Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
23. červen
Je stále ještě mnoho okolností, o něž je třeba doplnit zprávy o bojích 23. června. Materiál, který máme k disposici, je nevyčerpatelný; čas nám však dovoluje přinášet jen to nejdůležitější a charakteristické.
Červnová revoluce poskytuje obraz rozhořčeného boje, jaký ani Paříž, ani svět dosud neviděly. Ze všech dosavadních revolucí se vyznačovaly nejprudšími boji březnové dny v Miláně. 170 000 Italů téměř neozbrojených tam porazilo armádu 20 000 - 30 000 mužů. Ale březnové dny v Miláně jsou ve srovnání s pařížskými červnovými dny jen dětskou hrou.
Červnová revoluce se liší od všech dosavadních revolucí tím, že tu nebyly žádné iluse, že tu chybělo jakékoli nadšení.
Lid už nestojí jako v únoru na barikádách s písní "Mourir pour la patrie"[a] na rtech - 23. června bojují dělníci za svou existenci, vlast pro ně ztratila jakýkoli význam. Tatam je "Marseillaisa" a všechny vzpomínky na velkou revoluci. Lid i buržoasie tuší, že revoluce, do níž vstupují, je větší než revoluce roku 1789 a 1793.
Červnová revoluce je revoluce zoufalství, bojuje se v ní s mlčenlivým hněvem, s chmurnou chladnokrevností zoufalství; dělníci vědí, že bojují na život a na smrt, a před strašlivou vážností tohoto boje umlká i lehký francouzský esprit.
Dějiny znají jen dva momenty, jež se poněkud podobají boji, který v této chvíli pravděpodobně v Paříži ještě trvá: římskou válku otroků a lyonské povstání z roku 1834. Staré lyonské heslo "Žít v práci, nebo zemřít v boji" se také najednou po 14 letech znovu vynořilo a bylo vepsáno na prapory.
Červnová revoluce je první revoluce, která rozděluje skutečně celou společnost na dva velké nepřátelské tábory, představované východní a západní Paříží. Zmizela jednomyslnost únorové revoluce, ona poetická jednota plná oslňujících ilusí a krásných lží, kterou tak důstojně ztělesňoval krasořečnický zrádce Lamartine. Neúprosná vážnost skutečnosti rozmetala všechny licoměrné sliby z 25. února. Únoroví bojovníci stojí dnes proti sobě, a co ještě nikdy nebylo, v této revoluci není už indiferentních, tentokrát skutečně bojuje každý muž schopný boje, ať už na té či oné straně barikády.
Armády, které proti sobě bojují v pařížských ulicích, jsou tak silné jako armády, které se utkaly v bitvě národů u Lipska[85]. Už jen to dokazuje nesmírný význam červnové revoluce.
Než přejděme k vylíčení samého boje.
Ze zpráv, které jsme dostali včera, jsme museli usoudit, že barikády byly stavěny téměř bez plánu. Z dnešních podrobných zpráv však vysvítá opak. Ještě nikdy nebudovali dělníci svou obranu s takovou rozvahou, tak plánovitě.
Město se rozdělilo na dva tábory. Dělící čára procházela po severovýchodním okraji města, z Montmartru dolů až k bráně Saint-Denis, odtud dále ulicí Saint-Denis přes ostrov Cité, podél ulice Saint-Jacques až k hradbám, všechno na východ odtud bylo obsazeno dělníky a opevněno; buržoasie útočila a dostávala posily ze západu.
Od časného rána začal lid mlčky stavět barikády. Byly vyšší a pevnější než kdykoli předtím. Na barikádě u vstupu do předměstí Saint-Antoine vlál obrovský rudý prapor.
Bulvár Saint-Denis byl velmi silně opevněn. Barikády na bulvárech, na ulici de Cléry a přilehlé domy, jež byly přeměněny ve skutečné pevnosti, tvořily dokonalý obranný systém. Zde došlo, jak jsme o tom psali už včera, k prvnímu významnému boji. Lid se bil s nevídaným pohrdáním smrtí. Na barikádu v ulici de Cléry zaútočil silný oddíl národní gardy z boku. Většina obránců barikády ustoupila. Pouze sedm mužů a dvě ženy, dvě krásné mladé grisetky, zůstali na svém místě. Jeden z oněch sedmi vystupuje s praporem v ruce na barikádu. Ostatní začínají střílet. Národní garda odpovídá, praporečník klesá. Tu jedna z grisetek, vysoká krásná dívka, vkusně oděná, uchopí nahými pažemi prapor, sestupuje z barikády a kráčí přímo proti národní gardě. Palba pokračovala a buržoové z národní gardy dívku zastřelili, když došla těsně před jejich bodáky. Druhá grisetka ihned přiskočí, vezme prapor, zvedne hlavu své družky, a když vidí, že je mrtvá, hází po národní gardě rozhořčeně kamením. Také ona padá pod kulkami buržoů. Palba je stále prudší, střílí se z oken, z barikády, řady národní gardy řídnou, konečně přichází posila a barikáda je dobyta. Ze sedmi obránců barikády zůstal naživu už jen jeden, ten byl odzbrojen a zajat. Tohoto hrdinského vítězství nad sedmi dělníky a dvěma grisetkami dobyli salónní lvi a bursovní vlci druhé legie.
