Karel Marx
Kapitál, III. dílKapitola čtyřicátá čtvrtá
Diferenciální renta i na nejhorší obdělávané půdě
Dejme tomu, že poptávka po obilí stoupá a že nabídka by mohla být kryta jen postupnými vklady kapitálu s nedostatečnou produktivitou do půd, které nesou rentu, nebo dodatečným vkladem kapitálu, rovněž s klesající produktivitou, do půdy A nebo vkladem kapitálu do nových půd horší kvality než A.
Vezměme jako představitelku pozemků nesoucích rentu půdu B.
Dodatečný vklad kapitálu vyžaduje vzestup tržní ceny nad dosavadní regulující výrobní cenu 3 libry št. za kvarter, aby se umožnilo vyrobit na půdě B další 1 kvarter (který tu může představovat milion kvarterů tak jako každý akr milion akrů). Na C a D, na druzích půdy s nejvyšší rentou, může se pak také získat dodatečný produkt, ale jen s klesající mimořádnou produktivitou; předpokládá se však, že 1 kvarter z půdy B je nutný k uspokojení poptávky. Je-li možno vyrobit tento jeden kvarter levněji přídavkem kapitálu na B než při stejném přídavku kapitálu na A nebo než tím, že se sestoupí k půdě A-1, která např. může vyrobit kvarter jen za 4 libry št., kdežto kapitál přidaný na A by mohl vyrobit kvarter již za 3¾ libry št., bude tržní cenu regulovat dodatečný kapitál vynaložený na B.
Dejme tomu, že půda A vyrobila jeden kvarter za 3 libry št. jako dříve a rovněž půda B že vyrobila jako doposud celkem 3½ kvarteru, jejichž individuální výrobní cena je dohromady 6 liber št. Kdyby pak bylo třeba přidat na B 4 libry št. výrobní ceny (včetně zisku), aby se vyrobil další kvarter, kdežto na A by se mohl vyrobit za 3¾ libry št., vyrobil by se samozřejmě na A, a ne na B. Dejme tomu tedy, že může být vyroben na B při dodatečné výrobní ceně 3½ libry št. V tomto případě by se staly 3½ libry št. regulující cenou pro celou produkci. B by pak prodal svůj nynější výrobek 4½ kvarteru za 15¾ liber št. Z toho by na výrobní cenu prvních 3½ kvarteru připadalo 6 liber št. a na poslední kvarter 3½ libry št., dohromady 9½ libry št. Zbývá mimořádný zisk na rentu = 6¼ libry št. proti dřívějším pouhým 4½ librám št. V tomto případě by akr A také dal rentu ½ libry št., ale výrobní cenu 3½ libry št. by neregulovala nejhorší půda A, nýbrž lepší půda B. Přitom se ovšem předpokládá, že nová půda bonity A s touž příznivou polohou, jakou má dosud obdělávaná půda, není přístupná a že by se musel vložit druhý vklad kapitálu do obdělávaného již pozemku A, ale při větší výrobní ceně, nebo že by se muselo sáhnout po ještě horší půdě A-1. Jakmile v důsledku postupných vkladů kapitálu začne působit diferenciální renta II, může hranice stoupající výrobní ceny regulovat lepší půda, a nejhorší půda, základna diferenciální renty I, může pak také nést rentu. Tak by pak při pouhé diferenciální rentě nesly rentu všechny obdělávané pozemky. Měli bychom pak dvě následující tabulky, kde se výrobní cenou rozumí úhrn zálohovaného kapitálu plus 20% zisku, tedy na každé 2½ libry št. kapitálu ½ libry št. zisku, dohromady 3 libry št.
