Bedřich Engels
24. červen
Schematický plán Paříže za červnové revoluce 1848
| 1 Severní nádraží 2 divadlo du Gymnase 3 ulice Poissonniěre 4 brána Saint-Denis 5 bulvár Saint-Denis 6 brána Saint-Martin |
7 kostel Saint-Eustache 8 Tržnice (Halles Centrales) 9 ulice Planche-Mibray 10 ulice de la Corderie 11 bursa 12 klášter Saint-Merri |
13 náměstí de Grěve 14 kostel Saint Gervais 15 nábřeží aux Fleurs 16 most Notre-Dame 17 ulice Constantine 18 most Damiette |
19 most Saint-Michel 20 ulice la Huchette 21 École de Médecin 22 Sorbonna 23 Polytechnika 24 třída Observatoi |
Celou noc byla Paříž obsazena vojskem. Na náměstích a bulvárech stály silné vojenské hlídky.
Ve čtyři hodiny ráno se ozval signál k poplachu. Do každého domu přišel důstojník s několika muži národní gardy pro ty gardisty ze své setniny, kteří se nedostavili dobrovolně.
Zároveň se znovu ozývá hřímání kanonády; nejsilněji v okolí mostu Saint-Michel, který spojuje povstalce na levém břehu Seiny a v Cité. Generál Cavaignac dostal dnes ráno diktátorskou moc a hoří nedočkavostí, aby jí použil proti povstalcům. Předchozího dne bylo dělostřelectva použito jen výjimečně a střílelo se většinou jen kartáči; dnes jsou však děla všude namířena nejen proti barikádám, ale také proti domům; střílí se nejen kartáči, ale také dělovými koulemi, granáty a Congrevovými raketami.
V horní části předměstí Saint-Denis se rozpoutal hned ráno prudký boj. V blízkosti Severního nádraží obsadili povstalci rozestavěný dům a několik barikád. První legie národní gardy zaútočila, ale docela bez úspěchu. Vystřílela všechny náboje a měla na padesát mrtvých a raněných. Taktak že udržela své posice do té doby, než přišlo (kolem 10. hodiny) dělostřelectvo, které rozstřílelo dům a barikády až do základu. Vojsko opět obsadilo Severní nádraží. Boj v celém tomto úseku (zvaném Clos Saint-Lazare[a], z čehož "Kölnische Zeitung" dělá "Dvůr Saint-Lazare") zatím ještě dlouho pokračoval, a byl to velmi rozhořčený boj. "Jsou to učiněné jatky," píše dopisovatel jednoho belgického listu. U Rochechouartské a Poissonnièrské brány vyrostly mohutné barikády; na Lafayettově ulici bylo znovu vybudováno opevnění a teprve odpoledne bylo smeteno dělostřeleckou palbou.
V ulicích Saint-Martin, Rambuteauově a Grand Chantier se podařilo barikády dobýt rovněž teprve s pomocí dělostřelectva.
Naproti mostu Saint-Michel byla dělovými koulemi demolována kavárna Cuisinier.
K hlavnímu boji došlo však až odpoledne, ke třetí hodině na nábřeží aux Fleurs, kde 600 povstalců obsadilo proslulý obchod s oděvy "U krásné zahradnice" ("La belle Jardinière") a přeměnilo jej v pevnost. Dělostřelectvo a pěchota zahajují útok. Zřítí se roh domu. Cavaignac, který zde sám řídí palbu, vyzývá povstalce, aby se vzdali, jinak že je všechny nakrmí olovem. Povstalci odmítají. Znovu začíná palba z děl a nakonec hází vojsko do domu zápalné rakety a granáty. Dům je do základů rozstřílen a pod troskami je pohřbeno osmdesát bojovníků.
V předměstí Saint-Jacques, v okolí Pantheonu, se dělníci rovněž ze všech stran zabarikádovali. Každý dům musel být obléhán jako v Zaragoze.[88] Po marných pokusech dobýt tyto domy pohrozil diktátor Cavaignac, tento brutální alžírský voják, že všechny domy podpálí, jestliže se jejich obránci nevzdají.
