Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Postavení dělnické třídy v AngliiPředmluva
Předmětem této knihy je otázka, jíž jsem chtěl zprvu věnovat jen jednu kapitolu obsáhlejší práce o sociálních dějinách Anglie, ale její závažnost mě brzy přiměla, abych ji zpracoval samostatně.
Postavení dělnické třídy je skutečným základem a východiskem všech sociálních hnutí přítomnosti, neboť je nejvyšším, nejviditelnějším vrcholem našich dnešních bídných sociálních poměrů. Z něho se přímo rodí francouzský a německý dělnický komunismus a nepřímo fourierismus a anglický socialismus, stejně jako komunismus německé vzdělané buržoasie. A proto chceme-li dát pevný základ jak socialistickým theoriím, tak i dohadům o jejich oprávnění, chceme-li skoncovat se všemi fantasiemi a blouzněním pro et contra[a], je naprosto nezbytné poznat, jak žije proletariát. V klasické formě, ve svém dovršení, existují však proletářské poměry jen v britské říši, zejména ve vlastní Anglii; a také jen v Anglii je potřebný materiál natolik shromážděn a ověřen oficiálním vyšetřováním, jak je zapotřebí k alespoň poněkud úplnému vylíčení věci.
Měl jsem po jedenadvacet měsíců příležitost zblízka na vlastní oči a osobním stykem poznávat anglický proletariát, jeho snahy, jeho strasti i radosti a zároveň si svá pozorování doplňovat studiem potřebných autentických pramenů. Co jsem viděl, slyšel a četl, to jsem zpracoval v této knize. Počítám s tím, že nejen mé stanovisko, nýbrž i uvedená fakta budou s mnoha stran napadena, zvláště dostane-li se má kniha do rukou Angličanům; rovněž vím, že tu a tam mi budou moci dokázat nějakou bezvýznamnou nesprávnost, jaké by se u tak obsáhlého předmětu a při tak dalekosáhlých předpokladech nebyl vyvaroval ani Angličan, a to tím spíše, že v Anglii samé není dosud jediné dílo, které by se zabývalo všemi dělníky jako má kniha; neváhám však ani chvilku a vyzývám anglickou buržoasii: ať mi dokáže nesprávnost třebas jen jediného faktu, jenž má nějaký význam pro celkové stanovisko — ať mi to dokáže doklady tak autentickými, jaké jsem uvedl já.
Vylíčení klasických poměrů proletariátu britské říše má — zvláště v tuto chvíli — veliký význam zejména pro Německo. Německý socialismus a komunismus víc než kterýkoli jiný vyšel z theoretických předpokladů. My němečtí theoretikové jsme věděli ještě příliš málo o skutečném světě, než aby nás skutečné poměry musely přímo hnát k reformám této „špatné skutečnosti“. Alespoň z veřejných stoupenců takovýchto reforem téměř ani jediný nedospěl ke komunismu jinak než feuerbachovským překonáním hegelovské spekulace. Skutečné poměry, v nichž žije proletariát, známe u nás tak málo, že i dobře míněné „spolky pro povznesení pracujících tříd“, v nichž nyní naše buržoasie vykládá po svém sociální otázku, vycházejí neustálý z nejsměšnějších a nejnejapnějších představ o postavení dělnictva. Především my Němci potřebujeme znát fakta o této otázce. A třebaže poměry německého proletariátu zatím nedosáhly takové klasické podoby jako v Anglii, přece jen máme v zásadě totéž sociální zřízení, které musí dříve nebo později dospět k týmž krajnostem, k jakým už dospělo na druhé straně Severního moře — jestliže národ včas neprohlédne a neprosadí opatření, které postaví celý sociální systém na nový základ. Tytéž základní příčiny, které vedly k bídě a útlaku anglického proletariátu, existují i v Německu a musí časem vést k stejným výsledkům. Prozatím nám však může být konstatování anglické bídy pohnutkou k tomu, abychom i my konstatovali svou německou bídu a našli měřítko, jímž bychom mohli změřit rozsah této bídy a velikost nebezpečí, jež se projevilo nepokoji ve Slezsku a v Čechách[93] a jež s této strany bezprostředně ohrožuje klid Německa.
Konečně ještě dvě poznámky. Předně, že jsem výrazu Mittellklasse (střední třída) užíval neustále ve smyslu anglické „middle class“ (nebo jak se skoro vždy říká: „middle classes“), což stejně jako francouzské „bourgeoisie“ znamená majetnou třídu, zejména majetnou třídu na rozdíl od tak zvané aristokracie, třídu, která v Anglii a ve Francii přímo, v Německu nepřímo jako „veřejné mínění“, má v rukou státní moc.[b] Stejně tak jsem užíval výrazů: dělníci (working men) a proletáři, dělnická třída, nemajetná třída a proletariát, vždy v témž významu. — Za druhé: u většiny citátů jsem uváděl, k jaké straně jejich autoři patří, a to z toho důvodu, že liberálové skoro vesměs zdůrazňují bídu v zemědělských obvodech, ale zato se pokoušejí popírat bídu v továrních obvodech, kdežto konservativci zase naopak připouštějí bídu v továrních obvodech, ale o bídě v zemědělských krajích nechtějí ani slyšet. Proto také, kde jsem neměl oficiální dokumenty, dával jsem při líčení poměrů průmyslových dělníků vždy přednost dokladu liberálnímu, abych porazil liberální buržoasii jejími vlastními výroky, a vůbec jsem se toryů nebo chartistů dovolával jen tehdy, když jsem se buď na vlastní oči přesvědčil, jak se věci mají, nebo byla-li mi zárukou pravdivosti výpovědi osobní nebo literární reputace mých autorit.
V Barmenu 15. března 1845
Bedřich Engels
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — pro a proti. (Pozn. red.)
b Vzhledem k tomuto Engelsovu vysvětlení překládáme dále v textu slovo „Mittelklasse“ („střední třída“) výrazem „buržoasie“. (Pozn. red.)
93 Míní se povstání slezských tkalců 4. až 6. června 1844, první velká třídní srážka mezi proletariátem a buržoasií v Německu, a dále nepokoje českých dělníků, mimo jiné i textilních v pražských předměstích v létě 1844.