Druh
půdyAkry Výrobní cena
lib. št.Produkt
kvarterůProdejní cena
lib. št.Výnos
v penězích
lib. št.Renta
v obilí
kvart.Renta
v penězích
lib. št.A 1 3 1 3 3 0 0 B 1 6 3½ 3 10½ 1½ 4½ C 1 6 5½ 3 16½ 3½ 10½ D 1 6 7½ 3 22½ 5½ 16½ Celkem 4 21 17½ — 52½ 10½ 31½ Takový je stav před novým vkladem kapitálu 3½ libry št. na B, který vynese jen 1 kvarter. Po tomto vkladu kapitálu to vypadá takto:
Druh
půdyAkry Výrobní cena
lib. št.Produkt
kvarterůProdejní cena
lib. št.Výnos
v penězích
lib. št.Renta
v obilí
kvart.Renta
v penězích
lib. št.A 1 3 1 3½ 3½ 1/7 ½ B 1 9½ 4½ 3½ 15¾ 111/14 6¼ C 1 6 5½ 3½ 19¼ 311/14 13¼ D 1 6 7½ 3½ 26¼ 511/14 20¼ Celkem 4 24½ 18½ — 64¾ 11½ 40¼ {Ani to není docela správně vypočítáno. Pachtýře půdy B stojí tyto 4½ kvarteru za prvé 9½ libry št. na výrobní ceně a za druhé 4½ libry št. renty, celkem 14 liber št.; průměr na kvarter = 31/9 libry št. Tato průměrná cena jeho celkové produkce se tak stává regulující tržní cenou. Podle toho by renta na A činila 1/9 libry št. místo ½ libry št. a renta na B by zůstala jako doposud 4½ libry št.: 4½ kvarteru po 31/9 libry št. = 14 liber št., odečte-li se od toho 9½ libry št. výrobní ceny, zbývá 4½ libry št. na mimořádný zisk. Vidíme, že ačkoli je třeba změnit čísla, ukazuje tento příklad, jak vlivem diferenciální renty II může regulovat cenu lepší půda, která už nese rentu, a jak se tím může všechna půda, i taková, která dosud nenesla rentu, stát půdou, která nese rentu. — B. E.}
Renta v obilí musí stoupnout, jakmile stoupne regulující výrobní cena obilí, t. j. jakmile stoupne výrobní cena kvarteru obilí na regulující půdě, čili jakmile stoupne regulující vklad kapitálu na některém druhu půdy. Je to totéž, jako kdyby se všechny druhy půdy staly méně úrodnými a vyráběly na př. na každé 2½ libry št. nového vkladu kapitálu jen 5/7 kvarteru místo 1 kvarteru. To, oč víc obilí vyrábějí s týmž vkladem kapitálu, přeměňuje se v mimořádný výrobek, v němž se zračí mimořádný zisk, a tudíž renta. Zůstane-li míra zisku nezměněna, může si pachtýř za svůj zisk koupit méně obilí. Míra zisku může zůstat nezměněna, nestoupne-li mzda — buď proto, že je snížena na fysické minimum, tedy pod normální hodnotu pracovní síly, nebo proto, že poměrně zlevněly jiné spotřební předměty dělníků, které dodává manufaktura; nebo proto, že byl prodloužen pracovní den nebo zintensivněl, takže míra zisku v nezemědělských výrobních odvětvích, která však reguluje zemědělský zisk, zůstala stejná, nestoupla-li; anebo proto, že v zemědělství se sice vynakládá stejně kapitálu, ale více konstantního a méně variabilního.
Probrali jsme tedy první způsob, jak může na půdě A, která byla dosud nejhorší, vzniknout renta, aniž se začala obdělávat ještě horší půda; vznikne totiž z rozdílu mezi individuální výrobní cenou na této půdě, která byla dosud regulující, a novou, vyšší výrobní cenou, za kterou poslední dodatečný kapitál s nedostatečnou produktivitou na lepší půdě dodává nutný dodatečný produkt.
Kdyby se dodatečný produkt musel vyrobit na půdě A-1, která může dodat kvarter jen za 4 libry št., stoupla by na půdě A renta z akru na 1 libru št. Ale v tomto případě by se půda A-1 jako nejhorší obdělávaná půda dostala na místo půdy A a půda A by postoupila na poslední místo v řadě druhů půdy nesoucích rentu. Diferenciální renta I by se změnila. Tento případ tedy nepatří do rozboru diferenciální renty II, která vzniká z rozdílné produktivity postupných vkladů kapitálu na témž pozemku.
