Karel Marx a Bedřich Engels
Svatá rodina
aneb
Kritika kritické Kritiky
Proti Brunovi Bauerovi a spol.[1]
Obsah
Předmluva, Engels. Marx
Kapitola první. Kritická kritika v podobě mistra knihaře aneb kritická kritika zosobněná v panu Reichardtovi, Engels
Kapitola druhá. Kritická kritika jako „mlýnovlastník“ aneb kritická kritika zosobněná v panu Jules Faucherovi, Engels
Kapitola třetí. Důkladnost kritické kritiky aneb kritická kritika v podobě pana J. (Jungnitze?) (Engels), Engels
Kapitola čtvrtá. Kritická kritika jako klid poznávání aneb kritická kritika v podobě pana Edgara
1. „Dělnické sdružení“ Flory Tristanové, Engels
2. Béraud o nevěstkach, Engels
3. Láska, Marx
4. Proudhon, Marx
Kapitola pátá. Kritická kritika jako kupčík tajnostmi aneb kritická kritika v podobě pana Szeligy, Marx
1. „Tajemství zvlčilosti uprostřed civilisace“ a „Tajemství bezprávnosti ve státě“
2. Tajemství spekulativní konstrukce
3. „Tajemstvi vzdělané společnosti“
4. „Tajemství poctivosti a zbožnosti“
5. „Tajemství — výsměchem“
6. Hrdlička (Rigolette)
7. Stav světa v „Tajnostech pařížských“
Kapitola šestá. Absolutní kritická kritika aneb kritická kritika v podobě pana Bruna
1. První taženi absolutní kritiky, Marx
a. „Duch“ a „masa“
b. Židovská otázka čís. 1. Položení otázek
c. Hinrichs čís. 1. Tajemné narážky o politice, socialismu a filosofii
2. Druhé tažení absolutní kritiky
a. Hinrichs čís. 2. „Kritika“ a „Feuerbach“. Zavrženi filosofie, Engels
b. Židovská otázka čís. 2. Kritické objevy o socialismu, právní vědě a politice (národnosti), Marx
3. Třetí tažení absolutní kritiky, Marx
a. Sebeobhajoba absolutní kritiky, její „politická“ minulos
b. Židovská otázka čís. 3
c. Kritická bitva proti francouzské revoluci
d. Kritická bitva proti francouzskému materialismu
e. Definitivní porážka socialismu
f. Spekulativní koloběh absolutní kritiky a filosofie sebeuvědomění
Kapitola sedmá. Korespondence kritické kritiky
1. Kritická masa, Marx
2. „Nekritická masa“ a „kritická kritika“
a. „Zatvrzelá masa“ a „neuspokojená masa“, Marx
b. Masa „dobrosrdečná“ a „spásychtivá“, Engels
c. Milost spočine na mase, Marx
3. Nekriticky kritická masa aneb kritika a „berlínský kroužek“, Marx
Kapitola osmá. Pozemská pouť a proměny kritické kritiky aneb kritická kritika v podobě Rudolfa, knížete z Geroldsteinu, Marx
1. Kritická proměna řezníka v psa aneb Ras
2. Odhalení tajemství kritického náboženství aneb Fleur de Marie
a. Spekulativní „Sedmikrása“
b. Fleur de Marie
a. Učitel aneb nová theorie trestu. Odhalení tajemství systému samovazby. Lékařská tajemství
b. Odměna a trest. Dvojí spravedlnost (s tabulkou)
c. Odstraněni zvlčilosti uprostřed civilisace a bezprávnosti ve státě
4. Odhalené tajemství „stanoviska“
5. Odhalení tajemství využití lidských pudů aneb Clemeace d‘Harville
6. Odhalení tajemství ženské emancipace aneb Luisa Morelová
7. Odhalení tajemství národní ekonomie
a. Theoretické odhaleni tajemství národní ekonomie
b. „Banka chudých“
c. Vzorné hospodářství v Bouquevalu
8. Rudolf, „odhalené tajemství všech tajemství“
Kapitola devátá. Kritický poslední soud, Marx
Historický doslov
| Napsali K. Marx a B. Engels v září až listopadu 1844 Jako samostatná kniha vyšlo ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1845 Podpis: B e d ř i ch E n g e l s a K a r e l M a r x |
Podle textu vydání z roku 1845 Přeloženo z němčiny |
__________________________________
Poznámky:
1 „Svatá rodina aneb Kritika kritické kritiky. Proti Brunovi Bauerovi a spol.“ je první společné dílo Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Tato práce, napsaná v záři až listopadu 1844, vyšla v únoru 1845 ve Frankfurtu nad Mohanem.
