generální radou (viz článek VI organizační rezoluce basilejského kongresu[351]), neváhala vyslat "podle práva" 17. října na zasedání generální rady dva delegáty s "imperativními mandáty" schválenými 20 členy sekce. A konečně ve svém posledním listě trvá znovu na "povinnosti a právu vysílat delegáty do generální rady".
Aby prokázala své nároky, hledá sekce precedens v postavení občana Hermana v generální radě. Dělá, jako by nevěděla, že občan Herman byl kooptován do generální rady na doporučení belgického sjezdu[167], a naprosto tam nezastupuje lutyšskou sekci.
3. Na odmítnutí generální rady schválit následující pasus stanov sekce:
"Každý člen sekce se zavazuje nepřijímat jiné delegováni do generální rady než to, kterým ho pověřila jeho sekce,"
sekce odpovídá:
"Na to odpovídáme jen tolik, že naše stanovy platí jen pro nás; naše dohody se týkají jen nás a vztahují se jen na nás, a tento požadavek není nijak v rozporu se všeobecnými stanovami, které v tomto směru nic neříkají."
Těžko pochopit, jak by stanovy, které nic neříkají o právu delegování do generální rady, mohly mluvit o podmínkách tohoto delegování. Zato lze snáze pochopit, že zvláštní stanovy některé sekce platí jen pro ni. Nicméně nelze připustit, že zvláštní stanovy některé sekce "se týkají jen jí a vztahují se jen na ni". Neboť kdyby například generální rada schválila článek 11 stanov Francouzské sekce 1871, byla by nucena schválit jej ve stanovách všech ostatních sekcí, a kdyby tento článek zevšeobecněl, anuloval by úplně právo kooptace, které bylo radě dáno všeobecnými stanovami.
Z těchto důvodů:
I. Generální rada trvá bezvýhradně na své rezoluci ze 17. října 1871.
II. V případě, že tato rezoluce nebude přijata do zasedání rady 21. listopadu, budou dopisující tajemníci pověřeni dát na vědomí federálním radám nebo výborům různých zemí a tam, kde {512} nejsou, místním skupinám tyto dokumenty: "Stanovy Francouzské sekce 1871", mandát delegátů jmenované sekce předložený generální radě na jejím zasedání 17. října, rezoluci generální rady ze 17. října, odpověď Francouzské sekce 1871 předloženou generální radě na zasedání 31. října a tuto konečnou rezoluci ze 7. listopadu.
Jménem generální rady
a z jejího pověřeníLondýn 7. listopadu 1871
Napsal K. Marx Podle rukopisu
Přeloženo z francouzštiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a Viz tento svazek, str. {468}. (Pozn. red.)
b - abstinenti. (Pozn. red.)
373 17. října přijala generální rada na svém zasedání rezoluci, ve které ukazuje, že stanovy Francouzské sekce 1871 jsou v rozporu se všeobecnými stanovami, a proto nemůže být tato sekce přijata do Internacionály (viz tento svazek, Rezoluce generální rady o stanovách Francouzské sekce 1871 přijatá na zasedání ze 17. října 1871). V dopise z 31. října vyjádřila sekce nesouhlas s touto rezolucí a napadla generální radu. Tímto dopisem se zabývala komise pověřená generální radou. Na zasedání ze 7. listopadu předložil dopisující tajemník pro Francii Serraillier návrh rezoluce, který napsal Marx. Generální rada návrh jednomyslně schválila.
Rezoluce o Francouzské sekci 1871 se zachovala ve dvou rukopisech: Marxově a Serraillierově. V Serraillierově rukopise, který zřejmě představuje konečné znění, je poslední odstavec původního Marxova návrhu škrtnut a v předposledním odstavci je dodáno, že rezoluce ze 17. října je konečná.
Začátkem roku 1872 se Francouzská sekce 1871 rozpadla. Brzy nato se v Londýně vytvořila nová sekce francouzských emigrantů, která podporovala generální radu.
374 Viz K. Marx, "Důvěrné sdělení všem sekcím", Marx-Engels, Spisy 16.