Ale kromě toho může diferenciální renta na půdě A vzniknout ještě dvojím způsobem.
Při neměnící se ceně — nějaké dané ceně, může to být i cena, která ve srovnání s dřívější cenou klesla — tehdy, když má dodatečný vklad kapitálu mimořádnou produktivitu, což se musí prima facie až do jistých mezí stávat vždy právě u nejhorší půdy.
Za druhé tehdy, když produktivita postupných vkladů kapitálu na půdě A naopak klesá.
V obou případech se předpokládá, že zvýšení výroby je diktováno stavem poptávky.
S hlediska diferenciální renty tu však vyvstává zvláštní potíž v souvislosti se zákonem, který jsme vyvodili dříve; podle tohoto zákona určuje všeobecnou výrobní cenu individuální průměrná výrobní cena kvarteru, vypočítaná z celkové produkce (nebo z celkového vynaložení kapitálu). Ale u půdy A, na rozdíl od lepších druhů půdy, není výrobní cena, která by u nových vkladů kapitálu byla hranicí pro vyrovnání individuální a všeobecné výrobní ceny, dána zvenčí. Neboť právě individuální výrobní cena na A je všeobecnou výrobní cenou, která reguluje tržní cenu.
Dejme tomu:
1. Při stoupající produktivitě postupných vkladů kapitálu je možno na 1 akru půdy s 5 librami št. zálohovaného kapitálu, což odpovídá 6 librám št. výrobní ceny, vyrobit místo 2 kvarterů 3. První vklad kapitálu 2½ libry št. dává 1 kvarter, druhý 2 kvartery. 6 liber št. výrobní ceny pak dá 3 kvartery, kvarter tedy bude stát průměrně 2 libry št.; prodají-li se tedy tyto 3 kvartery po 2 librách št., nenese A ani potom rentu, nýbrž změnila se jen základna diferenciální renty II; regulující výrobní cenou se staly 2 libry št. místo 3 liber št.; kapitál 2½ libry št. vyrábí nyní na nejhorší půdě průměrně 1½ kvarteru místo 1 kvarteru a to je nyní oficiální úrodnost pro všechny vyšší druhy půdy při vkladu 2½ libry št. Část jejich dosavadního mimořádného produktu vchází od této chvíle do tvorby jejich nutného produktu, tak jako část jejich mimořádného zisku vchází do tvorby průměrného zisku.
Počítáme-li naproti tomu tak jako na lepších druzích půdy, kde průměrný výpočet nic nemění na absolutním mimořádném přebytku, protože pro ně je všeobecná výrobní cena dána jako hranice vynakládání kapitálu, stojí kvarter získaný z prvního vkladu kapitálu 3 libry št. a 2 kvartery z druhého vkladu každý jen 1½ libry št. Vznikla by tedy na A renta v obilí 1 kvarter a peněžní renta 3 libry št., ale tyto 3 kvartery by se prodávaly za starou cenu, celkem za 9 liber št. Kdyby se vynaložil třetí vklad kapitálu 2½ libry št., který by byl stejně produktivní jako druhý vklad, vyrobilo by se nyní celkem 5 kvarterů za 9 liber št. výrobní ceny. Kdyby regulující cenou zůstala individuální průměrná výrobní cena na A, musel by se nyní kvarter prodávat za 1⅘ libry št. Průměrná cena by opět klesla, ne proto, že opět stoupla výnosnost třetího vkladu kapitálu, ale jen proto, že se přidal nový vklad kapitálu se stejnou dodatečnou výnosností, jakou měl druhý vklad. Místo toho, aby postupné vklady kapitálu vyšší, avšak neměnící se produktivity, vložené do půdy A, zvyšovaly rentu, jako by tomu bylo na půdách nesoucích rentu, snižovaly by úměrně výrobní cenu, a tím za jinak stejných okolností i diferenciální rentu na všech ostatních druzích půdy. Kdyby