„Svatá rodina“ je posměšná přezdívka bratří Bauerů a jejich stoupenců sdružených kolem listu „Allgemeine Literatur-Zeitung“ [„Všeobecné literární noviny“]. Ve své polemice proti Bauerům a jiným mladohegelovcům (čili levým hegelovcům) Marx a Engels zároveň kritisují i idealistickou filosofii Hegelovu.
Mezi Marxem a mladohegelovci došlo k hlubokým názorovým neshodám již v létě 1842, když byl v Berlíně založen kroužek tzv. „svobodných“. Když se Marx v říjnu 1842 stal redaktorem listu „Rheinische Zeitung“ [„Porýnské noviny“], z nímž spolupracovali i někteří berlínští mladohegelovci, postavil se proti tomu, aby byly v listu uveřejňovány bezobsažné a domýšlivé články, jaké psal kroužek „svobodných“, odtržený od skutečného života a utápějící se v abstraktních filosofických sporech. Za dva roky, které uplynuly od Marxova rozchodu se „svobodnými“, se theoretické a politické neshody mezi Marxem a Engelsem na jedné straně a mladohegelovci na druhé straně prohloubily a staly nesmiřitelnými. Způsobil to nejen Marxův a Engelsův přechod od idealismu k materialismu a od revolučního demokratismu ke komunismu, ale i vývoj, kterým za tuto dobu prošli bratří Bauerové a jejich stoupenci. V listu „Allgemeine Literatur-Zeitung“ se Bauer a jeho skupina zřekli „radikalismu z roku 1842“ a „Rheinische Zeitung“ jako jeho nejvýraznějšího představitele, sklouzli k nejnechutnějšímu, vulgárnímu subjektivnímu idealismu, k propagování „theorie“, podle níž jen vyvolené osobnosti, nositelé „ducha“, „čisté kritiky“ jsou tvůrci dějin, a masa, lid je v dějinném procesu jen jakýmsi pasivním materiálem, jen pouhou přítěží.
Marx a Engels se rozhodli věnovat svou první společnou práci odhalení těchto škodlivých, reakčních myšlenek a obraně svých nových, materialistických a komunistických názorů.
Za Engelsova desetidenního pobytu v Paříži vypracovali Marx a Engels plán knihy, kterou původně nazvali „Kritika kritické kritiky. Proti Brunovi Baurovi a spol.“, rozdělili si její kapitoly a napsali „Předmluvu“. Engels napsal své kapitoly ještě před odjezdem z Paříže. Marx, jemuž připadl úkol vypracovat větší část knihy, pracoval na ní do konce listopadu 1844; značně při tom rozšířil zamýšlený rozsah knihy, využil pro své kapitoly části ekonomicko-filosofických rukopisů, na nichž pracoval na jaře a v létě 1844, dále svých studií z dějin francouzské buržoasní revoluce z konce XVIII. století a mnoha svých výpisků a konspektů. Když byla kniha v tisku, doplnil Marx titul slovy: „Svatá rodina“. V obsahu knihy bylo uvedeno, které kapitoly napsal Marx a které Engels (viz obsah). Protože rozsah knihy při nevelkém formátu přesahoval dvacet tiskových archů, uchránilo ji to podle předpisů, které tehdy platily v řadě německých států, před předběžnou censurou.