V Cité střílela děvčata z oken na vojáky a občanskou gardu. Také zde muselo vojsko použít houfnic, aby dosáhlo aspoň nějakého úspěchu.
Jedenáctý prapor mobilní gardy, který se chtěl připojit k povstalcům, byl vojskem a národní gardou úplně pobit. Kolují aspoň takové pověsti.
K poledni dosáhli povstalci rozhodné převahy. Měli v rukou všechna předměstí, okrajové čtvrti Les Batignolles, Montmartre, La Chapelle a La Villette, zkrátka celý vnější okraj Paříže od Les Batignolles až k Seině a více než polovinu levého břehu Seiny. Zmocnili se tu 13 děl, ale nepoužili jich. Ve středu města pronikli v Cité a na dolním konci ulice Saint-Martin až k Radnici, kterou chránily silné oddíly vojska. Ale přesto, prohlásil ve sněmovně Bastide, bude Radnice snad už během hodiny v rukou povstalců; v ochromení, které tato zpráva vyvolala, odhlasovala sněmovna diktaturu a stav obležení. Sotvaže měl Cavaignac diktátorskou moc, použil nejkrajnějších a nejsurovějších prostředků, jakých nebylo dosud použito v žádném civilisovaném městě, jakých si netroufal použít ani Radecký v Miláně. Lid byl opět příliš velkomyslný. Kdyby byl odpověděl na zápalné rakety a houfnice podpalováním, byl by večer vítězem. Ale nepomyslel na to použít týchž zbraní jako jeho odpůrci.
Jako střelivo sloužila povstalcům většinou střelná bavlna, kterou vyráběli ve velkém množství v předměstí Saint-Jacques a v Marais. Na náměstí Maubert si zřídili dílnu na odlévání kulek.
Vláda dostávala neustále posily. Celou noc proudilo do Paříže vojsko; přibyly sem oddíly národní gardy z Pontoise, Rouenu, Meulanu, Mantes, Amiensu a Havru; vojsko z Orleansu, dělostřelectvo a zákopníci z Arrasu a Douai, z Orleansu jeden pluk. 24. června ráno bylo dopraveno z Vincennes do města 500 000 nábojů a dvanáct děl. Ale železniční dělníci na Severní dráze vytrhali koleje mezi Paříží a Saint-Denis, aby znemožnili přísun dalších posil.
Těmto spojeným silám a této neslýchané brutalitě se podařilo 24. odpoledne povstalce zatlačit.
S jakou zběsilostí se bila národní garda a jak dobře věděla, že v tomto boji jde o její existenci, je zřejmé z toho, že nejen Cavaignac, nýbrž sama národní garda se chystala zapálit celou čtvrť kolem Pantheonu!
Velitelská stanoviště útočících stran byla na třech místech: u brány Saint-Denis, kde velel generál Lamoricière, u Radnice, kde byl generál Duvivier se 14 prapory, a na náměstí Sorbonny, odkud generál Damesme útočil na předměstí Saint-Jacques.
K poledni byly dobyty přístupy k náměstí Maubert a náměstí samo obklíčeno. V jednu hodinu bylo náměstí dobyto. Padlo přitom padesát mužů mobilní gardy! Zároveň byl po prudké a nepřetržité dělostřelbě dobyt či spíše vydán Pantheon; patnáct set povstalců, kteří se tu opevnili, kapitulovalo pravděpodobně jen proto, že pan Cavaignac a rozvzteklení buržoové pohrozili, že celou čtvrť podpálí.
V téže době "obránci pořádku" neustále postupovali po bulvárech a dobývali barikády v přilehlých ulicích. V ulici du Temple byli dělníci zatlačeni až k rohu ulice de la Corderie; v Boucheratově ulici se ještě bojovalo, rovněž na druhé straně bulváru v předměstí Temple. V ulici Saint-Martin padlo ještě několik ojedinělých výstřelů z pušek; na nároží u kostela Saint-Eustache odolávala ještě jedna barikáda.