naproti tornu první vklad kapitálu, který vyrábí 1 kvarter za 3 libry št. výrobní ceny, zůstal sám o sobě regulující, prodalo by se oněch 5 kvarterů za 15 liber št. a diferenciální renta z pozdějších vkladů kapitálu na půdě A by činila 6 liber št. Přidání dalšího kapitálu na akr půdy A, ať by se ho použilo v jakékoli formě, bylo by zlepšením a přidaný kapitál by učinil produktivnější i původní část kapitálu. Byl by nesmysl říci, že ⅓ kapitálu vyrobila 1 kvarter a zbývající ⅔ že vyrobily 4 kvartery. 9 liber št. na akr by vyrobilo vždy 5 kvarterů, kdežto 3 libry št. vyrobí jen 1 kvarter. To, zda by tu vznikla renta, mimořádný zisk, nebo ne, záviselo by zplna na okolnostech. Normálně by regulující výrobní cena musela klesnout. Klesne, bude-li se půda A obdělávat lépe, ale s většími náklady jen proto, že se tak obdělávají i lepší druhy půdy — tedy jde-li o všeobecnou revoluci v zemědělství; takže mluví-li se teď o přirozené úrodnosti půdy A, předpokládá se už, že se na ni vynakládá 6, resp. 9 liber št. místo 3 liber št. Zejména by to platilo, kdyby se touto novou metodou obdělávala většina obdělávaných akrů půdy A, které v dané zemi zajišťují hlavní část nabídky. Kdyby však zlepšení obsáhlo zprvu jen nepatrnou část plochy A, vynášela by tato lépe obdělávaná část mimořádný zisk a majitel půdy by nelenil a hned by jej hleděl celý nebo zčásti přeměnit v rentu a fixovat jako rentu. Kdyby poptávka držela krok s rostoucí nabídkou, mohla by se tak tou měrou, jak by se nová metoda obdělávání pozvolna rozšiřovala na celou plochu půdy A, postupně vytvářet renta na veškeré půdě kvality A, a mimořádná produktivita by mohla být zcela nebo zčásti, podle tržních poměrů, konfiskována. Vyrovnávání výrobní ceny na půdě A na průměrnou cenu jejího produktu získaného při zvýšeném vynaložení kapitálu by se tak mohlo zabránit tím, že by se mimořádný zisk dosažený z tohoto zvýšeného vynaložení kapitálu fixoval ve formě renty. V tomto případě by opět, jak jsme to viděli dříve na lepších pozemcích při klesající produktivitě dodatečných kapitálů, přeměna mimořádného zisku v pozemkovou rentu, t. j. zásah pozemkového vlastnictví, zvýšila výrobní cenu místo toho, aby diferenciální renta byla pouze následkem rozdílů mezi individuální a všeobecnou výrobní cenou. Zabránilo by to tomu, aby se u půdy A obě ceny ztotožnily, protože by to zabránilo tomu, aby výrobní cena byla regulována průměrnou výrobní cenou na půdě A; udrželo by to tedy vyšší výrobní cenu, než jaká je nutná, a tím vytvořilo rentu. Týž výsledek by mohl nastat nebo trvat i při svobodném dovozu obilí z ciziny, proto, že by pachtýři byli nuceni půdy, která by mohla i při výrobní ceně určené ze zahraničí konkurovat v obilnářství, aniž by vynášela rentu, používat k jinému účelu, např. jako pastvin, a obilí by se tedy pěstovalo jen na pozemcích, které nesou rentu, t. j. jen na pozemcích, na nichž by individuální průměrná výrobní cena kvarteru byla nižší než výrobní cena určovaná ze zahraničí. Vcelku je možno předpokládat, že výrobní cena v daném případě klesne, ne však na úroveň průměrné ceny, nýbrž bude vyšší než průměrná cena, ale nižší než výrobní cena na nejhůře obdělávané půdě A, takže se kladou meze konkurenci nové půdy A.