Když se oba oddíly spojily a obsadily barikádu, nastává krátké děsivé ticho. Brzy však bylo přerušeno. Čacká národní garda zahajuje silnou palbu salvami po neozbrojeném a pokojném davu shromážděném na jedné části bulváru. Lidé se zděšeně rozprchnou. Barikády však nebyly dobyty. Teprve když přitáhl sám Cavaignac s řadovým vojskem a jezdectvem, podařilo se, po dlouhém boji a teprve ke třetí hodině, obsadit bulvár až k bráně Saint-Martin.
V předměstí Poissonnière byla postavena řada barikád, především na rohu Lafayettovy ulice, kde povstalci rovněž použili některých domů jako pevností. Velel jim důstojník národní gardy. Proti nim postupoval sedmý pluk lehké pěchoty, mobilní a národní garda. Boj trval půl hodiny, vojsko nakonec zvítězilo, ale teprve když ztratilo na sto mrtvých a raněných. Tento boj se strhl po třetí hodině odpoledne.
Barikády byly postaveny rovněž před Justičním palácem (Palais de Justice), v ulici Constantine a v přilehlých ulicích, jakož i na mostě Saint-Michel, kde vlál rudý prapor. Po delším boji byly i tyto barikády dobyty.
Diktátor Cavaignac dal postavit své dělostřelectvo na mostě Notre-Dame. Odtud ostřeloval ulice Planche-Mibray a Cité a mohl snadno posunout děla proti barikádám v ulici Saint-Jacques.
Tato ulice byla zatarasena četnými barikádami a domy v ní proměněny ve skutečné pevnosti. Zde mohlo účinně zasáhnout jedině dělostřelectvo a Cavaignac ho bez váhání použil. Kanonáda hřímala celé odpoledne. Kartáčová palba zametala ulici. Večer v sedm hodin vzdorovala už jen jediná barikáda. Počet mrtvých byl veliký.
Na mostě Saint-Michel a v ulici Saint-André-des-Arts se rovněž střílelo z děl. Úplně na severovýchodním konci města, v ulici du Château Landon, kam pronikl jeden vojenský oddíl, byla rovněž jedna barikáda rozstřílena děly.
Odpoledne byl boj v severovýchodních předměstích stále prudší. Povstalcům přišli na pomoc obyvatelé předměstí La Villette, Pantinu atd. Stavěly se ve velkém počtu nové a nové barikády.
V Cité se vloudila jedna setnina republikánské gardy[86] pod záminkou, že se chce sbratřit s povstalci, mezi dvě barikády a potom začala střílet. Rozlícený lid se vrhl na zrádce a téměř do jednoho je pobil. Sotva dvaceti se podařilo uniknout.
Všude se bojovalo stále urputněji. Dokud bylo světlo, střílelo se všude z děl; později se boj omezil na střelbu z pušek, která trvala dlouho do noci. Ještě v 11 hodin se v celé Paříži zvonilo na poplach a o půlnoci došlo ještě k přestřelce v okolí Bastily. Náměstí Bastily se všemi přístupy bylo zcela v rukou povstalců. Předměstí Saint-Antoine, kde byly soustředěny jejich hlavní síly, bylo silně opevněno. Na bulvárech od ulice Montmartre až k ulici du Temple stály husté řady jezdectva, pěchoty, národní a mobilní gardy.
V 11 hodin večer bylo už přes tisíc mrtvých a raněných.
To byl první den červnové revoluce, den, který nemá obdobu v revolučních análech Paříže. Pařížští dělníci bojovali úplně sami proti ozbrojené buržoasii, proti mobilní gardě, proti nově zorganisované republikánské gardě a řadovým vojskům všech zbraní. Bojovali s neslýchanou statečností, kterou lze srovnat jen se stejně neslýchanou brutalitou jejich odpůrců. Hned jsme shovívavější k takovému Hüserovi, Radeckému aWindischgrätzovi, když vidíme, jak se pařížská buržoasie s upřímným nadšením propůjčuje k masakrům aranžovaným Cavaignacem.
V noci z 23. na 24. se usnesla Společnost pro lidská práva[87], která byla obnovena 11. června, že využije povstání ve prospěch rudého praporu a že se ho tudíž zúčastní. Proto se sešla, usnesla se na nutných opatřeních a ustavila dva stálé výbory.
Napsal B. Engels 27. června 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 28 z 28. června 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — „Zemřít za vlast“. (Pozn. red.)
85 Jde o bitvu u Lipska ve dnech 16. až 19. října 1813, v níž proti Napoleonově armádě bojovala ruská, pruská, rakouská a švédská vojska. Bitva skončila vítězstvím spojenců.
86 Takzvaná republikánská garda byl oddíl 2600 mužů při policejní prefektuře, zřízený 16. května 1848 výnosem francouzské vlády, vystrašené revolučním vystoupením pařížských dělníků 15. května. Republikánská garda, které veleli kontrarevoluční důstojníci, měla konat v Paříži policejní službu.
87 Společnost pro lidská a občanská práva - maloburžoasní demokratická organisace vedená Barbèsem, Huberem a jinými, vznikla v období červencové monarchie. Společnost sdružovala celou řadu demokratických klubů v provinciích i v hlavním městě a vytkla si za cíl bojovat za uskutečnění jakobínské Deklarace lidských a občanských práv z roku 1793. Na rozdíl od mnoha jiných maloburžoasních organisací nezřekla se Společnost pro lidská a občanská práva ozbrojeného boje proti kontrarevoluci. Někteří členové této společnosti byli vůdci červnového povstání. Tak například důstojník ve výslužbě Kersausie, který vypracoval plán červnového povstání, byl předsedou akčního výboru této společnosti.