Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Výjimečný zákon pro Irsko a chartisté[208]
Minulou středu vešel v platnost výjimečný zákon pro Irsko. Lord místodržitel spěšně použil despotické moci, kterou mu tento nový zákon dává; výjimečné zákony byly už zavedeny všude v hrabstvích Limerick a Tipperary, stejně jako v některých obvodech hrabství Clare, Waterford, Cork, Roscommon, Leitrim, Cavan, Longford a Králova hrabství[209].
Neví se ještě, co z tohoto hanebného opatření vzejde. Co se toho týče, známe už míněni třídy, v jejímž zájmu byl výjimečný zákon vydán, totiž mínění irských pozemkových vlastníků. Jejich noviny docela otevřeně prohlašují, že z toho nebude nic. A pro tohle se vyhlašuje v celé zemi stav obležení! Pro tohle devět desetin irských poslanců zapřelo svou vlast!
To je fakt. Deserce je všeobecná. Když se návrh zákona projednával, rozštěpila se i rodina OʼConnellů; John a Maurice, synové nebožtíka „osvoboditele“[a], zůstali věrni své zemi, kdežto jejich bratranec Morgan OʼConnell nejen pro návrh hlasoval, ale několikrát se za něj přimlouval. Jen osmnáct poslanců hlasovalo pro to, aby byl návrh bezpodmínečně zamítnut; jen dvacet poslanců hlasovalo pro doplňovací návrh pana Wakleyho, chartistického poslance z jednoho londýnského předměstí, který navrhoval, aby byla zároveň se zavedením výjimečného zákona provedena zvláštní opatření, odstraňující aspoň zčásti příčiny zločinů, jež se měly zamezit. A z těchto osmnácti a dvaceti hlasujících poslanců ještě k tomu byli čtyři nebo pět angličtí radikálové a dva z nich byli Irové zastupující anglické obvody. A tak se z celého sta poslanců, jež vysílá do parlamentu Irsko, našlo jenom dvanáct, kteří se vážně postavili proti návrhu zákona!
Byla to od smrti OʼConnellovy první závažná diskuse o irské otázce. Mělo se v ní rozhodnout, kdo nastoupí na místo velkého agitátora, který dosud stál v čele Irska. Až do zahájení parlamentu byl pan John OʼConnell v Irsku mlčky uznáván za nástupce svého otce. Ale když začala tato diskuse, brzy se ukázalo, že není vůbec s to vést stranu; kromě toho se panu Johnu OʼConnellovi vynořil strašný sok ve Feargusu OʼConnorovi. Vůdce demokratů, muž, o němž Daniel OʼConnell prohlásil: „Pana F. OʼConnora velmi rádi dáváme darem anglickým chartistům,“ tento muž se rázem stal vůdcem irské strany. To on navrhoval, aby se osnova zákona bez debaty zamítla; to on dokázal za sebou sjednotit veškerou oposici; to on ji vedl k tomu, aby vystupovala s námitkami při každém článku zákona, a tím co nejvíc oddaloval hlasování; to on shrnul ve svém projevu všechny argumenty oposice proti návrhu, to on konečně poprvé od roku 1835 přišel znovu s návrhem na zrušení unie[210], a něčeho takového by se byl neodvážil ani jeden irský člen parlamentu!
Irští poslanci se s tímto vůdcem smiřují jen velmi neradi. V hloubi duše jsou to prostě whigové, a demokratické úsilí pana OʼConnora je jim značně proti srsti. OʼConnor už jim nebude trpět, aby zneužívali agitace pro repeal k tomu, aby v zájmu whigů vyřídili torye, a až whigové dosáhnou svého, aby zapomněli i na samo jméno repeal. Ale irští poslanci usilující o zrušení unie se nemohou obejít bez takového vůdce, jako je OʼConnor, a přestože se pokoušejí podrýt jeho nově rostoucí popularitu v Irsku, v parlamentě se musí podrobovat jeho vedení.
Až zasedáni parlamentu skončí, vydá se OʼConnor pravděpodobně na okružní cestu po Irsku, aby oživil agitaci pro repeal a založil irskou chartistickou stranu. Není pochyby, že splní-li OʼConnor tento plán, bude za půl roku stát v čele irského lidu. Až spojí ve svých rukou vedení demokratických sil všech tří království, bude mít postavení, jaké dosud nezaujímal žádný agitátor před ním, ba ani ne sám OʼConnell.
Jak je toto budoucí spojenectví lidu obou ostrovů důležité, to nechť posoudí naši čtenáři sami. Až britská demokracie doplní své řady dvěma miliony odvážných a ohnivých Irů, půjde vpřed ještě rychleji a nešťastné Irsko konečně učiní rázný krok ke svému osvobození.
Napsal B. Engels 4. ledna 1848
Otištěno v listu „La Réforme“
z 8. ledna 1848,
s poznámkou redakce
„O d n a š e h o p a ř í ž s k é h o d o p i s o v a t e l e“Podle textu novin
Přeloženo z francouzštiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — Daniela OʼConnella. (Pozn. red.)
208 Nadpis článku dal Institut marxismu-leninismu při ÚV KSSS.
209 Královo hrabství (Kingʼs County) — anglický název hrabství Offaly (ve středním Irsku), zavedený anglickými dobyvateli v polovině 16. století na počest manžela královny Marie Tudorovny, španělského krále Filipa II.
210 Anglo-irskou unii vnutila Irsku anglická vláda, když roku 1798 potlačila irské povstání. Tato unie, která vstoupila v platnost 1. ledna 1801, zničila poslední zbytky irské autonomie a rozpustila irský parlament. Požadavek zrušení unie (Repeal of Union) stal se od dvacátých let 19. století nejpopulárnějším heslem v Irsku. Buržoasní liberálové (OʼConnell a jiní), kteří stáli v čele národního hnutí, považovali však agitaci za zrušení unie jen za prostředek k tomu, aby na anglické vládě vymohli drobné ústupky pro irskou buržoasii. Roku 1835 se OʼConnell dohodl s anglickými whigy a s touto agitací úplně přestal. Pod tlakem masového hnutí byli však irští liberálové donuceni založit roku 1840 Sdružení repealistů (stoupenců zrušení Unie), které se snažili zavést na cestu kompromisu s anglickými vládnoucími třídami.