2. Při klesající produktivitě dodatečných kapitálů.
Dejme tomu, že půda A-1 by mohla vyrobit další kvarter jen za 4 libry št., ale půda A by jej mohla vyrobit za 3¾, tedy levněji, ale o ¾ libry št. dráže než kvarter, který vyrobí svým prvním vkladem kapitálu. Úhrnná cena obou kvarterů vyrobených na A by pak byla = 6¾ libry št.; průměrná cena kvarteru by tedy byla = 3⅜ libry št. Výrobní cena by stoupla, ale jen o ⅜ libry št., kdežto kdyby se dodatečný kapitál vložil do nové půdy, která vyrábí kvarter za 3¾ libry št., stoupla by o další ⅜ libry št., na 3¾ libry št., a to by způsobilo, že by úměrně stouply všechny ostatní diferenciální renty.
Výrobní cena 3¾ libry št. za kvarter vyrobený na půdě A by se tak vyrovnala na průměrnou výrobní cenu na této půdě při zvýšeném vkladu kapitálu a regulovala by; nedávala by tedy rentu, protože by nedávala mimořádný zisk.
Kdyby se však tento kvarter, vyrobený druhým vkladem kapitálu, prodal za 3¾ libry št., dala by nyní půda A rentu ¾ libry št., a to i na všech akrech A, na nichž nebyl vynaložen dodatečný kapitál, které by tedy i nadále vyráběly kvarter za 3 libry št. Dokud by existovaly ještě neobdělané plochy půdy A, mohla by cena stoupnout na 3¾ libry št. jen dočasně. Konkurence nových pozemků A by udržovala výrobní cenu na 3 librách št., dokud by se nevyčerpala všechna půda A, jíž příznivé podmínky umožňují vyrábět kvarter levněji než za 3¾ libry št. To bychom tedy museli předpokládat, ačkoli dostává-li vlastník půdy z jednoho akru rentu, nepřenechá pachtýři žádný jiný akr bez renty.
To, zda se výrobní cena vyrovná na průměrnou cenu nebo zda se regulující cenou stane individuální výrobní cena při druhém vkladu kapitálu, která je 3¾ libry št., závisí zase na tom, jak se druhý vklad kapitálu více nebo méně všeobecně rozšíří na dané půdě A. Regulující cenou se stanou 3¾ libry št. jen tehdy, podaří-li se majiteli půdy fixovat mimořádný zisk, který by se při ceně 3¾ libry št. za kvarter získával, dokud by nebyla uspokojena poptávka, jako rentu.
*
O klesající produktivitě půdy při postupných vkladech kapitálu viz u Liebiga. Viděli jsme, že se při postupném poklesu mimořádné produktivity vkladů kapitálu při nezměněné výrobní ceně stále zvyšuje renta z akru a že se může zvyšovat i při klesající výrobní ceně.
Všeobecně je však třeba poznamenat toto:
S hlediska kapitalistického výrobního způsobu dochází stále k relativnímu zdražování výrobků, musí-li se, aby se dosáhlo téhož výrobku, učinit nějaký výdaj, zaplatit něco, co se dříve neplatilo. Neboť nahrazováním kapitálu spotřebovaného při výrobě je třeba rozumět jen nahrazování hodnot zračících se v určitých výrobních prostředcích. Přírodní prvky, které vcházejí do výroby jako její činitelé a nic nestojí, nevcházejí do ní, ať v ní hrají jakoukoli úlohu, jako součásti kapitálu, nýbrž jako bezplatná přírodní síla kapitálu, tj. jako bezplatná přírodní produktivní síla práce, která se však na základě kapitalistického výrobního způsobu, tak jako každá produktivní síla, jeví jako produktivní síla kapitálu. Účastní-li se tedy výroby taková přírodní síla, která původně nic nestojí, nezapočítává se při určování ceny, dokud výrobek, zhotovený s její pomocí, stačí uspokojit potřebu. Je-li však s postupem vývoje zapotřebí víc výrobku, než je možno vyrobit pomocí této přírodní síly, musí-li se tedy tento dodatečný výrobek vyrábět bez pomoci této přírodní síly, čili musí-li se o to přičinit člověk, lidská práce, vchází do kapitálu nový další prvek. Na to, aby se získal týž výrobek, vynakládá se tedy relativně více kapitálu. Zůstanou-li všechny ostatní okolnosti nezměněny, zdraží se výroba.
