K. Marx: Soudní vyšetřování 'Neue Rheinische Zeitung'

Karel Marx

Soudní vyšetřování "Neue Rheinische Zeitung"

Kolín 6. července. Právě jsme dostali tuto opravu k článku otištěnému včera v "[Neue] Rheinische Zeitung" a datovanému "Kolín 4. července", v němž se píše o zatčení pana dr. Gottschalka a pana Anneka.^{^[a]}

"Není pravda, že jsem odpověděl na stížnost paní Annekové o zatčeni jejího muže, k němuž došlo za nepřítomnosti magistrátního úředníka, těmito slovy:

Nedal jsem rozkaz k surovostem.

Spíše jsem pouze prohlásil, že lituji, že se četníci chovali nepřístojně.

Není dále pravda, že jsem použil výrazu:

‚Četníci provedli zatčení na příkaz soudce.'

Poznamenal jsem pouze, že zatčení bylo provedeno na základě zatýkacího příkazu, vydaného panem vyšetřujícím soudcem.

Zatýkání provádí podle zákona soudní vykonavatel nebo orgány ozbrojeně moci. Přítomnost úředníka soudní policie není nikde předepsána.

Pomluvy, resp. urážky obsažené v článku vůči panu vrchnímu státnímu návladnímu Zweiffelovi a četníkům, kteří zatčení prováděli, budou náležitě zhodnoceny soudním vyšetřováním, které bude v této záležitosti zavedeno.

Kolín 5. července 1848

Státní návladní
Hecker."

Naši vážení čtenáři se z těchto řádků dovídají, že "Neue Rheinische Zeitung" získala nového, slibného spolupracovníka - prokuraturu.

V jedné právnické otázce jsme se zmýlili. Při zatčení nemusí být přítomen "úředník soudní policie", nýbrž jen představitel veřejné moci. Jakou dojemnou péči projevuje Code o osobní bezpečnost!

Přesto zůstává i nadále nezákonným to, že páni četníci nepředložili zatykač. Nezákonné je i to, že ještě před příchodem pana Heckera a jeho průvodce prohlíželi písemnosti, jak jsme dodatečně bezpečně zjistili. Především ale zůstávají nezákonnými surovosti, kterých pan Hecker litoval. Překvapuje nás, že se nezavádí soudní vyšetřování proti pánům četníkům, zato však proti novinám, které nepřístojnosti pánů četníků odhalily.

Urážka by se mohla vztahovat pouze na jednoho z pánů četníků, o němž bylo řečeno, že se v časných hodinách "kymácel" z důvodů víceméně spirituálních či špiritusových.^{^[b]} Potvrdí-li však vyšetřování, o čemž ani na okamžik nepochybujeme, správnost skutkové podstaty, tj. surovostí, jichž se dopustili páni představitelé veřejné moci, tu jsme, jak se domníváme, jen pečlivě a s veškerou nestranností, jak se sluší a patří na tisk, zdůraznili ve vlastním zájmu námi obviněných pánů jedinou "polehčující okolnost". A prokuratura dělá z tohoto ohleduplného uvedení jediné polehčující okolnosti "urážku"!

A nyní o urážce, resp. pomluvě pana vrchního státního návladního Zweiffela!

Přinesli jsme pouze zprávu, a jak jsme sami připomněli, zprávu zakládající se na pověstech, jež jsme dostali ze spolehlivého pramene. Tisk však má nejen právo, ale také povinnost co nejpečlivěji dozírat na činnost pánů zástupců lidu. Zmínili jsme se zároveň o tom, že dosavadní parlamentní činnost pana Zweiffela celkem opravňuje k domněnce, že protilidové výroky, jež se mu připisují, nejsou u něho nepravděpodobné. Cožpak má být tisku odňato právo posuzovat parlamentní činnost zástupce lidu? Nač by potom byl tisk?