Večer k sedmé hodině dorazily ke generálu Lamoricièrovi dva prapory národní gardy z Amiensu, kterých okamžitě použil k obklíčení barikád za Ch âteau d'Eau. Předměstí Saint-Denis bylo v té době klidné a volné, rovněž téměř celý levý břeh Seiny. Povstalci byli obklíčeni v části čtvrti Marais a v předměstí Saint-Antoine. Obě tyto čtvrti jsou však od sebe odděleny Beaumarchaisovým bulvárem a s ním souběžným kanálem Saint-Martin, k němuž mělo vojsko přístup.
Generál Damesme, velitel mobilní gardy, byl u barikády v ulici de l'Estrapade zasažen kulkou do stehna. Rána není nebezpečná. Také poslanci Bixio a Dorn ès neutrpěli tak nebezpečná zranění, jak se zprvu soudilo.
Rovněž zranění generála Bedeaua je lehké.
V devět hodin byla předměstí Saint-Jacques a Saint-Marceau v podstatě dobyta. Boj byl neobyčejně prudký. Zde teď velel generál Bréa.
Generál Duvivier v Radnici neměl takové úspěchy. Ale přesto byli povstalci i zde zatlačeni.
Generál Lamoricière vyčistil po houževnatém odporu předměstí Poissonnière, Saint-Denis a Saint-Martin až k hradbám. Jen v Clos Saint-Lazare se dělníci ještě drželi; zabarikádovali se v nemocnici Ludvíka Filipa.
Stejnou zprávu podal předseda Národního shromáždění v půl desáté večer. Několikrát musel sám sebe vyvracet. Přiznával, že se v Saint-Martin ještě silně střílí.
Večer 24. vypadala tedy situace takto:
Povstalci měli v rukou ještě asi polovinu území, které ovládali ráno 23. Toto území tvořila východní část Paříže, předměstí Saint-Antoine, Temple, Saint-Martin a Marais. Jejich předsunuté hlídky tvořily: Clos Saint-Lazare a několik barikád u Botanické zahrady.
Celá ostatní Paříž byla v rukou vlády.
Nejnápadnější na tomto zoufalém boji je zběsilost, s níž bojovali "obránci pořádku". Tito buržoové, kteří byli dříve tak citliví na každou kapku "krve občanů" a dostávali přímo záchvaty sentimentality nad smrtí municipálních gardistů[89] 24. února, ti teď odstřelovali dělníky jako divou zvěř. Ani jedno soucitné, ani jedno smířlivé slůvko, ani stín sentimentality v řadách národní gardy, v Národním shromáždění, zato však zuřivá nenávist a bezcitná zběsilost vůči vzbouřeným dělníkům. Buržoasie proti nim vede úplně vědomě vyhlazovací válku. Ať pro tentokrát ještě zvítězí nebo ať podlehne hned, dělníci se jí strašlivě pomstí. Po takovém boji, jaký zuřil v těchto třech červnových dnech, je možný jen terorismus buď z té, nebo z oné strany.
| Napsal B. Engels 27. června 1848 Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“ čís. 28 z 28. června 1848 |
Podle textu novin Přeloženo z němčiny |
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)
88 Obránci Zaragozy se proslavili svou hrdinskou vytrvalostí v osvobozenecké válce španělského lidu proti napoleonské nadvládě; Zaragoza byla dvakrát obléhána Francouzi (v červnu až srpnu a znovu od prosince roku 1808), ale teprve v únoru 1809 byla donucena převahou francouzských sil ke kapitulaci, když ztratila v boji přes 40 000 obránců.
89 Municipální garda v Paříži byla zřízena po červencové revoluci roku 1830 a podléhala policejnímu prefektovi; používalo se jí k potlačení lidových povstání. Po únorové revoluci 1848 byla rozpuštěna.