*
(Ze sešitu „začatého v polovině února 1876“. [B. E.])
Diferenciální renta a renta jako pouhý úrok z kapitálu přivtěleného k půdě.
Tak zvané trvalé meliorace — takové, které mění fysikální a zčásti i chemické vlastnosti půdy operacemi, na které se musí vynaložit kapitál a které je možno považovat za přivtělování kapitálu k půdě — záležejí skoro všechny vtom, že určitému pozemku, půdě na určitém, omezeném místě, dávají vlastnosti, které jiná půda, na jiném místě, a často úplně nablízku, má od přírody. Některá půda je rovná od přírody, jiná se musí srovnat; některá má přirozený odtok vody, jiná se musí uměle odvodňovat; některá má od přírody hlubokou ornici, u jiné se musí uměle prohloubit; některá jílovitá půda je od přírody promíšena s patřičným množstvím písku, u jiné se musí tento poměr teprve uměle vytvořit; některá louka je od přírody zavodňována nebo na ni voda nanáší bahno, na jiné se toho musí dosáhnout prací nebo, řečeno mluvou buržoasní ekonomie, kapitálem.
Je to opravdu zábavná theorie, že tu u jedné půdy, jejíž větší přednosti jsou získány, je renta úrok, ale u druhé, která má tyto přednosti od přírody, to úrok není. (Ve skutečnosti se to však při výkladu překrucuje tak, že poněvadž se renta v jednom případě opravdu kryje s úrokem, musí se jí říkat úrok, musí se z ní lživě udělat úrok i v jiných případech, kdy jím fakticky není.) Půda, do níž byl vložen kapitál, nenese však rentu proto, že do ní byl vložen kapitál, nýbrž proto, že vklad kapitálu z ní učinil produktivnější oblast pro umístění kapitálu, než jakou byla dříve. Dejme tomu, že by tento vklad kapitálu potřebovala všechna půda v určité zemi; pak musí každý pozemek, na němž vklad ještě nebyl proveden, napřed projít tímto stadiem, a renta (úrok, který půda v daném případě dává), kterou nese půda, jíž se dostalo tohoto vkladu kapitálu, je právě tak diferenciální rentou, jako kdyby tato půda měla tuto přednost od přírody a ostatní půda jí musela nabýt teprve uměle.
Také tato renta, kterou lze převést na úrok, se stává čistou diferenciální rentou, jakmile je vynaložený kapitál amortisován. Jinak by musel týž kapitál existovat jako kapitál dvakrát.
*
Jeden z nejzábavnějších zjevů je, že všichni ti Ricardovi odpůrci, kteří nesouhlasí s tím, že hodnota je určena výhradně prací, namítají proti objasňování diferenciální renty rozdílem mezi druhy půdy, že se tu činitelem určujícím hodnotu dělá příroda, a ne práce; zároveň však připisují toto určení poloze nebo také — a ještě víc — úroku z kapitálu vloženého do půdy při jejím zpracovávání. Táž práce dává výrobku vytvořenému za danou dobu stejnou hodnotu; ale velikost nebo množství tohoto výrobku, tedy i ta část hodnoty, která připadá na alikvotní část tohoto výrobku, závisí při daném množství práce jedině na množství výrobku, a toto množství zase závisí na produktivitě daného množství práce, a ne na velikosti tohoto množství. Zda se za tuto produktivitu vděčí přírodě, anebo společnosti, na tom vůbec nezáleží. Jen tehdy, když sama stojí práci, tedy kapitál, zvyšuje výrobní cenu o novou součást, což příroda sama o sobě nedělá.