Cožpak tisk nemá právo konstatovat, že v zástupci lidu Zweiffelovi je příliš mnoho z vrchního státního návladního a ve vrchním státním návladním příliš mnoho ze zástupce lidu? Nač potom dochází v Belgii, ve Francii atd. k debatám o inkompatibilitě^{^[c]}?

Pokud jde o konstituční zvyklosti, doporučujeme přečíst si, jak "Constitutionnel", "Siècle"^{^[125]} a "Presse"^{^[126]} za Ludvíka Filipa hodnotily parlamentní činnost pánů Héberta, Plougoulma atd. v době, kdy tito pánové byli nejvyššími šéfy prokuratury a zároveň poslanci. Doporučujeme přečíst si dodatečně belgické listy, a to listy přísně konstituční, "Observateur''^{^[127]}, "Politique" a "Emancipation", a uvidíte, jak ještě sotva před rokem posuzovaly parlamentní činnost pana Bavaye, když byl poslancem a generálním prokurátorem v jedné osobě.

A to, co bylo vždy dovoleno za vlády Guizotovy, za vlády Rogierovy, by nemělo být dovoleno v monarchii na nejširší demokratické základně? Cožpak se právo, které žádná vláda francouzské restaurace nepopírá, může stát přečinem za vlády činu, za vlády, která v zásadě uznává revoluci?

Ostatně, veřejnost se z naší zvláštní přílohy vydané dnes ráno přesvědčila, jak správně jsme předpovídali průběh událostí. Rodbertus vystoupil z vlády a Ladenberg do vlády vstoupil. Vláda levého středu se po několika dnech přeměnila ve vysloveně staropruskou reakční vládu. Pravice se odvážila politického tahu,^{^[128]} levice s výhrůžkami ustoupila.

Což nebylo přímo hmatatelné, že poslední události v Kolíně jsou součástí velkého válečného tažení vlády činu?

Právě se dovídáme, že "Neue Rhcinische Zeitung" je ve věznicích zakázána. Opravňuje vězeňský řád k takovému zákazu? Nebo jsou snad političtí vězňové odsouzeni k trestu číst výhradně "Kölnische Zeitung"?

Napsal K. Marx 6. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 37 z 7. června 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde.

b Viz poznámku ^{^[a]} v článku "Zatýkání". (Pozn. čes. red.)

c Zde: neslučitelnost poslanecké funkce s jinými. (Pozn. čes. red.)

125 "Le Siècle" ["Století"] - deník, který vycházel v Paříži vletech 1836 až 1939; ve čtyřicátých letech 19. století byl mluvčím názorů té části maloburžoasie, která se omezovala na požadavek umírněných konstitučních reforem.

126 "La Presse" ["Tisk"] - buržoasní deník, který začal vycházet v Paříži roku 1836; v letech 1848-1849 byl orgánem buržoasních republikánů, potom bonapartistů. Ve čtyřicátých letech 19. století byl jeho redaktorem Emile Girardin.

127 "Observateur" - zkrácený název belgického deníku "L'Observateur Belge" ["Belgický pozorovatel"], který vycházel v Bruselu v letech 1835 až 1860; ve čtyřicátých letech 19. století byl orgánem buržoasních liberálů.

128 Ke konci zasedání 4. července 1848, na němž se pokračovalo v jednání o komisi pro vyšetření poznaňských událostí, usneslo se pruské Národní shromáždění poskytnout této komisi neomezenou pravomoc; po tomto usnesení, které znamenalo porážku Auerswaldovy a Hansemannovy vlády, se zástupci pravého křídla začali proti všem pravidlům parlamentního jednacího řádu domáhat hlasování o návrhu na omezení pravomoci komise. Poslanci levého křídla opustili na znamení protestu zasedací síň. Pravice toho využila a usnesla se na návrhu, podle něhož bylo komisi zakázáno odebrat se do Poznaňska a rovněž tak i vyslýchat svědky a znalce. Tím bylo protiprávně zrušeno původní usnesení shromáždění. O průběhu parlamentních debat o poznaňské komisi viz zde, zde a zde.